S otevřenou náručí - rukověť otevřených vztahů

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Paxus Calta

Poznámka k překladu

Článek je překladem anglické příručky „With Open Hands - A Handbook on Open Relationships“ Paxuse Calta, určené začátečníkům v otevřených vztazích.  Jedná se o externí text (nemusí tedy vždy vyjadřovat naše stanoviska), jehož český překlad věnuje Rezonance všem, kteří si přejí umět milovat nesobecky.

Slovo „lover“ (milenec/milenka), často používané v textu, je v angličtině stejné pro mužský i ženský rod. Jelikož v češtině se tvary liší, nezapomeňte, že v rámci celé příručky je možné rody libovolně zaměňovat – někdy je pro lepší čitelnost vynechána druhá alternativa, což ale nic nemění na tom, že sdělení je myšleno vždy obousměrně (poznámka Rezonance).

Věnování

Tato příručka se věnována všem, kdo se alespoň pokouší o něco jiného, jakkoliv těžké by se to mohlo zdát.

Co je otevřený vztah?

Otevřeným vztahem myslím, když se dva milenci (*) navzájem neomezují ve volnosti mít současně jiné milence. Existuje celá řada termínů, které takovou situaci popisují (např. násobné vztahy, nemonogamní partnerství, otevřené manželství, polyamorie atd.). Pro tuto příručku jsem zvolil pojem „otevřený vztah“, protože mi to zní lépe a také proto, že je přece možné mít otevřený vztah pouze k jednomu partnerovi s tím, že jste potencionálně otevřeni dalším, proto je to vhodnější pojmenování než ta ostatní.

Jiným způsobem jak definovat otevřený vztah je vymezit to, co jím není. Uzavřený vztah (monogamní svazek) v neposlední řadě předpokládá, že žádný z milenců nebude mít jiné intimní partnery. A často monogamie znamená i další jiná omezení v důvěrných stycích. Mít vedlejší neveřejný poměr či tajné milenky/milence NENÍ otevřený vztah (zde se používá slovo „podvádění“).

* - tato příručka používá slovo „milenec“ ve svém původním významu, tedy jako někdo, kdo miluje někoho jiného, kdo pro něj chová hluboké city a péči. Dnes se slovo „milenec“ běžněji používá ve významu „sexuálního partnera“ (např. „Včera v noci se z nich stali milenci.“). I přes pokus o tuto redefinici se domnívám, že dnešní společnost uvízla v používání tohoto slova ve smyslu „milenec = sexuální partner“. Někdy se snažím použít spojení „důvěrný - blízky“ (intimate), jako krok směrem k běžnému přátelství, zatímco otázka sexu je ponechána stranou.

Proč příručka?

Tato příručka nebyla napsána za účelem přesvědčování, že otevřený vztah je to pravé pro všechny. Místo toho je psána jako průvodce pro ty z vás, kteří už žijí v otevřeném vztahu, nebo ho zvažují, nebo se jen prostě zajímají o to, jak by to mohlo vypadat. Protože kolem sebe prakticky nemáme k dispozici skoro žádné modely úspěšných otevřených vztahů, jeden můj známý říkával: „Jsme začátečníci, kteří hrají s pokročilými pravidly.“ Tato příručka je tedy pokus o malou pomoc všem nám začátečníkům.

Poté, co si přítelkyně Kim přečetla tuto příručku, se mně zeptala: „A kde je láska?“ Jsem si jistý, že lidé se umí zamilovat i bez mé pomoci. Tato práce je více o praktických radách, o tom, jak bychom se sobě měli věnovat v otevřených vztazích a jak zvládat obtížné emoce a situace.

Je to průvodce, který ukazuje cestu. Existuje řada jiných možností soužití, ale i pokud jsou zde zmiňované rady přímo pro váš vztah bezcenné, obtíže, které jsou probírány, jsou takřka univerzální (žárlivost, soukromí vs. upřímnost, přehazování problémů, zamilovanost atd.). Věřím tedy, že tato příručka může být užitečná alespoň v tom, aby poukázala na problémová místa, byť třeba nedokáže vždy nabídnout přesnou radu právě pro vaši konkrétní situaci.

Otevřené vztahy jsou totiž skoro vždy složitější než ty uzavřené. Věc se týká více osob, a aby otevřený vztah fungoval, musíte se poprat s nesnadnými emocemi, které mohou být v monogamním svazku často ignorovány, nebo dlouhodobě zametány pod stůl.

Tato příručka jednoznačně předpokládá, že ten milenec/milenka, který se účastní více než jednoho vztahu (nadále jako „sdílený“ milenec) si opravdu a upřímně přeje zachovat všechny tyto své vztahy tak jak jsou. Hodně hanlivých názorů a pomluv na téma „otevřené vztahy“ tu máme proto, že jsou i lidé, kteří v základě žijí v monogamním svazku, ale našli si novou a „lepší“ milenku/milence, zatímco jejich původní vztah stále trvá. Tvrdí pak, že se pokouší o násobný vztah, ale ve skutečnosti se vlastně snaží, aby jejich starý vztah pomalu „umřel“. Poté, jakmile se věci začnou hroutit, začnou tvrdit že: „Aha, tak násobné vztahy skutečně nefungují.“ A lidé jim často uvěří. Věci nemůžou citově vycházet, pokud už do nich vstupujete se špatnou vírou. Otevřené vztahy vyžadují více námahy než žít v páru, přesto někteří tuto námahu považují za dobře investovanou.

