Biochemie a neurologie ve vztahu k milostnému životu ve světle tantrického učení

Autor: Adina Stoian

Následující text představuje přepis přednášky Adiny Stoianové, jež byla oceněna první cenou za nejlepší přednášku v rámci Mezinárodního sympózia jógy 2010 v Bukurešti. Mimořádná hodnota této práce, která uchvátila bukurešťskou porotu, spočívá především v tom, že účinným způsobem spojuje poznatky partnerské psychologie, neurologie a biochemie se starobylým učením tantry. Pomáhá tak rozkrýt cestu k překonání geneticky daných vzorců chování našeho druhu a nabízí praktické postupy k udržení trvalého štěstí v partnerském životě či k opětovnému roznícení skomírající přitažlivosti a aktivní lásky mezi partnery.

Přednáška jako taková byla původně adresována publiku obeznámenému důvěrně s pojmovým aparátem jógy a tantry, je proto třeba hned z kraje vysvětlit některé použité pojmy:

Systém sedmi čaker. Jóga a tantra popisují celý projev lidské bytosti prostřednictvím sedmi silových center nazývaných čakry. Tato centra jsou ohnisky přijímání a vysílání energie a zároveň se nachází v pevném spojení s určitými tělesnými orgány. První tři z nich (múladhára, svádhišthána, manipúra) souvisí s projevem pudové úrovně, takže pro její překonání je třeba je „propůjčit“ do služeb vyšších silových center (anáhata, višuddha, ádžňá, sahasrára), která zodpovídají za projev vyšších, citových, mentálních a duchovních stránek naší bytosti.

Plná kontrola sexuálního potenciálu. Ta bývá v tantře popisována ve třech krocích. Prvním z nich je zadržení semene u muže a zamezení orgasmu s ochabnutím u ženy. Zatímco většině žen je schopnost prožívat orgasmus bez ochabnutí vrozená, u muže je k tomu, aby se naučil oddělit od sebe jevy orgasmu a ejakulace, nezbytný určitý trénink. Toto zadržení semene se provádí za všech okolností důsledně a tantrik tak nikdy neztrácí svůj tvořivý sexuální potenciál, s jedinou výjimkou, kterou je situace, kdy si přeje přivést na svět potomka. Druhým krokem je transmutace hmotného sexuálního potenciálu (u muže sperma, u ženy sexuální výměšky a menstruační krev) na jemnou složku.Během této transmutace se díky procesům biologické přeměny prvků za tělesné teploty část sexuálních látek přemění v energii. Ta je následně kontrolovaným způsobem přivedena do stavu „vzkypění“ a je nám tak k dispozici. Třetí fází plné kontroly sexuálního potenciálu je úplná sublimace této energie, která se během milostného aktu projevuje prostřednictvím vln smyslné rozkoše, do vyšších pater bytosti (na úroveň vyšších silových center - višuddha, ádžňá, sahasrára).

Věnování. Představuje úkon, který tantrický pár provádí vždy na začátku milostného spojení. Milenci skrze věnování nabízí tradičním způsobem všechny plody milování nějakému vyššímu aspektu, jímž může být například určité božstvo. Tím získává celý milostný akt duchovní směr, všechny jeho energie se obrací přesně daným blahodárným směrem. Věnování se provádí, jako krátká společná meditace před milováním.

Transfigurace. Transfigurace označuje vnitřní postoj vůči partnerovi/partnerce, na němž se podílí naše empatie a tvořivá představivost. Tantrik se nejprve dívá na svůj protějšek a snaží se vnímat a vycítit všechny jeho autentické, krásné, duchovní vlastnosti (např. oddanost, vroucí lásku, bouřlivou smyslnost, hravost, moudrost), které potom vnitřně, za pomoci tvořivé představivosti „transponuje“ způsobem, který vede k reálnému zbožštění a vroucí adoraci milované bytosti. Tento postoj se udržuje a prohlubuje v průběhu celého milování.

Polarizace. Síla a tím i úspěch vztahu je přímo úměrná rozdílu mužské a ženské polarity mezi partnery. Jinými slovy, čím je muž mužnější a žena ženštější, tím má jejich vztah větší potenciál. Tato polarita má tendenci se v průběhu času oslabovat, nejsou-li dodrženy určité zásady.

Avalanche efekt (lavina). Jedná se o jeden z postupů k posílení polarity mezi partnery. Spočívá v tom, že se milenci, ihned po milování a provedení sublimace energií do vyšších pater bytosti (ánahata, višuddha, ádžňá, sahasrára), na určitou dobu od sebe oddělí. Díky tomu budou schopni si hlouběji uvědomit energie vzniklé milováním a lépe je ve své bytosti krystalizovat a zhodnotit. Provádění avalanche efektu je mimo jiné nezbytné proto, aby se zabránilo negativním dopadům sekrece hormonu prolaktinu na milostný vztah.

Josse Helman

Odborníci na biochemii a neurologii se dali do práce a nepřestali bádat, dokud nedospěli k vědeckému vysvětlení procesu zamilování se a toho, který vede k rozchodu. Dokonce si vytkli cíl vynalézt pilulku na zlomená srdce.

Adina Stoian

Kterak zmařit plány genetického programu našeho druhu
aneb jak nás tantra osvobozuje z nadvlády pudů

Prodlužte si líbánky… navždy.

Vědci jsou také lidé. Zamilovávají se a stejně jako mnoho z nás se i jich zmocňují hormonální bouře. Po dlouhou dobu nebyl přesný mechanismus tohoto jevu nikomu znám a milostné vztahy zanechávaly i vědce samotné se zlomenými srdci, aniž by měli potuchy, proč se to stalo.

Rozčílení a možná pobouření touto neznalostí, dali se odborníci na biochemii a neurologii do práce a nepřestali bádat, dokud nedospěli k vědeckému vysvětlení procesu zamilování se a procesu, který vede naopak k rozchodu. Dokonce si vytkli za cíl vynalézt pilulku na trápení z lásky.

Závěry, k nimž nakonec dospěli, nevypadají vůbec růžově. Pro jedince, který se slepě řídí pudy svého druhu, není úniku z geneticky naprogramovaného mechanismu zamilovanost – páření – rozchod, který je neúprosně prosazován nejsilnějšími neurohormony, které náš mozek vytváří. Vědci jsou přesvědčeni, že nemáme na vybranou: dříve či později nás potká celá řada hořkostí a trápení, kterou zpravidla doprovází rozchod.

Kromě toho vědecké studie nevyvratitelně dokazují, že z hlediska biochemie a hormonálních výměn v mozku, mají všechny milostné vztahy, v nichž milenci nepřekonají svou lidskou pudovou přirozenost, trvání 2 až 4 roky.

Tantrická tradice tento závěr odstiňuje a ukazuje, že vztahy „na tajno“ si dokáží oheň vášně udržet i déle než čtyři roky. Vysvětlení je spojeno s tajemstvími posilování polarity v páru za využití tantrických principů. Tyto principy je třeba v životě konkrétního páru aplikovat, jejich pouhá formální znalost nestačí. Pár se naučí ve vztahu spojit intimitu a tajemství a také musí prokázat vytrvalost skutečně tantru praktikovat. Vezměme si například kolik párů je skutečně důsledných v uplatňování avalanche efektu po milování? Možná, že proto se zdá, že mimomanželské vztahy jsou „žhavější“ a vášeň v nich je trvalejší, než v normálních párech, neboť avalanche efekt je v nich vzhledem k okolnostem nutný a oba milenci po milování zpravidla od sebe odchází domů.

Romeo a Julie zemřeli mladí

Délkou života páru muž-žena označujeme dobu, kdy mezi nimi existuje skutečně intenzivní láska, přitažlivost, zájem o druhého a vášeň. Proč se ale některé páry rozhodnou spolu zůstat i potom, když plamen lásky vyhasl? Přestože nastoupila nuda a rutina a v některých případech se spolu nemilují i celé měsíce, byť si nadále nalhávají, jak vzájemně blízcí a milující si jsou.

Rozhodnutí zůstat spolu vychází spíše z hmotných pohnutek, důvodem k němu se stává to, co mají někdejší zamilovaní společné – auta, domy, všemožný majetek, o nějž nechtějí přijít a kvůli kterému se vzdávají lásky a svobody. Existují i případy, kdy má největší váhu obava ze samoty anebo skutečnost, že na svět přišly děti a odpovědnost za jejich životy je obrovská.

Období intenzivní přitažlivosti v páru znamená aktivní lásku, tedy aktivaci anáhatačakry, mileneckou bouřlivost a zanícení, které spolu partneři prožívají. Myslíte, že za to, že taková láska zpravidla vydrží pouze 2 až 4 roky, může dnešní doba?

Míra rozvodovosti skutečně dosahuje překvapující výše, dnešní společenský systém to umožňuje. Avšak mechanismus zamilovanost – páření – rozchod byl lidskému druhu vlastní vždy. Neurologické studie ukazují, že kořeny tohoto způsobu chování tkví v primárních instinktech všech savců. Přestože se pokládáme ze všech savců na této planetě za nejvyvinutější druh, evoluce nás tohoto vzorce nezbavila, ba naopak, prohloubila jej.

