Čtyři klíče ke štěstí na cestě tantry

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Rezonance

Znalost vlastního těla není jen předpokladem pro duševní či fyzickou pohodu a dobré zdraví, ale může být i výchozím bodem pro naše vnitřní hledání. Než můžeme vystoupat do nebeských úrovní vyšších prožitků, musíme podle mnoha duchovních disciplín nejdříve silně „zakořenit" ve svém fyzickém těle a uvolnit proudění zablokované energie.

Pokud tak neučiníme, vystavujeme se riziku, že se místo duchovního prozření ztratíme ve svém pokrytectví a konfliktech mezi tělem a myslí, jimiž všichni více či méně trpíme, neboť tyto střety jsou hlubokou součástí našeho kolektivního i individuálního podvědomí.

Na první pohled nám přijde, že to, co celý život hledáme a po čem nejvíce toužíme, je štěstí. Nejsnáze ho nalézáme ve sdílení lásky, v rodinném životě a v milostném naplnění. Pro mnohé se tak ale soužití v páru stává příležitostí pro lov prožitků a potěšení, aniž by si však uvědomovali, že takovým postojem postupně (a vlastní vinou) ztrácí přístup k opravdovému štěstí. Každý z nás je navyklý na určitou úroveň potěšení, ale pokud prožívané štěstí začne překračovat tuto mez, náš psychicko-fyzický systém spustí poplach a my ve skutečnosti, ať už vědomě, či nevědomě, začneme činit kroky, které překročení této hranice zabrání. Máme na mysli samozřejmě smyslová potěšení, tedy podněty vnímaném naším tělem.

Necháme-li se však v našem milostném životě vést učením tantrických duchovních tradic, můžeme pomocí fyzických prožitků a otevřením smyslových bran získat „paranormální" kontrolu nad tělem a myslí. Vzrušení vyvolané dotykem a mimořádně příjemné smyslové impulzy zakoušené během milostných her totiž jednoduše zablokují tok našeho myšlení. Může k tomu dojít díky intenzivním pocitům přijatých z extrémně citlivých receptorů například na úrovni pohlavních orgánů. Takto je neklid mysli přirozeně překonán a bytost se společně se svým milovaným protějškem postupně rozpouští ve vznešeném království nad-mentálního vědomí, extaticky nás sjednocující s Bohem. Takto vlastně dva milenci zpodobňují božský archetypální pár Šivu a Šakti, vědomí a projev.

Většinou uvažujeme tak, že pro zvýšení štěstí v našem životě a zejména v jeho sexuální oblasti, je třeba mít vhodného partnera, nacházet se v příjemném pohodlném prostředí, v určité atmosféře, že musíme znát nějaké speciální techniky, je nutné zajistit správný čas apod. Stručně řečeno, příliš často se vyskytuje tendence hledat štěstí mimo nás: v naší milence či milenci, osudu, situacích, okolnostech atd. Tradiční tantrické texty však uvádějí, že pokud milenci přesáhnou rámec obyčejných představ, které sami o sobě jako o muži a ženě mají, pokud přesáhnou rámce prostoru a času, v nichž se milování odehrává, mohou své spojení posvětit za jakýchkoliv okolností skrze transfiguraci a sebe-transfiguraci, alchymickými prožitky, sexuální energií a intenzivním smyslovým potěšením, a transformovat ho tak do skutečné síly, která povede oba ke kosmické extázi jménem Samádhi.

Čím lépe pochopíme naše nitro, tím snáze si uvědomíme, že to my sami můžeme ovládat naše prožitky a kontrolovat podle vlastních dispozicí a cílů faktory, které nás ovlivňují. Jedna z cest může být využití čtyř klíčů k potěšení, které nám pomůžou zakoušet hluboké prožitky na těle i na duši, až do hlubin našeho podvědomí, abychom se pak pozvedli do sfér našeho ducha, dokud se konečně rozšířením našeho vědomí, nespojíme s Božským.

Jestliže budeme tyto čtyři klíče správně používat, nejen že přispějeme k harmonizaci našeho těla, ale obohatíme tak i náš celý citový a sexuální život, do míry, kterou jsme si dříve ani nedokázali představit.

