Kauza: Evropské vykřičníky případu Gregoriana Bivolaru

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Josse Helman

Životopis rumunského učitele jógy Gregoriana Bivolaru (*1952) by vydal na dost divoký soudobý „eastern“. Je to u nás takřka neznámý příběh člověka se značnou osobní integritou, který sledoval před i po revoluci v roce 1989 stále tytéž cíle a dostal se do křížku se starým i novým režimem. V Rumunsku byste ovšem jen těžko našli někoho, kdo na něj nemá názor. V mnoha ohledech jde o příběh příznačný pro moderní dějiny země.

Rumunsko se trvale umísťuje na špičce žebříčků korupce. Politická, ekonomická, soudní a mediální moc se koncentruje v osobách všemocných oligarchů a nikdo se nad tím zvlášť nepozastavuje (tak tomu ostatně bylo vždy). Represivní složky někdejšího komunistického režimu, včetně nechvalně proslulé Securitate, propluly revoluční transformací bez větší úhony a s takřka nezměněnou agendou vstoupily do služeb nového režimu. Rumunská společnost se nikdy nepyšnila tolerancí k menšinám běžnou dnes na Západě. V takovém prostředí a atmosféře dochází v posledních pěti desetiletích k pronásledování unikátního jogínského hnutí.

Vstupem Rumunska do EU v roce 2007 získala Bivolarova kauza evropský rozměr. Lze si na jejím příkladě uvědomit, že Evropská unie je „jednotná“ pouze de iure a že jednotlivé členské země se propastně liší svými zvyklostmi, tím co je v nich možné a běžné a v neposlední řadě i vztahem k právu a právnímu státu. Otevírá i otázky po reálném stavu svobody vyznání a přesvědčení v současné Evropě.

Je to kauza živá nejen proto, že Bivolarova škola jógy navzdory všemu stále působí. Právě v těchto dnech se píše další kapitola Bivolarova příběhu a její vyústění bude mít pravděpodobně důsledky pro vztahy mezi členskými zeměmi EU.

Perzekuce v době komunismu

Do hledáčku nechvalně proslulé tajné služby Securitate se Bivolaru dostal poprvé jako sedmnáctiletý student kvůli zájmu o zakázané knihy a korespondenci s Mirceou Eliadem, který byl za Ceauşescova režimu „veřejným nepřítelem“. Kurzy jógy vedl od roku 1971 a tajná policie tehdy poprvé (a poté to mnohokrát zopakovala) prohledala jeho byt a zkonfiskovala knihy a zápisky.

Koncem 70. let se jeho kurzů a přednášek účastnily stovky lidí, zejména studentů a intelektuálů. Zprvu lhostejný až relativně vstřícný vztah režimu k józe doznal dramatické změny. Moc si uvědomila, že v zemi vzniká hnutí, které nejenže není pod státní kontrolou, nýbrž je dokonce kritické k některým prvkům oficiální linie. Jóga, která se v něm praktikuje, navíc nepříjemně zavání „tmářskými“ východními naukami.

Na jaře 1981 byla spuštěna proti-sektářská kampaň. O rok později se vtělila do unikátního zákona –těžko by se pro něj našly paralely –, jímž byly na území Rumunska zakázány všechny formy esoterických a duchovních učení (týkalo se to i kurzů karate, byly rozpuštěny fakulty psychologie). Kruh kolem Gregoriana Bivolaru se zúžil, ale nezanikl, čítal v té době okolo 170 osob. Výuka jógy se přesunula do ilegality, studenti „podzemních“ kurzů čelili perzekucím.

V roce 1984 byl Bivolaru spolu s mnoha žáky zatčen a uvězněn ve věznici Securitate Rahova. Tajná policie se snažila na jeho žácích vymoci bizarní doznání k pokusu o atentát na Ceauşesca pomocí paranormálních sil. Tehdy se Bivolarovi podařil husarský kousek, když podle vlastních slov „na protest“ z těžké káznice uprchl. Po dvou dnech byl sice dopaden, avšak svým útěkem vyvolal policejní skandál. Ceauşescu v následujících měsících vyhlásil amnestii, Bivolaru byl proto odsouzen pouze za „útěk z vězení“ na 1,5 roku.

