Karmajóga - jóga denního života

Rubrika: Cesty

Autor: Gregorian Bivolaru

Ve stavu odpoutanosti vykonej, co má být vykonáno,
není podstatné, oč jde, a nikdy si nepřej přisvojit si ovoce svých činů.

Karmajóga představuje jednu ze čtyř hlavních forem jógy, určitý výchozí bod, který je základní částí učení Bhagavadgíty, což slouží jako dostatečný podklad pro její autenticitu. Stejně jako u všech ostatních druhů jógy je hlavním a konečným cílem karmajógy usnadnění a urychlení duchovního vývoje svých vytrvalých adeptů. Hlavním rozdílem oproti ostatním jógám však je, že karmajóga může být vykonávána správně od samého počátku a může být využívána neustále, po celý den, protože je použitelná pro všechny lidské aktivity. Ve srovnání s karmajógou je například nepřetržité provádění bhaktijógy možné pouze na velmi vysokém stupni dosaženého poznání, a provádění hathajógy bývá omezeno na určité části dne. Tyto argumenty vedou k tomu, že karmajóga je nepřetržitou formou jógy pro každodenní život.

Z různých tradičních definic karmajógy je nejběžnější a nejpřesnější, i když ne zcela kompletní, tato:

„KARMAJÓGA JE JÓGOU HLUBOKÉHO A DŮKLADNÉHO SPLYNUTÍ S BOŽSTVÍM, DÍKY JAKÉKOLI NESOBECKÉ ČINNOSTI“.

Vychází ze skutečnosti, že v každém okamžiku našeho života, dokonce i když se cítíme být nuceni jednat tak či jinak, máme vždy svobodu volby a neseme plnou zodpovědnost za svoje činy. Využití jakékoli duchovní disciplíny (jógy), nebo jakékoli jiné duchovní stezky předpokládá existenci „svobodné vůle“, a to jak ve směřování lidského života, tak ve výběru jeho způsobu.

Hlavní otázka, na kterou nám karmajóga pomáhá odpovědět, je jak a proč bychom měli volit mezi dvěma nebo více způsoby jednání v daném okamžiku. Díky neustálé praxi můžeme shledat, že karmajóga nám nabízí více svobody, ačkoli se to může západnímu člověku zdát zprvu neuvěřitelné.

Mnozí současní mudrci, jako například Šrí Ramakršna nebo Šrí Aurobindo dokázali, že karmajóga je velmi dobře přizpůsobená moderní době a že je vhodná pro všechny, dokonce ještě vhodnější než bhaktijóga, která je užitečná spíše lidem, kteří v sobě chovají intenzivní náboženské sklony (což je dnes velmi vzácné). Karmajóga je také přístupnější než rádžajóga, která předpokládá intelektuální úsilí ležící za hranicemi možností běžného individua. Ve srovnání s džňánajógou, která vyžaduje velkou sílu soustředění a uvnitřňování (což je v současnosti také velmi výjimečná vlastnost), je karmajóga mnohem snadněji proveditelná, protože žádné z těchto nadání nevyžaduje. Navíc velmi dobře vyhovuje lidem na Západě, kteří jsou vždy připraveni jednat, avšak bývají více či méně skeptičtí vůči duchovním hodnotám, které podle nich odvádějí lidi od praktického života ve hmotně orientované společnosti.

Zdůrazněme, že praktikování karmajógy nevylučuje současné provádění jedné nebo více jiných druhů jógy. Naopak, zvyšuje jejich účinnost. Toto spojení s ostatními druhy jógy není však podstatné, protože i pouhé provádění samotné karmajógy je samo o sobě dostatečné pro dosažení nejvyššího stavu duchovního poznání. Karmajóga má rovněž tu velkou výhodu, že není obsažena v ostatních druzích jógy. Zatímco bhaktijóga, rádžajóga, tantrajóga, hathajóga a dokonce i džňánajóga, pokud se provozují nesprávně, bez opatrného dohledu a pod vedením kompetentního průvodce, mohou vést k závažnému psychickému nebo mentálnímu poškození, karmajóga nemá pro svého provozovatele žádná nebezpečí, dokonce i když je její znalost založena pouze na textových podkladech.