To, že se nám dnes zdá, že v minulosti byly páry pevnější a trvalejší, není proto, že by tomu tak skutečně bylo, ale spíše to byl důsledek společenského a náboženského tlaku té doby. Rozvody byly fakticky zakázané, církev zapovídala oddělení manželů a hmotná závislost ženy na manželovi byla až do poloviny 20. století značná. Přesto se ptáme, jak se objevili páry, jakými byly Romeo a Julie, Tristan a Isolda a další, které daly v naší kultuře vzniknout mýtu nekonečné lásky? Odpověď je prostá – Romeo a Julie a další slavní zamilovaní zemřeli mladí, nežili spolu ony čtyři roky, po nichž by přesycenost a rutina ovládly jejich mozky a svárlivé hormony by je dovedly k fenoménu odporu mezi partnery a poté rozchodu.

Nevěra je geneticky naprogramovaná

Není větší štěstí, než milovat a být milován. Je to vždy stejný a věčně nový příběh. On pozná ji a ona jeho, na čistém nebi zazáří duha, z oblohy se sypou květy růží, jiskří ohňostroje vášně a neodolatelné přitažlivosti. Velké milostné příběhy, které znají čistě z vyprávění, blednou v porovnání s láskou, kterou sami právě prožívají.

Vědci neznají taje tantrické transfigurace a domnívají se, že neurohormony dirigují vše a vedou zamilované k pevné víře v to, že milovaná bytost je jedinečná a že city rozkvétající na začátku vztahu jsou ideální a věčné. Jsou to potom opět hormony, ale jiného druhu, tvrdí odborníci, které tento ráj neodvratně zničí.

Fakticky vzato je nástup hormonů, které působí rozpad párů, důkazem toho, že milenci nepřekročili pudový stav a jejich vědomí setrvalo převážně na úrovni prvních tří silových center - múladháry, svádhišthány a manipúry. Z toho vychází vzájemná připoutanost, majetnictví, žárlivost, závist, sobectví, sklon ovládat a manipulovat druhého či citové vydírání.

Duchovní tradice praví, že láska je darem od Boha, neboť Bůh sám je láska, a jsou-li dva lidé vedeni k tomu, aby se setkali a jeden do druhého zamilovali, následují toto volání božské lásky, jejímž nejzazším cílem je dosažení velkolepého androgynálního stavu. Tímto způsobem mají milenci příležitost společně naplnit svůj duchovní osud plný štěstí, harmonie a radosti. Mají příležitost naučit se společně životní lekce, potřebné pro jejich vlastní evoluci. Vědci pochopitelně o tomto duchovním osudu nevědí, hovoří pouze o determinaci, která se projevuje na fyzické úrovni a nazývají ji biologický - geneticky naprogramovaný osud.

Biologický osud obsahuje určitá, na pudové úrovni nevyhnutelná, schémata chování. To znamená, že pokud nedokážeme překonat pudy našeho druhu a nejednáme duchovně, nadvládě neurohormonů prostě neunikneme.

Šokující závěr studií ukazuje, že dokonce ani plná kontrola sexuálního potenciálu sama o sobě nijak znatelně situaci nemění. Bádání dokázala, že dosažení obvyklého orgasmu a dokonce i určitých forem orgasmu bez ejakulace, avšak stále na základě jednání, které je převážně pudové (jinak řečeno vedené pouze sexuálními pohnutkami a vášněmi, byť oděnými do krásných slov), vede ke tvorbě určitých neurohormonů, které jsou geneticky určeny k tomu, aby v daném páru po jisté době vyvolaly stav přesycenosti. Což často vede k rozchodu a ukončení vztahu.

Mít či nemít… orgasmus?

Dlouho se mělo za to, že neschopnost dosáhnout orgasmu anebo frustrující vztahy, kdy se partneři nemilují dostatečně, a žena nedosahuje potřebných stavů uspokojení, vedou k těmto nevyhnutelným frustracím a konfliktním stavům.

Výsledky výzkumů tomuto názoru ovšem protiřečí. Pokud mechanismus, jehož prostřednictvím se k orgasmu dospívá a neurohormonální konfigurace, která orgasmus provází, jsou a zůstávají na pudové rovině, pak se vytváří hormony vyvolávající pocit přesycenosti a odporu a to i pokud nedošlo k ejakulaci. Děje se tomu tak, pokud nedodržujeme pokyny tantry vztahující se k posvátnému milostnému spojení se všemi jeho velmi důležitými kroky. Uveďme si z nich: stav transfigurace, aktivní lásku, která vede k tomu, že ze sebe neustále dáváš to nejlepší pro štěstí druhého, harmonickou sublimaci energií na konci milování a dodržování avalanche efektu, který předpokládá, že se partneři po milování na určitý čas oddělí. Všechny tyto kroky mají velký význam, i když se mohou někomu zdát scestné! (kam po noci milování, ve 3-4 hodiny ráno, odjet z domova, kde společně bydlíte…? – to je věčná otázka!)

Řešení, která nabízí věda, jsou skutečně pesimistická. Buďto nám říká „tak to je, smiřte se s tím“, anebo jako jediné řešení nabízí zamezení jakémukoli orgasmu, včetně orgasmu bez vybití, aby nemohlo dojít k tvorbě oněch hormonů. Neurologové mimo jiné doporučují postup karezzy, který přivádí potěšení pouze do určitého stupně, aniž by došlo k vyvrcholení a to ani kontrolovanému.

Závěry těchto studií shrnuje otřesný slogan – „další orgasmus, další krok k rozchodu“. Tantra nás ale přesto učí, že stav orgasmu je z hlediska polarity silně energetizovanou harmonickou interakcí, která vede k transcendování omezené individuální přirozenosti a s ní i ega, takže je nemožné, aby v sobě skrýval takové nebezpečí. Takže jediným řešením, které se nám fakticky nabízí, jak překonat takzvané genetické prokletí, je zduchovnění a zposvátnění párového vztahu. To předpokládá neúnavnou, důslednou, nadšenou a otevřenou aplikaci rad, které nám ohledně milostného vztahu poskytuje autentická tantra, i pokud tím zdánlivě přijdeme o některé drobné radosti.

Vezměme si například radu našeho duchovního průvodce, Gregoriana Bivolaru, dodržovat vždy po milování se svou drahou polovičkou avalanche efekt. Pokud je pro nás, namísto toho, abychom se od sebe vzdálili a umožnili tak svým krásným prožitkům určitou krystalizaci a zrání, důležitější spát vedle sebe, pak bychom si měli být vědomi, co riskujeme: vznik podvědomého spojení projevů hormonu zvaného prolaktin s milovanou bytostí! Prolaktin přináší stavy popudlivosti, přesycenosti a produkuje se v případě, že nebyla provedena odpovídající sublimace energií na úroveň vyšších silových center – anáhata, višuddha, ádžňá a sahasrára. V takovém případě se nemohou oba hlavní hormony, oxytocin (hormon lásky) a prolaktin (hormon přesycenosti) vzájemně vyvažovat a nevyhnutelně se dospívá k neblahým důsledkům.

„Věčná“ láska trvá 3 až 4 roky

Před dvěma tisíci lety napsal Ovidius báseň „Lék na lásku“:

Už ani krok nesvedeš udělat
protože myšlenky na ní Ti brání i jít
pořád ji vidíš před očima
to nic nevadí, je na to lék:

Buď s ní, znovu a znovu
a i když cítíš, že bys chtěl být sám, zůstaň s ní.
I pokud cítíš, že bys rád šel na chvíli jinam
miluj se s ní znovu.

Brzy, budeš-li tak konat
pocítíš, že chceš utéct, jak daleko jen to jde
a už ji nikdy nevidět.

Přesně tak to je, tento jev je zcela reálný. Jednou jsem slyšela našeho duchovního průvodce, Griega, hovořit se dvěma milenci, kterým velice rozhodným způsobem doporučoval, aby spolu nežili v jedné malé místnosti, kterou si pronajali. Zapamatovala jsem si slovo od slova to, co jim řekl: „Pokud mne neposlechnete a zůstanete bydlet spolu, budete mít do roka jeden druhého tak plné zuby, že se vám bude dělat špatně už z toho, že se vidíte“. Nezní to podobně, jako to, co říká na konci básně Ovidius?

Na východě se traduje také podobný příběh: Jedna princezna se bezhlavě zamilovala do neurozeného a nevzdělaného sluhy a za každou cenu se chtěla za něj provdat, což by bylo pohromou pro celé království. Král se proti tomu nepostavil, protože věděl, že v tomto procesu, kdy si s člověkem hrají hormony, zamilovaní beztak neposlouchají nikoho a nic jiného kromě toho, co cítí. Pokud se jim ostatní snaží stát v cestě a jejich lásku jim rozmlouvat, jen to jejich touhu posílí.