Čtyři nástroje potěšení, které mají moc proměnit nás za pomoci milostného spojení ve šťastnější bytosti, jsou: 1. pozornost, 2. pohyb a rytmus, 3. hlas a zvuk, 4. dech

Obvykle jsme schopni spontánně používat jeden nebo maximálně dva z těchto klíčů, které bez větších obtíží běžně využíváme v každodenním životě. Některé lidi například přitahuje tanec, pro jiné je přirozené hluboce a volně dýchat, další jsou instinktivně pozornější k věcem, které je zaujmou, a někteří zase citlivěji vnímají zvuky a melodie.

Pozornost

V kontextu, kterému se náš článek věnuje, rozumíme pod pojmem pozornost „vědomí týkající se těla". Nejen při milování, ale i obecně v každodenním životě, necháváme až příliš často odejít naši pozornost ven z těla a jsme nepozorní k tomu, co se uvnitř nás odehrává. Nevěnujeme pozornost tomu, co děláme, kdo jsme, či jak myslíme, ale spíše tomu, co si myslí a dělá ten druhý, nebo něčemu z našeho okolí. Nepřítomní jsme rovněž vždy, když myslíme na práci, sníme o našich přáních, plánujeme si program po skončení právě probíhající činnosti, které se však takto vlastně vůbec neúčastníme, protože zrovna myslíme na něco úplně jiného. A tak necháváme sebe a své štěstí podmiňovat situacemi a okolnostmi. Výsledkem je znuděnost a nespokojenost, které si pak promítáme do milované osoby a obviňujeme ji, jako by ona toho byla příčinou.

Ve všech zmíněných případech je střed naší pozornosti vzdálen od těla i celé naší bytosti, což ukládá určitá omezení v prožívání potěšení, protože to můžeme vnímat jen uvnitř těla. Dokonce i pocit štěstí, který vzniká v mozku produkcí endorfinů, hormonů štěstí, funguje jen, dokud tyto hormony produkují příjemné tělesné pocity, coby působení významných vizuálních vjemů, fantazií nebo slov ap.

Řešením je vnímání vlastního těla zevnitř, se zavřenými víčky, a introspekce. Tak si lépe uvědomíme, jestli a kde je naše tělo napjaté, tuhé, či kde je citlivé anebo naopak necitlivé k zakoušenému vjemu, kde je energie zablokována, nebo je naopak fluidní a vibruje. Následně můžeme přejít k vnímání našeho aktuálního citového stavu a pozorovat, v které části těla se vyskytují určité emoce nebo pocity. Nakonec můžeme sledovat naše myšlenky, jakým způsobem se v těle pohybují, jaké jevy to způsobuje a co je jejich povahou.

Všechna tato pozorování je dobré si někdy i zapisovat nebo o nich hovořit s milovanou osobou, chceme-li dělat toto cvičení společně. Zaměřováním pozornosti na sebe se postupně staneme více uvědomělí vlastního těla a později můžeme vědomí rozšířit natolik, že budeme v našem těle spatřovat ten nejskvělejší nástroj našeho projevu, posvátný chrám duše. Tato transfigurace těla, kterou udržujeme správným zaměřením a kvalitou pozornosti, se vztahuje k vyšší sféře vědomí v našem nitru a postupně nás povede od intenzivních příjemných, avšak povrchních pocitů, až k univerzálnímu rajskému uvědomování sebe sama a naší skutečné podstaty.

Pohyb a rytmus

Pohyb je optimální metoda pro vstoupení do toku energie v těle a vnímání způsobu, jakým se tato energie mění a zesiluje. S pohybem a prožíváním potěšení během milostných her souvisejí například naše gesta, která při milování zaujímáme. Mají-li tendenci se opakovat, postupem času se stávají rutinními a i ta nejkrásnější přichází o svůj náboj a energetickou svěžest, která existovala ve chvílích, kdy tato gesta byla nová. Naštěstí existují možnosti, jak se můžeme i v takovém případě naučit pohybovat opět kreativně.

Cvičením, které nám pomůže znovuobjevit starobylé potěšení z tělesného pohybu, je tzv. „prvotní tanec", který se skládá pouze z řady spontánních a volných pohybů, jež prostřednictvím harmonických, náhlých nebo zdánlivě bezvýznamný gest vyjadřují naše vnitřní stavy a prožívání.

