Duchovní pokrok pro lenochy

Rubrika: Odhalení

Autor: Advaita Stoian

Maximální výsledky a žádné úsilí – tolik očekávané řešení, které nám nabízí tantra

Mnozí si tantru a celý tantrický systém spojují s postojem „nechat vše být“, anebo „unášet se proudem“. Pravdou je, že systém tantry míří k nejvyšší a naprosté svobodě, je to však vnitřní svoboda, která nás může dovést ke svobodě vnější – a ne naopak.

Člověk, který poznává a uplatňuje metody tantry, postupně zjišťuje, že je k tomu zapotřebí velká vnitřní disciplína, neboť vnější svoboda bez vnitřní disciplíny jen potlačuje duši a ještě více ji spoutává. 

Pro znalé je duchovní systém tantry proslulý svými vysokými nároky na disciplínu a přísné zachovávání božských principů. Někdy bývá tantra dokonce nazývána nejvyšší cestou askeze. Díky tomu, že zahrnuje pověstnou nejvyšší svobodu (někdy chybně vykládanou jako zbytečnost praxe) a přitom je současně tak těžkou cestou, je tantra jediným duchovním systémem, který v sobě naplňuje toužebné přání mít možnost výsledků bez vynakládání námahy.

Výsledky bez úsilí – je to možné?

Dosažení výsledků si vždy spojujeme s vynaloženou námahou. Dosáhnout cíle bez úsilí se zdá být v rozporu s božskými zákony universa. A tak tomu taky je. Není možné něco získat, aniž bychom v tomto směru činili nějaké kroky. Víme to velmi dobře, život nás této pravdě učí každý den. Tantra se však na ni dokáže podívat z jiného úhlu, učí nás vynakládat úsilí moudře a nenuceným způsobem.

V Bhagavadgítě Kršna odhaluje, že nikdo nemůže zůstat nikdy zcela nečinný. I když zdánlivě zrovna nic neděláme, stále nějakým způsobem jednáme. Pohlédneme-li na tuto neměnnou pravdu z tantrické perspektivy, přivede nás to k myšlence, že bychom to mohli prohodit: běžnou činnost zaměnit s nečinností a běžnou nečinnost s intenzivní vědomou činností.

Prozkoumáme-li více do hloubky paradox „výsledků bez námahy“, odhalíme cennou lekci ohledně námahy a životních cílů, skrytých zdrojů napětí a individuální či globální energetické krize.

Překvapivé, přitom velmi duchaplné tantrické východisko z problémů moderního života spočívá v povýšení našeho hlediska. Toho je možné dosáhnout systematickým budováním specifického tantrického postoje spojeného s otevřenou (bdělou) pozorností (či všímavostí). Díky této snaze o otevřenou pozornost se bezprostředně přibližujeme k našim skrytým energetickým zdrojům, „dotýkáme“ se života tím nejintimnějším možným způsobem – a začínáme konečně skutečně žít „v jeho srdci“.

Neúsilí versus lenost

Když se pozorně zaměříme na klíčové principy, podle kterých líní lidé řídí své životy, zjistíme, že většina jejich aktivit následuje jednoduchý životní vzorec, který osciluje kolem maximalizace zisku s vynaložením co nejmenšího, nebo pokud je to možné tak žádného úsilí. Vzdělání, kterého se nám dříve dostalo, vyrylo do hlubokých vrstev našeho podvědomí názor, že „bez práce nejsou koláče“ a že ti, kdo nebudou praktikovat, se stanou lenošnými.

S předchozím omezením je spojeno ještě jedno naše podmínění. To spočívá v přesvědčení, že vyčerpanost je důsledkem vynakládané snahy. Aby mohl člověk dosáhnout podstatných výsledků, musí se (podle tohoto přesvědčení) při tom vždy pořádně unavit.

Únava má jen málo společného s úsilím

Nedávné vědecké výzkumy navzdory této široce přijímané představě odhalily, že únava má s vynaloženým úsilím jen málo společného. Vyvstává tak otázka, jestli má vůbec smysl snažit se změnit naše osudy prostřednictvím individuální námahy.

