Hold Jóga Svámímu

Rubrika: Učitelé

Autor: Susunaga Weeraperuma

O autorovi

Pochází z Cejlonu - Srí Lanky. Susunaga Weeraperuma opustil velký rodný ostrov a odešel studovat do Anglie. Zde získal na univerzitě v Londýně licenci v ekonomických vědách. Byl zaměstnán u British National Bibliography jako expertní knihovník, pak dlouho pracoval jak ve veřejné vládní a speciální knihovně, tak i u Anglické národní knihovny v Anglickém muzeu. Byl členem sdružení knihovníků (Library Association), je významným knihovníkem a autorem mnoha studií v této oblasti.

Jeden z jeho článků byl zmiňován v bulletinu knihoven Francie, v čísle z července 1973. Nyní pracuje ve vládní knihovně v Adelaide (jižní Austrálie). Již v raném mládí měl zájem o duchovnost a díky němu se setkal s Jóga Svámím, proslulým cejlonským mistrem, obdařeným mimořádnými paranormálními schopnostmi. Výsledkem těchto setkání plných významného učení, je jeho malý spis, "Hold jednomu mimořádnému jogínovi - Jóga Svámímu", který je nyní přeložen do českého jazyka. Tento spis je velice cenný a je velmi reprezentativní pro svou tradiční autentickou indickou duchovní atmosféru ve kterém nechybí ani psychologická jemnost a poezie. Po pamětihodném setkání s Jóga Svámím, začal Susunaga Weeraperuma intenzivně praktikovat jógu a byl hluboce přitahován duchovním učením Jidu Krišnamurtiho.

Tomuto Indovi, který má mezinárodní pověst a se kterým vedli duchovní rozmluvy velmi významní lidé naší doby, udělal velký francouzský sochař Antoine Bourdele dvě významné busty. Není překvapující, že Susunaga Weeraperuma, knihovník vysoké úrovně, je autorem knihy "Životopis a učení Jidu Krišnamurtiho", která je nejrozsáhlejším a nejlépe dokumentovaným životopisem, který kdy o Jidu Krišnamurtim vyšel (vydaná u Leiden 1971). Životopis je rozsáhlý a měl velmi příznivou kritiku Francoise Thomazo v bulletinu knihoven Francie v čísle z února 1977. Původní anglické vydání tohoto proslulého spisu o Jóga Svámím bylo vydáno v Anglii roce 1970 pod názvem "Hold Jóga Svámímu".

Ke konci původního textu, který byl vytištěn, jak jsme už řekli v roce 1970, bylo napsáno, že Jóga Svámí dosáhl stavu mahásamádhi a odešel z fyzické úrovně (umřel) několik roků před napsáním tohoto textu. Tento okolností cejlonský Svámí, byl a bude, díky své mimořádné duchovnosti, pro mnohé z nás jedním z významných současníků. Kterýkoliv jogín (i začátečník) pochopí, že základem paranormálních schopností a všech zázraků, které Jóga Svámí dokázal, je stav rezonance s tajnými energiemi makrokosmu.

Pro vzácné, dostatečně duchovně rozvinuté bytosti, obdařené intuicí a inteligencí, může být tento text velmi důležitý, díky své vnitřní inspiraci a autentickému začlenění na cestě jogínské praxe. Tento text vřele doporučujeme všem jogínům a upřímným aspirantům k Božskému Absolutnu, kteří chtějí dosáhnout dokonalosti i na jiné autentické duchovní cestě. Ať tento text pomáhá všem upřímným a oddaným Božskému, aby dosáhli co nejrychleji vznešeného stavu duchovního osvícení.

Hold Jóga Svámímu

Již za svého života měl Jóga Svámí velkou reputaci jak na Cejlonu (Srí Lanka) tak i v Indii, jako mudrc, který skutečně dosáhl vrcholu duchovního osvícení. Jeho adepti byli velmi početní a měli občas sklon přehánět jeho výsledky nebo jeho mimořádné duchovní síly. Často byl považován za největšího mudrce a jasnovidce, kterého kdy východní svět poznal od velkého mudrce a jogína Šankary až dodnes. Našli se bezpochybně i popudliví a zlovolní skeptici, kteří ho považovali jen za obyčejného jogína, ale i oni, stejně jako všichni ostatní, kteří měli nějaké pochybnosti, souhlasili, že měl mimořádné psychické a mentální síly. Jóga Svámí měl zároveň pověst vynikajícího jasnovidce. Vědělo se také, že mohl okamžitě podle vlastní vůle zmizet z jakéhokoli místa a objevit se a dokonce i jednat, simultánně na více místech současně. Tři z jeho nejbližších žáků pod přísahou potvrdili, že se s ním fyzicky setkali ve stejnou dobu, v místech od sebe velmi vzdálených, jako jsou Žaffna na Cejlonu, Madras v Indii a Londýn v Anglii. Jeden z jeho nejlepších přátel připomněl některé události, které dokazovaly, že všechno co si Jóga Svámí přál pro sebe nebo pro ostatní se buď okamžitě nebo po nějaké době uskutečnilo.

