Komentář k pojednání Gurugita

Rubrika: Učitelé

Autor: Elinor Selea

přepis záznamu přednášky

GURUGITA je pojednání východní tradice, podobně jako velice známá BHAGAVADGITA. Na rozdíl od ní se však zabývá jemnějším subjektem - a tím je GURU (Mistr). Je psána ve verších a bude zde vysvětlena obšírněji pro pochopení západním člověkem. Obsahuje spoustu jmen a názvů patřících do východní tradice a myslíme, že zde nemá smysl je podrobněji rozebírat. Ve východní tradici bylo napsáno již velmi dávno mnoho textů a i když se lidé na západě snažili poznávat a zaobírat spíše křesťanstvím, i tato východní tradice může být cenná a poskytnout mnoho informací a hodnotných textů. A ve vhodné formě může pomoci i vám. I když je to úplně odlišná tradice, její podstata je duchovní.

Ve východní tradici je význam GURUA, na rozdíl od západu, velmi ceněn a duchovně hledající považuje za samozřejmost, že existuje někdo, kdo ho povede. Na západě je pojem GURU pošpiněn díky tzv. "guru", kteří jsou falešní a my se zde o nich také zmíníme. Panuje zde úplně odlišný postoj než například v Indii, kde když nějaký Svámi vkročí na vozovku, tak se všichni zastaví, asi tak jako když na západě zapnou policisté nebo hasiči výstražný maják. Toto je určitý velmi dobrý a posvátný, duchovní postoj k Mistru, který je nám lidem ze západu většinou nepřirozený.

Pouze ti jenž jsou obdařeni duchovní intuicí získanou v minulých životech, tzn. že hodně investovali do duchovního života nebo jsou to na naší planetě velmi staré duše, mohou cítit takovou potřebu. Ale tím je myšlena opravdová potřeba GURUA a ne to, že někdo volá po Mistrovi, aby mu poradil co má dělat, když ho bolí záda nebo se pohádá s manželkou. Pro ty, kteří se chtějí duchovně vyvíjet je GURU velmi potřebný, protože duchovní cesta je velmi intenzivní a zahrnuje úplně vše, rozvoj na všech úrovních od první až po sedmou čakru, kdy všechny ostatní úrovně zahrnujeme do sebe a je potřeba zvládnout mnohem víc než např. jakýkoli jiný člověk při svém zaměstnání, který taky potřebuje vedoucího nebo chodit do školy, aby se naučil svému řemeslu. Z tohoto budeme nadále vycházet, protože samotný text odpovídá východní tradici, kde guru je považován za samozřejmost.

Na Západě se setkáváme s tvrzením, že každý máme pravdu v sobě, ÁTMAN, božskou jiskru , tak není potřeba Mistra, stačí se podívat do sebe a poslouchat vnitřní hlas a tak se budeme vyvíjet. Ale přemýšlejme nad tím, že existuje někdo, kdo vidí až na konec cesty po které jdeme. Uveďme určitou paralelu: jste v cizím městě a chcete najít určité místo. Někdo by mohl říct, že začne hledat, projde všechny ulice dům za domem až dané místo najde. Má určité znalosti, má intuici, na něco musí přijít každý. Ale inteligentní člověk musí namítnout, proč se nezeptat někoho místního, kde je hledané místo? Je to daleko jednodušší, když existuje někdo kdo ví, kdo dohlédne až tam, kam se chcete dostat a v každé chvíli se může podívat, jestli postupujeme správně. Bude to pro nás velká úleva. Proč se tedy neobrátit na někoho takového, kdo vidí mnohem dál než mi? Není to naše ego, které říká: "Zvládnu to sám." Pokud je člověk jen trochu skromný, tak se obrátí na někoho kdo ví a zeptá se: "Prosím, pověz jak se tam dostanu?"