Naprosto ojedinělá tantrická duchovnost v tomto směru opět nabízí uspokojivou odpověď. Její pohled na dosahování výsledků bez úsilí však dalece překračuje naše běžné předsudky: Šiva (vědomí) v její symbolice kontempluje ideální průběh univerza, zatímco jeho milovaná Šakti (energie), se zbožností Šivovu vůli naplňuje. Šiva tak má v této fascinující univerzální hře mezi vědomím a energií vlastně roli nezúčastněného svědka veškerého projevu universa.

Na základě tohoto starověkého tantrického kosmogonického modelu můžeme chápat touhu líných lidí po dosažení výsledků bez námahy z jiné perspektivy, totiž jako odraz (na nižší úrovni) povzneseného božského postoje: postoje Šivy coby svědka stvoření, oproštěného ode vší námahy. 

Uvedený postoj se tak stává vzorem pro praktikanty tantry, kteří směřují k tomu, aby se také stali nezaujatými svědky všeho, co se v jejich životech odehrává.

Úsilí bez úsilí je součástí vyššího postoje

Paradoxní povaha zisku bez námahy se v případě praktikantů tantry stává přímým, aktivním a bdělým jednáním, které má k lenosti tak daleko, jak je to jen možné. Ba naopak, tantrik používá samotnou energii lenosti (pokud je v jeho bytosti ještě přítomna) aby ji alchymisticky proměnil ve vyšší formu energie, stejně jako to činí s jinými druhy energií.

Například ji může přetavit do aspirace po duchovní dokonalosti, nebo do postoje nezaujatého svědka po vzoru samotného Šivy. Pro dosažení a udržení postoje aktivního svědka je totiž zapotřebí značná dávka pozornosti a sebekontroly, což běžnou lenost vylučuje.

Lenost sama o sobě není nijak k užitku, ale touha po možnosti vykonávat úsilí bez námahy, která vede k velmi efektivním výsledkům, se ukazuje být vyšším postojem. V dobách starověku se tradovalo, že až nastane Káli juga (z duchovního hlediska temný věk úpadku, zmatení a lenosti), stane se tantrický postoj bez-úsilného úsilí velmi účinným prostředkem evoluce.

Odpor je kořenem napětí a stresu

Fyzikové dnes již jasně prokázali, že lidský život je vlastně určitou pulzací života univerzálního. Je však velmi obtížné rozlišovat v lidských životech nějaký klidový referenční stav, neboť každá činnost, třeba i pouhé pasivní cestování v autobuse či ve vlaku, má za následek množství jemných svalových pohybů a je při něm po mnoho hodin spotřebovávána naše energie. Pokud však tuto situaci, tedy vynakládání naší energie v důsledku drobných událostí, podrobíme pozornější analýze, povšimneme si, že ve skutečnosti je tato energie vynakládána na udržování odporu vůči probíhajícím pohybům.

Stejný druh tohoto jemného, avšak hluboce zakořeněného odporu vůči nezastavitelnému proudění životních energií je sám o sobě kořenem napětí ve společnosti a tolik rozšířeného stresu. A za náš aktuální postoj vůči plynutí energií musíme platit vysokou daň. Dokud je tento nevědomý postoj naší neslučitelnosti trvale udržován, jsou následky závažnější, než jen „pouhé“ hromadění napětí a stresu. Platíme za něj ztrátou správného životního směřování, což má později nevyhnutelně za následek velmi drahé „přepočítání“ naší navigace životem. 

Drobné každodenní napětí nás může odchýlit od naší skutečné životní cesty

Tento druh postoje, který vyčerpává energii a je zdrojem napětí, je také příčinou naší únavy na konci prožitého dne nebo i celého životního cyklu. Často kvůli němu navíc opomíjíme náš životní cíl, naše skutečné směřování. A když se vydáme jinou cestou, než kterou jsme jít měli, stojí nás ještě více námahy vrátit se zpět k přirozené cestě, na které naše energie proudí harmonicky.

Osobní energetický bankrot odráží globální energetický a finanční bankrot

Společnost nás učí, že pokud chceme něco získat, musíme za to zaplatit vždy něco navíc. A pak znovu, abychom získali více než toto, musíme hodnotu znovu přeplatit a dát ještě vyšší částku. Denní zkušenost nás učí, že takovát kumulace věcí, energie či moci ani nikdy nemůže dojít konce.

