Lidská krása a transfigurace

Rubrika: Krása a láska

Autor: Elinor Selea

Na začátku přednášky byl promítnut vytříbený erotický film, podobnou ukázku můžete shlédnou níže:

Zkoušeli jste někdy sledovat krásu v její lidské podobě, vyzařující z nádherné ženy či muže? Například při sledování nějakého uměleckého erotického filmu, jehož cílem není provokovat, ale podobně, jak je to u některých klipů z produkce Playboye, ukázat vkusným způsobem krásu ženy? Často se dívám na takové filmy, abych pochopil, co se vlastně skrývá pod pojmem krása. Snažím se ji obdivovat jakoby očima lidí starověku, podle jejich měřítek a podle toho, co oni již dávno považovali za krásu vyjádřenou v ženských tvarech. Z určitého hlediska se podobný film může zdát banální a povrchní, avšak pro duchovního člověka je důležité dokázat změnit úhel pohledu a začít vnímat pravý účel vkusného erotického filmu, který má za cíl vyvolat v nás pochopení a schopnost kontemplace nad tím, co je krásné, vznešené a přirozené - jak v přírodě, tak i v člověku.

Ve vývoji naší společnosti můžeme vystopovat určitý vliv, který se začal projevovat od chvíle, kdy se v západní kultuře objevily různé způsoby vyjadřování krásy lidského těla. Od chvíle, kdy se lidé snažili svoji krásu ztvárňovat navenek. Díky němu se pak lidé měnili v harmoničtější a krásnější bytosti. Vztahuje se k tomu určitá jednoduchá zkušenost, kterou si může každý sám ověřit. Stačí si vzít například časopis z roku 1930, který obsahuje obličeje ze soudobé společnosti, a pozorně si je prohlédnout. Potom si prohlédnout obličeje z roku 1990 anebo 2000 a pokusit se vnímat rozdíly.

Ty tváře si nebudou v obecné rovině příliš podobné, budete vnímat velice jasně rozdíly, a to díky jistému podmínění našeho uvažování obdobím, ze kterého fotografie pochází. Jsem přesvědčen, že řada lidí si při pohledu na nahou ženu z roku 1930 bude myslet, že pochází z let třeba někdy po roce 1900. Proč? Protože způsob našeho pohledu je podmíněn kulturními názory, které jsou v  dané době aktuální. Je zjevné, že toto mentální podmiňování se odráží v každém z nás. Jestliže v dnešní době vypadají lidé určitým způsobem, je to tak proto, že k tomu přispěla současná masmediální kultura.

Obecně by mělo být veřejnosti představováno harmonické lidské tělo, a to i třeba skrze běžný reklamní klip na spodní prádlo. Zdá se mi skoro tragické, že ve chvíli, kdy se žena dívá na módní vzor, který je z fyzického hlediska krásný, tak z hlediska duševního zde není dosažena stejná úroveň. V případě modelek, které vídáme v reklamě či erotickém filmu, by bylo chybou je z duchovního hlediska považovat za vyvinuté, avšak nelze jim upřít, že z tělesného hlediska mají určitou harmonii, která si zaslouží, abychom ji obdivovali. Je to jistě lepší, než kdybychom měli být nadšení ze sledování hororového filmu, který je plný hrůzy a který jen vytváří noční můry. Stejně tak není vhodný ani akční film, který v nás vytváří napětí a je plný různých bitev a stovek mrtvých.

Tvrdím, že estetičtější a vyrovnanější je dívat se na film, při němž můžete kontemplovat krásu harmonického těla. Tento názor je plně v souladu s výzkumy, jejž provedly americké univerzity. Zjistilo se, že filmy, které mají obvykle napínavý děj, jako jsou například horory a filmy, v nichž se často vyskytují kriminální činy, mají velice negativní vliv na diváka především tím, že ho stresují a vyvolávají v něm agresivitu a sobeckost. Směřují ho tak k vibraci s velice nízkými až démonickými energiemi.

Ve studnici tradiční moudrosti nikdy nenajdete směřování k ošklivosti. