Epištoly světla - dopisy Ganapati Múniho jeho Mistru Ramanu Maharišimu

Rubrika: Učitelé

Autor: Monica Dascălu

Svazek nazvaný „Epištoly světla“ obsahuje 22 dopisů, které byly sepsány v sanskrtu. Jejich autor, Ganapati Múni, byl velkým znalcem této posvátné řeči a velkou část svých životních snah věnoval znovuoživení indické duchovní tradice.

Listujeme-li těmito dopisy, objevíme velice zajímavou věc: Ganapati Múni se pokaždé na svého duchovního Průvodce obracel jiným oslovením. Stejně tak dopisy vždy uzavíral jinou závěrečnou formulí. Dobrý znalec tradičních tantrických pojednání (a mimo jiné také autor velkého počtu překladů) zde takto vůči svému duchovnímu Průvodci uplatňuje určité zásady uctívání tantrických božstev. Tradiční tantrické spisy uvádějí vždy pro každé z božstev jiné jméno, jímž se na něj má uctívač obracet, aby si získal jejich přízeň a vydobyl duchovní uskutečnění. Jména božstev jsou uváděna ve vztahu k jejich specifickým vlastnostem a způsob, jímž se na ně tantrik během rituálů uctívání obrací, klade důraz právě na tyto božské vlastnosti a nikoliv na aspirantův vztah k nim či jeho osobní city.

10. března 1931

„Pane, vtělení Guhy (jedná se o jednoho ze synů Šivy),

Bhagavan již jistě ví, z dopisů Sundara Raa, Vishwanathy a Kapali, jak probíhá můj život a tapas zde v Ánandaášramu po boku ostatních aspirantů. Za poslední tři dny jsme všichni obdrželi blažené stavy, sám jsem z prožitých duchovních zkušeností nesmírně šťasten. Mnoho z nás také prožilo ve snech vize Bhagavana. Všichni jsme přesvědčeni, že za tento pokrok vděčíme zcela milosti našeho duchovního Průvodce.

Pane, tuším, že stav, který nyní prožívám a jehož jsem dosáhl díky tvé Milosti, je vlastně vidžňána-átman, sféra čistého intelektu (sféra nadvědomí). Jasně vnímám božské Já v oblasti srdce, odlišně od tělesných vjemů; zároveň však stále vnímám svět jako odlišný ode mne samého.  Proto jsem přesvědčen, že to co prožívám, není nejvyšší realizace Já. Nechť na mne shlédne sám Bhagavan svým milostiplným pohledem, jímž dohlédne na jakoukoli vzdálenost.  Mé dřívější prožitky extatických stavů byly více dynamické, mohl bych je popsat prostě a jednoduše jako souvislý proud božské energie. Avšak nyní bych mohl své prožitky popsat spíše jako příliv světla, které ve mně vytváří pocit nejvytříbenějšího jasu. Má víra zesílila; vím, že na pokyn Bhagavana Maharišiho mě při plnění velkolepého duchovního úkolu provází bezpočet subtilních bytostí, který mi svěřil. Nechť na mě, namísto odpovědi, Bhagavan soucitně shlédne.

Kapli a jeho žena, Mahadeva, Viswanatha, Ranga a Sitramova dcera bydlí zde v ášramu. Sundara Rao Pandit, jeho žena Devendra Sarma se k nám obvykle přidávají každé ráno a večer pro společnou duchovní praxi. Všichni ve svých modlitbách vzýváme milostiplný pohled našeho duchovního Průvodce.

Já jsem, Bhagavanův oddaný služebník, Vashishta Ganapati.

P.S.: Pane, od zítřka začínám pracovat na Sat-Daršanu a co nejdříve ti ho pošlu.“ (Je řeč o překladu básně o 42 verších do sanskrtu, kterou Ramana Mahariši napsal v tamilském dialektu. Tamilský název básně zní Ulladu Narpadu a pojednává o povaze Nejzazší reality – pozn. red.)

17. března 1931

„Pane, všestranný vychovateli,

cítím nutkání psát ti každý týden. Protože můj první stav ustálení se v prožitku nejvyššího Já, se z tvé milosti dostavil v úterý v noci, zvolil jsem si tento úterek jako den, kdy ti budu pokaždé psát.