Na druhé straně je však dobrá určitá přirozená opatrnost, která zde na západě existuje vůči falešným mistrům, kteří spíše kradou energii a znalosti svých žáků. Příkladem může být někdo, kdo k vám přijde a už ve čtvrté větě vám řekne, že je velký mistr a guru. To je jasné znamení pro mnohem větší opatrnost před takovým člověkem, protože opravdový Mistr je velice skromný. Nemůže se dostat na tak vysokou úroveň bez skromnosti. Tady jde hlavně o pýchu, toho který řekne "já to umím, podívejte se všichni na mě, jak všechno zvládnu, jsem velký guru". Většinou je jasné, že tomu tak není.

Až na výjimku, kdy to opravdový mistr musí dát najevo. Stejně jako květina září kolem sebe a přitahuje motýli a včely aniž by musela upozorňovat, jak je krásná a jak sladký pyl schovává a stačí k tomu její vůně, tak i opravdový Mistr - GURU, který je napojen na Nejvyššího sám žáky přitahuje a je jimi vyhledáván. Existuje kolem něho určitá duchovní atmosféra, určité vedení, impulsy a výboje. Na západě ale existují i takoví, kteří o sobě prohlašují, že jsou inkarnace BHAIRAVY (transcendentální aspekt ŠIVY, jeden z nejvyšších aspektů ŠIVY - ničitele) a AMITABY (jeden z boddhisattvů, jehož emanace - částečné inkarnace - v minulosti existovaly na zemi v podobě velkých mistrů, kteří konali zázraky a ovlivnili buddhistickou tradici) zároveň, což by ve skutečnosti znamenalo neuvěřitelný duchovní růst pro celé okolí kolem takového člověka. Z tohoto důvodu je potřeba rozlišovat a k tomu pomůže taky toto pojednání, které vám dá informace o Mistrech a transfigurační postoj, který existuje na východě. První sloka:

"Na začátku je potřeba praktikovat vyvolaní GURUA, tak jak je to zvykem. To vám přinese obvyklé ovoce. Bůh je to požehnání, je zdrojem každého požehnání".

Tak začíná GURUGITA a toto vyvolání GURUA na začátku je způsob, jak se naladit na vyšší stavy, na něco duchovního, podobně jako při věnování (o kterém si pokud máte zájem, můžete přečíst v jiném článku na těchto internetových stránkách). Na začátku druhé sloky pojednává o tom jaký by jsme měli mít vztah k Absolutnu:

"Klaňte se před Nekonečným Bohem jež představuje plnost a který se nachází v nepřerušené extázi. On je příčinou celého vesmíru, projev Nejvyšší existence, vědomí, blaženosti (sat čit ánanda)".

Tato druhá sloka nám ukazuje, jaký by jsme měli mít vnitřní postoj, abychom se uvnitř klaněli Nekonečnému Bohu a ukazuje nám proto dobré argumenty. Nebudeme zde příliš duchovní, aby to někoho příliš nezaskočilo, ale spíše budeme směřovat náš komentář blíž západnímu, spíše pragmatickému způsobu chápání a přibližovat vám tak tento vznešený text. Třetí sloka:

"Klaňte se před Mistrem, který je vědcem intelektu, kterého můžete poznat studiem duchovních knih, který představuje zdroj absolutního vědomí, blaženosti, podstatu pravdy a štěstí".

Třetí sloka už mluví o Mistrovi, hned po Bohu, z toho je také vidět jak je Mistr důležitý ve východní tradici.

"Mistr je Brahma, Mistr je Višnu, Mistr je Šiva, Mistr je Átman, Nejvyšší Absolutno, klaňte se před Mistrem".

Zde se vrátíme k tomu, co jsme už řekli o postoji k Mistrovi. Klanět se Mistrovi znamená mít k Němu úctu, respekt, neznamená to nutně fyzickou činnost, znamená to zaujmout k němu určitý postoj. Proč to všechno? Ten kdo je schopen zaujmout takový postoj a klanět se vnitřně před Mistrem je mnohem blíž duchovnu, než ostatní. Protože pochopil něco duchovního. Ukazuje to na probuzení duchovních aspektů člověka. Vnitřní respekt před Mistrem předpokládá city, zapojení bytosti. Nestačí to pouze prohlásit, bez vnitřního naplnění. A ti, kteří cítí uvnitř něco aspoň trochu podobného při výkladu, už jsou o kousek blíž. I kdyby nikdo z vás nepotřeboval Mistra v tomto životě a vy se přesto budete klanět, nic neztratíte.