Protože ale byl její otec moudrý, řekl jí: „Souhlasím, dcero, aby sis vzala toho mladíka, pokud splníš jednu mou podmínku, a to, že spolu strávíte celý měsíc v jediné místnosti. Budete tam mít vše, co si přejete a budeš-li si ještě po měsíci stále přát provdat se za něj, vystrojíme ti svatbu a království bude jeho.“

Princezna šťastně zvolala: „Co jeden měsíc - celý život s ním chci bydlet!“ Po třech dnech v jedné místnosti s ním však začala škrábat na dveře jako kočka. Po týdnu prosila o pomoc sluhy, kteří jim přinášeli jídlo. Po dvou týdnech ji všechno, co řekl, dovádělo k šílenství, a na konci měsíce už by dala cokoli, jen aby ji pustili ven z toho vězení! Když moudrý král otevřel dveře, princezna ho objala se slovy: „Už chápu, cos mě chtěl naučit. Už se za něj nechci provdat. Od teď se budu řídit tvými radami“.

Tyto příklady potvrzují závěry, k nimž dospěli i vědci. K tomu, abychom překonali pudovou úroveň, na níž je veškeré naše jednání motivováno pouze vlastním potěšením a uspokojením, je nezbytné vědomé a vytrvalé úsilí. Jinak nás pudy nutí přijmout omezení, která před nás staví náš biologický osud. Stavy, které sdílíme, energie, které si předáváme, a hormonální výměny, k nimž automaticky společné prožitky vedou, vytváří směs hormonů, jež mají na svědomí krátkodobé a nešťastně ukončené milostné vztahy.

V pojmech jógy bychom řekli, že musíme vytříbit svou úroveň vědomí, abychom dosáhli a překročili úroveň anáhatačakry, na které nám již záleží více na štěstí druhého, než na vlastním štěstí a potěšení.

Všichni, kdo se toužíme vyvíjet, ať už jako jedinci, či společně v mileneckém páru, usilujeme vystoupit nad subtilní silové centrum srdce. Takže máme dobrý důvod být optimističtí! Protože tím automaticky splníme podmínku toho, abychom mohli mít šťastný vztah, založený na transcendování pudovosti a individuálního sobectví, na posvátném a transfigurativním milování, vzájemné lásce, úctě, porozumění a náklonnosti. Tím se stává možným trvalý, a proč ne, třeba i celoživotní vztah. Je k tomu však nezbytné vytrvalé a souvislé úsilí, protože biologicky nejsme naprogramováni tak, abychom fungovali tímto způsobem.

Mozek zamilovaných přivádí vědce v úžas

Jak vypadá neuro-anatomie běžného milostného románku? Co se děje v mozku člověka zasaženého Kupidovým šípem? A jak je možné, že vklouzne, ze snu, v němž se po nebi klenou zářící duhy a z nebe prší květy růží, do rutiny a šedé každodennosti vztahu? Proč po jednom roce, anebo dvou, třech, při nejlepším čtyřech letech, barvy duhy vyblednou a růže odhalí své trny?

To, co zamilovaným připadalo jako životní věčná a pravá láska, končí jako všechny jejich předchozí lásky - více či méně smutně, se spoustou trápení… Zpočátku si zamilovaní vše idealizují, vše je kouzelné, vše je transfigurativní. Z duchovního hlediska jim v tom pomáhá energie začátku a pomáhá jim i boží milost, která jim přinesla dar lásky a pohnula je k tomu, aby zatoužili navázat milostný vztah. A navíc, jak ukazují studie, pomáhá jim i vydatná dávka euforizujících hormonů.

Vědci zde vzali svou práci skutečně vážně: provedli opakovaně analýzy, pokusy, tomografie. Pokusným subjektům ukázali obrázky jejich milenců a požádali je, aby si vybavili, případně i sami navodili erotické prožitky a vzrušili se při myšlence na svůj protějšek natolik, že dosáhnou orgasmu, který bude možné zkoumat prostřednictvím magnetické rezonance. Zjistili, že ve chvíli, kdy zamilovaný člověk začne myslet na milovanou bytost, přestává fungovat část mozku zodpovědná za racionální, logické a deduktivní myšlení. Snímky mozku ukazují minimální činnost těchto center v šedé kůře mozkové, zatímco na obrazovce září jasně aktivovaná centra rozkoše v oblasti mozečku.

Malý mozek neboli mozeček je atavistická, prastará část mozku, v níž jsou uloženy všechny pudy, které přispívají k zachování našeho života – dýchání, srdeční tep a nevědomé vitální funkce. V podobě pudů je tato komplexní funkce všestranné péče o uchování života společná všem savcům.

Vědci zkoumali, co se v mozku na hormonální úrovni děje během zamilovanosti, erotického vzrušení a dokonce i při samotném orgasmu (i pokud byl vyvolán pouze prostřednictvím auto-erotismu, zatímco se subjekt díval na fotografii milované bytosti). Výsledky byly šokující! Mozek zamilovaného člověka prožívajícího orgasmus, zatímco myslí na svou milenku, je zaplaven euforizujícími hormony v oblasti center pudové rozkoše. Jde přitom o vzorec velice podobný způsobu, jímž je lidský mozek aktivován pod vlivem velice silných drog, jako jsou kokain anebo heroin. Všechny tyto výzkumy byly provedeny s pokusnými subjekty, bez jakýchkoli duchovních sklonů či průpravy, s lidmi zamilovanými vášnivě a pudově.

Utrpení spojené s rozchodem se podobá abstinenčnímu syndromu drogově závislých

Od člověka pod vlivem drog či alkoholu nelze očekávat, že se bude chovat rozumně a logicky, stejně jako to nelze očekávat od zamilovaných, neboť ani je není možné z hlediska neuronálních funkcí pokládat za zcela příčetné. Ti, kdo požili drogy, prožívají zvýšenou excitaci některých mozkových center. Mozek zamilovaných prodělává cosi podobného. Prochází procesem, který přináší nadměrnou aktivitu, euforii, zvýšení celkové energetické úrovně a pocit všemohoucnosti.

Když jsi zamilovaný, nepotřebuješ jíst, nepotřebuješ spát, jsi schopen vynaložit jakékoli úsilí na všemožná neobvyklá gesta, některá z nich dokonce iracionální a nelogická. Jsi neustále plný radosti a velmi šťastný, zatímco prostě a jednoduše vyvádíš všechny ty věci a klidně cestuješ třeba i 2500km, aby ses třeba i jen na jediný den setkal se svou láskou. Pilné včelky v mozku nezahálí a přináší ti motivaci, kterou k tomu potřebuješ.

Stejně jako uživatelé drog i zamilovaní mají sklon přeceňovat to, co se jim děje. Změněné fungování mozku je základem jejich pevného přesvědčení, že naprosto vše, co se jim děje, je mimořádné, jedinečné, neopakovatelné, a že láska, kterou nyní prožívají, bude věčná. Neurohormony zamilovanosti je přesvědčí o tom, že daný vztah potrvá navždy, i když proto sami neudělají nic a vše vloží do rukou osudu.

Co se děje, když láska mizí? Proč kvůli tomu lidé trpí a vroucně touží, aby vše bylo „jako dřív“? Všechna tato trápení „z lásky“ se odráží na neurohormonální úrovni velmi podobně, jako abstinenční syndromy drogově závislých. Schází-li stimul, který dráždí mozeček, hormony již neaktivují centra rozkoše a lidé prožívají pocit ztráty a závislosti. Tento stav je společně s celou řadou jevů, které ho provází, může dovést až k depresím vyžadujícím psychiatrickou léčbu, sklonům k sebevraždě či jiným činům s nevratnými následky.

Příroda si přeje, abychom byli nesmrtelní, ne šťastní

Vědci si položili otázku, zdali nejsme genetikou prokletí a k rozchodům odsouzení. Poslední objevy se netváří růžově: lidský druh v sobě nese, stejně jako ostatní druhy, genetický program, jehož smyslem je zajistit zachování rodu a ne podporovat harmonický a dlouhodobý vztah. Zvýší-li se počet možných kombinací genů, pak rostou i šance na zachování druhu. A většího počtu genetických kombinací lze dosáhnout pouze sexuálním spojením s více lidmi. To znamená, že nevěru máme, díky zákonitostem biologického vývoje, doslova v genech. Přírodě je jedno, jestli jsme nebo nejsme šťastní, chce, abychom byli nesmrtelní, skrze to, že úspěšně předáme své biologické vlastnosti potomkům.

Neurosexualita je věda, která zkoumá vliv genetického programu na náš život. Analyzuje také způsob, jak genetika ovlivňuje náš erotický život a celé naše chování, nejen v milostném vztahu, ale i v každodenním životě, jak ovlivňuje náš profesní život, způsob, jak trávíme volný čas, naši tělesnou konstituci a stupeň vitální dynamiky a smyslnosti.

Podle odborníků na vztahovou psychologii po období okouzlení, které trvá 2 až 4 roky, přicházejí takřka z čistého nebe tenze a podrážděnost, které vztah ničí. Všeobecně platí, že ženy se stávají majetnickými a čím dál tím náročnějšími, zatímco muži se cítí být vysáváni, mají pocit, že ve vztahu nemohou volně dýchat a mají potřebu větší nezávislosti.

