O věnování

Rubrika: Odhalení

Autor: Gregorian Bivolaru

Čas pohlcuje vše kromě těch, kteří dosáhli nesmrtelnosti. Lidská bytost se může přiblížit k Bohu, když mu věnuje veškerou svou činnost. V okamžiku, kdy nabídneme ovoce své činnosti Bohu a Bůh obdrží tento dar jako plody, které nejsou použity tím, kdo činnost koná, ale Bohem, v ten moment se tato bytost přiblíží Bohu, Nekonečnu, a do určité míry žije stejně jako Bůh. V tento okamžik může lidská bytost cítit přijetí Boha jako Otce a může si dobře uvědomit jaké to je - přijmout Boha.

Neměli bychom zapomínat nabízet plody Bohu, budeme tak schopni cítit božský stav. Po věnování pocítíme, že sám Bůh se projevuje skrze nás a tímto způsobem můžeme pocítit jeho inspiraci, milost, sílu a budeme osvobozeni od svazující karmy. Mnoho lidí má strach ze své činnosti. Proč? Protože činnosti konané bez věnování Bohu nás svazují. Dříve či později, v této existenci či budoucí, dovedou tyto činny svého autora k trpění následků. Pokud činnost byla špatná, plody budou hořké. Ale i pokud jsme provedli dobrou činnost, jsme zavázaní se inkarnovat, abychom obdrželi své plody.

Z pohledu mudrců a světců je i tato situace zavazující. Proto nám Ježíš skrze podobenství s vínem ukazuje, že můžeme dosáhnout osvobození i skrze činnost. Pokud nabídneme plody své činnosti Bohu a pokud je Bůh obdrží, to znamená, když cítíme, že Bůh přijímá tyto plody. Pocítění milosti Boha znamená, že skrze činnost můžeme cítit jeho milost a současně nás tato činnost nebude vázat. Za takovýchto podmínek se nebudeme inkarnovat. Ale pokud toto zapomeneme, obdržime tyto plody, ať se nám to líbí nebo ne. Ikdyž nám přísluší obdržet dobré následky a reinkarnujeme se do blaženého života, stále se jim nemůžeme vyhnout.

Lidská bytost může být svědkem stavu nejvyšší blaženosti. Může cítit obrovský náboj a projevy Boha. Jedinou podmínkou je, že bychom neměli zapomínat věnovat mu naše hlavní činnosti.

Věnování je velmi důležité zejména před milováním. Je nezbytné provést věnování, ikdyž vaše spojení bude extatické, jemné či nádherné. Pokud správně provedete věnování a obdržíte odpověď od Boha, je toto věnování platné 24 hodin. Můžete se tedy opakovaně milovat se stejnou osobou během jednoho dne bez opětovného věnování.

Zdůrazňuji to, protože tu stále jsou lidé, dokonce i ve vyšších ročnících jógy a musím přiznat že i mezi instruktory, kteří věnování zanedbávají. Stále ještě nechápou, jak je nezbytné věnovat takové chvíle. Pokud se setkáte s takovou osobou, měli byste akt ukončit bez ohledu na to, jaké máte pocity, nebo jaké jsou okolnosti. Měli byste se vyhnout milování s takovou osobou, i kdyby jste riskovali, že budete označeni jako "divní", protože pokud takto učiníte, tak jste z duchovního hlediska správně pochopili, co znamená věnování.

Skrze věnování mohou milenci dosáhnout skutečně blažených stavů, ale ten, kdo zapomene věnovat, se nesoustředí zcela na Boha a nepomůže vám tak učinit (pokud jste to zamýšleli). Za takovýchto podmínek vám doporučuji jednoduše přestat. Bude to mít dobrý vliv na vás a dokonce i na osobu, která vás chce svádět do karmické pasti.

Tento fakt je velmi závažný. Je pro vás velmi důležité vědět, že pokud jste nevěnovali milostný akt Bohu (ikdyž je proveden s plnou kontrolou sexuálního potenciálu a ta je velmi úspěšná a způsobí ohromný nárůst energií), tak pokud se neosvobodíte v tomto životě máte velkou pravděpodobnost se reinkarnovat 4-5 krát za každý akt milování bez věnování. Musíte okusit sladké a povinné plody své činnosti.

