Jóginství jejich dětí

Rubrika: Podněty

Autor: Lenka Mrákotová

Postoje rodičů k odlišnému životnímu stylu, výtah z diplomové práce. Celou práci můžete stáhnout zde (MS Word).

Postoje rodičů ke svým dětem, kteří se rozhodli žít jogínským životním stylem, je tématem, které bude přínosné jak pro rodiče, jejichž děti hledají naplnění v životním stylu, který pro jejich otce a matky může být nepochopitelným, tak i pro ty rodiče, kteří své děti v jejich počínání podporují. Rodina zabezpečuje každému ze svých členů uspokojování jeho potřeb a jde o nejmenší sociologickou jednotkou, ve které spolu lidé žijí v intimních vztazích a navzájem ovlivňují jeden druhého. Je zřejmé, že výchovné působení a vedení rodičů může mít vliv na životní styl vychovávaného jedince v jeho budoucím životě. Může se však také projevit plnou mírou osobnost člověka a jeho směřování v životě se bude lišit od životního směřování jeho rodičů a jejich přání a požadavků. A právě postoje rodičů vůči této odlišnosti jejich dětí tvoří předmět zjištění a porozumění, které si kladu za výzkumný cíl.

Cílem mého snažení je zodpovězení otázky: Jaké jsou postoje rodičů vůči dětem, kteří se rozhodli pro jogínský životní styl? Další dílčí podotázky zní: Co má vliv na tyto postoje? Co si myslí o tom, že jejich děti dělají některé věci jinak? Jaký je důvod toho, že se jejich děti rozhodli právě pro jogínský životní styl (proč mu věnují tolik času)? Jaký mají vztah ke svým dětem? Jaké mají pocity, když jejich děti jedí výhradně vegetariánskou stravu, dodržují určitou duchovní disciplínu a věří v neustálý duchovní růst? Jsou ochotni tolerovat jejich odlišný způsob myšlení, hodnotový žebříček a životní styl? Co by vedlo ke změně jejich postoje k nim? Mají nějakou představu budoucího vývoje života svých dětí?

V teoretické části jsou obsahem diplomové práce kapitoly o občanské společnosti, zájmových skupinám, o rozvoji člověka pod vlivem jejich volnočasových aktivit, o hodnotě zdraví pro člověka, o józe jako jedné z možností, jak se preventivně bránit proti škodlivým vlivům z prostředí a proti nemocem, a o životním stylu, který se jednak utváří na základě výchovného přístupu, té které rodiny vůči svým dětem a ke kterému může praktikování jógy vést, ale které je zároveň svobodnou volbou každého, kdo se pod vlivem svých životních zkušeností rozhodne ubírat ve svém životě právě tímto směrem. Postojem pak rozumím vnitřní přesvědčení, příp. sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama (Hartl, 2000, s. 442).

Při tom vycházím z myšlenkového modelu (Straus, Corbinová, 1999, s.111) ve kterém odlišné chování určitého člověka vede k určitému postoji lidí z jeho okolí na základě jejich důvodů (minulá zkušenost, vliv výchovy a masmédií, osobnost člověka, ne/tolerance, ne/informovanost, předsudek, atd.), což se děje v rámci určitých intervenujících podmínek (čas, místo, kultura, jazyk, stupeň rozvoje společnosti, atd.). Na základě výše uvedeného pak člověk určitým způsobem reaguje (strategie jednání) a to sebou přináší následky (v tomto případě zpětná vazba na jogínovo chování). Postoje různých lidí se mohou lišit, přičemž je možné, i když obtížné, postoj člověka změnit.

Praktickým výzkumem za pomoci techniky rozhovoru po přečtení tzv. typických situací rodiči jogína, jsem zjistila, co si tito lidé myslí o svých dětech-jogínech, příp. jak a v čem je ovlivnilo to, že s jedním takovým jogínem žijí. V rámci výzkumu jsou tyto situace popsány (ranní cvičení hathajógy, vegetariánské stravování, spirituální kontext jógy, navštěvování kurzu jógy) a na základě reakcí jejich rodičů na tyto typické situace, resp. na jogínovo chování v nich, zjištěny postoje. (Mezi zkoumané osoby jsem zahrnula i mé nejbližší, protože jde o lidi, kteří se na začátku museli také smířit s tím, že mě jogínský životní styl zaujal a do jisté míry jím žiji dodnes.) Celý výzkum je zaměřen na brněnskou „duchovní“ skupinu, resp. rodiče jogínů z této skupiny a jeho provedení se týká období podzimu a zimy roku 2006/2007. Z toho vyplývá, že platí omezeně, pouze pro tuto „duchovní“ skupinu. Moje pozice v něm je vymezena tím, že jsem účastnicí kurzu a do jisté míry „jednou z nich“. V závěrečném shrnutí jsem uvedla výsledky výzkumu, které jsem zjistila, současně s možnými způsoby pokračování. Diplomová práce je významná v tom, že seznámí případné zájemce o změnu s tématem, o kterém toho není příliš známo. (…)