Genetika má na to prosté vysvětlení – muži vytváří o 50% více serotoninu, než ženy. Serotonin je, mimo jiné, hormonem spokojenosti se sebou samým. Proto jsou muži prostě a jednoduše smíření a spokojení s většinou situací, do nichž se dostávají.

Ženský mozek oproti tomu vytváří o 50% více dopaminu, hormonu aktivity, tendence ke změně, improvizaci, tvořivosti a jednání. To dává ženám touhu neustále věci zlepšovat a činí je náročnými.

Páry, které dovolí genetice uskutečnit její tajný plán, dospějí poté, co pomine intenzivní pocit zamilovanosti a přejde období líbánek, k pravidelným hádkám, pocitu stagnace, závislosti a oboustrannému sklonu ovládat druhého. Nevyhnou se ničemu – citovému vydírání, pláči a hrozbám, jako nástrojům manipulace, pocitu, že se nemohou vrátit k počáteční harmonii a vášni, pesimismu, chorobné žárlivosti, podezíravosti, majetnictví a připoutanosti, sklonu svalovat na druhého odpovědnost za to, co se děje.

Přichází samozřejmě otázka: „Proč?“ Dlouhou dobu se mělo za to, že odpovědí jsou potíže v erotické oblasti, provázené frustrací a pocitem, že je člověk využíván jako sexuální hračka (k čemuž se u netantrických párů připojují ještě negativní důsledky ejakulace). Jak by se ale potom mohlo objevit utrpení spojené s láskou a dojít k rozchodům v párech, které praktikují plnou kontrolu sexuálního potenciálu a jejich erotický život vzkvétá?!...

Jak uniknout z pasti pudů

Mozeček, atavistický či primitivní mozek, je částí mozku, která se vyvinula u všech savců, včetně těch nejjednodušších a stala se čím dál tím komplexnější s tím, jak se ten který druh vyvíjel. Obsahuje centra rovnováhy, paměti, schopnosti se učit. Stará se o autonomní, neuroendokrinní funkce a přežití v pro život příznivém prostředí, pudy, emoce a city.

Stojí tu před námi možnost pracovat sami se sebou tak, abychom toužili po věcech, které nám prospívají a dělají nám dobře a zároveň odmítali to, co nám škodí. Mozeček se dovede učit – ale co ho budeme učit, závisí na nás.

Strach, rozkoš, vzrušení, sexualita, láska, štěstí, pocit blahobytu, to všechno jsou prožitky na úrovni mozečku. K neurálnímu prožitku stavu orgasmu dochází taktéž v mozečku, kde se nachází centra rozkoše (pozn.: skutečnost, že ejakulace je řízena jinou částí mozku dokazuje to, co tantra tvrdí po stovky let – totiž, že orgasmus a ejakulace jsou dvě rozdílné věci, které lze od sebe oddělit a prožívat zvlášť).

Hormony, které mozeček vytváří, jsou posly našeho primitivního mozku, které říkají tělu, kdy má dýchat, jak má trávit a vstřebávat živiny, kdy má mít hlad, kdy žízeň, kdy se má bát a kdy cítit rozkoš. Smyslem těchto podnětů je zajistit, za pomoci směsi pudů, emocí a pocitů, naše přežití v co nejpříznivějších podmínkách.

Dokud se chováme pudově – to znamená, necháváme své prožitky na přirozenosti – jsme ovládáni svým primitivním mozkem a chováme se proto podobně jako všichni ostatní savci. To platí i v oblasti sexuality: nepřekonáme-li úzce biologickou, pudovou úroveň, která volá „moje vlastní rozkoš za každou cenu“, dovede nás dříve či později k přesycenosti a tím k rozchodu. Bez ohledu na to, do jak duchovního hávu takové chování oblékáme.

Jaké je sexuální chování savců?

Na Zemi žije na 4260 známých druhů savců. Monogamních je jich méně než 20 z nich a žádný neprojevuje úplnou sexuální věrnost. I pokud tvoří páry od samotného začátku pohlavního života, stává se někdy, že jdou a páří se i s jinými partnery, aby zajistili potřebnou genetickou pestrost, a poté se opět vrací a vychovávají mláďata s partnerem, s nímž tráví celý život.

Genetický program koordinovaný neuroendokrinní činností mozečku předepisuje většině ze 4260 druhů savců pud spojovat své geny s co největším počtem plodných partnerů. Takže podvědomý sklon velí neustále vyhledávat vhodného partnera. Tím je naplněn požadavek druhu na dosažení co nejbohatšího genofondu, prostřednictvím zkombinování odlišných genotypů.

Jakmile je nový vhodný partner nalezen, hormony vylučované primitivním mozkem učiní nově příchozího velice svůdným, vyvolají stav exaltace, opojení a způsobí, že se zdá přitažlivější, aniž by takový ve skutečnosti nezbytně byl.

Tato mocná „hormonální iluze“ se objevuje proto, aby se spolu partneři chtěli pářit, z genetického hlediska, dostatečně dlouho na to, aby přivedli na svět potomky, a potom opět z hormonální úrovně vychází impuls, který vyvolává nezájem o partnera a projevuje se dramatickým poklesem sexuální přitažlivosti.

Závěrem vědců je, že člověk je pudový savec, který reaguje stejně, jako všichni ostatní zkoumaní savci. Příroda vštípila milencům, kteří setrvávají na pudové úrovni (múladhára, svádhišthána a manipúračakra), aby o sebe navzájem po určité době ztratili zájem, bez ohledu na to, jaký vztah mají, a aby si hledali (více či méně vědomě) někoho jiného a tak zajistili „genovou pestrost“. Tomuto mocnému programu slouží nejsilnější lidské neurohormony, vytvářené primitivním mozkem.

V období zamilovanosti v člověku intenzivně působí (buďto přímo v mozku anebo nepřímo na rovině dalších orgánů) čtyři hlavní hormony:

Spřátelte se s euforií lásky

Fenylethylamin – přírodní alkaloidní monoamid, který působí bezmála jako psychoaktivní droga se stimulujícími účinky. Je to hormon, který přináší super-euforické stavy a vede lidi k tomu, že se chovají, jakoby byli „v rauši“. Fenylethylamin funguje v centrálním nervové soustavě savců jako neuromodulátor. To znamená, že moduluje jejich emoční stavy, reakce a chování. Zároveň působí i jako neurotransmiter a přenáší impulzy dalším žlázám v celém těle, zejména nadledvinkám produkujícím adrenalin a žlázám varlat a vaječníků, které produkují sexuální hormony. Fenylethylamin je syntetizován i v jiných živých organismech. Děje se to zpravidla v důsledku souhry působení více látek a setkat se s ním můžeme například v potravinách, jako jsou čokoláda a kakao. Podobá se amfetaminu, silné droze, která působí zvýšenou syntézu noradrenalinu a dopaminu. V podobě fenylethylaminu si organismus přirozeně vytváří látku podobnou droze Extáze a vyvolává pocit závratné euforie, vede k nadhodnocování všech okolností a přináší větší množství energie. Člověk kypí skvělou náladou, cítí se celkově dobře a příjemně a nezřídka je bez zjevné příčiny šťastný.

Je žádoucí naučit se soustavně vytvářet fenylethylamin prostřednictvím různých harmonických činností. Tím si dokážeme udržet i vysokou úroveň dopaminu, noradrenalinu a dalších hormonů, a tak si zajistíme hormonální rovnováhu a harmonii.

Jsou hormony závislosti časovaná bomba? Zneškodněte ji!

Další hormon, který se v období zamilovanosti ve značném množství vytváří, se nazývá dopamin. Je to hormon pocitu odměny, uspokojení a také motivace minimalizovat nepříjemné a prožívat příjemné. Vytváří se ve velkém množství pokaždé, když jsou naplněny naše základní potřeby potravy a odpočinku, ale také v případě, když prožíváme uspokojení z dosažení určitého ideálu, cíle anebo získáme věc, po které toužíme. Tento hormon vytváří touhu po rozkoši v jakékoli podobě a posiluje motivaci rozkoše dosáhnout, prostřednictvím rigidního schématu nutkavého chování.

Dopamin se přirozeným způsobem uvolňuje při činnostech vnímaných jako příjemné: přijímání stravy, pití, při sexu, ale i konzumaci drog a některých výjimečných činnostech, jako jsou extrémní sporty. Je vyměšován i během neutrálních prožitků, které si s rozkoší spojujeme.

Vyměšování dopaminu spouští také sekreci adrenalinu, silného hormonu, který je produkován v nadledvinkách a posiluje stav excitace. Proto můžeme říct, že existuje zjevná paralela mezi působením dopaminu a svádhišthánačakrou (či přesněji řečeno principem rozkoše, který se na úrovni tohoto silového centra projevuje), respektive adrenalinu a manipúračakrou (principem zaměření rozkoše na sobecký prospěch jedince).

Dopamin vytváří závislost na stimulu, který ho vyvolal. Stejně jako psychodynamické drogy působí i nasycenost a touhu dostat víc. Aby po nějaké době člověk cítil stejné uspokojení jako na začátku, už nestačí jedna sklenice alkoholu, jsou třeba dvě, už nestačí určitá dávka drogy, je třeba něco silnějšího, už nestačí jedna medaile, musí jich být víc.

