Rámájana

Rubrika: Mytologie

Autor: David Breiter

Výtažek z knihy Dušana Zbavitele - Rámájana (nakladatelství Argo), která je volným převyprávěním Válmíkiho díla s padesátitisíci verši, jenž v češtině celé zatím neexistuje.

Kdysi před dávnými časy, zeptal se poustevník Válmíki velkého světce Nárady, kdo je na světě ze všech nejctnostnější. Nárada bez zaváhání odpověděl: "Je to král Ráma, syn Dašarathův, který vládne v Ajódhji. Vyslechni si však co musel vše prožít, než usedl na královský trůn." I Nárada mu vyprávěl Rámův příběh. Nedlouho poté jej navštívil v poustevně stvořitel Brahma a dal mu za úkol složit píseň o Rámovi a jeho osudech. Válmíki se ponořil do hluboké meditace a silou svého vnitřního zraku spatřil vše, co se událo. Nelenil a ihned se pustil do díla. Složil píseň, jež dostala jméno Rámájana a která se podle Náradova proroctví měla stát zdrojem síly a útěchy všemu lidu.

Pro starou Indii platilo, že co řekli moudří ršiové, mudrci a asketi, to bylo svaté a pravdivé. Přestože nemůžeme fakticky doložit tento úchvatný příběh a vyvstává tak otázka, co je skutečné a co ne, nezbývá nám, než také uvěřit ršiům a s trochou fantazie prozřít i vnitřní pointu celého příběhu. Nejeden duchovní učitel poukazuje na činy Rámy, Síty, Hanumána a dalších hrdinů, jako příkladu ke správnému a ctnostnému jednání. Ráma je tak považován za vtělení dharmy a pravdy. I proto je dodnes Rámájana nejoblíbenějším příběhem v Indii, ale i v jiných zemích, jako v Indonésii, nebo v Thajsku. Když byl v indické televizi poprvé promítán mnohodílný seriál zfilmované Rámájany, byl zaznamenán absolutní rekord ve sledovanosti, který dodnes není překročen a to i přesto, že Ramájánu zná každý Ind jako svoje boty. Když seriál skončil, vyžádali si diváci ihned jeho opakování. Tak tedy, jak to všechno začalo?

I stalo se, že celou zemi i nebe začal ovládat zloduch jménem Rávana. I vydali se bohové ku společné poradě aby se domluvili, jak odvrátit nebezpečí a zkázu světa.

Nebylo jednoduché se vypořádat s Rávanou, poněvadž v dobách, kdy byl ještě dobrým člověkem, vynutil si přísnou askezí od Brahmy neporazitelnost. Nemohl jej zabít žádný z bohů ani démonů, jen na člověka Rávana ve své pýše zapomněl. I rozhodli se bohové že poprosí Višnua, který již několikrát zachránil svět svými inkarnacemi, aby se vtělil na zemi jako člověk a porazil zlého Rávanu. Višnu souhlasil a tak se mohl odehrát onen bájný příběh...

Kniha první - o Rámově dětství

Mocný Rávana obýval ostrov Lanku a svou neporazitelností ohrožoval všechny světy. Na severu Indie v městě Ajódhja zatím v poklidu celá tisíciletí vládl moudrý a spravedlivý král Dašaratha z rodu Raghuovců. Lid ho měl rád a všem se vedlo dobře. Jen král sám byl zarmoucen, že stále nemá svého nástupce. I proto vykonal řadu obětí až jednou z obětního ohně vystoupila bytost podavší Dašarathovi rýžovou kaši, kterou měl dát svým třem manželkám. I tak učinil a za nedlouhou dobu všechny tři počaly. Současně dle božího scénáře zplodili védští bohové další Rámovi pomocníky z řad opičího a medvědího království. Mezi všemi vynikal syn Vájův, syn boha větru, opičí princ Hanumán. Veliká radost zavládla v kraji, když jeden po druhém přišli na svět čtyři Dašarathovi synové.