Postoje získané od rodičů jogínů systému Integrální jógy lze shrnout do několika kategorií. V jedné z nich se jedná o zastávání spíše negativní pozice vůči rozhodnutí jejich dítěte věnovat se životnímu stylu jogína. Z jejich reakcí je patrné, že s jeho chováním a jednáním nesouhlasí, odsuzují jej a svůj postoj nechtějí změnit, ať už vzájemným rozhovorem, účastí na akcích, pořádaných občanským sdružením Rezonance nebo získáním více informací o zálibě jejich nejbližšího, která se stala jeho životním tématem. Celá situace pak ústí odchodem jejich syna či dcery od rodičů, i v souvislosti s konečnou emancipací a osamostatněním se, s hledáním si vlastního bydlení a zaměstnání. Jejich dítě může od svých rodičů odejít a začít si „žít po svém“ ve skupině stejně smýšlejících přátel-jogínů, která bude více nakloněna jeho způsobu myšlení a života. V důsledku toho pak může dojít k odcizení dětí od rodičů, k omezování návštěv na nezbytné minimum, například o svátcích či narozeninách, nebo v souvislosti s pomocí v domácnosti. Vzájemný vztah se může velice zhoršit, příp. se mohou jeden druhému vyhýbat úplně. Pokud bych však brala v úvahu celou situaci, může být odchod od rodičů přirozenou součástí života, kdy se mladý člověk touží emancipovat a osamostatnit. Ovšem taková událost by pravděpodobně proběhla méně konfliktně než v kontextu jeho nebo jejího rozhodnutí žít s ostatními sympatizanty jogínské životní filozofie.

Druhou kategorii představují postoje rodičů, kteří jsou životní náplni svých dětí spíše nakloněni. Způsobilo to několik skutečností. Určitě prožití stejné nebo podobné situace v minulosti, vliv výchovy a jistě i jejich syna či dcery, kteří mohli třeba i neúmyslně na své rodiče působit už pouze svým chováním, samotná osobnost rodiče, jejíž hodnoty jsou směřovány do spirituální sféry. V takovém prostředí a za takových podmínek, kdy má jogín nebo jogínka dostatek prostoru pro rozvoj své osobnosti směrem duchovnímu životu, bude pro něj či pro ni pravděpodobně snazší věnovat se své životní zálibě a tak nebude dána příčina k odchodu, nikoli vzhledem k této jeho životní cestě. Tudíž postoj k jogínovu chování byl spíš pozitivní, protože jeho blízcí byli o jeho či jejím zájmu od počátku informováni, případně se o něj sami zajímali a počínání jejich syna či dcery bylo přirozeným pokračováním jejich samotného životního zaměření.

Lze tedy shrnout, že za podmínek, kdy rodiče nejsou informovaní o tom, čemu se jejich děti věnují, nemají stejnou nebo podobnou zkušenost jako jejich děti, nejsou pravděpodobně schopni upustit od svých vlastních představ a plánů, podle nichž by měli jejich potomci žít, budou jejich postoje k odlišnému životnímu stylu jejich dětí spíše negativní. Pokud však mají dostatek informací, podobnou nebo stejnou zkušenost s jógou a respektují a tolerují zájem svých dětí, budou spíše jejich celoživotní zálibě nakloněni. Výzkumem se podařilo zmapovat postoje rodičů dětí, kteří se rozhodli pro jogínský životní styl. Jak jsem se již zmínila, bylo by zajímavým navázáním na tuto práci společné setkání rodičů účastníků jógové školy Rezonance, příp. hlubší získání poznatků v oblasti vztahu mezi rozhodnutím jejich dětí žít jogínským způsobem života a přáním rodičů, aby jejich nejbližší založili rodinu a měli děti..