Hold Jóga Svámímu

Rubrika: Učitelé

Autor: Susunaga Weeraperuma

O autorovi

Pochází z Cejlonu - Srí Lanky. Susunaga Weeraperuma opustil velký rodný ostrov a odešel studovat do Anglie. Zde získal na univerzitě v Londýně licenci v ekonomických vědách. Byl zaměstnán u British National Bibliography jako expertní knihovník, pak dlouho pracoval jak ve veřejné vládní a speciální knihovně, tak i u Anglické národní knihovny v Anglickém muzeu. Byl členem sdružení knihovníků (Library Association), je významným knihovníkem a autorem mnoha studií v této oblasti.

Jeden z jeho článků byl zmiňován v bulletinu knihoven Francie, v čísle z července 1973. Nyní pracuje ve vládní knihovně v Adelaide (jižní Austrálie). Již v raném mládí měl zájem o duchovnost a díky němu se setkal s Jóga Svámím, proslulým cejlonským mistrem, obdařeným mimořádnými paranormálními schopnostmi. Výsledkem těchto setkání plných významného učení, je jeho malý spis, "Hold jednomu mimořádnému jogínovi - Jóga Svámímu", který je nyní přeložen do českého jazyka. Tento spis je velice cenný a je velmi reprezentativní pro svou tradiční autentickou indickou duchovní atmosféru ve kterém nechybí ani psychologická jemnost a poezie. Po pamětihodném setkání s Jóga Svámím, začal Susunaga Weeraperuma intenzivně praktikovat jógu a byl hluboce přitahován duchovním učením Jidu Krišnamurtiho.

Tomuto Indovi, který má mezinárodní pověst a se kterým vedli duchovní rozmluvy velmi významní lidé naší doby, udělal velký francouzský sochař Antoine Bourdele dvě významné busty. Není překvapující, že Susunaga Weeraperuma, knihovník vysoké úrovně, je autorem knihy "Životopis a učení Jidu Krišnamurtiho", která je nejrozsáhlejším a nejlépe dokumentovaným životopisem, který kdy o Jidu Krišnamurtim vyšel (vydaná u Leiden 1971). Životopis je rozsáhlý a měl velmi příznivou kritiku Francoise Thomazo v bulletinu knihoven Francie v čísle z února 1977. Původní anglické vydání tohoto proslulého spisu o Jóga Svámím bylo vydáno v Anglii roce 1970 pod názvem "Hold Jóga Svámímu".

Ke konci původního textu, který byl vytištěn, jak jsme už řekli v roce 1970, bylo napsáno, že Jóga Svámí dosáhl stavu mahásamádhi a odešel z fyzické úrovně (umřel) několik roků před napsáním tohoto textu. Tento okolností cejlonský Svámí, byl a bude, díky své mimořádné duchovnosti, pro mnohé z nás jedním z významných současníků. Kterýkoliv jogín (i začátečník) pochopí, že základem paranormálních schopností a všech zázraků, které Jóga Svámí dokázal, je stav rezonance s tajnými energiemi makrokosmu.

Pro vzácné, dostatečně duchovně rozvinuté bytosti, obdařené intuicí a inteligencí, může být tento text velmi důležitý, díky své vnitřní inspiraci a autentickému začlenění na cestě jogínské praxe. Tento text vřele doporučujeme všem jogínům a upřímným aspirantům k Božskému Absolutnu, kteří chtějí dosáhnout dokonalosti i na jiné autentické duchovní cestě. Ať tento text pomáhá všem upřímným a oddaným Božskému, aby dosáhli co nejrychleji vznešeného stavu duchovního osvícení.

