Biochemie a neurologie ve vztahu k milostnému životu ve světle tantrického učení

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Adina Stoian

Už jste měli dost hormonálních smrští, jedné za druhou?

Ve chvíli, kdy spadne hladina testosteronu a dopaminu (což s sebou nese i snížení úrovně serotoninu, hormonu spokojenosti a optimismu) a není to kompenzováno fenylethylaminem (hormonem euforického štěstí), nastupuje hormon prolaktin, přezdívaný „sexuální brzda“. To se stává, pokud sexualita zůstala na pudové úrovni a po milostném aktu nenásledovaly velmi jemné a citové projevy něhy.

Prolaktin je hormon, který tělu ohlašuje přesycenost - pocit, že už mělo dost - a jeho funkcí je vyvažovat pokles dopaminu, který vyvolává sexuální vzrušení. Příliv prolaktinu přináší stav nechuti vůči erotice.  Prolaktin je přirozeně spojen se sníženým zájmem o sex u žen, které kojí. Množství prolaktinu v těle může sloužit jako indikátor sexuální nasycenosti a ochablosti, provázené někdy i odporem k sexu. Má se za to, že vysoké procento prolaktinu je zodpovědné za impotenci a úplnou ztrátu libida.

Zamyslíme-li se nad všemi informacemi, které jsme si zde až dosud představili, můžeme dospět k závěru, že erotický prožitek ovládaný pudem zachování rodu, je pro mozek skutečná „hormonální smršť“, po níž následuje „kocovina a nechutenství“. To jsou slova, které tuto zkušenost popisují nejplastičtěji. Studie přitom ukazují, že obnova na hormonální úrovni, než se znovu dosáhne stavu, kdy jsou tyto čtyři hormony (fenylethylamin, dopamin, testosteron a oxytocin) vzájemně v našem těle v rovnováze, trvá normálně zhruba dva týdny!

A co přitom dělají milenci? Když na vlastní kůži pocítí účinky pudové sexuality a dostaví se stavy neklidu, podrážděnosti a frustrace, napadne je myšlenka: „Třeba, že když se budeme znovu milovat, bude to lepší!“ Pokud ale nijak nezmění svůj přístup k milování a jenom dají průchod pudům, eventuelně se zadržením ejakulace, hormonální smršť se tím jenom prohloubí.  Další pohlavní styk v období oněch dvou týdnů, vykonaný stejným pudovým stylem, který nepřekračuje úroveň prvních tří silových center (múladhára, svádhišthána a manipúračakry), kde se automaticky vytváří hormony, o nichž jsme mluvili, prohlubuje nerovnováhu…

Ve chvíli, kdy se nerovnováha prohlubuje, dá tvorba prolaktinu mozku na srozuměnou, že něco je v nepořádku.  A s kým? To si člověk zpravidla neuvědomí a nevědomě za to bude svalovat vinu na druhého. Pocity přesycenosti budou projektovány na milovanou bytost. Podvědomí se pustí do boje s příčinou neštěstí (neuspokojenosti, podrážděnosti), které si spojuje s milencem či milenkou. Zpočátku nevědomě a postupem času čím dál tím zjevněji a otevřeněji, až nakonec dospěje do stavu, kdy druhého zcela odmítá.

Pudový pohlavní styk vede k emoční houpačce

Chování, k němuž vedou náhlá zvýšení a poklesy hladiny dopaminu, by se dalo popsat nejlépe slovy: „musím to dostat za každou cenu“ či jinak, jako posedlost dosáhnout ukojení touhy. Jedná-li se o milenku, jsme posedlí tím, abychom se s ní znovu a znovu setkávali a to i tehdy, kdy to skutečně není třeba. Jedná-li se o hazardní hru, jsme posedlí jejím hraním a jde-li o nějakou neřest, nemůžeme si pomoct a musíme se jí oddávat. Tvorba dopaminu v mozku je opodstatněná zajištěním přežití, proto k ní také dochází při naplnění základních instinktů, jako jsou ukojení hladu, uhašení žízně anebo sexualita, která usiluje o oplodnění.

