Drogy moderního světa

Rubrika: Zdraví

Autor: Mihaela Gheorghiu

Nakupování, ne tak nevinné, jak se může zdát

Spotřební společnost dala vzniknout také novému druhu závislosti, který je těžko pochopitelný těmi, kdo sotva mají prostředky na pokrytí  svých nejnutnějších výdajů: závislosti na nakupování. Tato závislost je udržována množstvím reklam, které podněcují touhu po novém. Do pasti takové závislosti snadněji upadnou ženy, protože doufají že „terapie nakupováním“ může vyřešit jejich frustraci a emocionální prázdnotu. Po koupi tolik žádaného produktu však zjistí, je to jejich prázdné srdce nijak nenaplnilo a začnou nakupovat znovu, s přesvědčením, že tentokrát naleznout to, co opravdu potřebují. Zisky producentů a obchodních řetězců jsou zaručeny.

Samotná myšlenka supermarketů a nákupních zón, komplexů a hypermarketů, kde přijdou zákazníci do přímého kontaktu s množstvím zboží mnohem větším než potřebují, vzbuzuje pokušení a přehánění ve smyslu nakupování nepotřebných produktů. Zaplavení zákazníků předváděním enormní kvantity je současně jeden z faktorů posilujících závislost. Stejně tak jako to, že za zboží je většinou placeno kartou namísto hotovosti. Vědci ze Stanfordské univerzity v jedné studii ukazují, že v okamžiku kdy nějaká osoba vidí toužebný produkt jsou v jejím mozku současně aktivovány dvě oblasti, jedna spojená s radostí a touhou vlastnit tuto věc a druhá spojená s nelibostí utratit za ni peněžní sumu. Platba kartou je trikem, který tento konflikt snadno vyřeší.

Stejní psychologové poukazují na to, že chození po nákupech umožňuje lidem prožívat pocit, že více ovládají svůj vlastní život a cítit uspokojení. Vysvětlují to sekrecí dopaminu, který podněcuje stavy potěšení podobné těm které vznikají během milování.

Jako odpověď na nepřiměřenou tendenci ke konzumu se určitá skupina lidí z USA rozhodla své nákupní závislosti čelit. Těchto dvanáct přátel se zavázalo, že během jednoho roku nebudou nakupovat nic než to, co nezbytně potřebují, jako jídlo, spodní prádlo, mýdlo, pastu, atd. Pokud se v domácnost něco pokazilo, nejdříve se to pokusili opravit a až potom hledali náhradu buďto formou půjčení věci, nebo v obchodě s recyklovatelnými produkty. Rozhodli se takto po té, co po rozpoutání války v Iráku americká administrativa stále Američanům opakovala, že „konzumovat je vlastenecká povinnost“. Po čase se tato skupina rozrostla. Díky jejich blogu na internetu se k nim postupně připojily tisíce lidí po celém světě. Na následky nemuseli čekat dlouho. Byli velkými společnostmi obviněni z nevlasteneckého chování a dokonce z ekonomického terorismu…

Za manželku práce, aneb otrava vlastním zaměstnáním?

V minulosti bylo zaměstnání nezbytností pro přežití. Dnes se ale stalo pro řadu lidí druhým, nebo jediným „manželstvím“. Stále častěji hovoříme o ženách, které se provdaly za svoji práci. Kariéra ve velké firmě a profesní úspěch dává některých lidem podobné uspokojení, jako je to sexuální. Jsou lidé, kteří nemají ani rodinu či přátele, žijí jen pro svoji kariéru a tráví v práci denně 12-15 hodin včetně víkendů. Prožívají jiné vztahy, mají klienty, kolegy, podřízené a partnery. Nadřízení je hodnotí a povyšují, aby ocenili jejich loajalitu a zapojení, avšak psychologové takovou skupinu lidí označují za workholiky, jelikož jejich závislost na vykonávání zaměstnání se podobá té na alkoholu.