Jednou tento přítel doprovázel Jóga Svámího na dlouhé pěší procházce rýžovými poli několik kilometrů od vesnice. Protože se Jóga Svámí cítil trošku hladový, pomyslel si, že by teď bylo příjemné mít k dispozici auto, aby se mohli vrátil do města a najíst se. Jakmile projevil toto přání, jakoby kouzlem zamířilo do těchto liduprázdných míst spoustu aut, které zastavovaly v blízkosti Jóga Svámího a řidiči, kteří ho vůbec neznali, ho začali vítat, dokonce i prosit, aby nastoupil. Každý usiloval o to svézt a být užitečný tomuto svatému muži, kterého viděli poprvé. Tehdy Jóga Svámí jen skromně a překvapeně zvedl paže k nebi a řekl, že je pro něj velmi nebezpečné vyjádřit svá přání.

Někteří z jeho nejbližších žáků mi řekli, že osoby, které jsou úplně duchovně osvobozené, jsou téměř neschopné přát si něco pouze pro sebe - v sobeckém a psychologickém smyslu, protože jejich ego je téměř dokonale rozpuštěno a jejich lidská přání se mohou vztahovat pouze na čisté fyzické nebo nutné psychické a mentální potřeby.

Jindy, na konci jedné z Jóga Svámího občasných návštěv v Kolombu, naplnil obrovský počet jeho obdivovatelů městské nádraží, aby se mohl zúčastnil jeho odjezdu. Několik žáků bouřlivě zpívalo božské hymny v sanskrtu i v tamilštině, zatímco jiní mu plní lásky a vděčnosti nabízeli květinové girlandy. Bylo již dost pozdě a proto Jóga Svámího jeden z jeho přátel uctivě upozornil, aby si pospíšil k vlaku, jinak, že ujede. "Buď v klidu", odpověděl Jóga Svámí klidným tónem a s žertovným smíchem, "vlak nemůže odjet beze mě ". Ten večer měla skutečně lokomotiva vlaku, pro mechaniky nepochopitelnou poruchu, a vlak nemohl včas odjet. Až poté co beze spěchu pozdravil všechny přátele a obdivovatele, se Jóga Svámí konečně rozhodl nastoupit do vlaku a přejít do svého kupé. Přesně v tu chvíli skončila oprava poruchy lokomotivy a vlak se mohl rozjet.

Velkolepé zrcadlo jednoho osvobozeného ducha

Ačkoli jsem často slýchával hovořit lidi o Jóga Svámím existovalo více důvodů, proč jsem necítil neodolatelný impuls navštívit ho, do chvíle než jsem se s ním setkal sám.

V první řadě musím upřímně přiznat, že v té době jsem prakticky neměl čím zaplatit cestu vlakem do Žaffny, která se nachází až na severním okraji Cejlonu. Tenkrát jsem si stejně jako dnes myslel, že napřed musí člověk objevit Boha nebo Nejvyšší Pravdu v sobě, protože mimo sebe sama mu žádný zprostředkovatel, jakkoliv dobré úmysly by měl, nemůže v tomto směru doopravdy dostatečně pomoci.

Dalším důležitým důvodem bylo, že Jóga Svámí odmítl většinu návštěvníků, a to ty kteří nebyli z duchovního hlediska vnitřně připraveni. Mnoho omezených a banálních lidí, bohužel, považovalo Jóga Svámího za prostého kouzelníka, který pro ně měl především dar předpovídat překvapivě přesně jejich budoucnost.

V určitém období měl Jóga Svámí každodenně velký počet návštěvníků, kteří ho neustále od rána až do večera obtěžovali. Často přišli jenom proto, aby jej viděli a vykládali o problémech, které neměly žádné souvislosti s duchovností, většinou banálních a osobních. Lidé, kteří se (v době kdy byl Jóga Svámí méně dostupný) těšili obzvláštní přízni a byli přijímáni k osobnímu setkání, se často považovali za dvakrát požehnané. Někteří z těch, které Jóga Svámí správně pokáral kvůli chybám, které ještě dělali, se cítili duchovně potrestáni. Když se Jóga Svámí chtěl schválně vyhnout nepříhodným návštěvníkům, bylo známo, že mohl okamžitě zmizet nebo se stát po dostatečně dlouhou dobu neviditelným. Zajímavým vysvětlením pro jeho divné chování i v jiných směrech bylo následující: vědomí omezené a obyčejné lidské bytosti, které se nachází v otroctví ignorance je skoro pořád ve stavu pohybu nebo neklidu, které vyvolává hlavně individuální karma (neboli osudové předurčení, fatální pro ignorujícího).

Karma není nic jiného, než celek reakcí, přicházejících jako odpověď na naše předchozí činy a myšlenky, což vytváří mnoho podvědomých, psychických a mentálních vlivů, které ovlivňují specifické vědomí a které nás takto svazují a staví se každou chvíli proti osvobození. Tyto nižší a zbytkové psychologické faktory se spojují, aby vytvářely iluzi falešného "já" nebo jinak řečeno ega.