Velmi to zdůrazňuji, protože jsou tu stále jógini, kteří počítají se svou křehkou kontrolou sexuálního potenciálu a někdy dokonce mají odvahu přijít za mnou a říci, že to byl spontánní akt, že stejně cítili Boha a že nebylo nutné provádět věnování... Ale to je omyl. Pokud mluvíme o karmě, tradiční texty zmiňují, že jediný okamžik, kdy lidská bytost může být osvobozena od karmy je, pokud jasně a rozhodně věnuje plody své činnosti Bohu.

Chci vás také varovat před dalším druhem neznalosti. Někteří zde říkají: "...zapomněl jsem provést věnování před, ale udělám ho po milování". Takové věnování je zcela chybně umístěné a nemá vůbec žádnou hodnotu, i kdyby jste ho prováděli neustále po 5, 8 či 10 hodin. Je to dáno tím, že existuje zákon o začátku který říká, že se Bůh účastní v tom co děláte současně s ním. Bůh nebude měnit nic, co jste udělali hloupě, egocentricky.

Je zde několik otázek ohledně věnování které zodpovím, protože to považuji za velmi důležité téma. Ale dříve chci vaši pozornost obrátit na další velmi důležitý aspekt: někteří lidé si myslí, že pokud provedli věnování ráno pro celý den, tak není nutné provádět věnování například když se chtějí milovat. To je absurdní – ranní věnování je pouze globální věnování, které se vztahuje k celkové integraci během dne, ale důležité činnosti jako je milování vyžadují zvláštní, jednoznačné a přesné věnování. Takže pokud vezmeme v úvahu že takové věnování nepotrvá déle než 5 minut (jednu minutu pro méně závažné činnosti), doporučuji abyste ho prováděli. Bude to mít nejvyšší vliv na váš duchovní vývoj a integruje vás to do takzvané Karma Jógy, tj. jógy okamžiku, která umožňuje být blízko nekonečnu a Bohu.

Jak se efektivně provádí věnování činnosti?

Provádí se zejména s naprostou upřímností a je jako nabídnutí, které je dáno Bohu jako dar. Pokud mám uvést příklad, začněme na něčem jednoduchém. Řekněme, že v určitém okamžiku se ráno probudíte a rozhodnete se koupit mléko své matce. Obléknete se, vezmete peníze a tašku do ruky a jdete do obchodu. Přitom si myslíte: plody této činnosti kterou nyní konám jsou pro mou matku, které bude velmi šťastná, že jsem jí koupil mléko. Tato činnost není pro mne, ani nemám rád mléko, ale udělám to stejně, protože má matka má ráda mléko a bude ráda až se vrátí z práce a uvidí 2 litry mléka, které jsem jí koupil. Až přijde, řeknu jí: "Mami, dávám ti tyto 2 litry mléka. Jsou tvé." V tomto případě jak činnost nakupování tak koupené mléko jsou použity pro potěšení vaší matky a jí patří plody této činnosti. Uvnitř můžeme mít radost, že bude ráda, ale i tak tato radost, kterou bude cítit protože jsme jí koupili mléko, zcela patří jí.

Stejným způsobem bychom měli plody činnosti věnovat Bohu s upřímností dítěte. Ikdyž neznáme komplexní metafyzické teorie, v okamžiku kdy dáváme nebo myslíme že dáváme plody své činnosti Bohu, měli bychom uvnitř cítit nevýslovný stav přijetí, nabíjení transcendentním, extatický tok, který se vždy projevuje shora dolů. Cítíme, jak prochází vrcholem hlavy, proniká námi a zaplavuje naši bytost tokem milosti. To je odpověď, že nabídnuté plody byly přijaty. Tento stav potvrzuje, že věnování je úspěšné a činnost kterou budeme provádět je inspirovaná Bohem. Je jím schválena, zcela Mu náleží a my jsme pouze nástrojem, skrze který se projevuju síla Boha. Jsme pouze nástroj a Bůh je ten, kdo má prospěch. Plody patří jemu. Jak ty které přijdou za hodinu, tak ty které přijdou za 5 let, 10 let, 100 let, 200 let, 800 let. Všechny tyto plody zcela náleží jemu.