Neznamená to ztratit schopnost jednat nebo něco takového. Znamená to mít určitou úctu, kde působí city a člověk je zapojen. Ale mluvíme zde o autentických Mistrech, ne o každém kdo vám řekne, že je mistr. Pokud potřebujete Mistra, tak si tím splníte ohromnou potřebu a můžete z toho mít ohromný užitek a nic neztratíte. I pokud sami víte jak dál postupovat, to že budete mít úctu vám nijak neublíží. Podívejme se co můžeme získat: budeme mít k někomu úctu a budeme otevření k jeho radám. Třeba je to špatně. Ale pokud je to dobře, získáte někoho, kdo ví od začátku až do konce kudy vede naše cesta a kdykoli, když si mi nevíme rady, může nám poradit co dělat. Proto je ve čtvrté sloce Mistr popisován všemi těmito aspekty. Neustále je propojen s těmito aspekty a ty se skrze něho projevují.

"Klaňte se Mistrovi, díky jehož poznání slepí mohou otevřít oči zatemněné nevědomostí.".

Jsou i tací Mistři, kteří nemají žáky a působí jen skrze své vyzařování, ale ti kteří učí ostatní jsou z hlediska duchovní tradice považováni za vyšší, protože se skrze ně doopravdy projevuje soucit, tím, jak pomáhají svým žákům. I Bůh nám ve stvoření neustále pomáhá a je neustále přítomen. A hlavně skrze takové opravdové Mistry, kteří jsou otevření a chtějí se ponořit do duchovního života a stát se tak kanálem, jako relé, duchovní energie. V jeho přítomnosti a skrze něj pak může nastat spousta neuvěřitelných věcí, hlavně proto, že dokáže těm okolo něj otevřít oči oslepené tmou nevědomosti.

Pokud postupně zjišťujete a vidíte, že existuje růst lidí kolem Mistra a to, že lidé kolem Mistra "otevírají oči", ukazuje to na trochu vyššího Mistra než ten, který nepracuje s žáky. Existují duchovní lidé kteří tvrdí, že k sobě nepoutají žádné žáky, protože neví co budou chtít dělat potom, protože pokud si Mistr někoho vezme jako žáka, tak se s ním zaváže strávit celou věčnost než dotyčný dosáhne osvobození. A někteří neví, jestli to budou chtít. Přemýšlejme ale nad takovým postojem. Jejich naladění na Boha není úplné, protože Bůh nejen že tvoří celý vesmír a pozoruje naše slabosti a náš občasný boj proti Němu a všechno ostatní, co děláme, ale je s námi ne jeden život, nýbrž inkarnaci za inkarnací.

Opravdový Mistr naladěný na Boha tohle cítí, je s ním za jedno. Nejen ve svých spisech, slovech, ale i ve skutcích. Vést žáka pro Něj není problém, On sám mu chce pomoci a projevuje se neustále. Není to tak, že by Mistr byl pouze v nirváně, kde by prožíval samádhi a posílal jen energii a dával příkazy. On je zapojen do života a jedná. Takoví Mistři jsou ceněni více.

"Klaňte se před Mistrem, který inkarnuje pravdivě slovo "TY", který naplňuje celý vesmír svými pohyblivými nebo nepohyblivými tvory".

U takových Mistrů existuje určitý stav, kdy nejsou odděleni od celého vesmíru, díky tomuto stavu může mít člověk pocit, že není oddělen od celku a projevuje (inkarnuje se v něm) aspekt, že vše je v něm. A tak se stará o všechno a o všechny, o lidi kteří jsou jeho součástí, neustále je podporuje když se naladí na to, co se skrývá pod slovem "TY".

"Klaňte se před Mistrem, který pravdivě inkarnuje slovo "TY" a které podle tvaru nejvyššího vědomí naplňuje tři světy jejími obyvateli, pohyblivými nebo nepohyblivými".