Bytosti úplně osvobozené naopak prožívají stav čistého blaženého vědomí, úplného zřetelného a odpoutaného, díky osvobozujícímu překonání a transcendenci této ulity pomíjivého a spoutávajícího ega. Správné by bylo popsat stav osvobození jako dokonalé uklidnění vědomí, jež vyvolává stav bez pohybu nebo bez jednání, protože osvobozené vědomí už není nikdy podmíněno nebo ovlivněno karmou.

Protože, metaforicky řečeno, vědomí duchovního osvobození, je nepohyblivé, podobně jako dokonalé zrcadlo, může být obdařeno silou impulsu nebo jednání, které vzniká díky empatickému odrazu od vědomí ještě neosvobozeného, které je v základu charakterizováno neklidem vyvolaným osobní karmou. Vědomí úplného duchovního osvobození má tu výhodu, že působí vždy jako čisté zrcadlo, ve kterém je omezené sobecké a neosvobozené vědomí ukázáno přesně takové jaké je v danou chvíli ve skutečnosti.

Jóga Svámí v tomto směru často vypadal, jakoby mu chyběla stabilní osobnost. To vyplývalo vždy z faktu, že jeho "osobnost" převzala, skrze dokonalé empatické zrcadlení, charakteristiky osobností jeho návštěvníků. Jestliže známe tento podstatný aspekt, nepřekvapí nás, že osoby velmi pyšné vždy, již od prvního setkání s Jóga Svámím, považovali jeho chování za velmi arogantní.

Postoje Jóga Svámího vypadali nesmělé nebo dokonce i ustrašeně před těmi, kdo měli utkvělý strach a podivný neklid. Jeden sanjásin (duchovní aspirant jógy v Indii) z jižní Indie recitoval Jóga Svámímu sloku z Bhagavadgíty, aby ho požádal o určité ujasnění smyslu. Jóga Svámí ihned opakoval, plný humoru, stejnou sloku s některými změnami a šikovnými slovními hrátkami, takže sakrální verše plné moudrosti dosáhly najednou hlubokého erotického významu.

Jóga Svámí v tomto případě reagoval jednoduše na sexuální obrazy, silně potlačované a schované v podvědomí, vycházející z chování dotyčného, zapříčiněné konvencemi. Asketa, podobně jako další návštěvníci Jóga Svámího, byl nejenom rozčílen, ale choval se popudlivě a dokonce zlehčoval i Jóga Svámího. V určitém směru jednal Jóga Svámí často podobně jako jeden mistr zenu, který probouzel lidi ze spánku nevědomosti, ve kterém si často libovali, pomocí šoku o intenzitě do míry larválního stavu, ve kterém se ještě nacházeli.

Lidé ze Žaffny často přicházeli k Jóga Švámím se zajímavou směsí zbožňování, laskavosti, úcty, citovosti a strachu. Někteří z jeho nejhorlivějších obdivovatelů často vypadali jakoby z něj měli spíše strach, než jakoby k němu cítili lásku. Mudrci často říkají, že "krása stejně jako ošklivost se nachází v očích toho, kdo se dívá". Jóga Svámí odrážel jako zrcadlo s překvapující věrností to, co se nacházelo v ostatních.

Aby byl někdo příjmut Jóga Svámím, musel se k němu často přibližovat úplně odpoutaný od pozemských věcí, aniž by v sobě nechal převážit nějakou tajnou neduchovní pohnutku. Tento nádherný stav mysli, ve kterém se vědomí stane mnohem čistší, bez jakýchkoliv vulgárních pohnutek, mi v té době připadal téměř nedosažitelný. Jestliže bychom doopravdy mohli v každém z nás dosáhnout během několika dnů tento nádherný stav čistého vědomí, nebyli bychom sami takoví jako Jóga Svámí?

V tomto směru teď musím přiznat, že moje malá sebedůvěra ve vnitřní schopnosti čelit Jóga Svámímu úplně, v jasném stavu odpoutání od všech pozemských věcí, byla důležitý důvod proto, abych brzdil své přání vidět ho.

Předchozí podmínka je splněna

Dlouho jsem se procházel podél pláže v Kolombu. Rybáři z oblasti u Dehiwala před západem slunce spěšně přitlačili lodě na písek. Posměšné výkřiky a jejich koše plné nachytaných ryb rušily velkolepou a enigmatickou jasnost večera, který byl ještě klidnější než obvykle. Rychle jsem se od nich vzdálil a vybral si izolované místo, na balvanu který vyčníval z moře, na Bambalapitiju, abych byl co nejvíce sám se sebou.