Text této příručky vychází z mé osobní zkušenosti a ohromné hromady chyb, kterých jsem se dopustil, ale také z rad jiných lidí, kteří vyznávají tento styl života. Vznikl hlavně proto, že existuje tak málo praktických návodů k tomuto tématu. Je to také moje naděje na malou demystifikaci otevřených vztahů: jsou skutečně možné, náročné – to ano, ale možné.

Žárlivost

Snad každý je žárlivý. Jak může být tvoje milenka (či milenec) přitahována k někomu jinému? Cožpak jí snad nestačíš? Jak ti může tak ubližovat a být ti nevěrná?

Otevřený vztah je současně závazkem mluvit o těchto věcech otevřeně. Pokud je ti zatěžko hovořit o svých citech a postojích k jiným vztahům, není tu žádná šance. To ale ještě neznamená, že otevřený vztah může fungovat, pouze pokud se úplně zbavíš žárlivosti. Tak to není.

Pokud trpíš žárlivostí, je třeba kolem ní budovat takové jakoby přístupové mosty a vnímat potřeby dalších zúčastněných, vymezit si prostor. Např. pro milence, kteří žijí dohromady: „Řekni mu, ať ti posílá milostné dopisy do práce, ať je nemusím vybírat ze schránky.“ Nebo: „Neříkej mi, jak je úžasný v posteli, když víš, že sám si naším milováním teď nejsem tak jistý.“

Současně byste ale neměli vyžadovat úplnou izolaci od druhého vztahu, má to pár důvodů. Zaprvé – není to možné. Stane se, že se vám ten druhý občas ozve do telefonu, že jeho časový harmonogram bude ovlivňovat partnerku/partnera, kterou sdílíte, že se potkáte na nějaké párty nebo tak.

Zadruhé, a což je důležitější, nebude to fungovat. Pokud zakážeš milence/milenci, aby nikdy nehovořila o svém druhém románku, tím víc bude jeho podoba hrozivě narůstat ve tvé mysli: kdykoliv si nebudeš jist, kde tvoje přítelkyně zrovna je, budeš si představovat, že je s tím druhým. Když se od jiného vztahu takto odřízneš, nebudeš schopen podpořit svoji přítelkyni, když třeba v jejím druhém vztahu nastanou nějaké potíže (tato podpora je potenciální výhodou vyváženého dlouhodobého otevřeného vztahu) - a v nespolední řadě, když budeš druhého milence neustále ignorovat, nikdy se ti nepodaří zbavit se své žárlivosti.

Tyto „mosty přes žárlivost“ nemají být stěnami, které blokují a omezují tvůj pohled na druhý vztah. Je třeba vyvážit hranice toho, co je možné slyšet (a vidět) skrze upřímné vyjasnění si těchto věcí mezi tebou a milenkou/milencem. Toto břímě padá primárně na hlavu sdílené milenky (milence), aby nalezla „bezpečný“ způsob komunikace ve věcech žárlivosti. Asi bude snazší hovořit o takových tématech třeba někde venku, než během divoké vášnivé noci plné milování.

Je možné k žárlivému milenci také postupovat tak, že si vyjasníte rozdíly mezi jednotlivými vztahy (pozitivní i negativní). Pokud se třeba žárlivý milenec nezajímá o umění, ale ten druhý ano, zkuste se pokusit vysvětlit, že s tím druhým toto naplnění sdílíte. Podobně můžete opačně zdůraznit věci, ve kterých si naopak s druhým partnerem nerozumíte, ale v prvním vztahu vás to sbližuje (pokud je to pravda). Úkolem pro sdíleného milence/milenku je vyjasnit obou partnerům, proč oba vztahy mají smysl a že spolu nijak nesoutěží.

Jestli je žárlivost plodem naší kultury, anebo se jedná o „genetickou“ záležitost, je věcí názoru. Jsem si ale jist, že je to určitě něco, co je možné pokořit a transcendovat, pokud na tom budeš pracovat. Teorie je prostá: přeješ si, aby tvoje milenka/milenec byla šťastná  >>  milenka je šťastná, když je s druhým milencem   >>  to by tě mělo naplnit štěstím. Zřídkakdy to ale funguje tak snadno, alespoň ne na začátku.