Hold Jóga Svámímu

Již za svého života měl Jóga Svámí velkou reputaci jak na Cejlonu (Srí Lanka) tak i v Indii, jako mudrc, který skutečně dosáhl vrcholu duchovního osvícení. Jeho adepti byli velmi početní a měli občas sklon přehánět jeho výsledky nebo jeho mimořádné duchovní síly. Často byl považován za největšího mudrce a jasnovidce, kterého kdy východní svět poznal od velkého mudrce a jogína Šankary až dodnes. Našli se bezpochybně i popudliví a zlovolní skeptici, kteří ho považovali jen za obyčejného jogína, ale i oni, stejně jako všichni ostatní, kteří měli nějaké pochybnosti, souhlasili, že měl mimořádné psychické a mentální síly. Jóga Svámí měl zároveň pověst vynikajícího jasnovidce. Vědělo se také, že mohl okamžitě podle vlastní vůle zmizet z jakéhokoli místa a objevit se a dokonce i jednat, simultánně na více místech současně. Tři z jeho nejbližších žáků pod přísahou potvrdili, že se s ním fyzicky setkali ve stejnou dobu, v místech od sebe velmi vzdálených, jako jsou Žaffna na Cejlonu, Madras v Indii a Londýn v Anglii. Jeden z jeho nejlepších přátel připomněl některé události, které dokazovaly, že všechno co si Jóga Svámí přál pro sebe nebo pro ostatní se buď okamžitě nebo po nějaké době uskutečnilo.

Jednou tento přítel doprovázel Jóga Svámího na dlouhé pěší procházce rýžovými poli několik kilometrů od vesnice. Protože se Jóga Svámí cítil trošku hladový, pomyslel si, že by teď bylo příjemné mít k dispozici auto, aby se mohli vrátil do města a najíst se. Jakmile projevil toto přání, jakoby kouzlem zamířilo do těchto liduprázdných míst spoustu aut, které zastavovaly v blízkosti Jóga Svámího a řidiči, kteří ho vůbec neznali, ho začali vítat, dokonce i prosit, aby nastoupil. Každý usiloval o to svézt a být užitečný tomuto svatému muži, kterého viděli poprvé. Tehdy Jóga Svámí jen skromně a překvapeně zvedl paže k nebi a řekl, že je pro něj velmi nebezpečné vyjádřit svá přání.

Někteří z jeho nejbližších žáků mi řekli, že osoby, které jsou úplně duchovně osvobozené, jsou téměř neschopné přát si něco pouze pro sebe - v sobeckém a psychologickém smyslu, protože jejich ego je téměř dokonale rozpuštěno a jejich lidská přání se mohou vztahovat pouze na čisté fyzické nebo nutné psychické a mentální potřeby.

Jindy, na konci jedné z Jóga Svámího občasných návštěv v Kolombu, naplnil obrovský počet jeho obdivovatelů městské nádraží, aby se mohl zúčastnil jeho odjezdu. Několik žáků bouřlivě zpívalo božské hymny v sanskrtu i v tamilštině, zatímco jiní mu plní lásky a vděčnosti nabízeli květinové girlandy. Bylo již dost pozdě a proto Jóga Svámího jeden z jeho přátel uctivě upozornil, aby si pospíšil k vlaku, jinak, že ujede. "Buď v klidu", odpověděl Jóga Svámí klidným tónem a s žertovným smíchem, "vlak nemůže odjet beze mě ". Ten večer měla skutečně lokomotiva vlaku, pro mechaniky nepochopitelnou poruchu, a vlak nemohl včas odjet. Až poté co beze spěchu pozdravil všechny přátele a obdivovatele, se Jóga Svámí konečně rozhodl nastoupit do vlaku a přejít do svého kupé. Přesně v tu chvíli skončila oprava poruchy lokomotivy a vlak se mohl rozjet.

Velkolepé zrcadlo jednoho osvobozeného ducha

Ačkoli jsem často slýchával hovořit lidi o Jóga Svámím existovalo více důvodů, proč jsem necítil neodolatelný impuls navštívit ho, do chvíle než jsem se s ním setkal sám.

V první řadě musím upřímně přiznat, že v té době jsem prakticky neměl čím zaplatit cestu vlakem do Žaffny, která se nachází až na severním okraji Cejlonu. Tenkrát jsem si stejně jako dnes myslel, že napřed musí člověk objevit Boha nebo Nejvyšší Pravdu v sobě, protože mimo sebe sama mu žádný zprostředkovatel, jakkoliv dobré úmysly by měl, nemůže v tomto směru doopravdy dostatečně pomoci.

