Biochemie a neurologie ve vztahu k milostnému životu ve světle tantrického učení

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Adina Stoian

Následující text představuje přepis přednášky Adiny Stoianové, jež byla oceněna první cenou za nejlepší přednášku v rámci Mezinárodního sympózia jógy 2010 v Bukurešti. Mimořádná hodnota této práce, která uchvátila bukurešťskou porotu, spočívá především v tom, že účinným způsobem spojuje poznatky partnerské psychologie, neurologie a biochemie se starobylým učením tantry. Pomáhá tak rozkrýt cestu k překonání geneticky daných vzorců chování našeho druhu a nabízí praktické postupy k udržení trvalého štěstí v partnerském životě či k opětovnému roznícení skomírající přitažlivosti a aktivní lásky mezi partnery.

Přednáška jako taková byla původně adresována publiku obeznámenému důvěrně s pojmovým aparátem jógy a tantry, je proto třeba hned z kraje vysvětlit některé použité pojmy:

Systém sedmi čaker. Jóga a tantra popisují celý projev lidské bytosti prostřednictvím sedmi silových center nazývaných čakry. Tato centra jsou ohnisky přijímání a vysílání energie a zároveň se nachází v pevném spojení s určitými tělesnými orgány. První tři z nich (múladhára, svádhišthána, manipúra) souvisí s projevem pudové úrovně, takže pro její překonání je třeba je „propůjčit“ do služeb vyšších silových center (anáhata, višuddha, ádžňá, sahasrára), která zodpovídají za projev vyšších, citových, mentálních a duchovních stránek naší bytosti.

Plná kontrola sexuálního potenciálu. Ta bývá v tantře popisována ve třech krocích. Prvním z nich je zadržení semene u muže a zamezení orgasmu s ochabnutím u ženy. Zatímco většině žen je schopnost prožívat orgasmus bez ochabnutí vrozená, u muže je k tomu, aby se naučil oddělit od sebe jevy orgasmu a ejakulace, nezbytný určitý trénink. Toto zadržení semene se provádí za všech okolností důsledně a tantrik tak nikdy neztrácí svůj tvořivý sexuální potenciál, s jedinou výjimkou, kterou je situace, kdy si přeje přivést na svět potomka. Druhým krokem je transmutace hmotného sexuálního potenciálu (u muže sperma, u ženy sexuální výměšky a menstruační krev) na jemnou složku.Během této transmutace se díky procesům biologické přeměny prvků za tělesné teploty část sexuálních látek přemění v energii. Ta je následně kontrolovaným způsobem přivedena do stavu „vzkypění“ a je nám tak k dispozici. Třetí fází plné kontroly sexuálního potenciálu je úplná sublimace této energie, která se během milostného aktu projevuje prostřednictvím vln smyslné rozkoše, do vyšších pater bytosti (na úroveň vyšších silových center - višuddha, ádžňá, sahasrára).

Věnování. Představuje úkon, který tantrický pár provádí vždy na začátku milostného spojení. Milenci skrze věnování nabízí tradičním způsobem všechny plody milování nějakému vyššímu aspektu, jímž může být například určité božstvo. Tím získává celý milostný akt duchovní směr, všechny jeho energie se obrací přesně daným blahodárným směrem. Věnování se provádí, jako krátká společná meditace před milováním.

Transfigurace. Transfigurace označuje vnitřní postoj vůči partnerovi/partnerce, na němž se podílí naše empatie a tvořivá představivost. Tantrik se nejprve dívá na svůj protějšek a snaží se vnímat a vycítit všechny jeho autentické, krásné, duchovní vlastnosti (např. oddanost, vroucí lásku, bouřlivou smyslnost, hravost, moudrost), které potom vnitřně, za pomoci tvořivé představivosti „transponuje“ způsobem, který vede k reálnému zbožštění a vroucí adoraci milované bytosti. Tento postoj se udržuje a prohlubuje v průběhu celého milování.

Polarizace. Síla a tím i úspěch vztahu je přímo úměrná rozdílu mužské a ženské polarity mezi partnery. Jinými slovy, čím je muž mužnější a žena ženštější, tím má jejich vztah větší potenciál. Tato polarita má tendenci se v průběhu času oslabovat, nejsou-li dodrženy určité zásady.