Dopamin se mimo jiné velmi často podává sportovcům, aby měli motivaci trénovat a byli neustále nespokojení s tím, čeho dosáhli a přáli si víc.

Je spojen především s fází intenzivní touhy něco získat, něčeho dosáhnout. Nesouvisí s mechanismem radosti z toho, co bylo získáno. Schéma chování založeného na přebytku dopaminu se nazývá „motivace uspokojením“ a probíhá na ose: boj o získání prožitku – jeho konzumace – závislost na něm.

Skeny mozkové činnosti silně zamilovaných lidí, kteří mají velmi zvýšenou hladinu fenylethylaminu a dopaminu, se takřka shodují se skeny osob pod vlivem silných drog.

Hormon něhy

Oxytocin – třetí hormon, je naštěstí vyměšován hypofýzou. Hypofýza je spjatá se sahasrárou, existuje tedy významná souvislost mezi nejvyšším subtilním centrem naší bytosti a tvorbou a sekrecí tohoto hormonu, zvaného také hormon lásky a něhy. Dlouho se věřilo, že je důležitý jenom pro ženy, neboť je spjat s kojením a děložními stahy nezbytnými při porodu, avšak poslední studie dokazují, že velké množství oxytocinu se vytváří i při něžném laskání během milování, zejména pokud milostný akt probíhá velice něžným způsobem, a následně i během orgasmu, u mužů i u žen. Pokusy dokazují, že oxytocin se uvolňuje do krve díky vjemům láskyplného, něžného a nesobeckého mazlení, díky dráždění bradavek a dalším projevům lásky.

A pustit se do milování…

Čtvrtým hormonem, který se hojně účastní mechanismu zamilovanosti, je testosteron. Působí v návaznosti na ostatní hormony. Dopamin uvádí v činnost nadledvinky, které vytváří adrenalin. Přítomnost adrenalinu aktivuje tvorbu aktivního mužského hormonu – testosteronu – ve varlatech a vaječnících a také v malém množství i přímo v nadledvinkách. Testosteron posiluje vzrušení, touhu, libido a vytváří cit osudové přitažlivosti vůči tomu, po čem toužíme, v našem případě milenci či milence.

Zadržení ejakulace na genetiku velký dojem nedělá

Fenylethylamin, oxytocin, testosteron a dopamin. Zamilovanost se zdá silná a nekonečná, idealizujeme si život a všechno vidíme těmi nejrůžovějšími brýlemi - milovaný protějšek je ten „Nej nej…“

Vrcholným momentem všeho je milování. Je to projev lásky, v němž se skrývá klíč ke štěstí a harmonickému, stabilnímu a trvalému vztahu. Pokud milenci sdílí milostný vztah typu „pudové sexuality“ (tedy takové, která se řídí genetickým programem usilujícím o oplodnění partnerky) a fakticky tak zůstávají na úrovni ostatních savců, bez ohledu na to si myslí anebo přejí, se pak jejich erotická přitažlivost, energetický motor vztahu, relativně brzy oslabí a postupně zmizí.

Pokud se ale společně rozhodnou a budou vědomě a vytrvale pracovat na tom, aby měli skutečný, reálný a nejen imaginární, duchovní tantrický vztah, mohou překonat genetické zábrany a vybudovat šťastný a trvalý pár.

Dokonce i z pohledu genetiky se sexualita usilující o oplodnění a na druhé straně dlouhodobý, šťastný vztah, opírají o soustavnou tvorbu jistých hormonů, které jsou oběma typům chování vlastní.

Hormonální bouře pudové sexuality (jejímž cílem je oplodnění) vede k tomu, že se výrazně zvyšují hladiny dopaminu a testosteronu, v menší míře přibývá i fenylethylaminu, přirozené euforizující drogy, a také oxytocinu, hormonu lásky, a to až do okamžiku orgasmu, s ejakulací anebo bez ní. Mozek přitom vypadá, jakoby byl pod vlivem psychodynamické látky.

Když orgasmus odezní, hladina dopaminu dramaticky klesá, což vysvětluje abstinenční syndrom, který následuje se všemi obvyklými příznaky. U mužů, kteří ejakulovali je tato reakce okamžitá (kvůli vyčerpání varlat se u nich dramaticky snižuje i hladina testosteronu), u žen, které měly orgasmus s vybitím, bývá pozvolnější, a u těch, kdo dokázali ejakulaci či vybití kontrolovat není tak silná, ale i tak dosti výrazná. Pozor! Musíme mít na paměti, že tato reakce přetrvává a není zcela odstraněna i pokud během milování nedošlo k vybití sexuálního potenciálu. Je spojena přímo s tím, že pohlavní styk proběhl pudovým způsobem a ne s faktem, jestli byl či nebyl provázen vybitím.

Pokles hladiny testosteronu se dostavuje i u mužů, kteří neejakulovali a u žen, které měly orgasmus bez vybití. Klesne-li jeho hladina pod určitou úroveň, aniž by to bylo vyváženo přílivem jiných hormonů (jako je oxytocin a endorfiny), přichází stav podrážděnosti a hněvu, který se projevuje v podobě tak zvané iracionální mužské citlivosti vůči poznámkám žen po konci milování. U mužů se mohou objevit náhlé záchvaty hněvu a u žen stav podrážděnosti a frustrace.

Mnoho mužů si stěžuje: „Miluji se svou partnerkou několik hodin, v pozicích, které aktivují subtilní silová centra, skončíme bez vybití, ale za hodinu a půl je už nervózní a podrážděná. Co mám dělat, co ještě potřebuje? Proč je vlastně nervózní?“ Neurologie říká, že je nervózní, protože pudová sexualita vyvolala tvorbu prolaktinu a pokles hladiny testosteronu, což žena nedokázala vyvážit tvorbou oxytocinu.

Už jste měli dost hormonálních smrští, jedné za druhou?

Ve chvíli, kdy spadne hladina testosteronu a dopaminu (což s sebou nese i snížení úrovně serotoninu, hormonu spokojenosti a optimismu) a není to kompenzováno fenylethylaminem (hormonem euforického štěstí), nastupuje hormon prolaktin, přezdívaný „sexuální brzda“. To se stává, pokud sexualita zůstala na pudové úrovni a po milostném aktu nenásledovaly velmi jemné a citové projevy něhy.

Prolaktin je hormon, který tělu ohlašuje přesycenost - pocit, že už mělo dost - a jeho funkcí je vyvažovat pokles dopaminu, který vyvolává sexuální vzrušení. Příliv prolaktinu přináší stav nechuti vůči erotice. Prolaktin je přirozeně spojen se sníženým zájmem o sex u žen, které kojí. Množství prolaktinu v těle může sloužit jako indikátor sexuální nasycenosti a ochablosti, provázené někdy i odporem k sexu. Má se za to, že vysoké procento prolaktinu je zodpovědné za impotenci a úplnou ztrátu libida.

Zamyslíme-li se nad všemi informacemi, které jsme si zde až dosud představili, můžeme dospět k závěru, že erotický prožitek ovládaný pudem zachování rodu, je pro mozek skutečná „hormonální smršť“, po níž následuje „kocovina a nechutenství“. To jsou slova, které tuto zkušenost popisují nejplastičtěji. Studie přitom ukazují, že obnova na hormonální úrovni, než se znovu dosáhne stavu, kdy jsou tyto čtyři hormony (fenylethylamin, dopamin, testosteron a oxytocin) vzájemně v našem těle v rovnováze, trvá normálně zhruba dva týdny!

A co přitom dělají milenci? Když na vlastní kůži pocítí účinky pudové sexuality a dostaví se stavy neklidu, podrážděnosti a frustrace, napadne je myšlenka: „Třeba, že když se budeme znovu milovat, bude to lepší!“ Pokud ale nijak nezmění svůj přístup k milování a jenom dají průchod pudům, eventuelně se zadržením ejakulace, hormonální smršť se tím jenom prohloubí. Další pohlavní styk v období oněch dvou týdnů, vykonaný stejným pudovým stylem, který nepřekračuje úroveň prvních tří silových center (múladhára, svádhišthána a manipúračakry), kde se automaticky vytváří hormony, o nichž jsme mluvili, prohlubuje nerovnováhu…

Ve chvíli, kdy se nerovnováha prohlubuje, dá tvorba prolaktinu mozku na srozuměnou, že něco je v nepořádku. A s kým? To si člověk zpravidla neuvědomí a nevědomě za to bude svalovat vinu na druhého. Pocity přesycenosti budou projektovány na milovanou bytost. Podvědomí se pustí do boje s příčinou neštěstí (neuspokojenosti, podrážděnosti), které si spojuje s milencem či milenkou. Zpočátku nevědomě a postupem času čím dál tím zjevněji a otevřeněji, až nakonec dospěje do stavu, kdy druhého zcela odmítá.