V duchovní tradici sanskrtu existuje oslovení TO JSI TY. V těchto třech slokách je napsáno klaňte se před Mistrem, který inkarnuje pravdivě slovo TO, slovo JSI a slovo TY. Inkarnuje tyto tři pravdy a díky tomu jsou v něm probuzeny tyto tři všezahrnující aspekty: TO - zastupuje Pravdu nebo Absolutno, JSI - existenci (pocit, že žijeme) a TY - znamená vědomí. Mohli bychom říct: vědomí je jedno s Absolutnem, ale TO JSI TY vyjadřuje mnohem více pravdu, protože je abstraktnější.

"Klaňte se před Mistrem, který transcenduje NÁDÁ, BINDU, KALA, který je čistým vědomím, věčně jedná s nejvyšším GURU nad prostorem nedotčen".

NÁDÁ, BINDU a KALA jsou určité aspekty: KALA znamená čas, BINDU je určité prvotní ohnisko a NÁDÁ je zvuk, vibrace.

"Neexistuje jiná realita mimo Mistra, neexistuje vyšší kázeň mimo Mistra, neexistuje poznání mimo Mistra, klaňte se před takovým Mistrem".

V této sloce je něco, co je považováno za normální na východě a lidem ze západu může dát velmi moc a umožnit rychlý duchovní růst. Neexistuje jiná skutečnost mimo Mistra. Ve skutečnosti to tak je, ale lidi si toho nejsou vědomi. Neustále přichází pomoc od Boha skrze takové Mistry, kteří jsou schopni ji přijmout a rozdávat dál. Obrovská energie se roznáší dál v učení, aurách lidí a roste dál, jako byste měli nějakou baterku, která je celou tou cestou a člověk se nějakým způsobem rozvíjí skrze její světlo, ačkoliv si myslí, že má ohromnou svobodu, což je pro každého velmi důležité. Ale když potřebujeme duchovně růst vydejme se na tu správnou cestu. Analogií je třeba sjezdovka která je postavena tak, aby vedla k cíli. Je dost široká a u některých Mistrů zahrnuje spoustu učení a vy máte spoustu možností.

Ale někdo chce jít mimo sjezdovku a najít si vlastní cestu. Bude to těžké, budete narážet do stromů, sníh tam nebude upravený a možná si po chvíli řekne, že se vrátí zpátky. Možná ne. Každý se chce ve skutečnosti vrátit ke zdroji, jeho věcí je, jakou cestou půjde, ale každý se chce vrátit odkud přišel. To je potřeba vašeho ÁTMÁNU, Božského Já v každém z nás. Každý má vnitřní svobodu, může jet po sjezdovce nebo z ní odejít pryč, ale všichni touží spojit se znovu se Zdrojem. Proč tedy nejet po sjezdovce, která je k tomu připravená a vhodná? To ukazuje spíše na ignorantství a ne na potřebu našeho Já. Lidé poslouchají vnitřní hlas, který jim říká: "Já už nesnáším to cvičení pořád dokola, už chci zkusit něco jiného". Znovu použijeme analogii: člověk má hlad a má před sebou jablka: žlutá, červená a jiných barev, jen ne zelené a on chce právě to zelené a jiné ne. Tak nejí a bude radši hlady čekat na zelené jablko. Ale to není potřeba hladu, červené i žluté jablko by ho nasytilo stejně. Jsou to spíše naše myšlenky.

"Podstata meditací je ve tvaru Mistra, učení Mistra je podstatou všech manter, milost Mistra je podstatou osvobození".

Tady je ukázáno, jak důležité je zapojit se, naladit na Mistra jako někoho, kdo dokáže transformovat. Pokud existuje opravdové světlo, které skrze Mistra proudí dál, je učení živé. Můžete jít například na festival, kde je spousta lidí mluvících o duchovnu, nebo když se potkáte po delší době s lidmi kteří praktikují nějaký duchovní směr, u některých můžete cítit, že jsou živí, mluví ze srdce, ze zkušenosti a u některých a je jich víc, slyšíte o pěkných věcech, ale není z nich cítit život, světlo. Lidé, kteří jsou obdařeni intuicí mohou cítit velmi dobře, že se mluví pravda a že učení jsou živá a po nějaké době strávené s takovým člověkem cítí nadšení a radost.