Podobnost této „nauky“ se současným finančním systémem je až zarážející: půjčujeme si od banky a abychom půjčku splatili, musíme vypůjčenou částku přeplatit, čímž se vlastně zavazujeme ke stejnému druhu nikdy nekončícího řetězení. Ne náhodou finanční systém v tomto odráží náš způsob myšlení. Bankrot, který můžeme prodělat na individuální úrovni je stejný jako ten, který můžeme vystopovat na úrovni globální.

Čelíme dnes energetické krizi společně s krizí finanční, ačkoliv náš vesmír je na energii založen. Vědci dokázali, že celý vesmír je vlastně energií – přesto si stěžujeme na její nedostatek.  

Tantra tvrdí něco jiného: čím více tlačíš na pilu, tím získáš méně

Co se kontroly života a ovládání našich životních možností či energií týče, nemělo by nás překvapit, že mezi všemi nedorozuměními v tomto ohledu patří názor „čím větší námaha, tím větší výsledky“ mezi ty nejvíce chybné. Většinou máme za to, že za náš neúspěch může nedostatek snahy anebo nedostatečné úsilí. Břitký přitom spravedlivý pohled tantry však naznačuje pravý opak: čím více na věc „tlačíme“ a čím více napínáme naše úsilí, tím slabší výsledky se dostavují.

Ať v životě usilujeme o cokoliv, není to samotná námaha, co nám to přinese

Svou hlubokou důvěrou a následováním mýtického Šivova vzoru odpoutaného stavu aktivního svědka však tantrici dospěli k tomu, že životní problémy se navyšováním úsilí nevyřeší ani nijak nezlepší. Naopak, ať už si v životě přejeme cokoliv, není to úsilí samo o sobě, co by nás mohlo dovést blíže ke zdaru, ale jiné dvě dlouhodobě opomíjené ingredience.

Tou první je pozornost vůči pravému a hlubokému cíli našeho života, která se občas projevuje stálým upamatováváním se na základní duchovní skutečnosti.

Tou druhou je pak způsob, jakým naše požadavky předkládáme univerzu či jeho nejvyššímu Strůjci. Měli bychom to činit tak jasně a zřetelně, jak je to jen možné.

Vše ostatní, veškeré další úsilí, ke kterému bychom se mohli uchýlit, jen zbytečně spotřebovává naši energii. Jde o námahu, která nás oslabuje a vyčleňuje nás z božské hry mezi Šivou (vědomím) a Šakti (energií), takže jsme v konečném důsledku izolováni od intimního srdce univerzálního života.

Nejlepší způsob jak zmobilizovat naše energetické zdroje – otevřená (bdělá) pozornost

V tantrických pojednáních často nalézáme zmínky o tzv. stavu svědka, který souvisí se specifickým zaměřením pozornosti. Toto jednoduché, přitom překvapivě hluboké řešení, které zůstává nepochopené, ač je poměrně slavné, nám nabízí klíč k úspěchu bez vynakládání úsilí. Nazvěme tento postoj otevřenou pozorností.

Specifičnost otevřené pozornosti spočívá v tom, že pozornost je tu zaměřena sama na sebe a na svůj zdroj. Jde o pozornost zcela neosobní, bez známek připoutanosti a směřovanou vůči pozorujícímu vědomí, která však není pozorovaným či kontemplovaným objektem nikdy pohlcena a neztrácí se v něm. Je přesným opakem běžného konzumního „poznávání“, kterého se nevědomě dopouští většina lidí. Když „známe nevědomě“, snadno propadneme iluzi, že jsme to my, kdo koná a že události se odvíjí od našeho úsilí.

Představa, že jsme to my, kdo věci posouvá vpřed, je klamná

Otevřená pozornost je stavem, ve kterém nejsme pozorní vůči ničemu konkrétnímu, jsme prostě „jen“ pozorní. Směřujeme naši pozornost, aniž bychom tím sledovali nějaký poznávací proces. Můžeme tak věci poznávat takové, jaké skutečně jsou, zatímco pozornost zůstává trvale upřena na svůj vlastní zdroj.

