Dcery Bohyně, svaté ženy Indie

Rubrika: Učitelé

Autor: Růžena Sedlářová

Nirmala dále říká: "Bůh nebyl jen tvůrce vesmíru, ale také podstata vlastního bytí. Pravá lidská přirozenost, nazývejte ji jak chcete, je nejvyšší Já všech."

V roce 1924 přestala Nirmala sama jíst, po zbytek života ji museli krmit její uctívatelé, jako malé dítě. Ma Anandamája postupně přestala žít na jednom místě, spíše se neustále stěhovala a chodila po celé zemi, kde jí bylo třeba. Její vnitřní vedení řídilo její životní běh a kroky. Kolují stovky legend o jejím vnitřním vedení. Například jednou v noci, když zpívala náboženskou píseň, se náhle zvedla a rychle vyšla z domu. Dva žáci za ní. Když zjistili, kam má namířeno - do Sarnathu - podivili se, neboť byl několik mil vzdálený a věděli, že touto dobou tam žádný vlak nejede. I tak jí žáci koupili lístek na nejbližší vlak tím směrem, který měl jet poblíž Sarnathu, ale nezastavoval v něm. Přesto však z nevysvětlitelných důvodů v tomto městě zastavil. Vydali se spěšně do hotelu Birla.

Tři poutníci vběhli do hotelu a Nirmala kráčela přímo k pokoji pro hosty, za jehož dveřmi, když k němu dorazili, slyšeli naříkání nějaké ženy. Nirmala zabušila na dveře a zvolala: "Vše je v pořádku. Jsem zde." Uvnitř žáci spatřili její žačku a užasli. Tato její blízká žačka se před několika hodinami ocitla v Sarnathu bez peněz a od té doby brečela a prosila o pomoc své učitelky (asi ne náhodou se Nirmale říkalo i matka Světa, snad proto, že vše vidí a o vše se dokáže postarat). Nirmala této žačce velmi vytkla její poddání se strachu.

Tato žena nebyla vyhledávána jen prostými lidmi, ale také indickými nejváženějšími učenci, světci a politiky (včetně Mahátmy Gándhího). Když ji navštívil největší učenec Indie, Gopinatha Kaviradž, užasl nad odpověďmi této nevzdělané ženy na své obtížné otázky natolik, že se ihned poté přestěhoval do jejího ášramu, kde strávil zbytek života.

V posledních desetiletích svého života byla právě Nirmala jedinou autoritou, na kterou se mohli všichni náboženští hodnostáři při "kum bha male", náboženské slavnosti, shodně spolehnout: všichni přicházeli a klaněli se před touto starou ženou, jejíž posvátnost byla tak jasně viditelná, že i ti nejzahořklejší odložili svůj egoismus spolu se sandály přede dveřmi haly, kde se s ní setkali.

Brahmani v rozepři přicházeli za ní a prosili o rozsouzení jejich sporů; po několika minutách v její tiché a zářící společnosti jejich argumenty ztratily na významu, a když vyšli ven, zářili štěstím a objímali se. Byla to stará žena, před kterou všichni, bez ohledu na postavení, byli přinuceni zmlknout.

Když ji při svém setkání Paramahansa Jógánanda požádal, aby o sobě něco řekla, odpověděla: "Moje vědomí se nikdy nespojilo samo o sobě s dočasným tělem. Předtím, než jsem přišla na tuto zem, jsem byla to samé. Jako malé děvče jsem byla to samé. Dozrála jsem do ženství, ale stejně jsem zůstala stejná. A nyní, když tu jsem před vámi, jsem rovněž stejná. Zůstanu navěky stejná, třebaže tanec stvoření se změní okolo mě v síň věčnosti."

Cílem jógy je ustoupit zpět do tohoto neměnného bytí, zářící jasnosti buddhismu, do "Božství za Bohem" křesťanského mystika Mistra Eckharta. Ona sama nic nepsala, jen její žákům se občas podařilo něco z toho, co pronesla, zaznamenat. Ze svého pohledu nesloužila ostatním, protože neviděla ostatní jako oddělené bytosti, i odstranění jejich bolesti bylo jednoduše zbavení se své vlastní bolesti.

Často cestovala po celé Indii a přesto říká, že nikdy nikam nešla: "Co se tohoto těla týče, otázka přicházení a odcházení vůbec nevyvstává. Toto tělo ani nepřichází ani nikam neodchází. Celý vesmír je domovem tohoto těla. Kam by toto tělo mohlo odejít? Je tu všude jen jedno všeprostupující vědomí. Pro tělo tu není žádný prostor, v němž by se pohybovalo nebo dokonce otáčelo. Zůstane tu i přesto, že bylo vytlačeno."