"Aspirant, žák, musí svému Mistrovi nabídnout postel ve které spí, oblečení ve kterém chodí, auto ve kterém jezdí a jiné bohatství".

Zde je ukázána oddanost o které lidé často pouze mluví. Tvrdí jak mají svého Mistra rádi, ale když pro něho mají něco udělat, tak vezmou vše zpátky. Hlavně co se týče peněz. Na západě by nám přišlo nespravedlivé, kdybychom měli dát třeba půl své těžce vydělané výplaty Mistrovi. GURUGITA ale říká, že by se žák měl oddat Mistrovi. Není řečeno, aby někdo hladověl a byl hubený, protože musel dát všechno své jídlo Mistrovi. Jde o vnitřní postoj.

"Mistr je náš svět, včetně BRAHMY, VIŠNU a ŠIVY. Neexistuje nic vyššího než Mistr a proto musí být uctíván jako Božskost".

V těchto dalších slokách jsou popsány postoje, které by žák měl zaujmout vůči Mistrovi a nám se mohou zdát divné a nenormální, protože Mistr je přeci taky jen člověk. On v sobě ale probudil něco, co my jsme ještě nedokázali a to jej dokonale propojuje se Zdrojem. Došlo u něj k velkému zázraku. A vše co my zde děláme je vlastně motivováno touhou po návratu k tomuto Zdroji. Touha po milování, lásce i bohatství je filtrovanou nečistou touhou. Ale pokud se člověk vrátí sám k sobě a postupně se pročišťuje, zjistí, že za všemi těmito touhami stoji jen jedna, touha po návratu ke Zdroji. Pokud se člověk takto vrátí ke Zdroji, může získat postoj, kdy Mistr je pro něj vším a není nic víc, protože se skrze Něj tento Zdroj projevuje. Někdo může namítnout, že se Bůh projevuje skrze každého z nás. Ano, to je pravda, ale mi nemáme vědomí v tomto spojení s Bohem, jako má Mistr. Nikdy nebudeme mít úplnou jistotu, že to co děláme je Boží vůlí.

I když budeme poslouchat svůj vnitřní hlas, vždycky v nás zbude malá pochybnost, dokud nebudeme vědět, jako Mistr. On ví, skrze něj ta pravda září. A pokud mi dokážeme mít postoj, kdy je pro nás Mistr vším, můžeme se velmi hluboce naladit na jeho stav. Naladit se na někoho lze různými způsoby, ale pokud máme k někomu takovou vnitřní úctu, což neznamená nic špatného ani ne ztrátu sebe sama (naší individuality), ale dávání ze sebe energie, myšlenek, lásky, které vychází z nás k tomu, koho uctíváme. Vy zůstanete vždy sami sebou, ale umožní vám to propojit se (díky zákonu rezonance) s určitými energiemi. Přijde k vám určitý příval energie. Proto uctívání nevede ke ztrátě čehokoli z vás, z vaší svobody a při uctívání někoho nejde o uctívání člověka, to jen v případě ignorance, duchovní člověk ví, že neuctívá člověka, ale uctívá to, co je v člověku.

Je pravda, že v každém z nás je ten zázrak, ale Mistr ví, je vědomý, žije v tom, je spojený se zdrojem a to my většinou nejsme. Ačkoliv v duchovních knihách můžeme číst "ty jsi zajedno s Bohem, on mluví skrze mne a muže i skrze tebe, ty jsi átmán", nejsme v tom vědomí, protože jinak bychom prožívali i tu blaženost, proti které jsou ty nejkrásnější prožitky co si dokážeme představit ničím. Něco jiného je mentální pochopení a úplně něco jiného je zapojit se do toho, vnímat, a to platí pro jakékoliv učení. Někdo se může učit o józe, jiný pochopit něco o tantře a může mít přednášky, aniž by měl zkušenost, aniž by měl ten cit. Úplně stejné to je i s Mistrem. Je potřeba rezonovat s ním a vnímat tu pravdu v něm a díky tomu se zapojit. Potom pro takového člověka ztratí význam otázka: "Proč uctívat nějakého člověka?".