Nebe se díky čarokrásnému západu postupně kouzelně rozsvěcovalo všemi nádhernými barvami. Večer byl velmi příjemně studený a vítr klidný jako něžné hlazení, které přicházelo od moře a to mělo euforický a posilující účinek na mé nervy. Nepřerušené hučení moře a okouzlující kontemplace vln pravidelně se tříštících o skálu vytvářely dohromady správný subjekt pro jogínskou meditaci. Tyto neúnavné vlny, myslel si jsem v té chvíli, vzlétají proti balvanům už tisíce let, ale podívej se, balvany zůstaly neměnné. Není tomu autentické duchovní hledání člověka všech těchto jevů, analogicky řečeno, podobné?

Člověk hledal a bojoval pořád, často rozhodnutý najít konečně pravdu nebo Boha, který ačkoli se nachází schovaný v člověku jako Věčné Já (átman), zdánlivě zůstával neznámý a tajemný. Moře je nějak srovnatelné s božským absolutním universálním vědomím, ze kterého pochází jako vlny naše malé omezené a pomíjivé ego. Tyto vlny vzlétají a najednou udeří do Pravdy a pak se rozpustí, ale jenom proto aby se změnily a projevovaly znovu a znovu v dalších pomíjivých vlnách.

Zabýval jsem se těmito myšlenkami, když se ke mně najednou přiblížil silně opálený starší muž, který neústupně trval na tom, abych ho poslouchal. Měl jsem k němu spíš odpor, ale později jsem pochopil, že to nebyla náhoda. Z vnějšku vypadal agresivně, ale jeho celkový duševní stav byl dobromyslný až sympatický, jak jsem mohl za krátko poznat.

"Mladej", řekl upřímně, "proč ztrácíš čas v lenivosti?"

Z tajného duchovního spojení, které mezi námi vzniklo následkem této rozmluvy, se vyvinulo vřelé a spontánní přátelství. Tento jednoduchý a veselý člověk se představil jako úředník, který nedávno odešel do důchodu a bydlel u Tellipallai (vesnice v blízkosti Žaffny) spolu s manželkou a rodinou.

Již od první minuty po seznámení mluvil s nakažlivým nadšením a plný vášnivého obdivu o Jóga Svámím. "Je skoro pobuřující" řekl mi "že ses nerozhodl navštívit našeho jogínského mistra, který žije na tomto ostrově a je opravdovým příkladem božské dokonalosti".

Tento laskavý pán nabízel, že zaplatí vlakovou jízdenku do Žaffny a jako vrchol dobré vůle mě rovněž pozval, abych bydlel jako host u něho doma jak dlouho budu chtít. Strávili jsme tak spolu u Žaffny několik týdnů bohatých na duchovní události. Osobně mě dovedl ke všem proslulým hinduistickým chrámům v této oblasti. Navštěvovali jsme spolu i chrám Nallur.

Byl velmi pobožný hinduista a upřímně věřil, že se musím vnitřně očistit, abych se co nejlépe připravil ke své budoucí návštěvě u Jóga Svámího.

Každé ráno před východem slunce jeho žena vznešeně recitovala božské hymny, které čerpala z tradičních hinduistických spisů. I já jsem musel pravidelně oblékat bílé "dhóti" (speciální mužský oblek z Bengálska a kraje Gangy, který je náboženským oblekem více oblastí v Indii) a dřevovina ze santálu a svatý popel byly štědře přikládány na mé tělo, což bylo občas nutnou podmínkou pro vchod do některých chrámů.

Nebyl mi příliš jasný náboženský a duchovní význam tohoto rituálu, ale asi přidali určitou vznešenou a přetvořenou barvu v určitých konjunkturách, které by jinak byly jednotvárné a povrchně vážné. Týdny utekly a ačkoli mě hodně potěšila pohostinnost, která mi byla nabídnuta začal jsem při myšlence, že jsem dosud nenavštívil Jóga Svámího, cítit lehkou netrpělivost.

Musím se přiznat, že jsem se občas ptal, zda mne můj přítel nechce nepřímo a subtilně přivést k hinduismu. Takový program vypadal na první pohled beze smyslu, protože jsem již choval určitou sympatii k védantickému filosofickému systému. Pak jsem pochopil, že můj přítel byl úplně upřímný ve svém přesvědčení, že pro mě byla před tak důležitým setkáním s Jóga Svámím nezbytně potřebná určitá doba pro přípravu.

Měsíc už utekl skoro celý a už jsem si přál vrátit se zpět na Kolombo. Protože jsem začal rychle ztrácet zájem o setkání s Jóga Svámím, rozhodl jsem se najednou odejít z Žaffny aniž bych ho navštívil. Když jsem svému příteli sdělil toto rozhodnutí, začal zářit radostí a s triumfálním postojem mi řekl: “Ach, jsem rozrušený myslím, že právě teď přišla správná chvíle! Jestliže jsi ztratil zájem o Jóga Svámího, jsi v tom nejsprávnějším stavu, abys ho navštívil. Jedeme tam zítra.”

Po tom, co mi řekl, jsem poprvé pochopil reálný a hluboký smysl této dlouhé doby čekání a přípravy. Rozhodli jsme se společně setkat se s Jóga Svámím následujícího rána při východu slunce, protože tento moment považoval můj přítel pro takové setkání za nejlepší.

