Chrámy lásky v Khadžuráhu

Rubrika: Krása a láska

Autor: Rezonance

„Krása je v očích pozorovatele“, tvrdí jedno staré přísloví, proto různí lidé mohou pohlížet na stejné výjevy zcela odlišným způsobem. Milostné scenérie, které je možné obdivovat na stěnách proslulých chrámů v Khadžuráhu, nepochybně patří právě mezi tento druh podnětů, které mohou na jedné straně některým lidem zprostředkovat povznesené extatické prožitky prodchnuté dotekem mystéria, zatímco pro jiné zůstanou stejné výjevy jen výstředním a těžko přípustným fenoménem. Tyto scenérie totiž obsahují sousoší, která zobrazují milenecké páry v různých milostných polohách, z nichž vyzařuje taková svátost, že se zdá, jakoby pocházely z jiného světa.

Malé městečko Khadžuráho ve střední Indii se díky tomuto odkazu starověké civilizace stalo nejvyhledávanější turistickou atrakcí v této oblasti. Obdivované tantrické chrámy zde byly vybudovány mezi léty 950 a 1050 n. l. během vlády dynastie Čandélů a jsou považovány za vrchol indické architektury tohoto období. Původně bylo v Khadžuráhu postaveno celkem 85 chrámů, z nichž se do dnešních dnů zachovalo kolem 22. Po mnoho let zůstávaly tyto stavby zanechány zcela napospas osudu a teprve ve 20. století byly znovuobjeveny moderní společností.

V komplexu můžeme rozlišit tři druhy chrámů, které náleží různým kulturám: na západní straně jsou chrámy zasvěceny Šivovi a Višnuovi, na severní náleží tradici vaišnavismu a na jihu nalezneme džinistické chrámy. U žádných z nich však nelze přehlédnout, že všechny jejich stěny i stropy jsou do posledního místa obsypány sochami a sousošími, které v nich utváří nepřekonatelnou atmosféru.

Za nejstarší stavbu je považován chrám Chaunsat Yogini na západní straně, který je zasvěcen bohyni Kálí. Největší je pak chrám Kandariya Mahadeo, ve kterém se pod patronací slovutného Šivy ukrývá na 900 sousoší. K těm lépe zachovaným patří i chrám Chitragupta, zasvěcený bohu slunce, Súrja. Mezi východní chrámy pak patří např. Parsavanatha, Ghantai, Adinátha a tři hinduistické chrámy Brahma, Vaamana a Javari. Z poslední skupiny jižních chrámů uveďme alespoň Duladeo a Chaturbhuk.

Převažujícím motivem nástěnných skulptur ve všech těchto chrámech je uctívání ženy v neskonalém počtu všemožných podob. Na některých jsou zobrazena i zvířata z indické mytologie, nebo tanečníci, hudebníci, různá božstva a milující se páry v různých milostných pozicích. Některé ze soch mají až jeden metr na výšku a vyobrazují Šivu a Šakti, tedy mužský a ženský princip, jang a jin.

Erotické scény jsou většinou velmi expresivní, což je pro tantrismus příznačné. Tantrická filosofie totiž zahrnuje celé universum ve všech úrovních jeho projevu, nepopírá existenci ničeho, přičemž zvláštní důraz klade na astrologii, biologii, anatomii a také sexualitu. Milostný akt, který je tu v zásadě považován za sjednocení mužského a ženského kosmického principu, zaujímá v rámci některých tantrických technik a metod ústřední roli.

Duchovní vývoj je v tantrajóze založen na dokonalém ovládnutí sexuální energie, která je díky tomu přeměněna (sublimována) v psychomentální a duchovní energii. Tantra tvrdí, že moudrost a duchovní osvobození lze získat i prostřednictvím přímého smyslového prožitku, který je však pod naprosto bdělou, vědomou kontrolou praktikanta této cesty. Tradiční pojednání Kularnava Tantra v tomto ohledu například uvádí, že „nikdo nemůže dosáhnout duchovní dokonalosti pomocí složitých a nudných technik, neboť dokonalost je možné snadno nabýt uspokojeních všech svých smyslů.

Jiný tradiční text, Mahanirvána Tantra, uvádí, že: „možnost bouřlivého zapojení se do světských požitků a získání moudrosti včetně paranormálních sil, které to spontánně vzbuzuje, spolu na cestě tantry kráčí ruku v ruce.“ Z toho vyplívá ohromná důležitost transfigurace v tantrické praxi a filosofii. V tantrickém svazku musí být oba milenci schopni vidět za zdáním konkrétní přítomnosti milované bytosti fascinující mysterium nejvyššího ženského nebo mužského principu, tedy Šakti či Šivu, což nám sochy v chrámech Khadžuráhu symbolicky připomínají. 

Esencí tantrického milování je zposvátnění milostného aktu mezi mužem a ženou. Navzdory své reputaci zůstává tantra na západě spíše neznámou a většina lidí se stále zcela mylně domnívá, že je založena na propadnutí sexuální pudovosti. Opak je však pravdou. Transfigurativní tantrický erotismus umožňuje milencům prožívat stovky extatických orgasmů bez vybití energie. Vrcholným bodem tohoto spojení je prožitek trvající blaženosti, extáze, která dalece přesahuje čistě erotické vzrušení.

V dnešním světě, který je doslova zblázněný do sexu, lidé zapomněli, že smyslem milostného spojení je spojení s Bohem, že erotika má být prostředkem našeho vývoje a ne pouze nástrojem uspokojování sexuálních tužeb. Z tohoto důvodu zůstávají dnes pro některé lidi erotické scenérie na stěnách chrámů v Khadžuráhu už jen těžce pochopitelné.

Tyto „chrámy lásky“ jsou přesto ojedinělou živoucí připomínkou starověké tantrické kultury, ve které se sexualita snoubí s duchovností. Pro některé „pozorovatele“ zůstanou sice navždy záhadou, pro jiné jsou však velmi autentickým podnětem k dalšímu objevování krás a duchovnosti erotismu doprovázeného nekonečnou láskou.