"Žák musí padnout k nohám Mistra, aniž by se styděl bojovat skrze činnosti, myšlenky a svá každodenní slova".

Je bezpochyby, že je nutná určitá slušnost k ostatním. Když před nějakým Mistrem padnete k jeho nohám, asi budete šokovat většinu přítomných. Přitom je ale dobré zachovat určitou slušnost a skromnost, určitý cit v tom a jen pokud to tak opravdu cítíme z hloubi srdce, můžeme se klanět. Musíme však dávat pozor, abychom neklamali sami sebe a neposlouchali jen cizí informace a měli to v sobě doopravdy probuzené. Dokážeme udělat spoustu věcí, ale jde o to, co cítíme ze srdce, přirozeně. Proto není potřeba projevovat takové vnější uctívání, ale snažit se o to vnitřní. Protože pravdu najdeme uvnitř. To znamená rezonovat s Mistrem, zapojit se do těchto energií pomocí činnosti, myšlenek.

"Pokud bychom vykonali sedm poutí za účelem svaté koupele, přináší to pouze tisícinu z blahodárných účinků vyvolaných jedinou kapkou vody použité k umytí nohou Mistra."

Tady jde ale opět o vnitřní postoj, který je třeba pochopit. Pokud člověk má vnitřní postoj, kdy cítí že kapka vody je důležitější než pouť, nějakým způsobem se otevře Mistrovi a Světlo v něm může potom probudit všechno co má v sobě probudit. Existuje takový pocit, kdy je člověk naladěn na Mistra díky tomu, že se doopravdy otevřel a cítí toto naladění bez pochybností, cítí Mistra v sobě. O to jde v tomto pojednání. Aby v nás probouzelo vnitřní postoj, který přináší největší výsledky v tom, co se nazývá vztah s Mistrem.

"Když se na tebe hněvá Bůh, Mistr tě může zachránit, ale pokud se na tebe hněvá Mistr, nemůže tě už zachránit nikdo. Proto pokud najdeš vhodného Mistra, je nejlepší ukrýt se v jeho domě".

Tady vidíte, že existuje něco velice zajímavého, určitý postoj, když uděláte něco špatného, když se zmýlíte, existuje zákon karmy a vše se vrátí k vám. To je univerzální zákon fungující v celém vesmíru. Přitom ale existuje vždy Mistr, který vám může pomoci a je to i jeho úkol. A pokud ho požádáte, může vám vzít špatnou karmu. Pokud rozzlobíte svého Mistra neznamená to, že už vám nikdy nepomůže. Spíše je zde naznačena důležitost Mistra, skrze kterého se projevuje ta pomoc, skrze něj se projevuje Světlo a proto by jsme měli cenit toto Světlo.

"Žák musí meditovat k božské tváři Mistra položené uprostřed lotosu srdce na velkém trůnu zářícím jako slunce, schopné kdykoliv darovat velké uskutečnění existence poznání blaženosti".

Toto je jeden ze způsobů jak se zapojit do GURU SADHANY, SADHANY sledující spojení s Mistrem. Jedním ze způsobů je právě vizualizace Mistra v lotosu srdce na zářivém trůně, která ve vás probouzí znalosti, štěstí i jejich zdroj.

"Mistr, který nemá poznání je lhář plný pokrytectví. Takového musíte vyhnat".

Pokud někdo sám nedokáže dosáhnout vnitřního míru jak by mohl dovést ostatní k takovému stavu. Jestliže je Mistr napojen na zdroj, není možné aby neměl poznání. Ve zdroji je všechno, i poznání, a pokud je obtížnější aby vám předal tento zdroj, záleží velmi moc na vaší karmě. Existují i Mistři, kteří dávají samádhi a potom vy sami vidíte zdroj a víte kam máte jít. Jestli má Mistr poznání lze zjistit podle toho, jestli vidí cestu kterou je třeba jít a vidí její konec.