Dalším důležitým důvodem bylo, že Jóga Svámí odmítl většinu návštěvníků, a to ty kteří nebyli z duchovního hlediska vnitřně připraveni. Mnoho omezených a banálních lidí, bohužel, považovalo Jóga Svámího za prostého kouzelníka, který pro ně měl především dar předpovídat překvapivě přesně jejich budoucnost.

V určitém období měl Jóga Svámí každodenně velký počet návštěvníků, kteří ho neustále od rána až do večera obtěžovali. Často přišli jenom proto, aby jej viděli a vykládali o problémech, které neměly žádné souvislosti s duchovností, většinou banálních a osobních. Lidé, kteří se (v době kdy byl Jóga Svámí méně dostupný) těšili obzvláštní přízni a byli přijímáni k osobnímu setkání, se často považovali za dvakrát požehnané. Někteří z těch, které Jóga Svámí správně pokáral kvůli chybám, které ještě dělali, se cítili duchovně potrestáni. Když se Jóga Svámí chtěl schválně vyhnout nepříhodným návštěvníkům, bylo známo, že mohl okamžitě zmizet nebo se stát po dostatečně dlouhou dobu neviditelným. Zajímavým vysvětlením pro jeho divné chování i v jiných směrech bylo následující: vědomí omezené a obyčejné lidské bytosti, které se nachází v otroctví ignorance je skoro pořád ve stavu pohybu nebo neklidu, které vyvolává hlavně individuální karma (neboli osudové předurčení, fatální pro ignorujícího).

Karma není nic jiného, než celek reakcí, přicházejících jako odpověď na naše předchozí činy a myšlenky, což vytváří mnoho podvědomých, psychických a mentálních vlivů, které ovlivňují specifické vědomí a které nás takto svazují a staví se každou chvíli proti osvobození. Tyto nižší a zbytkové psychologické faktory se spojují, aby vytvářely iluzi falešného "já" nebo jinak řečeno ega.

Bytosti úplně osvobozené naopak prožívají stav čistého blaženého vědomí, úplného zřetelného a odpoutaného, díky osvobozujícímu překonání a transcendenci této ulity pomíjivého a spoutávajícího ega. Správné by bylo popsat stav osvobození jako dokonalé uklidnění vědomí, jež vyvolává stav bez pohybu nebo bez jednání, protože osvobozené vědomí už není nikdy podmíněno nebo ovlivněno karmou.

Protože, metaforicky řečeno, vědomí duchovního osvobození, je nepohyblivé, podobně jako dokonalé zrcadlo, může být obdařeno silou impulsu nebo jednání, které vzniká díky empatickému odrazu od vědomí ještě neosvobozeného, které je v základu charakterizováno neklidem vyvolaným osobní karmou. Vědomí úplného duchovního osvobození má tu výhodu, že působí vždy jako čisté zrcadlo, ve kterém je omezené sobecké a neosvobozené vědomí ukázáno přesně takové jaké je v danou chvíli ve skutečnosti.

Jóga Svámí v tomto směru často vypadal, jakoby mu chyběla stabilní osobnost. To vyplývalo vždy z faktu, že jeho "osobnost" převzala, skrze dokonalé empatické zrcadlení, charakteristiky osobností jeho návštěvníků. Jestliže známe tento podstatný aspekt, nepřekvapí nás, že osoby velmi pyšné vždy, již od prvního setkání s Jóga Svámím, považovali jeho chování za velmi arogantní.

Postoje Jóga Svámího vypadali nesmělé nebo dokonce i ustrašeně před těmi, kdo měli utkvělý strach a podivný neklid. Jeden sanjásin (duchovní aspirant jógy v Indii) z jižní Indie recitoval Jóga Svámímu sloku z Bhagavadgíty, aby ho požádal o určité ujasnění smyslu. Jóga Svámí ihned opakoval, plný humoru, stejnou sloku s některými změnami a šikovnými slovními hrátkami, takže sakrální verše plné moudrosti dosáhly najednou hlubokého erotického významu.