S ohledem na tento aspekt pokračujeme citacemi několika současných mistrů:

Svámí Vívekánanda: „Na stezce bhaktijógy existuje to velké nebezpečí, že vnímavá duše si může začít plést prchavé emoce s duchovním prozíráním a může si interpretovat běžné aspirace jako duchovní.“ (Praktická jóga)

„Jen s málo výjimkami se můžeme učit rádžajóze bez nebezpečí, nejsme-li přímo vedeni opravdovým duchovním guruem.“ (Předmluva k Rádžajóze).

Šrí Ramakršna: „Džňánajogín říká: 'Já jsem To', ale dokud považujeme své tělo za své nesmrtelné Já, je to jen zhoubný egoismus. Nepomůže nám, ale zničí nás.“ (Učení Ramakršny)

Svámí Brahmánanda: Poté, co již byli jeho žáci očištěni cvičením jistých ásan a forem pránájámy, jim řekl: „Co se týče praktik hathajógy, vyhněte se jim, nechcete-li trpět bolestnými důsledky. Hathajóga je velmi nebezpečnou stezkou, cvičí-li se v nevědomosti, bez vedení kompetentním průvodcem. (Duchovní disciplíny)

Zde dodáváme, že karmajógický systém je téměř oproštěn od metafyzických či náboženských konceptů a že ani v pokročilém stádiu provozování nevyžaduje pomoc jakékoli fyzické disciplíny nebo diety. Rozumí se však samo sebou, že karmajogín by měl dělat vše, co může pro to, aby zůstal zdravý.

Hlavní cíl karmajógy

Svámí Vívekánanda popisuje ideál karmajógy následovně: „Dokonalou lidskou bytostí je ten, kdo uprostřed nejhlubšího mlčení a nejvyššího osamění nalézá nejintenzivnější aktivitu, a ten, kdo uprostřed nejintenzivnější činnosti nalézá ticho a osamělost pouště.“ „Karmajogín nepotřebuje věřit žádné doktríně. Dokonce nemusí věřit ani v Boha, nemusí se ptát, co je duše a nemusí být přitahován vůbec žádnými metafyzickými spekulacemi.“ (Praktická jóga)

Protože jsou však mistři z Orientu, jejichž učení jsme zdědili, hluboce duchovní, není překvapením, že interpretují karmajógu z tohoto hlediska. Šrí Ramakršna tvrdí: „Karmajóga je spontánním sjednocením s Bohem pomocí činnosti.“ Z pohledu systému bhaktijógy může být tato interpretace viděna jako odhalení Božství pomocí lásky, a z pohledu džňánajógického systému jako sledování vědomí Absolutního Božství. Ramakršna  rovněž prohlásil: „Nejvyšší cíl v karmajóze je stejný, jako ve všech ostatních druzích jógy: uskutečnění nejvyšší věčnosti nebo neosobního Božství.“

Šrí Aurobindo: „Odpoutaná činnost je velmi často jediným potřebným nástrojem pro nevyjádřitelné spojení s otcem Stvoření.“ „Abychom vykonávali všechny činnosti v intimním spojení a v hlubokém sjednocení s Božstvím v nás, v pronikající harmonii s vesmírným kolem nás a s transcendentním za námi, nenechejme se omezovat naší často izolující a nepružnou lidskou myslí, nebuďme otroky jejích nevědomých nebo vyšinutých rozkazů či jejích omezených návrhů. To je karmajóga.“ (Integrální Praktická Jóga)

Účinnost karmajógického systému

Bez ohledu na způsob, jak formulujeme svůj duchovní cíl, může být dosažen pomocí některé z cest jógy. Osvícení (mókša) je v Hinduismu nazíráno jako sjednocení s Božstvím ve všech tvarech, dosažení božské roviny vědomí, jako zakotvení vědomí v konečné Pravdě a dosažení svobody v životě. Mókši může být dosaženo všemi druhy jógy, ale nejsnadněji a nejpřístupněji pomocí karmajógy. V této souvislosti odcitujme proslulé mudrce:

Svámí Šivananda: „Mnozí lidé věří, že karmajóga je podřadným druhem jógy, ale to je velký omyl.“