"Nemůžete mluvit o nevěrných Mistrech, kteří mají agresivní chování, kteří jsou nevděční, prudcí, surový".

Ve chvíli, kdy se Mistr napojí na blaženost a nejvyšší štěstí, není možné, aby v něm ještě zůstávala surovost a agresivita. Může použít fyzickou sílu například k pobídnutí, ale činí tak vědomě. Je třeba si ovšem dávat pozor na "mistry" kteří tvrdí, že oni, jelikož jsou spojeni se zdrojem, jsou vědomí a musí vás bít, protože je to vaše karma. Podle čeho se může člověk orientovat je slušnost, kterou by měl mít každý Mistr. A pokud příliš často využívá toho, že má víc vědomí než vy, aby vám přikazoval co máte dělat, tak to také není v pořádku. Takový není Mistrem i když jím chce být. Pouze vás využívá. Opravdový Mistr je moudrý a ví, že vy sami musíte za ním přijít a požádat o radu. Vy se musíte transformovat. Na argument, že on ví, protože má vědomí, vy nemáte protiargument a nepravý mistr toho může využívat.

"Najdu úkryt u nohou Mistra, toho který může ukázat vnitřní tajemství, dává pryč vnější jedy, odstraňuje pochybnosti a integruje ve mně vědomí. Existuje spousta Mistrů, kteří kradou životy svých žáků, ale je málo takových, kteří umí vyhnat bolest ze srdcí svých žáků".

I podle toho se dá poznat opravdový Mistr. Pokud máte větší radost, začínáte být šťastnější a když za ním přijdete požádat o pomoc opravdu vám uleví od trápení. Někteří ale kradou život ostatním lidem a umožňuje jim to transfigurační postoj lidí k nim. Takoví jsou si vědomi, že je lidé považují za inkarnaci někoho velikého a svým zbožňováním jej nabíjejí. A tito spíše kradou než dávají. Přitom by to mělo být naopak. Vy byste měli cítit energii z Mistra a ne jen slova jako "já jsem vědomý, já ti řeknu pravdu". Vy mu dáváte své srdce, lásku a on pokud není napojen na Zdroj, vám neřekne pravdu, nedá vám Světlo a jen bere.

"Mistr září doopravdy jen pokud je silný, má rozlišování, duchovní moudrost a bystrou inteligenci. Autentický Mistr je čistý, jasný, má hodnou povahu, nemluví příliš, nemá neřesti, nikdy ho nezachytí hněv, má správné chování, umí se dokonale kontrolovat. Smrt je neodolatelnou pro ty, kteří se vzdají svého Mistra. Osud toho který se vzdává GURU MANTRY je nouze. Ten kdo se vzdá MANTRY, kterou dostane od Mistra se dostane do pekla".

Ve východních tradicích panuje často velice přísný postoj k tomu aby žák neměnil svého Mistra. K tomu uvedeme jeden krátký příběh: dva muži na kraji propasti se hádají kdo je větší Mistr, jestli ŠIVA nebo VIŠNU a jeden říká: "Tak skočíme do propasti a budeme opakovat jméno svého Mistra". První skočí uctívač ŠIVY, opakuje jeho jméno a když je skoro na dně propasti, pád se zpomalí a on měkce dopadne. Druhý skočí a opakuje VIŠNUOVO jméno, ale pak začne pochybovat jestli přece jen není větší Mistr ŠIVA a opakuje pro jistotu i jeho jméno. Není třeba dodávat jak tvrdě dopadl. Proto je potřeba věřit z celého srdce pokud jste se pro něco rozhodli.

"Sedm základních MANTER je dáno pro hypnotizaci mysli. Ve skutečnosti existuje jenom jedna základní MANTRA: slovo GURU".

V sanskrtu GURU znamená Mistr. GU je tma, RU je světlo. Ze tmy ke světlu je význam tohoto slova.

"Žák plný oddanosti musí hledat Mistra, který zná BRAHMÁN. Musí mu říct jeho přání o touze získat konečné poznání. Musí mít důvěru v jeho slova ve kterých mluví o konečném osvobození".