Toto zábavné a relaxační cvičení, společně s hudbou, která má mít souvislý, nikoliv však agresivní rytmus, nám umožní lépe si uvědomit různé části těla, uvolnit napětí z míst, která běžně nevnímáme, a usměrnit proudění naší bioenergie v co nejvíce celistvý tok. Nejdůležitějším pravidlem prvotního tance je nesledovat nápady naší mysli či tělesné pohyby nějak předjímat, ale pouze přijímat impulsy, které pod vlivem hudby přicházejí z našeho těla.

Takto lze cvičit samostatně nebo společně s milovanou osobou, přičemž se můžeme vzájemně dotýkat. Pozornost ale musí zůstat neustále soustředěná na naše tělo, na náš vlastní pohyb, a ne přecházet k partnerovi. V určitém okamžiku se můžeme odevzdat pohybu tak, že celá naše bytost vstoupí do rezonance s živly vesmíru (oheň, voda, vzduch, země) a naše pohyby se promění ve skutečný makrokosmický tanec. Zkušenosti, jež se objevují, přecházejí do určité formy očistného katarzního tance, v němž je tělo zcela svobodné a prožívaná radost vede vědomí k oblastem, kde pocit tělesnosti již mizí a zůstává pouze samotné vnímání pohybu v univerzální pulzaci drásajícího štěstí.

Hlas a zvuk

Slova jsou výsledkem harmonicky spojených zvuků, jejichž modulace odráží úroveň energetické vibrace, na které rezonují. To se týká i našeho milostného projevu. Mnoho lidí se rádo miluje v dokonalém tichu, zatímco jiní prostřednictvím zvuků simulují potěšení, které necítí, ale které považují v dané situaci za přiměřené. Nevyjádřený zvuk, stejně jako zvuk filtrovaný a změněný myslí potlačuje skutečnou rozkoš a zavírá dveře k hlubším prožitkům.

Spontánní používání zvuků, které na jedné straně vyjadřují stavy naší duše a na druhé straně je samy posilují, je od samého počátku tantry a jógy pečlivě kultivováno, ritualizováno a směřováno na co nejvytříbenější úroveň. V rámci tantrického učení se snažíme využívat zvuky archaickým způsobem, zejména s cílem vyprázdnění mysli od tisíců těkavých myšlenek a konceptů, aniž by došlo k jejich nahrazení jinými. Za tímto účelem bychom měli při milování, bez jakéhokoliv přemýšlení o jejich významu, spontánně projevovat všechny zvuky, které samy chtějí přijít, jako svobodný projev našeho těla.

Je to velmi zábavný a rovněž hluboký způsob uvolnění napětí z celé bytosti a osvobození mysli od parazitických myšlenek a psychicko-emocionálních vzorců. Zvuky ve své prvotní formě vedou k uvolnění napětí a rozšíření vědomí na potenciálně blaženou úroveň, zatímco hvězdné zvuky vedle toho směřují naši bytost až do nejvyšších sfér božského vědomí.

Dech

Dýchání je snad nejméně vědomé ze všech našich životních funkcí. Zatímco vjemy, pocity a myšlenky se rapidně mění, dýchání je stálé od narození až do smrti, třebaže se v průběhu našeho života rovněž mírně proměňuje.

Dýchání je úzce spojeno s charakterem osoby a vědomá změna jeho způsobu je cvičení, které může být pro někoho snadné, zatímco pro jiného velmi obtížné, podle míry fyzických a energetických bloků. Změna dechu skutečně může postupně osvobodit naši existenci od nechtěného.

Uvědomování a kontrola vlastního dechu je proto jedním ze základních postupů, které nalezneme v rozličných duchovních tradicích, mezi něž patří i jóga. Kromě toho, zaměříme-li naši pozornost na dech, je snadnější uvědomovat si naše emoce, to jak přicházejí a odcházejí. Někdy se mohou střídat velmi rychle a pak mohou stejně rychle pominout, aby uvolnili cestu něčemu, co je ve skutečnosti za nimi. Pravděpodobně nás při našem pozorování bude ze začátku bombardovat množství nejrůznějších myšlenek, vzpomínek, sebe-kritických nebo skeptických nápadů. Důležité je nenechat se jimi unést, protože myšlenky mají často tendenci vytvářet další myšlenky, které se kolem nich točí, a tak se proces myšlení, místo toho aby se zastavil, odvíjí a rozbíhá stále dál a dál.