Zatýkání z roku 1984 se týkalo Bivolara a nejbližších spolupracovníků. Druhé vlně represí z roku 1989 neunikl z jogínů už téměř nikdo. Bivolaru sám byl zatčen mezi prvními a umístěn do přísně střeženého ústavu pro mentálně nemocné v Poiana Mare, instituce, ve které často „mizeli“ političtí disidenti. Na svobodu se dostal po necelém roce, když se režim na přelomu let 1989–90 zhroutil.

Drobné satisfakce se Bivolaru dočkal až v roce 2011, kdy bukurešťský soud uznal politický ráz komunistického pronásledování a soudních procesů s jogíny.

Porevoluční historie

Na rozdíl od ostatních obětí komunismu, které svou porevoluční kariéru založili na odporu vůči totalitě, navázal Bivolaru hned v lednu 1990 na činnost, ve které mu někdejší režim bránil – založil školu jógy MISA. Věrný kruh žáků, kteří byli schopni samostatně učit, dokázal záhy provozovat kurzy jógy po celém Rumunsku. Zájem veřejnosti byl mimořádný, paradoxně i díky osm let platnému oficiálnímu zákazu. Do pěti let měla celá organizace 35 000 žáků v Rumunsku, pobočky v dalších evropských zemích a stala se nejpočetnější školou jógy v Evropě.

V Rumunsku byla kontinuita obou režimů jak systémově, tak personálně velmi silná a letitá zášť někdejších Securistů, zejména těch, kteří byli osobně zesměšněni Bivolarovým útěkem z vězení a v některých případech degradováni, se revolucí nijak nezmenšila. Jogíni získali oddechový čas a na jistou dobu i větší manévrovací prostor, avšak Bivolaru dál dostával výhrůžky.

V srpnu 1994 byl napaden a zraněn neznámými útočníky v hotelovém pokoji na břehu Černého moře, jehož zařízení pachatelé zdemolovali. Útok se nikdy nevyšetřoval. V únoru 1995 došlo v Bivolarově bukurešťském bytě k explozi a při požáru shořelo na tři tisíce vzácných knih. Oficiálně šlo o výbuch plynu, požárníci a nezávislí vyšetřovatelé uvedli, že místo nese stopy přítomnosti třaskavin. Mnoha jogínům bylo naznačeno, že jejich telefony jsou odposlouchávány. V tisku se rozběhla nenávistná kampaň. Praktikovat v Rumunsku jógu bylo něčím, co si raději necháte pro sebe.

V roce 2004 se stala jogínská komunita v Bukurešti terčem největší policejní operace porevoluční historie. Maskovaní a po zuby ozbrojení policisté z protiteroristických jednotek vpadli do domů a bytů jogínů. Zadrželi desítky osob. Jako motivace zásahu posloužila prefabrikovaná obvinění z výroby drog, obchodu s bílým masem, šíření pornografie a držení zbraní. Obraz zátahu proti mafii odpovídal očekávání veřejnosti připravené mediální masáží. Nic na tom, že se drogy, porno, ani zbraně nenašly.

Obvinění vznesené proti Gregorianu Bivolarovi bylo opřené o výpověď tehdy sedmnáctileté Madaliny Dumitru, že s ní měl pohlavní styk. (Hranice zákonnosti pohlavního styku je v Rumunsku 18 let.) Přestože Madalina hned druhý den po propuštění prohlášení odvolala a prohlásila, že jí policisté během mnohahodinového výslechu přinutili podepsat výpověď, kterou sami připravili, obvinění staženo nebylo. (Později se Madalina Dumitru stala z domnělé oběti sama obžalovanou.)