Jako první porodila Kaušalja Rámu, po něm přišel na svět Bharata, syn Kajkéjí a nakonec dvojčata Lakšmana a Šatrughna, kteří se narodili Sumitře. Sláva byla veliká i nebe se ozvalo a zasypalo zemi sprchou vonných květů a zpěvem nebeských gandharvů. Zatímco všichni chlapci vyrůstali do krásy a síly, nad všemi zářil Ráma, na něhož byla radost pohledět a k němuž měl král nejsilnější pouto. O to víc byl nerad pustit Rámu s Lakšmanou, který ho doprovázel na každém kroku, na dobrodružnou výpravu s váženým mudrcem Višvámitrou, který však přišel právě proto, aby naplnil své poslání. Uvést Rámu na "scénu" božího představení. I rmoutil se král nad odchodem svých milovaných chlapců. Višvámitra daroval Rámovi i Lakšmanovi zázračné zbraně a oba vedl po místech, které očistit bylo třeba od všelijakých démonů a temných sil. Višvámitra dobře věděl kdo Ráma jest i proto kraj vzkvétal tam, kudy Ráma prošel s Lakšmanou. I vysvobodili ze zakletí řadu bytostí, které čekali tisíciletí na božský pohled - daršan Rámy.

Višvámitra vedl chlapce dál do města Mithily, kde vládl král Džanaka. Ten vlastnil vzácný Šivův luk, který nebyl nikdo schopen unést, natož napnout tětivu. Před lety našel král Džanaka v brázdě za pluhem dívku neobyčejné krásy i pojmenoval ji podle brázdy - Síta a přijal ji za svou dceru. Ona jediná dokázala uzvednout Šivův luk. I král Džanaka slíbil, že za ženu dá Sítu tomu, kdo rovněž dokáže uzvednout onen luk. Ráma nejen že luk uzvedl, ba při napnutí tětivy jej zlomil v půli. Tím si získal obdiv všech a také ruku Síty. I poslali pro Dašarathu do Ajódhji a za čas konala se slavná čtyrnásobná svatba. Poněvadž se i Lakšmana, Bharata a Šatrughna oženili s dcerami Džanakova rodu a spojili tak dohromady ony velké a slavné rody králů Džanaky a Dašarathy.

Kniha druhá - o událostech v Ajódhji

Do Ajódhji se tak vraceli všichni šťastni netušíce neblahých zítřků. Král Dašaratha se rozhodl korunovat prince Rámu a povolat ho jako svého nástupce. I všichni se těšili, jen Královna Kajkéjí ovlivněná radou své zlé služebné Manthary, dostala strach o budoucnost svou i svého syna Bharatu. Uvěřila, že by Ráma udělal z Bharaty i z ní své sluhy. I připomněla jí Manthara, že jí kdysi Dašaratha slíbil splnit jakékoli přání a že teď má příležitost si je vyžádat. A tak den před korunovací Rámy požádala Dašarathu o korunování Bharaty a odchod Rámy do lesního vyhnanství na čtrnáct let, tak jak jí poradila Manthara. I král padl na kolena omráčen přáním Kajkéjí.

Dobře věděl, že je jeho povinností krále, splnit svůj slib. Všelijak domlouval královně, ale bez úspěchu. Ačkoliv se po té celá Ajódhja zahalila do smutku, Ráma zůstal nepohnut novými událostmi i přichystal se ke svému odchodu. Ráma ctil dharmu a ta praví, že slovo rodičů se musí splnit bez váhání, i oblékl šat prostý a jako asketa vydal se žít do lesů a splnit otcovo slovo. I Síta dožadovala se u Rámy své povinnosti manželky, sloužit a následovat svého chotě. Přes Rámův počáteční nesouhlas i ona a také Lakšmana, Rámův nejbližší druh, spolu odešli do vyhnanství.

Nic netušící Bharata, který se vracel ze sousedního království byl ihned svou matkou spraven o své korunovaci. Bharata však své matce zle vyčinil a ihned spěchal za svým otcem, chtíc napravit vzniklou situaci. Ke svému zděšení však našel otce bez života, protože mu žalem puklo srdce nad ztrátou milovaného Rámy. Bharata se proto vypravil za Rámou do lesů, aby ho povolal zpět. Když nalezl všechny tři v chudém oděvu, žijící jako poustevníci, v nebezpečí hustých hvozdů, nemohl uvěřit svým očím. Prosil Rámu, aby se vrátil na trůn jako právoplatný dědic a jako nejstarší syn. Ráma však trval na splnění slibu a ač zarmoucen byl otcovým skonem, požehnal Bharatovi a nařídil mu, aby se zhostil svého úkolu a dobře vládnul zemi. I Bharata slíbil Rámovi, že až se vrátí, korunu svou mu předá a na důkaz svého slibu požádal Rámu o jeho sandály, které umístí na vladařský trůn jako symbol pravého vládce. Se sandály na hlavě vrátil se zpět.