Musíme nabízet plody našich činností Bohu ve stavu upřímnosti, s předvídáním. Pak pocítíme transfigurující, povznášející, extatickou odpověď, která nám dává sílu, pevnost a možná i myšlenky, které nám pomohou zlepšit činnost, kterou se chystáme provést.

Pokud vaše věnování není následováno touto odpovědí znamená to, že Bůh nepřijímá danou činnost a neměli byste ji provést. Něco není v harmonii buď v nás, nebo v osobě, se kterou chceme provést danou činnost, nebo není vhodný časový okamžik. Absence odpovědi integrace nám umožňuje pochopit, že nabídnuté není přijato. Pokud přesto činnost vykonáme, její plody nás nutně zaváží a nebudeme mít jinou možnost, než je přijmout. Třeba i skrze budoucí inkarnaci. To je nevyhnutelné.

Pokud věnujeme, znamená to, že daná činnost již nebude mít karmické vlivy?

Tento výrok je pravdivý za předpokladu, že věnování je správně provedeno a samozřejmě je následováno odpovědí. Nestačí říci: "Bože, nabízím Ti dnes plody své činnosti!". Pokud následně necítíme odpověď jako stav extatické jednoty s Bohem, tak nelze říci, že jsme skutečně provedli věnování a že nebudeme vázáni plody naší činnosti.

Nestačí pouze provést věnování, musíme též cítit, že naše věnování bylo přijatol To se nemusí nutně projevit jako vnitřní hlas, který řekne: "Ano, synu, je to správné". Jedná se o vnitřní, nepopsatelný stav, který se projeví jasně a nezpochybnitelně, jako něco povznášejícího, transfigurujícího, co nás učiní božským na zlomek sekundy, nebo dokonce na několik minut a co nám skutečně ukáže, že můžeme pokračovat a provést danou činnost. Činnost, které již byla provedena, nemůže být nikdy následně věnována Bohu. Není to možné a můžete si být jisti, že Bůh nikdy neobdrží zlé skutky, které učiníte se slovy: "Když věnuji, tak to není důležité, proto nyní věnuji Bohu akt černé magie, který provedu, abych zabil svého souseda, který mě stále otravuje. Pokud to udělám, obdrží toto Bůh a dokonce mi pomůže a já nebudu mít karmu a budu obávaným černokněžníkem, protože všechny mé zlé skutky náleží Bohu. Jediná věc, kterou budu mít, je zisk, protože Bůh zabil toho člověka s mou pomocí." NE!

Prosím, nepodporujte takové klamné představy ve své mysli, protože taková věc je zcela mimo diskuzi. Bůh neschválí takové skutky a ikdyž je věnujete, odpověď bude NE. Totéž platí pro úchylné, paranoidní akce, ke kterým vás mohou inspirovat některé démonické či satanské síly. Nestačí nabídnout, nabídnuté skutky musí být také přijaty. Nemůžete si myslet, že Bůh přijme jakoukoliv úchylku.

Pokud chceme věnovat určitou činnost, jejímž cílem je naše transformace, například pročištění mysli nebo cokoliv si myslíme, že potřebujeme, jaké důsledky bude mít takový druh věnování?

Pokud plody takové činnosti skutečně nabídneme Bohu, pak toto věnování může mít pouze Božské plody celkového osvobození od plodů této činnosti, kterou provádíme a současně způsobí, že se Bůh projeví skrze nás a uskuteční, co jsme Mu věnovali. Tímto způsobem se otevřeme Bohu. Například cvičení ásan. Pokud věnujeme plody této činnosti Bohu, bezpochyby se Mu ještě více otevřeme a následně zaplaví naši bytost Jeho milost, síla, inspirace, a energie. Kvalita stavů které zažijeme bude v takové situaci mimořádná.