Jóga Svámí v tomto případě reagoval jednoduše na sexuální obrazy, silně potlačované a schované v podvědomí, vycházející z chování dotyčného, zapříčiněné konvencemi. Asketa, podobně jako další návštěvníci Jóga Svámího, byl nejenom rozčílen, ale choval se popudlivě a dokonce zlehčoval i Jóga Svámího. V určitém směru jednal Jóga Svámí často podobně jako jeden mistr zenu, který probouzel lidi ze spánku nevědomosti, ve kterém si často libovali, pomocí šoku o intenzitě do míry larválního stavu, ve kterém se ještě nacházeli.

Lidé ze Žaffny často přicházeli k Jóga Švámím se zajímavou směsí zbožňování, laskavosti, úcty, citovosti a strachu. Někteří z jeho nejhorlivějších obdivovatelů často vypadali jakoby z něj měli spíše strach, než jakoby k němu cítili lásku. Mudrci často říkají, že "krása stejně jako ošklivost se nachází v očích toho, kdo se dívá". Jóga Svámí odrážel jako zrcadlo s překvapující věrností to, co se nacházelo v ostatních.

Aby byl někdo příjmut Jóga Svámím, musel se k němu často přibližovat úplně odpoutaný od pozemských věcí, aniž by v sobě nechal převážit nějakou tajnou neduchovní pohnutku. Tento nádherný stav mysli, ve kterém se vědomí stane mnohem čistší, bez jakýchkoliv vulgárních pohnutek, mi v té době připadal téměř nedosažitelný. Jestliže bychom doopravdy mohli v každém z nás dosáhnout během několika dnů tento nádherný stav čistého vědomí, nebyli bychom sami takoví jako Jóga Svámí?

V tomto směru teď musím přiznat, že moje malá sebedůvěra ve vnitřní schopnosti čelit Jóga Svámímu úplně, v jasném stavu odpoutání od všech pozemských věcí, byla důležitý důvod proto, abych brzdil své přání vidět ho.

Předchozí podmínka je splněna

Dlouho jsem se procházel podél pláže v Kolombu. Rybáři z oblasti u Dehiwala před západem slunce spěšně přitlačili lodě na písek. Posměšné výkřiky a jejich koše plné nachytaných ryb rušily velkolepou a enigmatickou jasnost večera, který byl ještě klidnější než obvykle. Rychle jsem se od nich vzdálil a vybral si izolované místo, na balvanu který vyčníval z moře, na Bambalapitiju, abych byl co nejvíce sám se sebou.

Nebe se díky čarokrásnému západu postupně kouzelně rozsvěcovalo všemi nádhernými barvami. Večer byl velmi příjemně studený a vítr klidný jako něžné hlazení, které přicházelo od moře a to mělo euforický a posilující účinek na mé nervy. Nepřerušené hučení moře a okouzlující kontemplace vln pravidelně se tříštících o skálu vytvářely dohromady správný subjekt pro jogínskou meditaci. Tyto neúnavné vlny, myslel si jsem v té chvíli, vzlétají proti balvanům už tisíce let, ale podívej se, balvany zůstaly neměnné. Není tomu autentické duchovní hledání člověka všech těchto jevů, analogicky řečeno, podobné?

Člověk hledal a bojoval pořád, často rozhodnutý najít konečně pravdu nebo Boha, který ačkoli se nachází schovaný v člověku jako Věčné Já (átman), zdánlivě zůstával neznámý a tajemný. Moře je nějak srovnatelné s božským absolutním universálním vědomím, ze kterého pochází jako vlny naše malé omezené a pomíjivé ego. Tyto vlny vzlétají a najednou udeří do Pravdy a pak se rozpustí, ale jenom proto aby se změnily a projevovaly znovu a znovu v dalších pomíjivých vlnách.