Spousta žáků hlavně na západě toto úplně nechápe. Přitom je důležité mít v sobě víru, že je něco takového možné, že to můžeme dokázat. Taková možnost v nás sytí naše potřeby po lásce, cítit druhého, splynout s někým. Za těmito touhami je také potřeba dosáhnout konečného osvobození.

"Napřed bude poslouchat slova Mistra, pak nad nimi přemýšlet, pak následuje hluboká meditace, která jediná může přinést úplné poznání".

Mnoho lidí má zájem o slova Mistra, ale když jsou s Mistrem, tak vůbec neposlouchají nebo poslouchají, ale přijímají jeho slova povrchně. Na slova Mistra je ovšem potřeba meditovat, protože jen tak objevíme opravdové většině lidí skryté bohatství. Proto je dobře snažit se trochu více přemýšlet nad chováním Mistra, nad jeho způsobem bytí. Uvidíte pak spoustu skrytých významů, i když na první pohled to tak většině lidem nemusí připadat. I pokud se bude Mistr hněvat je potřeba přemýšlet proč tomu tak je a ne to povrchně zobecňovat jako běžné chování učitele k žákům.

"Tak jako slepý člověk nezná formy, taktéž žák nemůže poznat skutečnost, pokud není veden Mistrem".

Je jen velmi málo lidí, kteří dosáhli konečného osvobození bez pomoci Mistra. Všichni ostatní měli svého Mistra a to i velcí lidé, kteří potom měli své žáky. Tak bychom i my měli uvažovat, že nutně potřebujeme nějakého Mistra, který nám jako slepcům, kteří nevidí opravdovou skutečnost, může otevřít oči a vést naše kroky.

"Když k žáku přijde Mistrova milost, narodí se v něm víra v příběhy o Bohu, meditaci. Žák musí být klidný, odpoutaný, plný víry, oddaný svému Mistru, mít sebekontrolu a přijmout kázeň".

Milost Mistra probudí v žáku zájem a touhu po Bohu, ale jen pokud Mistr opravdu a z celého srdce prožívá spojení s Pravdou. V takovém případě může žák mít intuici, že to taky tak cítí i když předtím mohl slyšet mockrát od jiných lidí nebo číst o Bohu a meditacích, ale necítil to tak, protože tam nebylo to světlo doopravdy.

Nejvyšší pravda se zjevuje jen těm blaženým duším, které mají nejvyšší oddanost k Bohu a ke svému Mistru. Oceánem samsáry nebo iluze můžeme proplout jen v silné lodi představující Mistra, kterou pohání vítr píle získané praxí pod vedením Mistra. Bez milosti Mistra je velice obtížné vzdát se připoutanosti k objektům smyslů a dosáhnout vize Nejvyšší pravdy a uskutečnit poznání sama sebe.

GURUGÍTA je ničitelkou všech hříchů. Z nich se narodí dharma, to je správné duchovní chování, kama - potěšení, artha – hojnost a mokša - osvobození. Skrze ní (GURUGÍTU) může adept dosáhnout všeho co si přeje. Skrze ní ten, který ji recituje a neustále čte s čistým srdcem ponořen do poznání, vizualizuje a dotkne se svých slov bude osvobozen od nutnosti se znovu narodit.

Otázka: Je nutné znát Mistra osobně nebo stačí aby on znal nás?

Je to individuální. Někdo je schopen zapojit se do učení Mistra velmi hluboce a jednat v tomto smyslu a může být lepším žákem aniž Mistra viděl osobně, než ten kdo žije vedle Mistra několik let, ale nic nedělá. A takoví jsou první, kteří od něho utečou, když se kvůli němu dostanou do nebezpečí, nebo když nastane nějaký problém, začnou ho pomlouvat. Nejdůležitější věcí je praktikovat jeho učení. Potom je možné poslat mu vaši fotografii. A nakonec můžete podniknout přímé setkání, které je dalším krokem. Ale nejdůležitější je dát do praxe jeho učení.