Duchovní rozlišování

Rubrika: Základy

Autor: Monica Dascălu

Schopnost duchovního rozlišování má v jógové tradici nezměrný význam. Obecně je považováno za podstatnou vyšší intelektuální schopnost, nezbytnou pro celkový duchovní vývoj, pro postup na cestě jógové praxe to však platí obzvlášť.

Védská filosofie například poukazuje na to, že duchovní rozlišování (Viveka) je první ze čtyř základních kvalit nezbytných pro dosažení duchovního prozření, přičemž ostatní tři jsou zřeknutí se pomíjivých radostí způsobených plody našich činů, kultivace základních morálních kvalit a aspirace k duchovnímu osvobození. Stěžejní jógové pojednání, Šiva Samhita, přiřazuje duchovní rozlišování mezi nejdůležitější kvality, které jsou pro praxi jógy potřeba a které by měl její aspirant cíleně rozvíjet.

Obecně řečeno nám Viveka umožňuje odlišovat podstatné aspekty od těch nepodstatných, pomíjivých, iluzorních a neskutečných. Pravé rozlišování nám například pomáhá odlišit individuální vyšší Já Átman, tedy nesmrtelnou podstatu lidského bytí, od ostatních aspektů souvisejících s myslí, osobností či egem, a to skrze intuici a přímé vnímání. Pokud je v naší bytosti probuzeno a zesíleno, dovoluje nám duchovní rozlišování vnímat věci v božském světle (z božské perspektivy) a nikoli pouze na základě našeho omezeného vnímání, názorů, očekávání, tužeb či předpojatých představ.

Prohlubování duchovního rozlišování nám dovoluje přímo a okamžitě odlišit dobré od špatného a dopředu rozpoznat následky našich rozhodnutí, což nám pomáhá rozhodovat se správně v každém momentu života. Pomáhá nám i přikládat správnou důležitost podstatným stránkám života a duchovní praxe a žít každý den v souladu a v harmonii s nejhlubšími touhami naší duše.

Tento druh vyššího rozlišování je nám skvělou pomocí, kdykoliv jsme vystaveni pokušením nebo záludným démonickým pochybnostem, protože nám umožňuje pohotově, pevně a vytrvale odmítat všechny negativní sugesce, jedy pokušení a pochybností, které se přirozeně na duchovní cestě u každého objevují.

V džňánajóze, józe poznání, má duchovní rozlišování obrovský význam pro duchovní vědění jako takové. Porozumění esoterickým aspektům skutečnosti je zde odrazovým bodem celé duchovní praxe, která nás postupně vede k realizaci podstatných stránek našeho vlastního bytí, skrze hlubokou meditaci nad těmito zjevenými aspekty.

Velký mudrc Šankara ve své práci Viveka Chudamani prohlašuje, že:

„Mylné ztotožňování Átmanu s tím, co není Átman, představuje příčinu lidského vtělení a znovuzrození. Tuto chybnou identifikaci uskutečňuje mysl.“

„Ryzí rozlišování odhaluje skutečnou povahu provazu, který byl mylně ztotožněn s hadem, a zároveň zbavuje strachu způsobeného tímto omylem.“

„Skrze oddanost a lásku k nadosobnímu božství se bytost, která současně rozvíjí ryzí duchovní rozlišování, postupně pozvedá k nadosobní rovině spojení s Brahman a prostřednictvím síly individuálního vyššího Já ochraňuje svou duši od pádu do nezměrného oceánu iluzorního světa.“

V obtížných životních situacích, kdy je třeba učinit správné rozhodnutí v souladu s božskou moudrostí, je duchovní rozlišování naprosto nezbytné. Projev rozlišování skrze pozorování a pozornou sebeanalýzu musí být orientován jak na samotné ideje a duchovní stavy, tak na komplexní účinky, které z nich vyplývají.

Podle Šrí Aurobinda je Viveka, duchovní rozlišování, nezbytným rysem jednotné vyšší inteligence. Nejedná se pouze o koncentraci mentálního procesu vědění, ale především o koncentraci mentálního procesu, který činí rozhodnutí a zůstává v nich obsažen. Můžeme potvrdit, že duchovní rozlišování je spolehlivým průvodcem na cestě duchovního rozvoje, protože nám pomáhá v následných fázích duchovní cesty k rozeznávání mezi egem a duší, následně mezi duší a vlastním Já a nakonec mezi individuálním vyšším Já Átman a univerzálním vyšším Já Paramátman. Pomáhá nám projít touto cestou až do konce. Pokud se k němu upneme, nejsme již ponecháni nebezpečí stagnace nebo odklonu, který se může objevit v případě duchovně hledajících, kteří tuto rozlišovací schopnost postrádají a jsou tak vystaveni džungli iluzorních svodů naší nižší mysli, která není schopna konečnou božskou Pravdu rozpoznat.

Kdo je schopen rozpoznat Átman, provádí dokonalé duchovní rozlišování, avšak přesto, dle Šankary, „aby dosáhl tohoto stavu, měl by se jedinec přiklonit k duchovnímu průvodci, který je dokonalým znalcem Brahman a jehož moudrost je rozlehlá jako oceán.“