Tou nejdůležitější věcí, kterou je třeba udělat, pokud si přeješ transcendovat žárlivost, je upevnit víru v sebe sama. Zvednout sebedůvěru, cítit se ve vztahu silným, rozumět si, vidět co vzájemně do vztahu dáváte a proč to dohromady dává smysl. Není nutné toto vše umět zdůvodnit nějakou přesnou frázi, někdy se bude jednat o nesdělitelné pocity (jako třeba: „to kouzlo, které jsme cítili při tanci v dešti“ nebo „ono zvláštní odpoledne na řece“,…). Jakmile jste si ve vztahu více jistí, pro žárlivost je mnohem těžší zapustit kořeny.

Pokud ale stále přetrvává, obraťte se k tomu, co většinou dává vaší romanci šťávu. Najděte silné stránky vašeho vztahu a podporujte je (např. pokud ten nejlepší čas, který jste spolu strávili, byl vždy během nějaké hry, najděte nějaké zábavné místo, které to usnadní; pokud vás k sobě poutají intelektuální debaty, najděte to nejvíce kontroverzní téma, které jste ještě nerozebrali,…).

Zbavování se žárlivosti je proces, vyžaduje to určitý čas. Pokud máte dobrou chvilku a věříte sobě i vašemu vztahu, požádejte milenku/milence, aby vám řekla něco o druhém milenci. Jedna z nejlepších věcí na rozpuštění žárlivosti je skutečně se s tím druhým setkat (vrátíme se k tomu později). Žárlivé představy vám ho totiž mohly vykreslit jako dokonalého protivníka, když ho ale potkáte, jeho velikost se vrátí do normálu.

Poslední zkouškou překonání žárlivosti je sledovat svou milenku/milence, jak dobře se cítí ve společnosti svého milence – a vnímat to vnitřně jako něco opravdu dobrého. Může to být neuvěřitelně osvobozující zkušenost. Proto, aby otevřený vztah fungoval, to ale není nezbytné. Někteří lidé se tak daleko nikdy nedostanou a ani to nepotřebují - pro jiné je to vytoužený cíl.

Soukromí vs. upřímnost

I kdyby snad někdy všichni, kdo se nějakého otevřeného vztahu účastní, překonali své žárlivé pocity, není žádoucí a ani užitečné sdílet naprosto vše ve vztahu se všemi. Jednotlivé vztahy mají svá tajemství, důvěrnosti, specifické soukromé momenty, vtípky, kterým porozumí jen ti dva atp.

Snaha o zachování si soukromí a současně i otevřenosti je jedna z nejobtížnějších věcí, které je nutno v otevřeném vztahu vyvážit. Vrátíš se z úžasného večera s jedním milencem, kolik z toho sdělíš tomu druhému? Jsi unavena po dlouhé párty s jedním a druhý si chce vyjít zatančit nebo se chce milovat, co řekneš? Odpověď na druhou otázku je jednoduchá, řekneš, že jsi unavena a vysvětlíš to do takových podrobností, do jakých si myslíš, že to partner snese. První otázka je ale záludnější – záleží na tom, jak silná/silný se ve vztahu cítíš a jestli tvoje druhá milenka dokáže sdílet dobré zprávy tak, že to prostě jde.

Pokud je ti položena přímá otázka – „Jaké to bylo včera v noci?“, znamená to, že ten kdo se ptá, na sebe takto bere zodpovědnost za to, že uslyší pravdu. Rozhodni se, do jak velkých detailů chceš zajít, co o nich odhalíš a jaká slova je vhodné použít, když chceš říct více.

To ale nedává odpověď na otázku, jak poznat co je lepší udržovat v tajnosti. Ideální pravidlo by mohlo být udržovat v tajnosti některé věci úplně stejně, jako něco udržujete v tajnosti před svými přáteli. Bohužel se zdá, že hodně lidí mění svá pravidla ohledně uchovávání tajemství, když dojde na milence či milenku. Zapřísahali se sice, že něco neprozradí, ale přijde jim normální takové tajemství sdílet právě s milenkou či milencem. Nemůžu tady nikoho poučovat, jenom snad můžu navrhnout, že dokud nejste přímo tázáni, je lepší zdát se být příliš vysazeným na své soukromý, než příliš otevřeným, protože se tak nestane, že snadno ztratíte něčí důvěru.

Nesvěřuj se po polibku

Něco, co může být na začátku nového vztahu dost ošidné, je otázka odhalení toho, že už s někým jste. Odpověď na otázku „Kdy bych se měl/a svěřit, že už mám současně jiný vztah?“ jednoznačně je „Tak brzo, jak je to možné“. Pokud současný vztah znemožňuje anebo příliš ztěžuje vztah s někým novým, je férové svěřit se zavčas. Může to ušetřit vám oběma spoustu času i bolesti. Toto je dvojnásob pravda v případě těch, kdo žijí v manželství – pokud chceš někoho skutečně rozzuřit, tak ho/ji poblázni pro těch pár „dostaveníček“ před tím, než dáš najevo, že jsi ženatý (vdaná)!

Pokud to co hledáš, je pouze jedna noc, je možné nechat pravdu na ráno. Pokud ale toužíš po otevřeném vztahu, nesvěřuj se po polibku.