Proto je tak důležité, abychom věnovali plody našich skutků Bohu. Můžeme potom obdržet sílu, inspiraci a veškerou podporu, aby naše činnost byla integrována do souladu Božské harmonie. Opomenutí věnování by znamenalo, že daná akce, ikdyž duchovního charakteru, bude provedena vlastními silami. Bude to egoistická akce, která také následně vytvoří karmické vazby. V takové situaci se budeme muset vypořádat s plody této činnosti v budoucí inkarnaci, kdy obdržíme přesnou náhradu toho, co jsme učinili. Dokud nedosáhneme osvobození se budeme reinkarnovat. Budeme moci žít například v ášramu a budeme užívat duchovního prostředí, ale tato reinkarnace bude povinná. Nebudeme tomu shopni uniknout. Pokud například dáme iniciaci nějaké kosmické mocnosti a zapomene provést věnování - jednou, dvakrát, třikrát, pětkrát; řekněme pokud jsme iniciovali 6000 lidí, ale provedli jsme to egoisticky, budeme se za to reinkarnovat třeba dvacetkrát v různých ášramech této planety nebo dalších planet, kde budeme užívat z tohoto spirituálního klima, které si zasloužíme. Je to povinná věc, od které nemůžeme utéci se slovy: "Už nechci více! Mám toho dost!" Ať se nám to líbí nebo ne, budeme se muset vyrovnat s těmito následky naší činnosti.

V situaci, kdy jsme iniciovali 6 milionů lidí s věnováním, energie přichází od Boha. Nejsme vyčerpaní, vysátí, ale cítíme, že jsme integrováni, že naše skutky jsou plynulé, že nás podporuje nekonečná síla. Nakonec si uvědomíme, že jsme volní, že nemůžeme očekávat žádné důsledky naší činnosti, protože nepřináší žádné plody a nejsme zavázáni reinkarnací jako v jiných situacích kdy ten kdo uděluje stejnou iniciaci ji opomene věnovat Bohu. Existují dvě různé činnosti, které při vnějším pohledu mohou neznalému připadnout jako "stejné". Hlavní rozdíl je, že jeden provádí věnování a druhý ne. Oba například udělují iniciaci na Tara ve dvou různých městech. Jeden bude nakonec vyčerpaný, protože pracoval s vlastní energií a druhý bude schopen udělit iniciaci 10 000 lidem více poté, co jich iniciuje 6000. Proč? Protože v prvním případě pracuje osoba s energiemi, které patří jemu jako egu, individuální bytosti, zatímco druhý je integrovaný z božského pohledu a všechna energie pochází od té kosmické mocnosti. Když provede věnování, je integrován do okruhu ve kterém se Bůh projevuje skrze něj. V prvním případě je sám. Může kontaktovat danou kosmickou mocnost, ale jeho vitální podpora se může zhroutit.

Pokud někdo uděluje iniciaci a stojí přiom 8 hodin na nohou, pokud provede věnování nebude unavený. V případě, že provede stejný skutek ale bez věnování, jeho fyzická energie ho opustí. Proč? Protože pracuje se svým egem, se svou individualitou. Pokud provede věnování, pracuje s energií od Boha, která ho kompenzuje také na individuální úrovni. Místo aby ho podporovala při činnosti 2 hodiny, může ho podporovat i 14-20 hodin, protože ho vlastně podporuje Bůh a on si pouze všimne, že není unaven a diví se, jak to zvládl. V jiné situaci se unaví a musí přestat. Proč? Protože není v jednotě s Bohem.

V případě milostného aktu s osobou, která nepraktikuje jógu, stačí když provede věnování ten, kdo ji praktikuje?

Ano, není to dostačující, ale povinné. Pokud jste s osobou, která je podezřívavá a má pocit, že je podivné, když si 3-4 minuty držíte ruce, můžete provést věnování osamotě. Běžte třeba na toaletu a tam proveďte věnování. Vizualizujte si obličej partnera. Dokonce si myslete, že je před vámi a drží vás. Pocítíte integraci a odpověď od Boha.

Pokud odpověď nepřijde dokazuje to, že je něco špatně. Buď je partner nemocný, nebo má pochybnu karmickou minulost která neumožňuje, aby se s vámi miloval. Měli byste přestat, i kdyby to bylo vzrušující a vášnivé. Hovořit o jiných věcech a zkusit to později, nebo jiný den, protože možná není vhodná doba. Pokud se znovu stane totéž je jasné, že s touto osobou se bez věnování nemůžete milovat a neměli byste tak činit.