Mistr zametá klidně zahradu

Bylo nádherné studené a klidné ráno, ticho přerušovalo pouze praskání, které vyvolával lehký vítr, rytmicky kolébající vysoké a štíhlé palmy. Šli jsme v tichosti a plní transfigurace přes úzkou uličku plnou prachu města. Jóga Svámí bydlel ve velmi malé chýši, která byla postavena speciálně pro něho v zahradě jednoho domu ve městě Žaffna. Tato chýše měla střechu ze žita a svou jednoduchostí byla velmi podobná nějakému venkovskému domu.

Jóga Svámí byl kupodivu přesně takový, jak jsem si jej představoval. Vypadal velmi staře, ale jeho bytost vyzařovala něco velkolepého. Měl střední postavu a na ramena mu padaly dlouhé bílé vlasy. Když jsem jej poprvé spatřil, zametal klidně zahradu velkým koštětem. Jakmile si nás všiml, přišel pomalu k nám a otevřel vrata. "Právě jsem dělal práci "coolie" (člověka, který v Indii dělá těžké a ponižující práce), řekl pomalu. Proč jste se přišli podívat na coolie?"

Smál se pak pod fousy s lehkou ironií a žertem v očích. Všimnul jsem si, že mluví dobře anglicky, dokonce i se správným přízvukem. Už dávno jsme věděli, že všechna jeho tvrzení obvykle obsahují skrytý esoterický smysl. A tak jsme si jeho slova symbolicky přebrali takto: "Jsem duchovní očisťovatel lidské bytosti. Chcete být opravdu očištěni?" Vlídným posunkem nám pak naznačil, abychom vešli do jeho chýše. Uvnitř se pak se zkříženýma nohama usadil na mírně vyvýšený podstavec, kdežto my jsme s úctou seděli na zemi před ním. Mlčeli jsme.

Musím přiznat, že toto ráno jsem mluvil velmi málo, on sám udržoval rozmluvu. Nikdy nebylo potřeba mu nic říkat, stačilo jen pomyslet, a on téměř okamžitě odpověděl. Nemusel jsem vyjadřovat otázky pomocí slov, protože Jóga Svámí byl bleskově informován z mého nejintimnějšího myšlení. A jak jsme tak pohodlně seděli na zemi, Jóga Svámí zavřel oči a zůstal nehybně sedět skoro půl hodiny. Intuitivně jsme vnímali, že celou tuto dobu prožívá v jiné, hluboké a duchovní dimenzi své bytosti.

Mohli jsme se zeptat, jestli velkolepou jasnost, která rozšířila jeho obličej, vyvolala jen radost z vnitřní meditace. Spal nebo odpočíval? Zkoumal naše vědomí nebo nám dával duchovní impuls? V té chvíli jsme nechápali, co dělá, až po několika měsících jsme pocítili pomoc, kterou nám tenkrát nabídl. Můj přítel mi dal pohnutým úsměvem najevo, že jsme doopravdy měli šanci být přijati.

Najednou Jóga Svámí otevřel oči. Jeho zářivé a silné oči, jakoby rozptýlily tmu v celé chýši. Pohled plný soucitu byl zároveň jasný i něžný. Tenkrát jsme poprvé pocítili jeho božskou něžnost a všezahrnující soucit.

Začal jsem již pociťovat hlad a únavu a Jóga Svámí se nás hned zeptal: "Co byste si přáli k snídani?" Měl jsem takový hlad, že bych snědl cokoli, co by mi nabídl, ale myslel jsem na "idli" (speciální cukrovinky z rýže) a banány, které jsou u Žaffny běžnou potravinou. V následující chvíli úplně tajemně a pro mě nepochopitelně přišel do chýše nějaký cizinec, uctivě pozdravil a nabízel nám přesně to, na co jsem myslel na talíři, který držel v ruce. Později si můj přítel přál kávu, ale dříve než vyjádřil žádost slovně, stejná tajemná osoba přišla do chýše a podala nám kávu.

Je pro mě nepochopitelné, jak se všechny tyto věci udály a i když tomu mnoho lidí nebude moci věřit, byl jsem toho přímým svědkem.

Stav ticha

Po snídani nás Jóga Svámí požádal, abychom nevyhazovali slupky banánů, které chtěl nabídnout své krávě. Právě se pásla v zahradě. Když na ni zavolal, neohrabaně přišla do chýše. Láskyplně jí nabídnul banánové slupky. Po krmení mu kráva vděčně olízla ruce, a pak si chtěla lehnout na zem.

Jóga Svámí jí dal poslední banánovou slupku, která mu zůstala, a pak jí přátelsky řekl: "Teď nás prosím nech v klidu. Neruš nás Valli. Podívej se, mám nějaké hosty."