Ve světě savců je tvorba tohoto hormonu přirozeně omezená životními podmínkami. Civilizovaná lidská společnost, v níž žijeme, ale vynalezla řadu způsobů, jak tvorbu dopaminu nadměrně stimulovat, se všemi neblahými důsledky, které to s sebou nese: závislost na alkoholu, chorobná posedlost nakupováním, drogy a hazardní hry, k nimž se teprve nedávno přidaly závislost na televizi, telenovelách, počítačových hrách a internetu. To vše děláme, abychom si navýšili úroveň dopaminu.

Podtrhněme si fakt, že nadbytek dopaminu v mozku vyvolává stres, vytváří závislost, vede člověka k tomu, že podstupuje nesmyslná rizika, pěstuje nezdravé choutky, stává se fetišistou, trpí úzkostí a může u něj propuknout i schizofrenie.

Dopamin klesá pod normální úroveň po každém pudovém pohlavním styku, ať už během něj došlo anebo nedošlo k ejakulaci. To zkresluje pohled na život a zostřuje pocit vnitřní prázdnoty. Posiluje se nedostatek vnitřní motivace, neschopnost milovat a především vzniká závislost na určitých stimulech, která přináší utrpení a zoufalou touhu se toho utrpení zbavit.

Sexualita pudového typu vede ke kolísání mezi dvěma krajnostmi – příliš mnoho a příliš málo – a člověk se tak může cítit na jako na emoční houpačce. Obě krajnosti mají silně negativní vliv na jedince a jeho chování, což se negativně odráží na jeho vztahu.

Aby unikl emoční houpačce, čili stavu, kdy buďto vidí všechno strašně růžově a po něčem zoufale touží anebo je v depresi a zoufale se snaží uniknout trápení, vytváří lidský mozek automaticky prolaktin.

Po opojení… hormonální kocovina

Kromě dalších svých funkcí utlumuje prolaktin sexualitu, která je vyčerpávající jak tělesně, tak emočně. Ve chvíli, kdy po pudovém sexu úroveň dopaminu povážlivě spadne (ať už byl anebo nebyl orgasmus provázen vybitím) a nenastoupí jiný vyvažující hormon (jako například oxytocin, serotonin či endorfiny), stoupá tvorba prolaktinu v mozku obou milenců a aktivuje mechanismus přesycenosti a nechuti. Nad vší pochybnost je dokázané, že u mužů vyvolává jev „otočit se na druhý bok a chrápat“. U žen se může podobný účinek dostavit později, ale přesto být citelný.

Prolaktin ovlivňuje celé chování páru a podobně jako dopamin má hluboce negativní vliv na celé naše vnitřní rozpoložení - jako bychom viděli vše velmi černými brýlemi. Prolaktin byl nazván hormonem stresu a jeho dlouhodobě zvýšená hladina vyvolává pocity zoufalství, beznaděje, ztráty chutě do života, pesimismu a rezignace.

Neurologické studie dokazují, že právě tyto pocity, zejména rezignace a pesimismus, jsou příznačné pro nešťastné páry, v nichž se jeden anebo oba partneři z hmotných důvodů smíří s neštěstím a frustrací.

Nadbytek prolaktinu vede ke ztrátě libida, náladovosti a depresi, nepřátelskosti, úzkosti a podrážděnosti u žen, k impotenci u mužů, bolestem hlavy u obou pohlaví, před-menstruačnímu syndromu či menopauze u žen, i pokud mají dostatek estrogenu a neplodnosti a ztrátě zájmu o sex u mužů.

Mají-li ženy nadbytek prolaktinu, či jinými slovy, ve chvíli, kdy v nich začne působit tato sexuální brzda a dostaví se přesycenost, probouzí se u nich mužské znaky: rostou jim vousy, stávají se nepřátelské, úzkostné, podrážděné, jsou jakýmisi macechami, jak je známe z pohádek. U mužů se nenormální pokles hladiny testosteronu projevuje zvláštním zženštěním. U obou pohlaví se zvyšuje tělesná hmotnost.

Změny chování způsobené hormonálním opojením a kocovinou, vliv současného propadu hladiny dopaminu a testosteronu, vedou k radikální změně perspektivy. Ten, koho jsme vnímali jako skutečně dokonalou bytost, duševní dvojče, se nám postupně začne jevit jako bezohledná bestie či nespokojená hysterka.  Žena zdůrazňuje mužovy nedostatky, tlačí na něj, z ničeho nic jí popadá strach a nespokojenost, muž na to reaguje rovněž přehnaně a vztekle, cítí se omezován, manipulován, vydírán.