Orgány postupně vydaly dva zatykače pro styk s nezletilou, které už ale nemohly být doručeny. Z obavy, že se v Rumunsku nedočká spravedlivého procesu, uprchl Bivolaru ze země. Dva celostátní deníky a čtyři televizní kanály vypsaly společně odměnu 50 milionů lei (tehdy zhruba 1,400 euro) na jeho dopadení. Štvanicí na člověka, který nebyl odsouzen a vztahuje se na něj presumpce neviny, si rumunská média vystavila nelichotivě příznačnou vizitku.

Bivolaru se vynořil v březnu 2005 v Malmö a ve Švédsku také dostal o rok později politický azyl. Tamní soud uznal, že je ve vlasti pronásledován, a připustil, že obvinění rumunských orgánů vůči Bivolarovi postrádají faktický základ (jmenovaného pouze „démonizují“ a označují za „ďábla“). Pro Rumunsko, které se chystalo na členství v Evropské unii, bylo konstatování, že jeho justice provozuje „čarodějnické procesy“, nepříjemnou komplikací. Vstupem Rumunska do EU se z případu Gregoriana Bivolaru stala právní kuriozita. Má stále občanství své rodné země, nyní člena Evropské unie, a současně statut azylanta v jiném členském státu Unie.

Až donedávna žil Bivolaru v anonymitě ve Švédsku. Školu jógy MISA fakticky řídili jeho žáci, s nimiž komunikoval prostřednictvím emailů a nahrávek přednášek. Obvinění ze styku s nezletilou byl v Rumunsku dvakrát zproštěn soudy nižších instancí. Po odvolání žalobce Nejvyšší soud předchozí rozsudky anuloval a před třemi lety odsoudil Gregoriana Bivolaru v nepřítomnosti k šesti letům odnětí svobody. Dojem kalí podezření z politické objednávky. Řada představitelů rumunského veřejného života se totiž tak či onak v případu angažovala.

Současnost: Ženevská konvence vs. Evropský zatýkací rozkaz

Začátkem letošního roku byl Bivolaru znovu zatčen. Tentokrát na veletrhu vzácných tisků a starých rukopisů v Espace Champerret na severu Paříže. Stalo se tak na základě nového mezinárodního zatykače vloženého Rumunskem do elektronického systému Europolu.

Znovu se jedná o velmi podivný příběh. 29. ledna 2016 byl zveřejněn seznam nehledanějších zločinců Evropy. O měsíc později, 26. února, zahlédli Gregoriana Bivolaru „znepokojení občané“ na zmíněném knižním veletrhu. Tolik oficiální verze. Kolik lidí asi tráví čas sledováním novinek na stránkách Europolu? A kolik z nich se zajímá o staré rukopisy? To jsou dvě množiny, které se neprotínají. Pravděpodobnost, že někdo pozná osobu uvedenou na seznamu Europolu, se blíží nule.

Samotný online seznam Europolu vykazoval nestandardní vlastnosti. Po otevření prohlížeče se zobrazilo 43 respektive 44 jmen osob zadaných členskými zeměmi. Byli mezi nimi i teroristé, kteří spáchali poslední útoky v Paříži. Při návratu na stránku se pořadí jmen náhodně přeskupilo. Pouze Bivolaruspolu s jednímjeho krajanem figurovali vždy na prvních dvou místech. Script stránky totiž obsahoval příkaz, aby se při prohlížení z území Francie, Švédska anebo Rumunska zobrazovali tito dva muži na prvních dvou místech.

Podmínkou vydání Evropského zatýkacího rozkazu je, že spáchaný čin lze zařadit do některé z 32 kategorií. Jde o těžké zločiny jako je terorismus, obchod s lidmi, apod. Jinými slovy, Europol mezinárodně nestíhá pachatele bagatelních trestních činů jen proto, že si to některá členská země přeje.

Nový evropský zatykač na Bivolara držela rumunská strana v tajnosti. Důvod vyšel najevo po třech letech. Trestný čin, za který byl Bivolaru odsouzen (pohlavní styk s nezletilou), neodpovídá klasifikaci uvedené v zatykači (obchod s dětmi a dětská pornografie). Rumunsko tedy vtáhlo Europol do hry bez relevantní právní opory.