Vše tu jde dobře. Vishwanatha dostal dopis od proslulého Svámí Nirandžanandy, který obsahuje poněkud smutné zvěsti o smrti jeho strýce. Avšak Vishwanatha, stejně jako všichni ostatní zde, nachází útěchu v duchovních zkušenostech a v připomínce, že pravé Já je nesmrtelné.

Sanskrtskou verzi Sat-Daršanu jsem dokončil v sobotu. Snažil jsem se, jak jsem jen mohl, o co nejvhodnější překlad veršů tak, aby vyhovoval původní posvátné metrice. Cítím se zavázán Šrímanu Lakšamana Sarmovi, který mě přivedl k rozhodnutí tuto věc vykonat – protože jsem se zdráhal opravit jeho překlad, raději jsem jej vyhotovil celý znovu. Je-li můj překlad v některých místech skvělý, pak je to díky Bhagavanově milosti.

Od soboty se můj pohled na svět změnil. Mohu říct, že se mi vše jeví jako projev jednoho jediného Bytí (myšleno v porovnání s obsahem předchozího dopisu, pozn. red.) Obracím se k Bhagavanovi s modlitbou za to, aby tento pohled na svět přerostl do mé vlastní vnitřní spontánní zkušenosti této základní pravdy, kterou nyní vnímám v podobě vize. Vše se mi teď jeví podobné bublinám ve vodě: všechny formy se rodí v témže bytí; snažím se je překročit (formy), abych neustále prožíval jen a jen čisté bytí.

P.S.: Sat-Daršanu jsem odeslal v neděli a doufám, že již před tímto dopisem dospěla do Bhagavanovy božské blízkosti. Čirandžévi Kapali dnes započal s Tikou (komentářem) k Sat-Daršaně. Nechť Bhagavan tuto snahu požehná, aby mohla být dovedena do zdárného konce. Prosím správce Šrí Ramanášramu, aby vyčkal na toto doplnění a nedal Sat-Daršanu tisknout bez něj.

Mahadéva zde nadále přebývá. Vše je v pořádku.

Prosíc o Bhagavanovu milost, jsem Vasišta.“

24. března 1931

„Pane, vládce prvotní příčiny,

z Bhagavanovy milosti jsme neustále ponořeni do záře Bhagavanova soucitu.

Ó, můj nadevše milovaný duchovní Průvodce, jenž ničíš závoj máji (klamu), pocit oddělené existence z mého vědomí ještě nezmizel. Vím, že i jen pouhý záblesk tvého přání by stačil k tomu, abych byl požehnán prožitkem naprosté jednoty s univerzálním duchem. Rovněž vím, že žádné přání, ať už jakékoli, se nemůže samo od sebe ve tvém Srdci objevit. Nikdo jiný, než sám Vládce Vesmíru, Bůh Otec, by nedokázal vyvolat ve tvém srdci takový úmysl. Někdo by se mohl ptát: 'K čemu taková oklika? Nemůže snad Bůh sám rozlévat milost přímo, na kohokoli by chtěl? Proč se namáhá probouzet tuto pohnutku v srdci někoho, skrze nějž pak milost rozlévá?'

Pravda. Tuto záhadu dokáže pochopit jen nemnoho požehnaných bytostí. Je-li zde vtělený duchovní Průvodce, jedná skrze něj jen a jedině Bůh. Tak praví tradice. Každá vtělená bytost nese břímě, kvůli němuž se zrodila a žádná jiná bytost, pozemská či nebeská, jej nemůže nést místo ní; takové je přikázání Nebeského Otce. Modlím se tedy, ó Pane, k nejvyššímu božství, aby se v tvém srdci zrodila pohnutka rozlít nade mnou milost.

Já jsem, tvůj bratr, navždy s tebou.“

14. dubna 1931

„Pane, jenž přebýváš v Srdci,

Přijmi prosím naši oddanost a oběti v den solárního nového roku (podle starého kalendáře se jedná o začátek znamení berana, pozn. red.) a rozlij na nás své požehnání. Nechť je z tvé milosti nový rok plný úspěchů a rozkvětu.