Kráva s pochopením předklonila hlavu a podřízeně splnila mudrcovo přání, které tentokrát vyjádřil slovy. Až poté, co nás kráva opustila, zavřel Jóga Svámí znovu oči a ještě jednou se přemístil do svého tajemného vnitřního duchovního světa. Chtěl jsem vědět co nejpřesněji, co Jóga Svámí ve skutečnosti dělal, když zavřel oči a přemisťoval se do jiného světa. Zeptal jsem se, jestli byl v meditaci nebo zda se dostal do stavu extáze (samádhi)? Zdálo se mi, že je vhodná chvíle začít hovořit o tomto subjektu, ale ještě než jsem otázku stačil vyslovit, Jóga Svámí řekl:

"Podívejte se pozorně na tyto stromy. Také stromy meditují. Meditace, více než cokoli jiného, znamená ticho, které úplně prožijeme s konečnou podstatou naší duše. Jestliže pochopíte, že ve skutečnosti neznáte nic, tak budete v hlubokém stavu meditace. Tato úplná upřímnost vytváří příznivé pole ticha, které objevuje Boha. Hluboce prožívané ticho je meditace".

Jóga Svámí se k nám pak předklonil a bouřlivě prohlásil: "Musíte být vždycky jednoduší. Ve svém vědomí musíte být stále úplně nazí jako zrcadlo.

Když se úplně zmenšíte k ničemu - když ego zmizí - když splynete s ničím, s prázdnotou, teprve v té chvíli budete vy sami v jednotě s Bohem. Člověk, který už je jenom nic, pozná intimně a vnitřně Boha, protože Bůh je tu pořád jako Tvořivé Blažené Vakuum. Nic znamená všechno. Být nic znamená být ve spojení se vším. Protože já už to pochopil, vy si možná myslíte, že jsem žebrák - ale já takto můžu mít všechno, co chci. Následkem nic je ve skutečnosti všechno. Chápete? Můžete to pochopit?

"Řekněte nám o tomto stavu Tvořivého Blaženého Vakua", řekl vzrušeně můj přítel ve stavu napjatého očekávání.

"Ve skutečnosti to znamená nepřát si vůbec nic. Znamená to, že můžeš říct úplně upřímně a s hlubokým přesvědčením, že nic nevíš. Jakmile dosáhneš tohoto stavu, nesmíš se vzhledem k tomuto stavu Tvořivého Vakua bát něco dělat, abys nezpůsobil jeho ztracení.".

Myslel jsem teď na to, co chtěl říct tento velký mudrc skrze stálé sledování stavu "že nevíš nic" - a předpokládal jsem, že blažený stav "čistého jsoucna" je v kontrastu s "evolucí".

"Teď si myslíte, že znáte, ale ve skutečnosti musíte vědět, že jste ještě ignoranty. Jakmile pochopíte a budete dostatečně dlouho vědět, že neznáte vůbec nic sami o sobě, teprve v té chvíli budete v jednotě s Bohem".

Jóga Svámí často narážel na tento stav podstatného ticha. Mluvil s námi o tomto stavu, jako by byl jeho životem. Pro toho, kdo nikdy neměl zkušenost tohoto základního stavu samádhi (božské extáze), bude jakkoli jasný popis, který uslyší vždy jen teoretický a abstraktní.

V přítomnosti Jóga Svámího jsme okamžitě intuitivně poznali toto obrovské a nekonečné štěstí, známé v jogínských textech jako blaženost. Marně jsem řešil otázku, zda se doopravdy vědomí Jóga Svámího rozšířilo do vědomí osoby v jeho blízkosti, nebo zda se ten pocit nevyjádřitelné radosti, tiché blaženosti a božské extáze zakládal pouze na osobních iluzích. Jeden aspekt byl evidentní. Skoro všechno, co Jóga Svámí řekl, se nám tenkrát zdálo tak překvapující a zároveň tak jednoduché, že jsme nemohli zapomenout mimořádné praktické výsledky jeho tvrzení.

Moje vědomí a duch byly tenkrát po několik vteřin nezávislé, a proto jsem mohl velmi pozorně sledovat jeho řeč, aniž bych pokračoval dalšími otázkami. Je tento základní stav osvěcujícího ticha činností božské milosti? Je ale možné, aby tento stav přišel do mě? Neprocházíme náhodou občas alespoň na několik zlomků vteřiny skrze tento stav, který nastává spontánně bez žádného úsilí vůle? Nesvádí nás to neodolatelně použít naše ego, když se pokoušíme vyvolat toto základní ticho?

Jóga Svámí, který si byl díky svým telepatickým schopnostem určitě vědom všech těchto pochybností a obtížností, se kterými jsem vnitřně bojoval, mi přišel spontánně na pomoc hlubokým a šťavnatým tvrzením, které pro mě bylo nezapomenutelné:

"Podstatné vnitřní ticho přijde, když dokonale poznáš, že neexistuje nic, co bys mohl získat a nic, co bys mohl ztratit".

Nikdy mi nedělejte žádný kult

Naše rozmluva, která již nabírala velmi zajímavý směr byla přerušena jedním mužem, který vešel do chýše. Tento člověk byl navenek horlivý žák Jóga Svámího. Zapálil svíčku a položil na zem několik jasmínových květů. Poklekl na chladný cement, než zbožně objal nohy Jóga Svámího.