Pudový pohlavní styk vede k emoční houpačce

Chování, k němuž vedou náhlá zvýšení a poklesy hladiny dopaminu, by se dalo popsat nejlépe slovy: „musím to dostat za každou cenu“ či jinak, jako posedlost dosáhnout ukojení touhy. Jedná-li se o milenku, jsme posedlí tím, abychom se s ní znovu a znovu setkávali a to i tehdy, kdy to skutečně není třeba. Jedná-li se o hazardní hru, jsme posedlí jejím hraním a jde-li o nějakou neřest, nemůžeme si pomoct a musíme se jí oddávat. Tvorba dopaminu v mozku je opodstatněná zajištěním přežití, proto k ní také dochází při naplnění základních instinktů, jako jsou ukojení hladu, uhašení žízně anebo sexualita, která usiluje o oplodnění.

Ve světě savců je tvorba tohoto hormonu přirozeně omezená životními podmínkami. Civilizovaná lidská společnost, v níž žijeme, ale vynalezla řadu způsobů, jak tvorbu dopaminu nadměrně stimulovat, se všemi neblahými důsledky, které to s sebou nese: závislost na alkoholu, chorobná posedlost nakupováním, drogy a hazardní hry, k nimž se teprve nedávno přidaly závislost na televizi, telenovelách, počítačových hrách a internetu. To vše děláme, abychom si navýšili úroveň dopaminu.

Podtrhněme si fakt, že nadbytek dopaminu v mozku vyvolává stres, vytváří závislost, vede člověka k tomu, že podstupuje nesmyslná rizika, pěstuje nezdravé choutky, stává se fetišistou, trpí úzkostí a může u něj propuknout i schizofrenie.

Dopamin klesá pod normální úroveň po každém pudovém pohlavním styku, ať už během něj došlo anebo nedošlo k ejakulaci. To zkresluje pohled na život a zostřuje pocit vnitřní prázdnoty. Posiluje se nedostatek vnitřní motivace, neschopnost milovat a především vzniká závislost na určitých stimulech, která přináší utrpení a zoufalou touhu se toho utrpení zbavit.

Sexualita pudového typu vede ke kolísání mezi dvěma krajnostmi – příliš mnoho a příliš málo – a člověk se tak může cítit na jako na emoční houpačce. Obě krajnosti mají silně negativní vliv na jedince a jeho chování, což se negativně odráží na jeho vztahu.

Aby unikl emoční houpačce, čili stavu, kdy buďto vidí všechno strašně růžově a po něčem zoufale touží anebo je v depresi a zoufale se snaží uniknout trápení, vytváří lidský mozek automaticky prolaktin.

Po opojení… hormonální kocovina

Kromě dalších svých funkcí utlumuje prolaktin sexualitu, která je vyčerpávající jak tělesně, tak emočně. Ve chvíli, kdy po pudovém sexu úroveň dopaminu povážlivě spadne (ať už byl anebo nebyl orgasmus provázen vybitím) a nenastoupí jiný vyvažující hormon (jako například oxytocin, serotonin či endorfiny), stoupá tvorba prolaktinu v mozku obou milenců a aktivuje mechanismus přesycenosti a nechuti. Nad vší pochybnost je dokázané, že u mužů vyvolává jev „otočit se na druhý bok a chrápat“. U žen se může podobný účinek dostavit později, ale přesto být citelný.

Prolaktin ovlivňuje celé chování páru a podobně jako dopamin má hluboce negativní vliv na celé naše vnitřní rozpoložení - jako bychom viděli vše velmi černými brýlemi. Prolaktin byl nazván hormonem stresu a jeho dlouhodobě zvýšená hladina vyvolává pocity zoufalství, beznaděje, ztráty chutě do života, pesimismu a rezignace.

Neurologické studie dokazují, že právě tyto pocity, zejména rezignace a pesimismus, jsou příznačné pro nešťastné páry, v nichž se jeden anebo oba partneři z hmotných důvodů smíří s neštěstím a frustrací.

Nadbytek prolaktinu vede ke ztrátě libida, náladovosti a depresi, nepřátelskosti, úzkosti a podrážděnosti u žen, k impotenci u mužů, bolestem hlavy u obou pohlaví, před-menstruačnímu syndromu či menopauze u žen, i pokud mají dostatek estrogenu a neplodnosti a ztrátě zájmu o sex u mužů.

Mají-li ženy nadbytek prolaktinu, či jinými slovy, ve chvíli, kdy v nich začne působit tato sexuální brzda a dostaví se přesycenost, probouzí se u nich mužské znaky: rostou jim vousy, stávají se nepřátelské, úzkostné, podrážděné, jsou jakýmisi macechami, jak je známe z pohádek. U mužů se nenormální pokles hladiny testosteronu projevuje zvláštním zženštěním. U obou pohlaví se zvyšuje tělesná hmotnost.

Změny chování způsobené hormonálním opojením a kocovinou, vliv současného propadu hladiny dopaminu a testosteronu, vedou k radikální změně perspektivy. Ten, koho jsme vnímali jako skutečně dokonalou bytost, duševní dvojče, se nám postupně začne jevit jako bezohledná bestie či nespokojená hysterka. Žena zdůrazňuje mužovy nedostatky, tlačí na něj, z ničeho nic jí popadá strach a nespokojenost, muž na to reaguje rovněž přehnaně a vztekle, cítí se omezován, manipulován, vydírán.

Podezíravost vede k hádkám a oba mají sklon hledat si jiný, mnohem přitažlivější protějšek, na nějž by mohli nově projektovat svá iluzorní očekávání. Období přecitlivělosti a obnovy hormonální rovnováhy, kdy se emoční houpačka ještě nezastavila, přináší pocit, že nám cosi naléhavě schází, protože podvědomě bychom chtěli navýšit hladinu dopaminu na normální úroveň a vnímat tak vnitřní pohodu a uspokojení.

Stejně tak pudově, neboť sexualita je spojená s velkou rozkoší, lidé věří, že pokud se budou milovat znovu, věci se vyřeší. To je osudový omyl, protože opakování prožitku, týmž stylem, to znamená pudově a omezeně, kdy energie zůstávají pouze na úrovni silových center múladhára, svádhišthána a manipúračakra (a nejsou tedy odpovídajícím způsobem sublimovány), prohlubuje emoční nerovnováhu.

Zapojte se do genetického programu zvaného „láska na celý život“

Dlouhodobé následky jsou přesně stanoveny genetickým programem zodpovědným za tuto emoční nerovnováhu. Programem, který pozvolna a nepozorovaně zasévá semínka rozporů a rozchodu. Soustředěné působení dopaminu a prolaktinu vyvolává krátkodobé záchvaty manio-depresivity, náladovost a emoční nestálost, vytváří a zesiluje napětí, neklid, strach a stres.

V dlouhodobém horizontu si podvědomí vytváří ochranný mechanismus proti zdroji stresu, který mylně ztotožňuje s milovanou bytostí. Cítíme se podvádění, manipulovaní a pesimistický pohled se rozšiřuje postupně na celý život a svět. Milenci končí frustrovaní, úzkostní, nazlobení jeden na druhého, začínají stavět mezi sebou citové bariéry, za něž se skrývají, a po určité době je již rozchod jedinou snesitelnou variantou.

Otázka zní: „Má v sobě genetický program nějakou naději, řešení?“ Odpověď je: ANO. Kromě schématu zamilovanost – páření – rozchod je tu i další genetický program zvaný „celoživotní láska“. Tento genetický program celoživotního vztahu se opírá mimo jiné o oxytocin, hormon lásky.

Příroda využívá i toto neurohormonální spojení, aby zajistila přežití druhu. Oxytocin se vytváří ve velkém množství u kojících žen, aby dal vzniknout nejtrvalejšímu známému vztahu lásky: matka – dítě. Ale významné množství oxytocinu se vytváří i u čerstvě zamilovaných a to ze dvou hlavních genetických důvodů:

Protože příroda si přeje, aby spolu zůstali dost dlouho na to, aby mohli přivést na svět potomky,
protože zamilovaní jsou v projevech lásky velmi velkorysí a nešetří něžnostmi, které produkci oxytocinu umožňují.

Avšak potom, co genetika dosáhla svého, vede genetická zákonitost druhu milence k tomu, aby šli dál a hledali další možnosti ke zkombinování svých genů. Její strategie je úspěšná ve většině případů. Ničí páry, jejichž vztah nepřekročí pudovou rovinu. Euforie sexuality postavené na dopaminové závislosti časem oslabuje a s postupem času přichází syndrom „nový, proto přitažlivý“.

Řešení? Ke slovu musí přijít výlučně lidská schopnost pudy překonat a vytvořit pár založený na altruistické lásce a hlubokém propojení na všech úrovních, včetně té hluboce duchovní.

Je v naší moci naučit se používat struktury naší bytosti, včetně těla, k tomu, abychom vybudovali vztahy postavené na pravé lásce, namísto pudových vztahů ovládaných neúprosnými zákonitostmi genetiky. Musíme pěstovat lásku a věnovat pozornost, energii a dobrou vůli tomu, abychom neustále překračovali biologickou podmíněnost.