Dále říká: "Pokud toužíte po slávě nebo bohatství, Bůh vám to dá, ae nebudete se cítit uspokojeni. Jednota je královstvím vědomí, a dokud ji nebudete zakoušet v její úplnosti, nebudete nikdy spokojení. Bůh vám občas poskytuje trochu své radosti, aby udržoval vaši nespokojenost na živu, protože bez této nespokojenosti byste se nemohli vyvíjet.

Vy, děti nesmrtelnosti, se nikdy nemůžete cítit doma v říši smrti a Bůh vám ani nedovolí zde setrvat. Nezapomeňte, že úzkost, kterou zakoušíte, je začátkem probuzení vědomí."

Když se jí někdo zeptal, proč jsou zde různá náboženství a proč je mezi nimi tolik svárů, odpovídala: "Spor náleží ke stezce, ale ve skutečnosti je každý ve svém vlastním domě. Stejná stezka není pro všechny. Dokonce i v rodině má každé dítě rozdílné záliby. Duchovní hledající jsou odliti v ojedinělé formě cesty, ale každý bude muset projít skrze bránu pravdy. Ta je jen jediná."

Na otázku: "Co je to guru?" odpovídala: "Každý je guru. Každý člověk, od kterého jste se něco naučili, nezáleží jak mnoho, může být nazván vaším guruem. Ale opravdový guru je ten, jehož učení vás vede k realizaci Já. Vzdávej neustále hold Bohu a on se ti může vyjevit jako tvůj duchovní učitel. Ve skutečnosti však guru přebývá uvnitř, a dokud neodhalíš vnitřního gurua, ničeho nemůžeš dosáhnout."

Zkušenosti mystiky Ma popisuje jako určitý druh ponoření: "Představte si, že nějací lidé se jdou smočit do moře. Ten, jehož jediným cílem je samotný oceán, se nebude otáčet za sebe na břeh. Ponořte se zcela do vlny a budete pohlceni proudem; potopíte-li se zcela do moře, nikdy více se nevrátíte. Věčnost sama je vlnou, jež zaplaví břeh, abyste jí mohli být odneseni. Pokud je váš záměr nejvyšší, vězte, že vás povedou pohnutky vaší vlastní přirozenosti, která je převlečena v plášť vlny a zvedá své ruce a volá na vás: 'Pojď!'"

Učila, že jediná skutečnost je božská skutečnost a jestliže vnímáme sama sebe jako něco, co je oddělené od Boha, pak je to pouze sen, iluzorní vrstva nevědomosti; ti, kdo poleví ve svém lpění na svých zbytečných žádostech a sobeckých motivech, se oracejí z celého srdce k božskému, ne na nebi, ale v sobě a tím pádem mohou žít v každém okamžiku v dokonalé blaženosti. Právě ona sama byla živým důkazem, že tomu tak opravdu je.

"Směj se, jak jen to je možné. Tím se uvolní všechny strnulé uzly ne tvém těle."

Anandamája Ma ohromila a inspirovala milióny lidí, nejprve v Indii, potom na celém světě, svým čirým bytím, ježto bylo neustále zářící, rozplynuté zcela v božském a přesto neustále citlivé k potřebám všech, kteří k ní přišli.

Když se jí někdo zeptal: "Kdo jsi?" odpověď byla tato: "Jsem cokoliv, co si myslíte, že jsem."

Anandamája byla úplně jasné zrcadlo toho, co je tím nejvíce čirým a nejskvělejším uvnitř nás samotných, a to byl také smysl jejího bytí - aby nám pouze ukázala to, čím my všichni můžeme být.

Zajímavé na ní bylo také to, že vás podporovala v jakékoliv sádhaně (duchovní praxi). Nebrala vám vaši tradici. Vůbec tu nebylo možno cítit nadřazenost jednoho vyznání nad druhým. Pokud byl někdo například oddaný křesťan a přál si zasvěcení do meditace, dostal od ní mantru Ježíšova jména.

Jeden její žák říká, že není dne, kdy by si na ni nevzpomněl a říká, že kdybychom se zeptali kteréhokoliv jiného, řekne to samé.