Podezíravost vede k hádkám a oba mají sklon hledat si jiný, mnohem přitažlivější protějšek, na nějž by mohli nově projektovat svá iluzorní očekávání. Období přecitlivělosti a obnovy hormonální rovnováhy, kdy se emoční houpačka ještě nezastavila, přináší pocit, že nám cosi naléhavě schází, protože podvědomě bychom chtěli navýšit hladinu dopaminu na normální úroveň a vnímat tak vnitřní pohodu a uspokojení.

Stejně tak pudově, neboť sexualita je spojená s velkou rozkoší, lidé věří, že pokud se budou milovat znovu, věci se vyřeší. To je osudový omyl, protože opakování prožitku, týmž stylem, to znamená pudově a omezeně, kdy energie zůstávají pouze na úrovni silových center múladhára, svádhišthána a manipúračakra (a nejsou tedy odpovídajícím způsobem sublimovány), prohlubuje emoční nerovnováhu.

Zapojte se do genetického programu zvaného „láska na celý život“

Dlouhodobé následky jsou přesně stanoveny genetickým programem zodpovědným za tuto emoční nerovnováhu. Programem, který pozvolna a nepozorovaně zasévá semínka rozporů a rozchodu. Soustředěné působení dopaminu a prolaktinu vyvolává krátkodobé záchvaty manio-depresivity, náladovost a emoční nestálost, vytváří a zesiluje napětí, neklid, strach a stres.

V dlouhodobém horizontu si podvědomí vytváří ochranný mechanismus proti zdroji stresu, který mylně ztotožňuje s milovanou bytostí. Cítíme se podvádění, manipulovaní a pesimistický pohled se rozšiřuje postupně na celý život a svět. Milenci končí frustrovaní, úzkostní, nazlobení jeden na druhého, začínají stavět mezi sebou citové bariéry, za něž se skrývají, a po určité době je již rozchod jedinou snesitelnou variantou.

Otázka zní: „Má v sobě genetický program nějakou naději, řešení?“ Odpověď je: ANO. Kromě schématu zamilovanost – páření – rozchod je tu i další genetický program zvaný „celoživotní láska“. Tento genetický program celoživotního vztahu se opírá mimo jiné o oxytocin, hormon lásky.

Příroda využívá i toto neurohormonální spojení, aby zajistila přežití druhu. Oxytocin se vytváří ve velkém množství u kojících žen, aby dal vzniknout nejtrvalejšímu známému vztahu lásky: matka – dítě. Ale významné množství oxytocinu se vytváří i u čerstvě zamilovaných a to ze dvou hlavních genetických důvodů:

1. Protože příroda si přeje, aby spolu zůstali dost dlouho na to, aby mohli přivést na svět potomky,
2. protože zamilovaní jsou v projevech lásky velmi velkorysí a nešetří něžnostmi, které produkci oxytocinu umožňují.

Avšak potom, co genetika dosáhla svého, vede genetická zákonitost druhu milence k tomu, aby šli dál a hledali další možnosti ke zkombinování svých genů. Její strategie je úspěšná ve většině případů. Ničí páry, jejichž vztah nepřekročí pudovou rovinu. Euforie sexuality postavené na dopaminové závislosti časem oslabuje a s postupem času přichází syndrom „nový, proto přitažlivý“.

Řešení? Ke slovu musí přijít výlučně lidská schopnost pudy překonat a vytvořit pár založený na altruistické lásce a hlubokém propojení na všech úrovních, včetně té hluboce duchovní.

Je v naší moci naučit se používat struktury naší bytosti, včetně těla, k tomu, abychom vybudovali vztahy postavené na pravé lásce, namísto pudových vztahů ovládaných neúprosnými zákonitostmi genetiky. Musíme pěstovat lásku a věnovat pozornost, energii a dobrou vůli tomu, abychom neustále překračovali biologickou podmíněnost.