Kniha třetí – o Rámově pobytu v lesích

Ráma se Sítou a Lakšmanou putovali po lesích a navštěvovali poustevny slavných mudrců, až jednoho dne navštívili nejváženějšího z nich, ršiho Agastju, který již očekával Rámův příchod. Obdaroval jej zbraněmi, které patřili kdysi Višnuovi a požehnal jim, aby statečně obstáli ve zkouškách, které je ještě čekají.

Nedlouho poté zavítali k řece Gódávarí, kde se střetli s mocnými démony. Ráma sám zneškodnil tisíce zloduchů, až se o Rámovi dozvěděl i samotný Král asurů Rávana. I rozhodl se ztrestat jej a důmyslnou léčkou vylákal Sítu a unesl ji. I spatřil toto Rámův přítel, obří sup Džatáju a odvážně čelil Rávanovi, však nakonec ho démon srazil k zemi. Když Ráma s Lakšmanou prohlédli lest, nečekajíc na nic začli Sítu usilovně hledat.

Když objevili skomírajícího Džatájua, ten jim z posledních sil vypověděl co se stalo i kterým směrem Rávana Sítu unesl. Ráma s Lakšmanou se tak vydali hledat unesenou Sítu. I stalo, se že na cestě se před nimi objevil obrovský netvor a hned je chytil do své obrovité pěsti, připraven je polknout. Než však stačil to udělat, oba mu ruce uťali mečem a netvor padl k zemi. Když polomrtvý zjistil, že jej porazil Ráma, i zaradoval se, že konečně bude vysvobozen ze svého prokletí. Byl totiž dříve polobohem a rád strašil v lese a zkoušel trpělivost asketů, až ho jednou jeden proklel.

Prosil za odpuštění a asketa zmírnil svou kletbu, kterak že až spatří Rámu, bude vysvobozen od své zrůdné podoby ve které strašil v lese. Na oplátku slíbil, že poradí jak najít Sítu a když se proměnil zpět v polobožskou bytost, poslal oba k hoře Ršjamúka, na jejímž úpatí žije opičí král Sugríva, rovněž žijící ve vyhnanství se svými druhy. Ten jim pomůže vysvobodit Sítu.

Kniha čtvrtá – o království opic

Opičí král Sugríva spatřivší přicházející hosty poslal věrného Hanumána, aby zjistil kdo jsou. Když si vzájemně vypověděli své příběhy, brzy se spřátelili. Sugríva vypověděl Rámovi, že spatřili démona, kterak na svém létajícím stroji letěl k jihu nad jejich horou i se Sítou, která jim shodila svůj šátek na znamení pro Rámu a Lakšmanu. Když Ráma pomohl Sugrívovi znovu nastolit jeho vladařství, požádal opičího krále, aby i on mu pomohl najít, kde se ukrývá démon, který unesl mu milovanou Sítu.

Sugríva svolal celé své opičí vojsko a vyslal do všech světových stran posly, aby našli Rávanovo sídlo. Ráma nejvíce důvěřoval Hanumanovi a dal mu pro Sítu svůj prsten, aby mu uvěřila, pokud ji nalezne. A byl to právě Hanumán, který vypátral ono démonské doupě s pomocí Sámpatiho, bratra Džatájua, který spatřil Rávanu, kterak unáší Sítu na ostrov Lanka. Opičáci však nevěděli, jak překročit oceán, až moudrý medvěd Džanbuván připomněl Hanumánovi, že ještě když byl malý, vyskočil až k měsíci v domnění, že to jest sladký plod a jen hromoklín Boha Indry zabránil, aby Hanumán nestrhl měsíc z oblohy. Připomněl mu, že je synem boha větru Váju, který na protest přestal vanout, když Indra srazil Hanumána. Tím však získal od bohů dar nesmrtelnosti, který Váju pro Hanumána požadoval, když ho všichni prosili, aby opět vál. Tak Hanumán obrovským skokem přeskočil oceán na ostrov Lanka a i Bohové na nebi zaplesali nad jeho hrdinským činem.