Musíme od myšlenek zůstat odděleni a pouze je pozorovat, bez posuzování jejich povahy, a pak se opět vrátit ke sledování dechu. Pokud se nám to podaří, pocítíme nejen tělesnou, ale i duševní svobodu. Budeme-li takto cvičit pravidelně, za nějaký čas nás tato dechová cvičení dovedou ke změněným stavům vědomí.

Shrnutí

Chceme-li s pomocí tantry skutečně dosáhnout štěstí, měli bychom, kromě ostatních doporučení tohoto odvěkého systému, sledovat i integraci těchto čtyř klíčů do našeho milostného života.

V praxi toho dosáhneme tak, že při milování budeme naši pozornost zaměřovat na vjemy a pocity, které cítíme ve fyzickém těle. Zaměřujeme se především na kontaktní místa mezi naším tělem a tělem milované bytosti, přičemž dáme pozor na to, aby vnímání zůstalo spontánní. Tedy aby nebylo vedeno myšlenkou na to, co bychom měli cítit, jak, a kde by měly tyto pocity vznikat. Naopak, tím, že se zaměříme pouze na pocity samotné, je teprve začneme skutečně vnímat. Může se dokonce ukázat, že jsou úplně odlišné od velkolepých nebo povznášejících vjemů, které v mysli očekáváme. Tímto způsobem se nám podaří prolomit závoj iluzí a získáme přístup k subtilnímu vnímání, blíže ke skutečné realitě. Máme během milování současně sledovat, co se odehrává uvnitř nás, aniž bychom povahu svých pocitů nějak vyhodnocovali.

Co se týče rytmu a pohybu, během milování musíme našemu tělu umožnit pohybovat se zcela volně, bez omezování či uložených limitů. Pokud je to pro nás obtížné, můžeme použít inspirativní hudbu a promluvit s partnerem o naší touze po svobodném projevu, čímž současně předejdeme případným překvapením a delikátním situacím během milování.

Zvuky a hlas při milování následují pohyby a společně tak nastiňují naše pocity a emoce. Z počátku to může být pro některé z nás složitější, ale postupně si uvědomíme, že tyto „hlasové emise" (v jakékoliv formě a intenzitě, i ty nejpodivnější z nich) osvobozují mysl a uvolňují hrudník, žaludek i břicho od případných bloků. Tento projev proto není jen o sténání v rozkoši, ale především o skutečné relaxaci s cílem pomoci na svět všem našim emocím a pocitům.

Spolu s volným pohybem a vydávanými zvuky se i dech změní do jiné podoby, než je pro nás běžné. Můžeme se tak milovat vědoměji a možná i jiným způsobem. Budeme-li dýchat uvolněně a do hloubky, všimneme si proměny kvality stavů, které zakoušíme.

Během milostných rituálů můžeme začít vědomě dýchat hluboce už od prvního polibku a během předehry, a ne pouze na vrcholu vzrušení. Zatímco hluboce dýcháme, měli bychom se otevřít všem prožívaným pocitům a zároveň posílit oční kontakt s naším milovaným či milovanou a cítit tak zvláštní energii, která je tímto mezi milenci zesilována.

Budeme-li s pomocí těchto čtyř klíčů zvyšovat naši vibrační energetickou úroveň a vnášet více světla vědomí do našeho těla i mysli, budeme moci objevit nevyčerpatelné zdroje štěstí v našem vlastní bytí. A to krásným způsobem, skrze to, že prožíváme intenzivní a nádherné pocity a emoce spolu s naším milovaným.

Nakonec zjistíme, že k tomu, abychom se cítili dobře, již nepotřebujeme žádné vnější podněty, a že všechna krása a stavy naplnění vycházejí z centra našeho bytí a vyzařují v plné kráse ven. A pokud si i přes uspokojení smyslů uchováme silnou aspiraci k bytostnému naplnění na všech úrovních naší existence, dokážeme díky transfiguraci a orientaci k transcendentnu prožít sexuální blaženost jako stav nevýslovného širého bytostného štěstí.