Je třeba, abychom vždy dbali na hormonální rovnováhu, harmonickou hladinu dopaminu (prostřednictvím odpovídající sublimace) a oxytocinu (hormonu lásky). Přiměřená výše této hladiny se opírá o stav nepodmíněné lásky, která vytlačí chorobnou závislost na druhém, pudově vnímanou jako občasné injekce euforizující drogy.

Proto je mimořádně důležité, abychom vědomě zduchovnili svůj milostný vztah a milování vnímali jako cosi posvátného. Skutečnost, že se nacházíme na duchovní cestě, že máme svou vlastní duchovní praxi, jsme sympatičtí lidé a staráme se o svůj vývoj, ještě automaticky neznamená, že i náš vztah je duchovní – pokud se k němu tak nechováme!

Vytvořit posvátný vztah je práce pro dva

Čemu říkáme duchovní vztah a co to znamená? Jde o takový vztah, v němž převládají vyšší, než pudová silová centra – anáhatačakra, višuddhačakra, ádžňáčakra a sahasrá. V páru, který touží se společně vyvíjet, by se milenci měli sdílet a projevovat i na těchto úrovních.

Co se však zpravidla v páru děje? Jaká je jeho reálná úroveň? To lze nejsnáze posoudit podle činností, které mají milenci společné. Většina párů se spokojuje s tím, že setrvává kdesi mezi pohodlím múladháračakry (jíme společně, bydlíme společně, chodíme spolu na nákupy, společně zařizujeme domácnost…) a potěšením svádhišthánačakry (milujeme se spolu kvůli rozkoši, chodíme do společnosti a trávíme čas s přáteli, navštěvujeme rodinu a staráme se o své společenské postavení…).

Již mnohem méně párů se dokáže mobilizovat, vytvořit společně tým a něčeho skutečně významného dosáhnout. Pokud se o to snaží, pracují zpravidla v téže firmě anebo firmu společně založí, jestliže ale jsou spolu od rána do večera v práci a od večera do rána doma, riskují, že tím naruší vzájemnou přitažlivost a polaritu mezi nimi. Avšak skutečnost, že berou do hry vyšší energie, které souvisí s manipúračakrou, že mají nějaký projekt, za jehož uskutečněním jdou, že sdílí určitou duchovní disciplínu, to vše jim pomáhá, aby jako pár vystoupili ještě o stupeň výše. Protože jsou milenci, tak se spolu i milují, což je překrásné a žádoucí, ale právě zde se skrývá klíč k úspěchu i neštěstí.

Milování se stává příčinou neštěstí, pokud ti, kdo se spolu milují, nesdílí posvátnost a transfiguraci, nevnímají milování jako kosmický akt a neprovádí sublimaci, což je všechno dohromady nezbytné k tomu, aby se převládající energie jejich vztahu vyhoupla nad úroveň prvních tří silových center. Ať už by každý z nich prováděl individuální duchovní praxe (tapasu) kolik chce a přitom společně, jako pár, by tento postoj neměli, a to hlavně v milování, nemají šanci.

Protože ve vztahu záleží výhradně na energiích, které partneři sdílí. Nejdůležitější jsou činnosti, které provádějí společně. Úroveň energií, které si vzájemně předávají, rozhoduje. To, co dělá každý o samotě, je vedlejší. Jak milenci společně vztah budují a co do něj investují, to je jedno z největších tajemství štěstí a trvalého vztahu.

Náš duchovní průvodce Grieg nás to od začátku učí a nikdy si nenechá ujít příležitost, aby nám připomněl skutečnost, že milostný vztah musí být založen na:

• vzájemné lásce (anáhatačakra)
• transfiguraci (ádžňáčakra – vizualizace; nezbytná je k ní i láska, abychom dokázali vycítit vlastnosti svého protějšku, tedy anáhatačakra, a také síla tvořivé představivosti, tedy svádhišthánačakra)
• vzájemné úctě (manipúračakra)
• dokonalé kontrole sexuálního potenciálu a úplné sublimaci vzniklé energie na úroveň vyšších silových center (anáhata, višuddha, ádžňá a sahasrára)

Drží-li se vědomě a důsledně těchto zásad, překoná pár přirozeně a bez velké námahy pudovou úroveň a spontánně se osvobodí od tak zvané „genetické kletby“. Pokud tomu tak není, pak je situace řízena hrou hormonů, tak jak jsme to již popsali.