Na upozornění, že se trestný čin uvedený u Bivolarova jména na seznamu Europolu neshoduje s činem, za který byl odsouzen, nedokázala rumunská policie odpovědět. Stížnost v této věci adresovaná Europolu a interpelace v Evropském parlamentu, kterou vyvolala lidskoprávní organizace Soteria International, proběhly shodou okolností jen krátce před Bivolarovým zatčením.

Evropský zatýkací rozkaz je podle platného práva jediný způsob, jak může členská země EU zasáhnout na území jiného člena, zatknout podezřelou osobu a pohnat ji před soud. Je to institut, který vznikl po 11. září 2001 pod aktuálním požadavkem účinnějšího stíhání teroristů. Umožňuje bez dalšího vyjednávání policii jedné země požádat policii druhého státu o zatčení dotyčné osoby pod podmínkou, že se jednáněkterý z 32 typů trestných činů. Procedura je založena na vzájemné důvěře mezi členskými zeměmi EU, je velmi rychlá a legitimita zatykače se při ní nijak nezkoumá.

Evropský zatykač se nicméně dostává do rozporu s tzv. Ženevskou konvencí upravující podmínky azylu (28. 6. 1951). Podle ní se právní ochrana vztahuje i na případ Gregoriana Bivolaru. Na jejím základě švédská vláda platnost azylu skutečně potvrdila; stalo se tak 8. 3. t.r. prostřednictvím ambasády ve Francii. Bez ohledu na Ženevskou konvenci číhá evropský zatykač v houštině evropských zákonů na svou kořist. S takovým trumfem v kapse si policie snadno došlápne i na vyhlédnutého politického uprchlíka.

Soteria International, která se dlouhodobě Bivolarovou kauzou zabývá, zpochybnila evropský zatykač v Evropském parlamentu právě kvůli střetu s Ženevskou konvencí. Tehdejší komisařka EU pro spravedlnost a místopředsedkyně Evropské komise Viviane Readingová připustila – i na základě důkladného prostudování Bivolarova případu –, že institut Evropského zatýkacího rozkazu musí projít legislativními úpravami, aby bylo dosaženo souladu se Ženevskou konvencí. Zatím zůstalo u slibů.

Po zveřejnění celého zatýkacího rozkazu vyšla najevo další alarmující okolnost. Popis trestného činu (spáchaného zvrhlíkem znásilňujícím děti) se ukázal být copy and paste zněním obvinění, které bylo vůči Bivolarovi původně vzneseno a soudem pro absolutní důkazní nouzi a „absurditu“ zamítnuto. Rumunské orgány přesto neváhaly překlad vyvráceného obvinění okopírovat a dál s ním operovat. Domnívaly se nejspíš, že s tak brizantním zatykačem v ruce bude Europol nadstandardně snaživý.

Rumunští vyšetřovatelé hrubě zneužili Europol a Evropský zatýkací rozkaz. Dostali za mříže člověka souzeného třikrát na základě vykonstruovaného nařčení ze zneužití nezletilé (jež dvanáct let opakuje, že není obětí Bivolara, nýbrž vyšetřovatelů), absurdní obžaloby, která mu vynesla první místo na seznamu nejhledanějších evropských zločinců. Něco tu nehraje.

Gregorian Bivolaru je znovu ve vězení. Tentokrát v těžké francouzské káznici, spolu s psychopaty a teroristy z ISIS. O jeho vydání do Rumunska se bude jednat 11. května. Soud rozhodne, zda statut azylanta opřený o Ženevskou úmluvu převáží nad právní silou evropského zatykače. Pokud se tak nestane a Bivolaru bude vydán, posílí to opodstatněné obavy o jeho život. O výkonu spravedlnosti v současném Rumunsku si totiž nelze dělat iluze. Lze jen doufat, že verdikt soudu vezme v úvahu nejen konflikt právních norem, ale i další zde naznačené nesrovnalosti a pomůže tak osvětlit dosud temné pozadí případu.

Přehled celé kauzy školy jógy MISA.