Byla výjimečná, i mě docela okouzlila. Poprvé jsem se s ní setkala při jedné meditaci s hudbou na vyvolání stavu spojení s touto Božskou matkou. I když jsem se o ní před meditací po svém vyptávání stačila dovědět jen maličko (především o její extatické blaženosti v ponoření do Božského vědomí), meditace na mě zapůsobila naprosto výjimečným dojmem. A od té doby jsem se o ní postupně dozvídala více, jak z Životopisu jogína Paramhansa Jógánandy, tak z knihy Život s himálajskými mistry od Svámího Rámi.

Další krásnou ženou je Ánandi Ma, žena, která žije v současnosti a je jí dnes okolo čtyřiceti let. Je možné, že i ona se někdy objeví v České Republice, neboť cestuje po západě a rozdává učení.

Ánandi Ma poprvé potkala svého guru Dhyanjógiho Madhusadandase když jí bylo čtrnáct let. Toto setkání se odehrálo za zcela neobvyklých okolností: právě probíhal poslední desátý den slavnostní Nava Rátri, při kterých se oslavuje Božská Matka, a jeden kněz, který byl rodinným přítelem, požádal Ánandi Mu, aby opakovala nějaké mantry k Bohyni. Ánandi ve chvíli, kdy vyslovila první slova, vstoupila do tak hluboké meditace, že ji nikdo nemohl přerušit. V jednu chvíli ucítila konec a její hlava se ocitla v jámě, ze které šlehal rituální oheň, ale ji to nepálilo. Její otec, zděšen a znepokojen, spěchal k Dhyanjógimu v naději, že mu tento světec poradí, jak vrátit dívku ke smyslům. Dhyanjógi prohlásil: "To je ta, na kterou čekám!" a jemně ji přivedl zpět do bdělého vědomí.

Dhyanjógi vysvětlil, že Ánandi Ma je již vysoce vyvinutou duchovní bytostí a že pokud mu její rodiče dovolí aby zůstala s ním, mohl by jí pomoci dostat energie které skrze ni proudí pod kontrolu a usměrnit ji k takovému životu, aby pracovala ve prospěch lidstva. Přestěhovala se okamžitě do jeho ášramu v Gujaratu, kde po dobu téměř tří let zůstala skoro nepřetržitě v povznesených meditativních stavech. Mistr, který pracoval po desetiletí na tom, jak pomoci ostatním zvýšit jejich duchovní energii, se nyní potýkal s opačným případem, neboť měl za úkol dostat tuto dívku na zem do běžného světa, kde by mohla normálně žít.

Vážil si její duchovní síly natolik že ji pověřil, aby začala zasvěcovat žáky i přesto, že nebyla dosud dospělá. Dhyanjógi je velice známý a vážený po celé Indii díky svým aktivitám pomoci hladovějícím a žíznícím, které organizoval, a stejně tak je zná pro své vynikající vlastnosti i dlouhověkost (nyní sice již nežije, ale dožil se něco okolo sto dvaceti let). Je mistrem stezky kundaliní mahájógy. Tato stezka má své počátky před třemi tisíci let, kdy Ráma, statečný bojovník a král Ajodhy, zasvětil dalšího velkého mistra této tradice - svoji ženu Sítu, která předávala toto učení dalším žákům.

V roce 1976 přijel na pozvání do USA, kde začal učit a spolu s Ánandi Ma zasvětli tisíce Američanů do mystérií kundaliní, jemné energie o které se říká, že proudí páteří v okamžiku duchovního probuzení. Poté co v Americe založil střediska se vrátil Dhyanjógi natrvalo do Indie. Protože měl pocit, že Američané se budou chtít rozvíjet, nechal v USA Ánandi Ma, aby tam pokračovala v jeho díle. Doprovází ji uvolněně vypadající Ind jménem Dilepži, který byl Dhyanjógiho žákem již sedmnáct let, když mu doporučil, aby se s Ánandi Ma vzali a pokračovali společně. Je po jejím boku při všech veřejných akcích.

Již v raném dětství se Ánandi Ma zdálo, že je jako pták, který si létá sem a tam a není k ničemu připoután. To byl velice silný pocit, který měla téměř neustále. Tento postoj ji držel stranou od ostatních běžných věcí. Byla ráda sama a v klidu většinu času. Důsledkem toho byla i skutečnost, že jí to moc nešlo ve škole, nemohla se soustředit.