Zabýval jsem se těmito myšlenkami, když se ke mně najednou přiblížil silně opálený starší muž, který neústupně trval na tom, abych ho poslouchal. Měl jsem k němu spíš odpor, ale později jsem pochopil, že to nebyla náhoda. Z vnějšku vypadal agresivně, ale jeho celkový duševní stav byl dobromyslný až sympatický, jak jsem mohl za krátko poznat.

"Mladej", řekl upřímně, "proč ztrácíš čas v lenivosti?"

Z tajného duchovního spojení, které mezi námi vzniklo následkem této rozmluvy, se vyvinulo vřelé a spontánní přátelství. Tento jednoduchý a veselý člověk se představil jako úředník, který nedávno odešel do důchodu a bydlel u Tellipallai (vesnice v blízkosti Žaffny) spolu s manželkou a rodinou.

Již od první minuty po seznámení mluvil s nakažlivým nadšením a plný vášnivého obdivu o Jóga Svámím. "Je skoro pobuřující" řekl mi "že ses nerozhodl navštívit našeho jogínského mistra, který žije na tomto ostrově a je opravdovým příkladem božské dokonalosti".

Tento laskavý pán nabízel, že zaplatí vlakovou jízdenku do Žaffny a jako vrchol dobré vůle mě rovněž pozval, abych bydlel jako host u něho doma jak dlouho budu chtít. Strávili jsme tak spolu u Žaffny několik týdnů bohatých na duchovní události. Osobně mě dovedl ke všem proslulým hinduistickým chrámům v této oblasti. Navštěvovali jsme spolu i chrám Nallur.

Byl velmi pobožný hinduista a upřímně věřil, že se musím vnitřně očistit, abych se co nejlépe připravil ke své budoucí návštěvě u Jóga Svámího.

Každé ráno před východem slunce jeho žena vznešeně recitovala božské hymny, které čerpala z tradičních hinduistických spisů. I já jsem musel pravidelně oblékat bílé "dhóti" (speciální mužský oblek z Bengálska a kraje Gangy, který je náboženským oblekem více oblastí v Indii) a dřevovina ze santálu a svatý popel byly štědře přikládány na mé tělo, což bylo občas nutnou podmínkou pro vchod do některých chrámů.

Nebyl mi příliš jasný náboženský a duchovní význam tohoto rituálu, ale asi přidali určitou vznešenou a přetvořenou barvu v určitých konjunkturách, které by jinak byly jednotvárné a povrchně vážné. Týdny utekly a ačkoli mě hodně potěšila pohostinnost, která mi byla nabídnuta začal jsem při myšlence, že jsem dosud nenavštívil Jóga Svámího, cítit lehkou netrpělivost.

Musím se přiznat, že jsem se občas ptal, zda mne můj přítel nechce nepřímo a subtilně přivést k hinduismu. Takový program vypadal na první pohled beze smyslu, protože jsem již choval určitou sympatii k védantickému filosofickému systému. Pak jsem pochopil, že můj přítel byl úplně upřímný ve svém přesvědčení, že pro mě byla před tak důležitým setkáním s Jóga Svámím nezbytně potřebná určitá doba pro přípravu.

Měsíc už utekl skoro celý a už jsem si přál vrátit se zpět na Kolombo. Protože jsem začal rychle ztrácet zájem o setkání s Jóga Svámím, rozhodl jsem se najednou odejít z Žaffny aniž bych ho navštívil. Když jsem svému příteli sdělil toto rozhodnutí, začal zářit radostí a s triumfálním postojem mi řekl: “Ach, jsem rozrušený myslím, že právě teď přišla správná chvíle! Jestliže jsi ztratil zájem o Jóga Svámího, jsi v tom nejsprávnějším stavu, abys ho navštívil. Jedeme tam zítra.”

Po tom, co mi řekl, jsem poprvé pochopil reálný a hluboký smysl této dlouhé doby čekání a přípravy. Rozhodli jsme se společně setkat se s Jóga Svámím následujícího rána při východu slunce, protože tento moment považoval můj přítel pro takové setkání za nejlepší.