Kniha pátá - zvaná krásná

Když Hanumán našel sídelní město, vplížil se do paláce a v ašokovém háji nalezl Sítu. Z povzdálí sledoval přicházejícího Rávanu, který deset hlav nosí na těle. Rávana naléhal na Sítu, aby se mu podvolila a stala se jeho první královnou. Síta však hrdě nařkla Rávanu z jeho proradného činu a řekla mu že ona je oddána jedině Rámovi, který ji jistě přijde osvobodit a radila Rávanovi, aby ji ihned propustil a Rámovi se omluvil. Pak tě můj manžel, řekla Síta, jistě nezabije, protože on se drží dharmy, pravdy a spravedlnosti. Odmítneš-li, pak tě krutě ztrestá i celou tvou říši démonů. Rozhněvaný Rávana vztekle odešel, neboť byl proklet bohem Brahmou za svůj někdejší ohavný čin. Pokud by ještě někdy na ženu ruku stáhl, hlava se mu rozletí na tisíc kusů. I proto nemohl Sítu přesvědčit násilím.

Hanumán vše pozorující přeskočil na strom pod nímž dlela Síta a potichu začal vyprávět celý příběh tak, jak jej znal od Rámy, aby Sítu nevylekal a aby mu uvěřila, že je opravdovým poslem Rámy. I Síta od Hanumána popsat Rámu chtěla a potěšena Hanumanovým slovem ihned naň se ptala. Hanuman ji předal prsten a ujistil ji brzkým vysvobozením. Než však opustil město, rozhodl se, že nažene strach nepříteli předvedením své síly. I nabyl obří velikosti a mohutně zařval až se ostrov celý otřásl. Vyrval všechny stromy v ašokovém háji a nechal jen ten pod kterým seděla Síta. "Jsem Hanumán, služebník Rámův a tisíce takových jako já již brzy přitáhnou na Lanku a zboří vaše pyšné město", zvolal Hanumán na celé město. Brzy se na něj pustili strážci, ale proti Hanumánovi neměli žádnou šanci.

Jeden po druhém, poraženi byli Rávanovi služebníci i ti z jeho nejlepších bojovníků. Teprve až Rávanův nejstarší syn Indradžit použil proti Hanumánovi Brahmovu smyčku, neviditelnou zbraň, kterou kdysi dostal od Brahmy. Předvedl tak zajatého Hanumána k Rávanovi. Hanumán beze strachu znovu vyslovil svou hrozbu a nabádal Rávanu, aby se vzdal a vrátil Sítu Rámovi, dokud je ještě čas. Rozzuřený Rávana chtěl Hanumána zabít a jen na přímluvu moudrého bratra Vibhíšany ho ušetřil. Chtěl však ztrestat a potupit drzého opičáka a zapálil mu ocas, chloubu každé opice a po městě ho nechal vést. Když se vše dozvěděla Síta, přimluvila se k Bohu ohně Agnimu, aby ušetřil Hanumána. I stalo se a Hanuman zmenšil se až pouta z něho spadly a když opět nabyl své velikosti, přeskakoval s hořícím ocasem po střechách Lanky a zapaloval dům po domu, až vzplálo celé město. Ještě jednou navštívil Sítu a ujistil ji brzkým Rámovým příchodem.

Jen co se Hanumán vrátil do opičího království a vše podrobně vyprávěl, vydala se armáda opic a medvědů spolu s Rámou a Lakšmanou k jižnímu oceánu. Dle rady vládce moře Sagara postavili most přes moře z plovoucích balvanů. I traduje se, že kameny držela nad hladinou mantra "Šrí Rám Džaj Rám Džaj Džaj Rám", kterou každý opičák pronášel a psal na kameny.

Kniha šestá – o válce

Zatím se na Lance vzpamatovávali z Hanumánova výpadu a moudrý Vibhíšana stále nabádal Rávanu aby se vzdal a vrátil Sítu Rámovi, až ho Rávana vypudil z paláce jako zrádce a nepřítele. Tak se Vibhíšana přidal na stranu Rámy.