O kundaliní Ánandi Ma mluví takto:
"Je to součást duše, která přichází předem a připravuje tělo na to, než do něho skutečně vstoupí duše. Poté, co je tvoření fyzického těla ukončeno, ukryje se jako dřímající síla na kořeni páteře. Jogíni užívají stejnou sílu, se kterou se dostávají nazpět k duši a potom k Bohu. Kundaliní je mateřská energie, je to ádi šakti, která vede bytost do vyššího stavu pomalu a postupně. Ona energie s sebou přináší jako část tohoto probuzení určité negativní zážitky, což je součást očistného procesu. Proto to také způsobuje určitá nepochopení, protože lidé najednou nevědí, co si mají počít. Je tu také mnoho chybných poznatků, kvůli nimž si tito lidé nesprávně myslí, že mají probuzenou kundaliní. Je možné vidět mnoho takových lidí. To, že je vaše kundaliní probuzená či nikoliv, se vám stane tak jasné, jako když od sebe rozeznáváte den a noc. Bohužel na západě o tom není dostatečné kulturní povědomí a proto v tom je zmatek, panuje nepochopení a mysl není často přístupná přijmout zkušenost probuzení kundaliní.

Spolu s probuzením kundaliní dochází k určitým nedobrovolným fyzickým pohybům, kterým se říká krija a jsou onou částí očistného procesu. Na člověku zanechané křivdy a příkoří s sebou nesou průliv emocionálních pocitů. Zlost, strach a podobné pocity se často objevují poté, co je kundaliní probuzena, ale vesměs jsou to velmi krátké projevy. Je to jen dočasný očistný proces; jsou to naše nevědomé tendence a touhy, jež musí být zapomenuty, aby se mysl stala čistá, na základě čehož dojde k osvobození bytosti. Zde na západě je bohužel zvykem, že mnoho lidí pořádá semináře a hovoří o kundaliní. V Indii se nikdo nestane učitelem dříve, než je požádán svým mistrem, aby tak učinil. Je tam velice málo lidí, kteří opravdu učí. Mají roky a roky praxe a zkušeností. Jedině tehdy si troufnou učit. Učení je poslední věcí, na kterou myslí. Musíte se nejprve stát experty na vlastním poli. Mistrovství v této záležitosti vám nepřinese pouhé přečtení několika knih."

Před několika staletími bylo napsáno, že nyní nastane zvláštní doba, tzv. Kali Juga, Věk temna, kdy budou učiteli slepí, jež povedou hluché, kteří stejně nechtějí poslouchat. Takže to je špatná kombinace. Alespoň je dobré to, že hovoří o kundaliní a stále k ní odkazují. Ale někdy je poloviční poznání škodlivější, neboť zavádí lidi k deformaci a způsobuje jim více problémů.

Ánandi Ma dále odpovídá na otázky manželství: "Traduje se, že abyste se duchovně vyvíjeli, měli byste se stát odevzdanými (sanjásini) a jogíny (dodržující celibát), ale jestliže půjdete hlouběji do indické duchovní historie, najdete tam většinu velkých světců, kteří měli rodinu a žili v párech. Dhyanjógi vždy zdůrazňoval, že byste měli žít ve světě, dělat své běžné povinnosti a i přesto stoupat a vyvíjet se duchovně. K tomu, abyste měli funkční vozík, potřebujete dvě kola. V rodinném životě je více podpory. To je přirozený stupeň Šivy-Šakti, kde spojení začíná v tomto božském bytí. Společné manželství není určené jen pro fyzické spolužití, ale také pro duchovní podporu. Ono dělá velké změny. Lidé se berou z různých důvodů, třeba aby měli děti. Ale když je v manželství kladen důraz na duchovní vývoj, pak energie pracuje na zcela odlišné úrovni. Neustále musíme myslet na druhé víc než na sebe."

O roli gurua dále říká:  "Hlavní rolí gurua je dostat žáka ke konečnému cíli a nezáleží na tom, za jakou cenu to pro něho nebo pro ni bude. Je zodpovědný za to, jak nejlépe pomoci svému žáku postoupit na jeho cestě, jak odstranit obtíže a nabídnout jakoukoli pomoc, kterou žák v procesu duchovního vývoje potřebuje. Guru může pomoci žákovi i ve věcech každodenního života a dokonce, jestliže je to nutné, jak se píše v písmu, se může guru vzdát svého života, aby pomohl žákovi dosáhnout cíle. Jiné předpoklady nebo háčky v tom nejsou. A od žáka se naopak předpokládá a je nutností a samozřejmostí, aby následoval učitele s velkou láskou a oddaností. Rolí a povinností žáka je starat se o vnější a fyzické potřeby učitele, o jeho základní potřeby, které mu umožňují slušný a příjemný život. Je to něco jako vztah otec-syn nebo otec-dcera."