"Pitomče", křičel úplně pobouřen Jóga Svámí", toto není žádný oltář! Uděláš mi kult místo toho, abys zbožňoval a objevoval sám sebe! Proč zbožňuješ druhého dříve, než začneš zbožňovat sám sebe?"

Nebohý člověk se vzdálil do rohu chýše. Byl plný úcty, ale třásl se hrůzou. "Myslíš", pokračoval Jóga Svámí", že můžeš najít Boha jen pokud zbožňuješ druhého? Konáš tak hloupé činy. Jak stupidní je nabídnout květiny a zapálit svíčky! Myslíš si, že Boha si koupíš dárky?"

Vehementní kritiky Jóga Svámího vypadaly, jako by neměly původ v jeho pedagogické roli gurua nebo duchovního instruktora, jak asi předpokládala většina jeho žáků. Byly to spíš nutné upřímné reakce, vyvolané konjunkturami jedné lidské bytosti plné soucitu, která byla hluboce pobouřena lidským bláznovstvím. Právě proto často Jóga Svámí nesouhlasil s nahráváním svých slov, ve kterých viděl pouhá tvrzení bez velké hodnoty, která si nezaslouží být uchovávána. Myslel si, že hluboká pravda nějakého tvrzení, které je spontánně vysloveno, závisí na jedinečných okolnostech, ze kterých vzešla, a které se nikdy nebudou stejně opakovat.

Jóga Svámí význačným způsobem pohyboval rukama, aby ukázal svůj nesouhlas s člověkem, který mu ve své nevědomosti chtěl udělat kult. Pak se třesoucími se dlaněmi dotýkal hrudníku a s přesvědčivým gestem plným emocí a transfigurace křičel: "Hleďte! Ciťte ho! On je tady! Bůh je tu! Je i zde!"

Po nějaké chvíli opět zavřel oči a jeho obličej začal zářit extatickým světlem. Tato přerušení měla asi cíl umožnit nám, abychom postupně pochopili hluboký význam jeho slov. Pokaždé, když Jóga Svámí zavřel oči aby meditoval - s rovnou páteří, zkříženýma nohama a obličejem zdánlivě usínajícím (při pozornějším pohledu však vypadal velice bděle) - vyzařovala z něj velkolepá a mimořádná důstojnost překvapivě podobná Buddhovi.

"Čas, který má lidská bytost k dispozici je krátký a subjekt je rozsáhlý", řekl mi Jóga Svámí s extrémní vážností.

Toto tvrzení, skoro enigmatické, mohlo znamenat, že "subjekt", nebo jinak řečeno hluboké pochopení Boha nebo poslední skutečnosti, je rozsáhlé, zatímco čas, který máme k dispozici je tak omezen, že bychom ho spolu s našimi vnitřními energiemi neměli ztrácet v činnostech a druhotných věcech jako jsou rituály a oslavy, zvláště když jsou formální a povrchní.

Jediný živý chrám se nachází v nás

Měl jsem už připravenou otázku na kterou jsem se váhal zeptat, ačkoliv pro mě byla v té chvíli velmi důležitá: jak můžeme překonat ztrátu odvahy? Jakmile jsem ji velmi jasně formuloval v myšlenkách, Jóga Svámí okamžitě odpověděl.

"Musíme napřed vědět co je ztráta odvahy. Chcete bez pochybností říct pesimismus, je to tak? Pesimismus a optimismus jsou dva rozdílné způsoby, úplně opačné, jak odrazit ve vlastní bytosti stejnou skutečnost. Můžeme říct, že jsou to dvě strany jedné mince. Nejsi vůbec v lepších podmínkách když jsi pesimistický ,vzhledem ke stavu ve kterém se nacházíš když jsi optimistický. Zároveň ani nejsi v mimořádně dobrých podmínkách když jsi optimistický, vzhledem ke stavu když jsi pesimistický. Oboje se odráží jako rozdílné stavy radosti nebo smutku, jak optimismus, tak i pesimismus jsou jenom rozdílné úhly podle kterých pohlížíte na život, které pro toho kdo je moudrý zůstávají pořád stejné. Pro toho, kdo ještě nedosáhl osvobození je ale optimismus výhodnější než pesimismus. Ten, kdo je moudrý a úplně odpoutaný pochopí, že život není ve skutečnosti ani jedním ani druhým. Jestliže pozorně pohlížíš na život s moudrostí a odpoutaností přesně tak, jak je ono ve skutečnosti - a ne jenom z nějakého úhlu - jestliže ho můžeš pořád vnímat hluboce a odpoutaně mimo tyto duality, pak nejsi nikdy ani pesimistický ani optimistický. Jestliže realizuješ alespoň jedenkrát tento stav a udržuješ ho, pak jsi už napořád svobodný".