Když se již vše schylovalo k válečné vřavě, naposledy Ráma vyzval Rávanu aby se vzdal a ušetřil sebe i své druhy. Zaslepený Rávana o tom však nechtěl nic slyšet, i rozpoutala se válka nelítostná. Stateční bojovníci z řad opic a medvědů společně s Rámou a Lakšmanou vedli tuhý boj a museli čelit mnoha úskokům od démonů. Tak mocná Indradžitova zbraň opět zasáhla a Ráma i Lakšmana padli mrtvi na zem. I Višnuův pták Garuda přiletěl z nebe a oživil zpět oba bojovníky.

Obrovitý Kumbhakarna, postrach všeho živého, kterému Rávana důvěřoval, nahnal opičákům strach, ale ani ten nevydržel dlouho živ a padl Rámovými šípy k zemi. Když už Rámovi služebníci nabývali převahy znovu přišel Indradžit s Brahmovou smyčkou a pobyl všechny nejsilnější bojovníky. Jen Hanumán se zázrakem zachránil. Situace byla hrozivá a moudrý medvěd Džanbuván tak popsal Hanumánovi, kde najde v Himalájích vzácné rostliny, které vracejí život mrtvým a léčí všechna zranění.

I Hanumán obřím skokem mířil k zasněženému Himáláji. Když našel onu horu s květinami. V netrpělivosti nad sbíráním květin rozhodl se uzmout celou horu a letěl s ní zpět na Lanku i stateční bojovníci s Rámou v čele z vůně květů znovu vstali živi a bez zranění. Na radu Vibhíšany, porazili nakonec nebezpečného Indradžita tím, že přerušili jeho obětování bohu Agnimu, díky němuž získával své nadpřirozené síly.

Zbýval už jen Rávana s nímž se střetl sám Ráma. Ostatní bojovníci z obou táborů přestali bojovat a s úžasem sledovali slavný souboj. Rávana útočil ze svého létajícího stroje a Ráma odrážel šípy soupeře svými střelami. Bohové přihlížející z nebe poslali Rámovi rovněž létající vůz, aby tak boj pokračoval rovnocenně. Když Rávana vystřelil šíp proměnivší se v hada, Ráma vyslal šíp, který se proměnil v dravce a ten hada klovl.

Ráma se soustředil na deset Rávanových hlav a pokaždé když jednu skolil, hned nová zase vyrostla na démonově těle, i zamířil na Rávanovu hruď. Na radu svého vozataje, vyňal Ráma šíp, který mu daroval Agastja a když jej napnul všechno živé zachvělo se a Rávana zabit jím byl na dobro. Tím Rámův úkol splněn byl i radovalo se celé nebe a zem provoněla pod deštěm květů a všichni pocítili úlevu ve svých srdcích.

Když se Ráma konečně setkal se Sítou, odměřenými slovy ji řekl, že strávila příliš mnoho času v přítomnosti démonského vládce a že ji proto nemůže přijmout zpět a proto ji propouští, neboť tak tehdy pravidla platila. Síta sama v sobě čista, po takové řeči Rámově, požádala Lakšmanu, aby ji připravil pohřební hranici, neboť nemá pro ni již význam žít a pakliže je čistá nechť jí oheň na těle neublíží, i k hrůze všech přihlížejících vstoupila beze strachu do ohně.

V tu chvíli se objevil celý nebeský zástup s Brahmou, Agnim nesoucím neposkvrněnou Sítu z ohně ven i se samotným Šivou a vyžádali od Rámy vysvětlení svého činu. Ráma odvětil, že kdyby tak neučinil, lid by o Sítě špatně mluvil a neuvěřil by v její čistotu. I Brahma Rámovi vysvětlil, že on sám je Višnu, udržovatel světa a Síta jeho chotí Lakšmí. Tu promluvil Šiva: "Dokázal jsi Raghuovče splnit velký úkol i vrať se nyní vládnout do Ajódhji a potom na nebeský trůn." Ráma dostal od bohů možnost vyslovit přání a tím bylo, aby všichni padlí a zranění znovu ožili a uzdravili se. I tak se stalo a celá opičí a medvědí armáda se rozloučila a vrátila do svých domovů.