Omámení úspěchem tyto lidi uspokojuje a jsou pro něj ochotni překonat veškeré těžkosti. Plnění pracovních úkolů na čas, vyplňování agendy, ocenění nadřízených anebo uzavření obchodu  se pro ně stává mnohem více důležitější než trávení času se svými dětmi, rodinou či přáteli, důležitější než pobyt v přírodě nebo třeba četba. Bývají častokrát rozvedeni na základě toho, že se nevěnují svému protějšku natolik, jako se věnují své práci.

I tato závislost má na svědomí oběti. Katherine Ward byla jedna z nejúspěšnějších právniček s ročním platem v řádu miliónu dolarů. Spáchala sebevraždu skokem z hotelového balkónu. V dopise na rozloučenou litovala toho, že toho pro svoji kariéru tolik obětovala. Stalo se to po té, co ji prezident společnosti kde pracovala zakázal chodit o nedělích do práce. Po mnoho let tam trávila skoro všechen svůj čas, zůstávala do 22-23 hodiny v noci, aby znenadání zjistila, že celý její život se zredukoval na její pracovní místo.

Další „úspěšná“ žena, oběť pracovní závislosti, ředitelka oddělení komunikace, uvedla pro Sunday Times: „Vždy jsem chtěla pracovat a když jsem dostala místo ve velké bance, chtěla jsem dokázat, že na to mám. Stanete se závislými na práci, protože se vám to líbí. Byla jsem mnohokrát povýšena, život se mi stal šňůrou termínů, setkání a delegací. Měla jsem luxusní bytí, o kterém jsem vždy snila. Má práce mi dávala uspokojení, které jsem nikdy dříve nepociťovala. Cítila jsem se více sexy a také silnější. Pracovala jsem s mladšími ženami od kterých jsem požadovala stejné nasazení. Nechápala jsem když mi říkali, že potřebují být více se svojí rodinou. Během těchto osmi let mé práce jsem si nenašla čas na přátele a cítila jsem se tak povýšeně, že žádný muž pro mě nebyl dost dobrý. Během víkendů jsem nosila stejné oblečení jako v práci, protože normální šaty mi přišly příliš obyčejné.“

Nadměrná práce jako ventil osobní nespokojenosti anebo nepřetržité přesčasy mohou mít řadu negativních účinků. Nedávno uvedená studie z fitness klubu ve Velké Británii, které se účastnilo 2000 lidí, prokázala, že zaměstnanci s menším úvazkem jsou zdravější a šťastnější než zaměstnanci s plným úvazkem. Je to proto, že ti druzí jsou více vystaveni stresu, konzumují více alkoholu, kávy a tabáku a mají nevyvážené stravování a problémy se spaním.

Bludný kruh

Ve všech těchto případech vede zanedbávání našich vlastních potřeb ke zdravotním problémům: deprese spolu s únavou, vředy, střevní a srdeční potíže, vady páteře, poruchy spánku. Frustrace a nespokojenost které se takto akumulují nám jen pomáhají vytvářet další závislosti.

Společnost ve které žijeme nám těmito způsoby pomáhá vytvářet a udržovat nové a nové druhy závislostí. Je to bludný kruh, ze kterého se dokážeme vyprostit pouze pokud si uvědomíme, že jsme skutečně závislí na určitých věcech, které nám škodí. Až když se pokusíme z tohoto kruhu uniknout poznáme jak pevný ve skutečnosti je. Do té doby nám můžou naše nezdravé návyky připadat normální. Je možné, že se proti nám bude bouřit úplně vše, celý "systém", aby se nás pokusil dostat zpátky do toho kruhu.

Spolu s reakcemi našeho těla a mysli může být součástí našeho boje také emocionální vydírání, nebo dokonce zavrhování těmi, se kterými jsme určitou „drogu“ dříve společně sdíleli. Vytrvalost a dosažené výsledky však pomůžou i lidem kolem nás, aby následovali náš příklad. Tento systém může existovat, pouze pokud jej udržujeme tak, že „konzumujeme“ jeho produkty.