Z Bombaje k nám do Ánandaášramu zavítal Daivarata se svým bratrem Sistramem. Brzy se vydá do Gokarny, aby splnil svou povinnost a vykonal Upanajam pro svého syna (v hinduistické tradici první zasvěcení do Véd a zahájení duchovního života).

Kapali pořád pracuje na komentáři k Sat-Daršaně. Mahadéva odsud odjede první sobotu světlého čtrnáctidenní měsíce Vaisakha a dorazí v neděli odpoledne, aby se poklonil u Bhagavanových nohou.

Přišel mi dopis od Ranga Raa. Doufám, že jak on, tak Sundareshwara, nám budou psát dopis týdně.

Pane, mám za to, že duchovní realizace spočívá ve zničení ega, jež se dostavuje díky dosažení zralosti v duchovním snažení; tehdy se spontánně projevuje vědomí Já, jako souvislý a stálý prožitek, přičemž činnost všech smyslů je bezvýhradně odevzdána božství. Nechť mi setrvávání ve vidžňána-átmanu (čistém intelektu či nadvědomém obalu bytosti) ukáže cestu, jak se upevnit v pravém zdroji, v jediné Skutečnosti.

Vím, že všechny mé tužby dojdou dokonalého naplnění jedině u nohou mého duchovního Průvodce a očekávám chvíli, kdy k tomu dojde. Nechť je až do té chvíle aspirant, ať už se nachází jakkoli daleko od tvých nohou, blízký Bhagavanovu Srdci. Pane, ty přebýváš v mém srdci a já neustále u tvých nohou. Ty jsi můj duchovní Průvodce a já jsem nástroj, jímž působíš.

Já jsem, navždy tvůj, Vašišta.“

Podívejme se nyní i na další oslovení, která Vašišta používá, když se obrací na svého Mistra:

• Pane, jenž přebýváš ve všem, co je
• Pane, Milosti sama
• Smrtelné vtělení Boha
• Pane spontánní milosti
• Pane, nejskvělejší podobo lidství
• Pane, příteli pokorných a slabých
• Pane, můj vládce
• Pane, velkolepý veliteli nebeské armády
• Vládce bezúhonného života
• Zářící univerzální vědomí…

V listopadu stejného roku, jako byly napsány tyto dopisy, se konečně podařilo Vašištovi Ganapati Múnímu zahájit pobyt v ústraní, věnovaný čistě jogínské praxi. Z dalších listů se dozvídáme, jak naléhavě pociťoval potřebu strávit takto určitou dobu, aby se mohl zvniterňovat a prohloubit duchovní prožitky. Podívejme se, co píše dále:

15. listopadu 1931

„Ó, můj duchovní Průvodce, velký mezi mudrci (ršii),

S tvým souhlasem jsem konečně dorazil na určené místo a brzy zahájím intenzivní tapas. Jsem přesvědčen, že tato chvíle, na níž roky čekám, se dostavila jedině díky milosti mého duchovního Průvodce. Nemohu si nyní dovolit ztrácet ani chvíli z tohoto cenného času vyhrazeného pro tapas. Velmi zde ve svých snahách potřebuji světlo Bhagavanovy milosti, aby mě pobízelo, ale i krotilo.

Bhagavan by neměl opouštět toho, kdo má stejné poslání jako on a byl mu po boku v mnoha dřívějších vtěleních. Nemám ani nejmenší pochybnost; pevně věřím v milost svého duchovního Průvodce, která se spontánně vylévá dokonce i na zvířata. Má vroucí modlitba je však taková: nenech mě meškat, nedovol mi otálet či kolísat! Nechť duchovní Průvodce pobízí pokorného aspiranta a připraví mu tak půdu k tomu, aby byl připraven přispět k naplnění Bhagavanovy duchovní mise.

Já jsem, tvůj Múni…“

Tento velký duch, jeden z největších jogínů 20. století, jímž Vašišta Ganapati Múni byl, se pokorně nazývá: „Uctívačem prachu z nohou oddaných následovníků Ramany Maharišiho…“