Avalanche efekt (lavina). Jedná se o jeden z postupů k posílení polarity mezi partnery. Spočívá v tom, že se milenci, ihned po milování a provedení sublimace energií do vyšších pater bytosti (ánahata, višuddha, ádžňá, sahasrára), na určitou dobu od sebe oddělí. Díky tomu budou schopni si hlouběji uvědomit energie vzniklé milováním a lépe je ve své bytosti krystalizovat a zhodnotit. Provádění avalanche efektu je mimo jiné nezbytné proto, aby se zabránilo negativním dopadům sekrece hormonu prolaktinu na milostný vztah.

Josse Helman

Odborníci na biochemii a neurologii se dali do práce a nepřestali bádat, dokud nedospěli k vědeckému vysvětlení procesu zamilování se a toho, který vede k rozchodu. Dokonce si vytkli cíl vynalézt pilulku na zlomená srdce.

Adina Stoian

Kterak zmařit plány genetického programu našeho druhu
aneb jak nás tantra osvobozuje z nadvlády pudů

Prodlužte si líbánky… navždy.

Vědci jsou také lidé. Zamilovávají se a stejně jako mnoho z nás se i jich zmocňují hormonální bouře. Po dlouhou dobu nebyl přesný mechanismus tohoto jevu nikomu znám a milostné vztahy zanechávaly i vědce samotné se zlomenými srdci, aniž by měli potuchy, proč se to stalo.

Rozčílení a možná pobouření touto neznalostí, dali se odborníci na biochemii a neurologii do práce a nepřestali bádat, dokud nedospěli k vědeckému vysvětlení procesu zamilování se a procesu, který vede naopak k rozchodu. Dokonce si vytkli za cíl vynalézt pilulku na trápení z lásky.

Závěry, k nimž nakonec dospěli, nevypadají vůbec růžově. Pro jedince, který se slepě řídí pudy svého druhu, není úniku z geneticky naprogramovaného mechanismu zamilovanost – páření – rozchod, který je neúprosně prosazován nejsilnějšími neurohormony, které náš mozek vytváří. Vědci jsou přesvědčeni, že nemáme na vybranou: dříve či později nás potká celá řada hořkostí a trápení, kterou zpravidla doprovází rozchod.

Kromě toho vědecké studie nevyvratitelně dokazují, že z hlediska biochemie a hormonálních výměn v mozku, mají všechny milostné vztahy, v nichž milenci nepřekonají svou lidskou pudovou přirozenost, trvání 2 až 4 roky.

Tantrická tradice tento závěr odstiňuje a ukazuje, že vztahy „na tajno“ si dokáží oheň vášně udržet i déle než čtyři roky. Vysvětlení je spojeno s tajemstvími posilování polarity v páru za využití tantrických principů. Tyto principy je třeba v životě konkrétního páru aplikovat, jejich pouhá formální znalost nestačí. Pár se naučí ve vztahu spojit intimitu a tajemství a také musí prokázat vytrvalost skutečně tantru praktikovat. Vezměme si například kolik párů je skutečně důsledných v uplatňování avalanche efektu po milování? Možná, že proto se zdá, že mimomanželské vztahy jsou „žhavější“ a vášeň v nich je trvalejší, než v normálních párech, neboť avalanche efekt je v nich vzhledem k okolnostem nutný a oba milenci po milování zpravidla od sebe odchází domů.

Romeo a Julie zemřeli mladí

Délkou života páru muž-žena označujeme dobu, kdy mezi nimi existuje skutečně intenzivní láska, přitažlivost, zájem o druhého a vášeň. Proč se ale některé páry rozhodnou spolu zůstat i potom, když plamen lásky vyhasl? Přestože nastoupila nuda a rutina a v některých případech se spolu nemilují i celé měsíce, byť si nadále nalhávají, jak vzájemně blízcí a milující si jsou.

Rozhodnutí zůstat spolu vychází spíše z hmotných pohnutek, důvodem k němu se stává to, co mají někdejší zamilovaní společné – auta, domy, všemožný majetek, o nějž nechtějí přijít a kvůli kterému se vzdávají lásky a svobody. Existují i případy, kdy má největší váhu obava ze samoty anebo skutečnost, že na svět přišly děti a odpovědnost za jejich životy je obrovská.