Je třeba, abychom vždy dbali na hormonální rovnováhu, harmonickou hladinu dopaminu (prostřednictvím odpovídající sublimace) a oxytocinu (hormonu lásky). Přiměřená výše této hladiny se opírá o stav nepodmíněné lásky, která vytlačí chorobnou závislost na druhém, pudově vnímanou jako občasné injekce euforizující drogy.

Proto je mimořádně důležité, abychom vědomě zduchovnili svůj milostný vztah a milování vnímali jako cosi posvátného. Skutečnost, že se nacházíme na duchovní cestě, že máme svou vlastní duchovní praxi, jsme sympatičtí lidé a staráme se o svůj vývoj, ještě automaticky neznamená, že i náš vztah je duchovní – pokud se k němu tak nechováme!

Vytvořit posvátný vztah je práce pro dva

Čemu říkáme duchovní vztah a co to znamená? Jde o takový vztah, v němž převládají vyšší, než pudová silová centra – anáhatačakra, višuddhačakra, ádžňáčakra a sahasrá. V páru, který touží se společně vyvíjet, by se milenci měli sdílet a projevovat i na těchto úrovních.

Co se však zpravidla v páru děje? Jaká je jeho reálná úroveň? To lze nejsnáze posoudit podle činností, které mají milenci společné. Většina párů se spokojuje s tím, že setrvává kdesi mezi pohodlím múladháračakry (jíme společně, bydlíme společně, chodíme spolu na nákupy, společně zařizujeme domácnost…) a potěšením svádhišthánačakry (milujeme se spolu kvůli rozkoši, chodíme do společnosti a trávíme čas s přáteli, navštěvujeme rodinu a staráme se o své společenské postavení…).

Již mnohem méně párů se dokáže mobilizovat, vytvořit společně tým a něčeho skutečně významného dosáhnout. Pokud se o to snaží, pracují zpravidla v téže firmě anebo firmu společně založí, jestliže ale jsou spolu od rána do večera v práci a od večera do rána doma, riskují, že tím naruší vzájemnou přitažlivost a polaritu mezi nimi. Avšak skutečnost, že berou do hry vyšší energie, které souvisí s manipúračakrou, že mají nějaký projekt, za jehož uskutečněním jdou, že sdílí určitou duchovní disciplínu, to vše jim pomáhá, aby jako pár vystoupili ještě o stupeň výše. Protože jsou milenci, tak se spolu i milují, což je překrásné a žádoucí, ale právě zde se skrývá klíč k úspěchu i neštěstí.

Milování se stává příčinou neštěstí, pokud ti, kdo se spolu milují, nesdílí posvátnost a transfiguraci, nevnímají milování jako kosmický akt a neprovádí sublimaci, což je všechno dohromady nezbytné k tomu, aby se převládající energie jejich vztahu vyhoupla nad úroveň prvních tří silových center. Ať už by každý z nich prováděl individuální duchovní praxe (tapasu) kolik chce a přitom společně, jako pár, by tento postoj neměli, a to hlavně v milování, nemají šanci.

Protože ve vztahu záleží výhradně na energiích, které partneři sdílí. Nejdůležitější jsou činnosti, které provádějí společně. Úroveň energií, které si vzájemně předávají, rozhoduje. To, co dělá každý o samotě, je vedlejší. Jak milenci společně vztah budují a co do něj investují, to je jedno z největších tajemství štěstí a trvalého vztahu.

Náš duchovní průvodce Grieg nás to od začátku učí a nikdy si nenechá ujít příležitost, aby nám připomněl skutečnost, že milostný vztah musí být založen na:

vzájemné lásce (anáhatačakra)
transfiguraci (ádžňáčakra – vizualizace; nezbytná je k ní i láska, abychom dokázali vycítit vlastnosti svého protějšku, tedy anáhatačakra, a také síla tvořivé představivosti, tedy svádhišthánačakra)
vzájemné úctě (manipúračakra)
dokonalé kontrole sexuálního potenciálu a úplné sublimaci vzniklé energie na úroveň vyšších silových center (anáhata, višuddha, ádžňá a sahasrára)

Drží-li se vědomě a důsledně těchto zásad, překoná pár přirozeně a bez velké námahy pudovou úroveň a spontánně se osvobodí od tak zvané „genetické kletby“. Pokud tomu tak není, pak je situace řízena hrou hormonů, tak jak jsme to již popsali.

Příprava, sublimace a avalanche efekt – používejme je

Jak se v tantře dosahuje sakralizace milostného aktu? Začíná se zcela mimořádným stavem transfigurace, na němž se podílí anáhatačakra, višuddhačakra, ádžňáčakra a dokonce i sahasrára.

Schopnost vidět za povrchní zdání, za osobu a transfigurovat ji, je doslova a do písmene projevem naší aspirace překonat vše omezené, lidské, běžné. Je to aspirace být víc, zduchovnit se.

Další zlaté pravidlo pro tantrické páry, které si přejí dosáhnout zduchovnění a sakralizace svého vztahu? Milenci se setkávají jenom tehdy, když jsou na to připravení. A to i na samotný milostný akt. Častokrát je tomu přesně naopak: partneři se milují, protože jsou v jedné posteli. Zejména ti, co spolu bydlí. Jaká byla jejich příprava na to? Mohou se samozřejmě držet rady sublimovat nakonec energii na úroveň vyšších silových center, ale to ještě samo o sobě nedává záruku, že tak budou mít harmonickou hormonální rovnováhu, která bude podporovat transfigurativní prožitek milování a překročí tak pudovou úroveň. Neboť v tomto případě se milují proto, že jsou v jedné posteli a ta možnost je po ruce. A možná, že věnování na milování udělali už ráno a než se začali milovat, už ho neopakovali. Když potom milování skončí, je už tak pozdě, že vedle sebe usnou, čímž zabrání vzájemné polarizaci. Neprovedli předtím ani cvičení na sublimaci energií do vyšších center bytosti a tak nevědomky vytvářejí prolaktin!

Není divu, že ráno, když se muž probudí a předběhne ženu v koupelně, ta na to reaguje hystericky. On, protože má od večera také zvýšenou hladinu prolaktinu, na to odpoví rovněž přehnaně a výsledkem je hádka pro nic za nic, namísto toho, aby oba s láskou vychutnávali dozvuky posvátného transfigurativního milování. Prvním a velice důležitým z těchto dozvuků je samotné postludium, které má po milování následovat. Milenci se během něj objímají, láskyplně mazlí a laskají, a tak splývají s velkolepou sférou androgynálního stavu.

To je chvíle, kdy v objetí splývají s vesmírem, jsou vzájemně spojení, sjednocení. Pokud po tomto prožitku intenzivně toužíme, probouzí se silové centrum sahasrára a poté ádžňáčakra, višuddhačakra a anáhatačakra, zatímco hormonální produkce hypofýzy, epifýzy a činnost hypotalamu vyváží přirozený pokles dopaminu, fenylethylaminu a eventuálně i oxytocinu. Láskyplné objetí, rafinované něžnosti a sublimace energií mimo jiné povedou k další tvorbě oxytocinu, který nahradí účinky dopaminu.

Ihned poté, co postludium skončí, následuje meditace na sublimaci energií.

Ale kdo ještě dokáže překypovat nadšením a provést sublimaci energií ve čtyři, v pět ráno anebo v bůhví jakou strašnou hodinu, kdy jsou lidi k smrti unavení, protože se náležitě nepřipravili na setkání duší i těl? Kdo má ještě chuť cvičit olimudry (jogínské techniky na sublimaci energií), aby měl jistotu, že se všechny energie sublimovaly, kdo ještě bude dělat širšásanu (jogínský stoj na hlavě) atd.?

Při různých příležitostech byly našemu duchovnímu průvodci, Griegovi, kladeny otázky, co máme dělat, abychom si mohli být jisti, že se všechny energie z milování z nižších silových center skutečně sublimovaly. Odpověď: dvacet minut šíršásany v kuse, s odpovídajícím soustředěním na úrovni ádžňáčakry a sahasráry. Anebo hodina intenzivně soustředěné praxe lajajógy s první mantrou z našeho kurzu (lajajóga je jogínská meditační technika). Anebo hodina naulí krije (jogínská technika na sublimaci energií).

Můžeme samozřejmě použít i jiné sublimační techniky, protože nezáleží na tom, kolik minut tu či onu techniku provádíme, ale na účinku použité metody, který by měl být jasně vnímatelný.

A na úplný konec – dočasné oddělení se milenců od sebe, během něhož by mezi nimi měla být co největší vzdálenost, což vyvolá avalanche efekt. I pokud by se dodržovalo jenom toto poslední tantrické doporučení ohledně dočasného oddělení se milenců od sebe (s cílem dosáhnout krystalizace účinků posvátného, transfiguračního milování), pak se může prolaktin vytvářet, nebýt ničím vyvažován a vyvolat emoční houpačku, ale podvědomě to již nebude spojováno s partnerem (díky šťastné okolnosti, že není poblíž).