Zatím co Jóga Svámí mluvil, vešla dovnitř jedna paní, trošku starší Američanka, (jak jsem se dozvěděl později), která si rychle sundala sandály a sedla si k nám. Její familiární způsob usmívání ke každé přítomné osobě a laskavý pozdrav Jóga Svámímu ukazoval, že často chodila navštěvovat tuto chýši.

"Jak jste se měla celou tu dobu?" zeptal se velmi vesele Jóga Svámí.

"Byla jsem v hinduistickém chrámu nedaleko odsud. Je to pro mne tak klidné místo".

"Chcete asi říct kamenný chrám?" zeptal se s úsměvem Jóga Svámí. "Byla jste uctívat některé kamenné bohy v kamenném chrámu. Musíte vědět, že ve skutečnosti existuje jen jeden chrám opravdový, božský a živý a to je právě chrám v každém z nás a abychom doopravdy našli Boha musíme napřed co nejlépe poznat přesně tento chrám v nás. Nemáte si zbytečně dělat iluze, protože ve skutečnosti neexistuje žádný jiný chrám. Kromě nás samotných nás nikdo nemůže ochránit nebo osvobodit".

"A co Ježíš? Nebo Buddha? Ani oni nám nemohou pomáhat?" vyslovila Američanka.

Podle jejího postoje bylo jasné, že její otázka nebyla motivována přáním poznat pravdu, spíše byla živou reakcí vyvolanou tvrzením Jóga Svámího, která působila hluboké zranění její náboženské nedůtklivosti.

"Musíte vědět, že jak Buddha,tak i Ježíš dříve než cokoliv jiného osvobodili sebe a ochránili sami sebe díky vlastnímu důslednému úsilí. Pak omezení a dogmatičtí kněží získali makulaturu bez hodnoty, která ve skutečnosti představuje živou zkušenost osvobozeným a propagovali ji, aniž by ve skutečnosti dosáhli alespoň čtvrtiny z toho co se tam říká. V tomto směru kněží jednali jako někteří hlupáci. Aby uskutečnil Boha v sobě a aby dosáhl stavu konečného osvobození, každý musí pracovat a jednat v této duchovní situaci osobně pro sebe.

Nevěřte nikdy tomu, kdo vám slibuje, že jen on vám může pomoci zatímco vy nemusíte dělat nic. Někdo opravdově schopný může jen pravidelně dávat impuls, ale nikdo nám nebude pořád pomáhat místo nás, protože vzpomeňte, nikdo kromě Boha (který ačkoli je dobrý, dodržuje své zákony) není schopný to udělat. Jiný - již velmi silný - nám může jenom ukázat cestu, může nám občas dávat pomocí příkladů impuls, ale cestu musíme vždycky procházet skoro sami". Jóga Svámí tak pokračoval inspirován v řeči a my jsme ho s mimořádnou pozorností poslouchali a plní aspirace jsme hltali každé slovo a plní extáze jsme oceňovali každou chvíli, kterou jsme v té tajemné chýši s nuzným asketou přebývali. Najednou jsem zjistil, že přišlo více osob, které teď stály v užším vchodu do chýše, která se stala neprostornou.

"Proč mě všichni přicházíte navštívit?"

Byla přesná otázka vyjadřovaná každé přítomné osobě a ne jenom poslednímu návštěvníku.

"I já jsem stejný hlupák, skoro jako každý z vás. Hledám, zkoumám v temnotách, snažím se pochopit. Vím, že ignorant je obklopen temnotou, ale zároveň znám, že i mudrc pochopí, že on je obklopen hustější temnotou. Já vám opravdu nemohu pomáhat. Jenom Bůh může jak a kolik myslí on prostřednictvím mě, který jsem jeho pokorný a podřízený nástroj. Nezapomeňte nikdy! Všechno pochází jenom od Boha, já nemám nikdy nic a následkem toho vám nic nemohu nabídnout. Nic nemůžete dostat tady ode mě. Všechno bylo a je od Boha. Nikdo mi nechce věřit, že jsem hlupák a já vím přeci velmi dobře, že jsem hlupák".

"Ale nejste vůbec hlupák", pohotově odvětila se suchým tónem Američanka, netrpělivá odmaskovat jeho falešnou skromnost.

"Třeba", souhlasí pak Jóga Svámí, "snad jsem ve skutečnosti hlupák úplně jiného druhu - hlupák, který je vědom a souhlasí dobrovolně se skutečností jeho hlouposti".

Jóga Svámí zcela opustil fyzickou úroveň (mahasamádhi), zemřel před několika lety, ale to, co nám tenkrát řekl, svým přímým a nenuceným způsobem, který ho po celý život charakterizoval pro nás pořád zůstane jako živá pravda a je bez pochybností zdrojem inspirace pro všechny ty, kdo se s ním setkali. Nezapomenutelnou zkušeností pro nás byla možnost mluvit s živým osvobozeným člověkem. Toto pamětihodné setkání bylo a stále pro mne zůstává více instruktivním a poučným, než čtení velkého počtu knih o józe, nebo věčné duchovní moudrosti, které vedou k objevování živého a všemocného Boha uvnitř nás.