Období intenzivní přitažlivosti v páru znamená aktivní lásku, tedy aktivaci anáhatačakry, mileneckou bouřlivost a zanícení, které spolu partneři prožívají. Myslíte, že za to, že taková láska zpravidla vydrží pouze 2 až 4 roky, může dnešní doba?

Míra rozvodovosti skutečně dosahuje překvapující výše, dnešní společenský systém to umožňuje. Avšak mechanismus zamilovanost – páření – rozchod byl lidskému druhu vlastní vždy. Neurologické studie ukazují, že kořeny tohoto způsobu chování tkví v primárních instinktech všech savců. Přestože se pokládáme ze všech savců na této planetě za nejvyvinutější druh, evoluce nás tohoto vzorce nezbavila, ba naopak, prohloubila jej.

To, že se nám dnes zdá, že v minulosti byly páry pevnější a trvalejší, není proto, že by tomu tak skutečně bylo, ale spíše to byl důsledek společenského a náboženského tlaku té doby. Rozvody byly fakticky zakázané, církev zapovídala oddělení manželů a hmotná závislost ženy na manželovi byla až do poloviny 20. století značná. Přesto se ptáme, jak se objevili páry, jakými byly Romeo a Julie, Tristan a Isolda a další, které daly v naší kultuře vzniknout mýtu nekonečné lásky? Odpověď je prostá – Romeo a Julie a další slavní zamilovaní zemřeli mladí, nežili spolu ony čtyři roky, po nichž by přesycenost a rutina ovládly jejich mozky a svárlivé hormony by je dovedly k fenoménu odporu mezi partnery a poté rozchodu.

Nevěra je geneticky naprogramovaná

Není větší štěstí, než milovat a být milován. Je to vždy stejný a věčně nový příběh. On pozná ji a ona jeho, na čistém nebi zazáří duha, z oblohy se sypou květy růží, jiskří ohňostroje vášně a neodolatelné přitažlivosti. Velké milostné příběhy, které znají čistě z vyprávění, blednou v porovnání s láskou, kterou sami právě prožívají.

Vědci neznají taje tantrické transfigurace a domnívají se, že neurohormony dirigují vše a vedou zamilované k pevné víře v to, že milovaná bytost je jedinečná a že city rozkvétající na začátku vztahu jsou ideální a věčné. Jsou to potom opět hormony, ale jiného druhu, tvrdí odborníci, které tento ráj neodvratně zničí.

Fakticky vzato je nástup hormonů, které působí rozpad párů, důkazem toho, že milenci nepřekročili pudový stav a jejich vědomí setrvalo převážně na úrovni prvních tří silových center - múladháry, svádhišthány a manipúry. Z toho vychází vzájemná připoutanost, majetnictví, žárlivost, závist, sobectví, sklon ovládat a manipulovat druhého či citové vydírání.

Duchovní tradice praví, že láska je darem od Boha, neboť Bůh sám je láska, a jsou-li dva lidé vedeni k tomu, aby se setkali a jeden do druhého zamilovali, následují toto volání božské lásky, jejímž nejzazším cílem je dosažení velkolepého androgynálního stavu. Tímto způsobem mají milenci příležitost společně naplnit svůj duchovní osud plný štěstí, harmonie a radosti. Mají příležitost naučit se společně životní lekce, potřebné pro jejich vlastní evoluci. Vědci pochopitelně o tomto duchovním osudu nevědí, hovoří pouze o determinaci, která se projevuje na fyzické úrovni a nazývají ji biologický - geneticky naprogramovaný osud.

Biologický osud obsahuje určitá, na pudové úrovni nevyhnutelná, schémata chování. To znamená, že pokud nedokážeme překonat pudy našeho druhu a nejednáme duchovně, nadvládě neurohormonů prostě neunikneme.

Šokující závěr studií ukazuje, že dokonce ani plná kontrola sexuálního potenciálu sama o sobě nijak znatelně situaci nemění. Bádání dokázala, že dosažení obvyklého orgasmu a dokonce i určitých forem orgasmu bez ejakulace, avšak stále na základě jednání, které je převážně pudové (jinak řečeno vedené pouze sexuálními pohnutkami a vášněmi, byť oděnými do krásných slov), vede ke tvorbě určitých neurohormonů, které jsou geneticky určeny k tomu, aby v daném páru po jisté době vyvolaly stav přesycenosti. Což často vede k rozchodu a ukončení vztahu.