Největší štěstí? Učinit šťastným druhého

Věci se nevyřeší samy od sebe. Necháme-li všechno volně plynout, vkládáme svůj osud do rukou své živočišné přirozenosti a dostáváme se pod vliv zákona entropie. Celý vesmír se jím řídí – proto každý systém, který funguje nekontrolovaně, přirozeně tíhne ke zvyšování neuspořádanosti a svému rozpadu.

Můžeme obrátit směr pohybu, odložíme-li stranou zákonitosti, kterými se lidé obvykle řídí, a začneme-li se řídit duchovními zákonitostmi. To jsou fakticky vzato věci, které již známe, slyšeli jsme je při tolika zasvěceních. Známe například výhody avalanche efektu. Známe i přínos sublimace energie. Jak moc se jimi řídíme – na to ať si každý odpoví sám, s přihlédnutím ke kvalitě milostných vztahů, které měl…

Genetika nám nabízí pouze popis některých přesně daných, vědecky prokázaných, mechanismů. Jaká je tedy situace?

Abychom měli šťastný a naplněný vztah, je zapotřebí oxytocin produkovaný hypofýzou. Protože zatím nikdo nevynalezl tablety, které by ho do našeho systému dodaly, musí jej produkovat sama tato žláza. Tantrické řešení: sublimace energie prostřednictvím dynamizace subtilních silových center ádžňáčakra a sahasrára aktivuje hypofýzu, která oxytocin (a nejenom jej), tento úžasný hormon lásky, hlubokého spojení, důvěry a celoživotních vztahů, produkuje. Tento hormon výrazně přispívá k otevření srdce, živí krásné city, zvyšuje přitažlivost mezi milenci a působí jako afrodiziakum, aniž by zvyšoval přitažlivost k neznámým lidem (jak to například dělá dopamin), pomáhá při transfiguraci milenky, která se jeví nesmírně svůdná, aniž by zároveň zvyšoval přitažlivost vůči jakékoli možné partnerce. Můžeme vidět, že hormon lásky a něhy vyvažuje účinky dopaminu, který v nás probouzí slepou, nevyhraněnou sexuální žízeň.
Motivace, přitažlivost a polarizace v milostném vztahu vyžaduje dopamin (syntetizovaný mozkem – implicitně tedy sublimaci na úroveň ádžňáčakry a sahasráry) a adrenalin – vznikající v nadledvinkách (tedy dynamiku vycházející z úrovně manipúračakry). Duchovní praxe aktivace těchto center, individuelně i v páru, prostřednictvím společných činností, udělá divy.

Je třeba moudré řešení. Tantra nám ho nabízí.

Klíč k posvátnému milování a vztahu tantrického typu najdeme jako souhrn všech tajemství v myšlence, kterou často zdůrazňuje náš duchovní průvodce: „Největší štěstí adepta tantry je učinit mimořádně šťastnou svoji milovanou bytost“.

Už tento záměr sám aktivuje anáhatačakru a působí zduchovnění vztahu. Je to postoj altruismu a oddanosti. A ve chvíli, kdy se prostý úkon, jako je například příprava jídla pro milenku, stane romantickým gestem, jímž člověk dává sám sebe, aby ji učinil šťastnou, pak i taková prostá věc pomáhá zdvihnout energie mnohem výš, než je úroveň múladháračakry, kdy by člověk řekl: „Tak co, ženo, co si dneska dáme?“. Tento přístup přináší řešení pro každodenní život, umožňuje nám proměnit vše, co jako pár děláme, v posvátné, duchovní činy.

Stejně je tomu i třeba s procházkou v parku: buďto to bude jenom náš další rozmar typu „pojďme spolu mrhat časem“, to pokud zůstaneme na úrovni svádhišthánačakry. Anebo se milenci mohou rozhodnout na procházce transfigurovat přírodu a sebe navzájem. Mohou se zaměřit na to, aby sdíleli ve vztahu k přírodě okouzlující chvíle probouzení duše, a tak se dostali přinejmenším na úroveň anáhatačakry, pokud ne ještě víš.

Způsob, jak vidíme svět kolem sebe a druh energie, kterou vkládáme i do zdánlivě bezvýznamných věcí, určuje převládající ráz našich činností.

Máme tak šanci vše proměnit a učinit i věci, které se nám dříve zdály banální, bodem alchymické proměny, neboť využíváme základní tantrický princip, který říká, že pro jedny je „země“ (tedy hrubé energie odpovídající prvním třem silovým centrům) příčinou jejich pádu, zatímco pro jiné je základem jejich vzletu.

Abychom svůj vztah sakralizovali a těšili se z trvalého štěstí, měli bychom dodržovat všechny kroky tantrického milování:

Předběžná příprava (vede k harmonizaci hladiny dopaminu, který muži tolik potřebují, aby cítili motivaci, ale nezbytný je i pro ženy);
Věnování milování (aktivuje především sahasráru – tedy hypofýzu – vede k tvorbě oxytocinu a fenylethylaminu);
Vyvolání kouzelného okamžiku začátku vztahu (sahasrára, ádžňá a anáhatačakra – oxytocin, fenylethylamin);
Aktivní transfigurace (ádžňá, svádhišthánačakra – fenylethylamin, ale i testosteron, dopamin);
Předehra plná sebeodevzdání (anáhata, svádhišthána čakra – oxytocin, dopamin a testosteron pro zdravou chuť se milovat a nadšení)
Milování, které aktivuje všechna silová centra (hormonální symfonie – kromě čtyř hormonů, o nichž jsme hovořili, vstupuje do hry i mnoho dalších činitelů, které nás regenerují, omlazují, zkrášlují a proměňují a to i po fyzické stránce: pleť se stává hebčí, oči zářivější, imunitní systém se posiluje a přichází ještě celá řada dalších účinků, na jejichž vypočítávání zde není prostor). Harmonická sublimace na úroveň všech silových center vyvažuje případný přirozený pokles dopaminu: po skončení milostného aktu s plnou kontrolou sexuálního potenciálu necítíme důsledky syndromu náhlého propadu hladiny dopaminu, který je zvýrazněn nedostatkem dalších hormonů v našem systému. Právě naopak, vyplaví se značné množství endorfinů, serotoninu, fenylethylaminu a dokonce i oxytocinu, takže nás tato přirozená situace nijak nevyvede z míry. Podmínkou toho však je skutečná sublimace na úroveň všech silových center a nejen prvních tří.
Postludium (sahasrára, ádžňá, višuddha, anáhatačakra – oxytocin, serotonin, endorfiny);
Avalanche efekt (dočasné oddělení se milenců, alespoň na několik hodin a na dostatečnou vzdálenost – pro trvalý vztah nestačí jenom přejít do vedlejšího pokoje);
Dokonalá sublimace, která vede ke krystalizaci energií probuzených v bytostech obou milenců, zejména na úroveň vyšších silových center. Abychom unikli tajnému plánu genetiky, našemu podřízení se pudům, je nezbytná tato etapa, která představuje nutnou a dostatečnou záruku.

Navíc samotný úkon sublimace přirozeným způsobem kompenzuje pokles dopaminu skrze biofeedback – aktivuje manipúračakru – dynamizuje činnost nadledvinek, které vyměšují adrenalin a ovlivňují tvorbu dopaminu a testosteronu (dvou "hodných" hormonů opakovaně prožívaných kosmických orgasmů).

Takže tuto situaci rychle a účinně dáme díky sublimaci do pořádku (vyrovnáme hladinu dopaminu a nedáme šanci hormonu sexuální přesycenosti – prolaktinu). A tato sublimace provázená dodržováním zákonů polarity v páru nám znovu pomůže cítit neodolatelnou přitažlivost vůči milovanému protějšku, dodá nám chuť a nadšení se setkávat a dívat se jeden na druhého jako na úžasnou a přitažlivou bytost. Zlomíme tak genetickou kletbu a nedostaneme se do politováníhodného stavu, který přináší převaha prolaktinu a činí nás depresivními, mrzutými, zmatenými, lačnými dát si jakoukoli „drogu“, abychom zahnali stav prázdnoty, a případně pod jeho vlivem neustále hledáme „něco jiného, lhostejno co to je, hlavně aby to bylo nové“…

A především – opravdová, aktivní, altruistická láska

A především je třeba opravdová, aktivní, altruistická láska. To ona vede ke změně postoje. Od pudového pohledu na věc a způsobu myšlení: „Co z toho mám?“, k duchovní myšlence a postoji: „Co zde mohu dát?“ Neboť chceme-li mít šťastný milostný vztah až do vysokého věku a zůstat přitom mladí a přitažliví, musíme radikálně změnit svůj pohled na věc: dávat lásku, přátelství, porozumění, něhu, blízkost, ocenění, úctu, dobrou vůli, citová pohlazení, překročit pudy a tím překonat – jinak neúprosný – genetický program…

Seznam literatury:

Walter Last: „Healing with Sexual Energy“
Marnia Robinson: „Peace between the sheets“
Marnia Robinson: „Cupid’s poisoned arrow“
Helen Fischer: „Anatomy of love: A natural history of mating, marriage and why we stray“
Geoffrey Miller: „The Mating Mind: How sexual choice shaped the evolution of human nature”
www.reuniting.info
www.health-science-spirit.com