Ti, kdo mají stále problémy s plnou kontrolou sexuálního potenciálu - jak muži, tak ženy, by měli vzít v potaz, že věnování přijaté Bohem nesmírně pomáhá zlepšit vaši kontrolu. Jsou lidé kteří mi řekli, že ačkoliv jejich kontrola byla slabá, po prvním věnování plodů svého milostného spojení Bohu, nebo jiné kosmické mocnosti zjistili, že se jejich kontrola velmi zlepšila. Někteří říkali, že byly momenty, kdy byly velmi blízko bodu "odkud není návratu" a divili se, jak je to možné, že neejakulovali. Jakoby jim něco zázračného pomohlo, podporovalo je, aby mohli pokračovat v milování bez ztráty kontroly.

Je cenné pamatovat na tento aspekt, protože vám může velmi pomoci. Dokonce i stav kterého dosáhnete když provedete věnování plodů Bohu, nebo kosmické mocnosti, vás velmi změní k lepšímu. Osoba se kterou se milujete se stane harmoničtější, bude také cítit stav většího štěstí. Konečný pocit harmonie, jednoty, naplnění, rozšíření vědomí je mnohem intenzivnější a tyto stavy jsou mnohem jemnější. Všechny tyto aspekty vám prospívají.

Plody činnosti vám nenáleží, ale kladný přínos, kterého se vám dostane je ohromný - a to by mělo rozhodnout, že nikdy nezapomenete provést věnování a samozřejmě začít pouze až přijde vnitřní odpověď.

Může modlitba "Otče náš" pronesena před činností nahradit věnování?

Ne. Maximálně může vytvořit ve vaší bytosti stav jednoty s Bohem, ale nemůže nahradit věnování, protože věnování je naše oběť přímo Bohu, kterému nabízíme plody našich činů. Nemá to žádnou spojitost s modlitbou. Mohu odříkat "Otče náš" abych se cítil blízko k Bohu, ale to nevylučuje nabídnutí Mu plodů mé činnosti. Jsou to dvě různé věci. Neměli bychom je zaměňovat. Pokud je pro vás obtížné otevřít se k Bohu a provést věnování, můžete předtím odříkat "Otče náš". Pronesete "Otče náš", pocítíte stav empatické jednoty spojení (který následuje pokud pronesete modlitbu procíteně) a pak provedete věnování jako takové.

Odříkat "Otče náš", cítit stav jednoty s Bohem a pak si říci: "Dobrá, provedl jsem věnování, Bůh mi odpověděl a nyní se můžeme milovat." nemá z karmického pohledu žádný přínos, protože nabídnutí plodů vaší činnosti je odlišný akt, který nemá nic společného s vaší modlitbou. "Otče náš" je "Otče náš" a věnování plodů našich činností Bohu je něco jiného. Jsou to odlišné věci a neměly by se zaměňovat.

Stačí při věnování říci "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého" a třikrát se pokřižovat?

Ne, protože toto je akt integrace se Svatou trojicí. Pokud následně řekneme v duchu, nebo dokonce silným hlasem: "Věnuji ti Bože plody činností následujících, prosím o pochopení a uvědomění zda je přijímáš", pak je to správně. Čekejte ve stavu zvnitřnění abyste pocítili božský transfigurující tok, reakci jako povznesení, extatický vánek přicházející a zaplavující vaši bytost. Pokud přijde znamená to, že vaše věnování bylo přijato a plody nadcházející činnosti byly skutečně nabídnuty Bohu a Bůh je přijal.

Skrze modlitbu "Otče náš" nebo "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého" s křižováním se pouze žádáte o doplňkovou pomoc od Boha pro činnost, kterou budete konat, ale její plody náleží vám. Bůh si tyto plody může vzít pouze pokud Mu je jasně a jednoznačně nabídnete. Věnování je čin Svobodné vůle. Pro lepší pochopení vám řeknu příběh, který objasní jak funguje věnování - dokonce i pekelných světech.