Rabíndranáth Thákur: „Mnozí z nás si nesprávně myslí, že činnost protiřečí svobodě.“ „Nikdy nedosáhneme významného výsledku, pokud se budeme pokoušet dosáhnout Nekonečna vně sféry činnosti.“ „Tvrdíme-li, že bychom rádi realizovali Brahman (Nejvyšší božství) pouze pomocí introspekce a přitom Ho opouštíme během našich zevních činností, myslíme-li si, že chceme těžit z jeho přítomnosti jen skrze lásku, kterou cítíme ve svých srdcích při modlitbě, aniž bychom Ho zbožňovali našimi vnějšími prostředky, nebo když si myslíme, že pouze opak je pravdou, pak vytváříme překážky na dlouhé cestě k Pravdě a uvádíme se v politováníhodný omyl.“ (Sádhana)

Šrí Ramakršna : „Činnost konaná bez připoutanosti je snadnou cestou k dosažení skutečného cíle života, kterým je sjednocení s Bohem.“

Svámí Vívekánanda: „Pomocí odpoutané činnosti se může lidská bytost snadno dostat tam, kam se Buddha dostal pouhou meditací a Ježíš láskou a modlitbami.“ (Praktická Jóga)

Přestože tato formulace může být pro některé fundamentalistické křesťany šokující, jasně ukazuje, že pro Svámího Vívekánandu je karmajóga stejně účinná jako rádžajóga nebo bhaktijóga prováděné na své nejvyšší úrovni.

Ma Ánanda Moyi: „Ten kdo praktikuje karmajógu, realizuje rychle Brahman (Nejvyššího) jako Absolutní vědomí a obdrží milost Matky Boží.“ (Učení Ma Ánandy Moyi).

Pozornému studentu hindské duchovnosti je zřejmé, že toto jsou objektivní cíle, kterých má být dosaženo v džňánajóze i v bhaktijóze.

Svámí Ramadás, který dosáhl osvícení pomocí bhaktijógy, tvrdí: „Nikoli odmítáním konat, ale konáním zcela odpoutaně můžeme bez úsilí obdržet nejvyšší stav blaženosti a osvícení.“ (Dopisy)

Svámí Brahmánanda, duchovní syn Šrí Ramakršny: „Můžeme dosáhnou Nejvyššího vědění, dokonce i když se stále účastníme na různých činnostech věnovaných Božskému.“ (Mnišské disciplíny)

Ramana Maháriši, nezlomný džňánajogín: „Činnost osvobozená od touhy, s úplným odpoutáním od svého ovoce, je nadřazena znalostem kombinovaným s cvičením.“ „Stav, ve kterém je konaná činnost osvobozená od touhy, je způsob, který snadno vede k osvícení.“ (Učení Ramana Mahárišiho)

Specifika karmajógy

Teoretické základy a techniky provádění karmajógy jasně uvádí Kršna v Bhagavadgítě, s jedinou výhradou, totiž že pořadí, ve kterém jsou tyto myšlenky uvedeny, není pro západního člověka nejvhodnější. Ve stručnosti jsou moudrá poučení tato:

1. Nikdo nemůže být nečinný, ani na sekundu.
2. Nikdo by si neměl klást nečinnost za cíl (nebo se činnosti vyhýbat).
3. Jisté činnosti jsou závazné, proto jim nelze uniknout.
4. Nikdo by neměl toužit po ovoci (nebo důsledcích) svých činů.
5. Nikdo by neměl být připoután k činnosti samotné.
6. Nikdo by se neměl považovat za autora činnosti.
7. Jakákoli činnost, bez ohledu na svou povahu, nespoutá svého vykonavatele, je-li konána tímto způsobem.
8. V podstatě lze říci, že karmajóga je božskou dovedností (moudrostí a nepřilnutím) v konání.

V tomto pořadí budeme analyzovat prvky karmajógického systému.

1. Nikdo nemůže být nečinný, ani na sekundu

První výraz, který říká, že žádná lidská bytost nemůže být bez činnosti, má výlučně teoretický charakter. Slouží jako příprava pro druhý bod, který je praktické povahy a (jak dále uvidíme) je určen více lidem z Východu, než Zápaďanům.