Vztahujeme-li se k životu soustavně tímto způsobem, tedy s využitím otevřené pozornosti, neminou nás ohromné výsledky. Důvodem není jen to, že začneme hlouběji pronikat do nejvyššího smyslu hry života, ale to, že pro nás získáme tolik toužebný grál nejsvětějších ze všech lenochů: nenucenou efektivitu a zisk s minimální nebo žádnou investicí našeho úsilí. Otevřená pozornost navíc zvyšuje naši bystrost a dovoluje nám prodlévat v důvěrném propojení se všemi životními energiemi, stavy, zdroji a eventualitami.

Co je to otevřená pozornost?

Aby naše pozornost byla otevřená, je potřeba naučit se do ní zahrnovat energie a stavy, které jsou našim jednáním vyvolávány, aniž bychom přitom ztratili ze zřetele své vlastní reakce a stavy, které v daný (přítomný) okamžik zakoušíme.

Může se to zdát až příliš jednoduché, pravdou ale je, že uplatňování otevřené pozornosti v plné míře uvolňuje náš individuální energetický potenciál a představuje velmi moudrou odpověď na jakoukoliv energetickou krizi.

Dobře zavedená tendence mysli setrvávat ve své omezenosti a vše nějak pojmenovávat se však s určitostí přihlásí ke slovu a pokusí se nás přesvědčit, že je zde příliš mnoho bariér anebo že můžeme jednat pouze v rámci našich omezení. Zkrocení mysli a jejích mechanismů je tak pro osvojení otevřené pozornosti naprosto klíčové. Až se nám podaří zavést otevřenou pozornost do praxe, jediné „úsilí“, kterého se na této paradoxní cestě budeme muset držet, je nevynakládat žádné jiné úsilí.

Jak to uvést do praxe?

Někdy, až zase pojedete autobusem, přestaňte klást odpor všem těm drobným pohybům, kterých se dopouští vaše tělo, aby vyrovnávalo pohyby vozidla. Odpoutaně místo toho s otevřenou pozorností sledujte, že vlastně můžete „plynout“ společně s autobusem. K tomu je ale nutné po celou dobu bděle kontrolovat své nevědomé tendence oponovat pohybům těla, které se jejich prostřednictvím snaží udržet ve stejné pozici. Přestaňte vynakládat svou energii na snahu odporovat silnici. Přestaňte odporovat i cestě svého života – a užívejte si jízdu vědomě!

Téměř neustále se snažíme oponovat a nějak reagovat na dění, které uvádí do pohybu Šakti (nejvyšší energie) na základě impulzů od Šivy (nejvyšší Vědomí). Je to paradox. Líní lidé touží po nicnedělání, přitom vynakládají značné úsilí jen na to, aby odporovali něčemu, co se jich ani nijak netýká. Být líným se tak odhaluje jako značně rozporuplné. Lidé nechtějí nic dělat, přitom na tento svůj cíl vynakládají úsilí, které je stojí mnohem více námahy, než kdyby prostě přijímali věci takové, jakými skutečně jsou. K našemu velkému překvapení se věci uskuteční i tak, z naší strany to nevyžaduje žádnou námahu.

K čemu je to dobré?

Zvláště v souvislosti s duchovní aspirací a otevřeností vůči vyšším duchovním skutečnostem má praxe otevřené pozornosti zcela zázračný účinek. Dokáže nás znovu napojit na skutečný zdroj reality a obnovit náš intimní vztah k životu. Odpoutaný postoj otevřené bdělé všímavosti nás navrací k uvolněnosti a radostné svobodě, vyplývající z nalezení našeho pravého místa v rámci universa.

Může nás to dokonce konečně naučit dát našemu srdci volnost v jeho projevech. A v ten moment, nebo na takové úrovni, se veškeré naše vnímání rozpustí do zřídla života, kterým jsme ve skutečnosti my sami. Do skutečného života, který nás duchovně oživuje. V tomto smyslu pak budeme moci prohlásit, že jsme získali svůj život zpět.