Jen přední bojovníci v čele s Hanumánem a Sugrívou a také moudrý Vibhíšana, kterého Ráma korunoval na krále Lanky, doprovodili Rámu, Sítu a Lakšmanu zpět do Ajódhji, aby se mohli poklonit Rámově matce Kaušalje.

Kniha sedmá – a poslední

Velké a radostné bylo uvítání všech hrdinů, však čtrnáct let již uplynulo a všichni již očekávali netrpělivě Rámův příchod, i korunován byl Ráma za krále a tisíce let spravedlivě vládl. I stalo se po nějaké době, že chtěl Ráma slyšet co si oněm jeho poddaní myslí a co si vyprávějí, aby napravil tak cokoliv, co by z dharmy, božského řádu se vybočovalo. I dozvěděl se, že lid neblaze hovoří o Sítě, přestože prokázala svou čistotu, lidé se stále divili, jak mohl Ráma přijmout ji zpět, když démonské doupě tak dlouho obývala. Tak stalo se že Ráma Sítu, ženu svou, ve Válmíkiho poustevně zanechal i přesto, že již v lůně svém mu potomka nosila. Ačkoliv věděl, že se Síta nijak neprovinila, musel dbát na slovo lidu. Mudr Válmíki přijal Sítu a ta později porodila dvojčata Kušu a Lavu. Když chlapci povyrostli naučil je Válmíki zpívat Rámajánu a poslal je, aby ji všude zpívali. I doslechl se Ráma o té krásné písni a povolal pro oba hochy. Když mu chlapci zpívali a Ráma pochopil, že ti hoši jsou jeho synové ihned poslal pro Sítu.

Když se vrátila Síta do Ajódhji, prohlásila přede všemi, že zda-li čistá jest, ať pojme ji sama Matka Země do svých hlubin. I stalo se, že se země rozevřela a bohatě zdobený trůn pro Sítu připravila. Síta naň usedla a k úžasu všech v lůně zemi zmizela. I Ráma přistoupil a žádal Zemi o její navrácení, ta však Rámovi sdělila ať nejprve píseň celou doposlechne od svých synů. Pak Ráma pochopil a vydal se na poslední cestu a sním i jeho bratři a všechen lid, který bez Rámy nechtěl zůstat. Došli k řece Sarajú, do níž vstoupili a své pozemské životy vyměnili za Vaikunthu, nebeské sídlo boha Višnua, který všechny přivítal...

Na závěr uvádíme krátké povídání od Sáí Báby o vnitřním významu Rámájany:

Ráma je obyvatelem v každém těle. On je Átma-Ráma, Ráma (zdroj blaženosti) v každém jednotlivci. Jeho požehnání vystupující z hlubin vnitřního bytí může prokázat mír a blaženost. Ráma je pravé ztělesnění dharmy (společenské zvyklosti a morálky) a pravdy, která drží lidstvo pohromadě v lásce a jednotě. Rámájana, Rámův příběh, učí dvěma lekcím: hodnotu odpoutanosti a potřebu vidět božské v každé bytosti. Víra v Boha a odpoutanost od světských záležitostí jsou klíče pro osvobození člověka.

Vzdejte se smyslových objektů a získáte Rámu. Síta se vzdala pohodlí Ajódhji a tak mohla být s Rámou v době exilu. Když později zatoužila po zlatém jelenovi (převlečeném démonovi), ztratila přítomnost Rámy. Odřeknutí se vede k radosti; připoutání způsobí žal. Buďte ve světě, ale nebuďte z něho. Dašaratha zastupuje fyzický svět s deseti smysly. Tři guny - satva, radžas a tamas - jsou tři královny. Čtyři cíle života - Purušarthas - jsou čtyři synové. Lakšmana je rozum; Sugríva je Viveka neboli schopnost rozlišování.

Hanuman je ztělesnění kuráže. Most je postavený přes oceán klamu. Tři démonští bratři jsou personifikace radžasických (Rávana), tamasických (Kumbhakarna) a satvických vlastností (Vibhíšana). Síta je Brahmadžňána neboli uvědomění si univerzálního absolutna, které každý musí získat, jakožto cíle života. Udělejte vaše srdce čisté a silné, rozjímejte o velikosti Rámájany. Ukotvěte se ve víře, že Ráma je vaším skutečným bytím.