Nyní tyto aspekty prozkoumáme blíže: V Bhagavadgítě se k nim Kršna vrací třikrát: „Nikdo nemůže být ani na okamžik nečinný. Vše směřuje nevyhnutelně k činnosti.“ „I tvůj fyzický život“, říká Kršna Ardžunovi, „nemůže být udržován bez neustálé činnosti.“ A nakonec: „Žádná inkarnovaná bytost nemůže dokonale opustit činnost. Činnost je nevyhnutelná.“

V jiných kapitolách Mahábháraty, Kamna souhlasně cituje jednoho Bráhmana, který říká své manželce: „V tomto světě je nemožné nekonat, ani na jediný okamžik.“ (Ašvamédika) Různí lidé všech dob poznali tuto pravdu. I dnes velcí mudrci opět potvrzují tuto pravdu. Šrí Ramakršna  prohlásil: „Nikdo nemůže zabránit činnosti. Pouhý fakt prohlášení 'já jsem' nebo 'já myslím' již vyvozuje činnost. Nemůžeme uniknout činnosti; činnost je přírodním zákonem.“

Také Svámí Vívekánanda prohlašuje: „Nemůžeme žít ani jedinou sekundu bez činnosti.“ Svámí Brahmánanda dospívá ke stejnému závěru: „Bez činnosti by byla naše existence nemožná.“ Svámí Ramdas napsal: „Konat je naprosto základním výrazem přirozenosti našeho bytí, stejně jako smyslem květiny je rozšiřovat svoji vůni. Vzhledem k tomu bychom měli jednat s moudrostí. Nemůžeme činit jinak, protože je to nemožné. Dokonce, i když je lidská bytost nepohyblivá a navenek nečinná, její orgány a její vnitřní struktury, psyché, mysl a intelekt jsou vždy více či méně činné. Úplné ustání veškerých činností je tedy nemožné.“ To je zřejmým aspektem, který je odhalen, je-li hluboce nazírán. Během nejhlubší fyzické nehybnosti je myšlení stále aktivní a dokonce, i když je můžeme částečně zastavit (což je velmi často pouhou představou), přirozené funkce těla (dýchání, krevní oběh, atd.) neustanou ve své činnosti. Šrí Aurobindo tvrdí, že i když je mentální činnost zastavena, v mozku se stále objevují jisté „vibrace“, které lze vnímat a identifikovat.

Bez ohledu na to nám ani úplná 'nečinnost' nezabrání v 'konání', tedy ve změnu směru toho, co by nastalo, pokud bychom jednali normálním způsobem. To je dáno tím, že můžeme jednat subtilně pomocí své aury a takto projevovat vlivy na své bezprostřední okolí pomocí svého vnitřního postoje nebo záměru. Tyto vlivy nás mohou prostřednictvím rezonance a indukce činit šťastnými nebo ustaranými, jsou-li velmi silné, mohou indukovat jakési nakažlivé napodobování v lidech, kteří jsou okolo nás, což na nás bude mít kladné nebo záporné vlivy a měnit odpovídajícím způsobem náš vnitřní stav.

2. Nikdo by si neměl klást nečinnost za cíl

Je-li nečinnost nemožná, je očividně iracionální a chybné klást ji za cíl jakékoli formy jógy. Kršna říká Ardžunovi: „Nepřipusť žádným způsobem připoutání k nečinnosti.“ Aby se zabránilo jakémukoli nedorozumění z Ardžunovy strany, ještě dodává: „Ne skrze odmítání činnosti vychutnají lidé nekonání, ani odmítnutím konat nedosáhnou dokonalosti.“ Pokračuje zdůrazněním „Činnost je vždy nadřazena nečinnosti.“

V Kršnově době byla tato zjevení směřována několika důležitým džňána a rádžajógickým školám, které přehnaně zdůrazňovaly jako nezbytné stadium a dokonce i konečný cíl jakékoli duchovní disciplíny důraz na úplné ustání v jakýchkoli fyzických a dokonce i mentálních aktivitách. Tento abnormální přístup dnes není přitažlivý, jedině pro skupiny, které hlásají jisté fantasmagorické výklady Šankary a Pataňdžaliho. Skutečně, mnozí lidé mají tendenci věřit, že jakákoli jiná aktivita než duchovní je nutným zlem, které bychom měli omezit co nejkratším časem a uchovat zbytek pro vnitřní soustředění, meditaci, uctívání apod. Proto velcí současní mudrci považovali za nezbytné připomenout nám Kršnova slova. Například Thákur říká: „Abychom žili harmonicky, musíme pracovat; život a činnost jsou úzce spjaty.“ „Kdo bude tak šílený, aby neustále utíkal od šťastného davu, aby hledal Boha pouze v poddání se nečinnosti?“