Když jsem byl ve vězení, byl jsem v cele s mužem, který byl za své zločiny odsouzen k smrti. Protože věděl, že praktikuji jógu, měl větší sklony se mi svěřovat. Jednou mi vyprávěl, že před mnoha lety byl přitahován k čaroději v Transylvánii, který v něm rozpoznal zvláštní dary, které mu mohly umožnit stát se čarodějovým nástupcem a převzít jeho tajnou iniciaci. Čaroděj ho začal vyučovat své strašlivé praxi. Při jedné příležitosti si všiml něčeho, co ani čaroděj neuměl vysvětlit:

Jednoho dne měli někoho usmrtit skrze magii. Klient přinesl peníze a 7 černých slepic, jak čaroděj požadoval. Slepice dali do místnosti, kam měl přijít démon, aby je sežral. Byly nabídnuty jako oběť. Učeň vstoupil do místnosti s čarodějem a všiml si, že je zcela zatemněna, okna byla zatlučena a přikyta závěsy. Slepice vpustili dovnitř a muž se udiveně zeptal: "Co se nyní stane? Přijde duch a vezme si ty slepice?" Čaroděj odpověděl: "Nesmím vstoupit do místnosti a spatřit co dělá. Pokud chceš, můžeš zůstat za dveřmi s poslouchat, ale pokud vstoupíš, zabije tě." Muž zůstal u dveří a poslouchal.

Slyšel jakoby se uvnitř někdo zjevil a honil slepice po celé místnosti. Slepice kdákaly a vřískaly, jakoby byly brány jedna po druhé. Následovalo ticho. Čaroděj řekl: "Nyní do místnosti nesmíme, ale po uplynutí zákazu můžeme otevřít dveře." Učinili tak a k úžasu našeho muže tam nic nebylo. Ani peříčko. Tak se zeptal: "Když má duch tolik síly, proč si slepice nevezme sám? Proč potřebuje někoho, aby mu je přinesl a dal je do této místnosti?" "No, nemůže." odpověděl čaroděj.

Proč? Čaroděj nevěděl, ale já vám povím ten důvod. Slepice byly věnovány démonu, jenom tak si je mohl vzít. Nad ostatními slepicemi, které mu nebyly jednoznačně věnovány, neměl žádnou moc. V okamžiku, kdy mu byly věnovány si je vzít mohl. Nechal je zmizet, odhmotnil a přenesl je do jiné dimenze. Nebyly již dále zde a je bez diskuse, že se již znovu neobjeví. Takže nikdo neví, kam zmizely, ale již neexistovaly.

Neřekl jsem vám tento příběh, abyste následovali tak strašný příklad, ale abyste pochopili důležitost věnování. Uvědomte si, že zmizení slepic bylo možné pouze díky tomu, že byly nabídnuty nějakým pekelným silám a teprve potom co byly nabídnuty mohly být vzaty a ne jinak.

Uveď nás prosím do stavu osvobození - alespoň na chvíli, abychom poznali, kam míříme...

Můžu odpovědět pouze nepřímo. Stav věnování následovaný odpovědí je stavem osvobození v životě, čili dživanmukta. Když provádíte věnování určíte činnosti a Bůh (nebo kosmická Mocnost) vám odpoví, pak provedení této činnosti nastane ve stavu osvobození v životě. Můžete prožívat tento stav ne minuty, ale třeba i hodiny v kuse, pokud si ale tento stav náležitě uvědomujete. Opakuji, že věnování výsledků určité činnosti následované odpovědí vás přivádí k osvobození v životě. V takové chvíli konáte již jako dživanmukta. Skrze věnování je nám tento stav osvobození dostupný. Musíte si ovšem tento stav sami uvědomovat, protože jeho hloubka je samozřejmě úměrná míře vaší pozornosti. Čím více jste pozornější, tím lépe si dokážete stav osvobození uvědomovat. Někteří z vás ho mohou vnímat. Je ale potřeba snažit se ho vnímat stále intenzivněji, protože kvalitu osvobození je možné dále prohlubovat. Můžete ji prožít pouze z určité části, z několika procent. A pak je důležité, s jakou pozorností ji vnímáte.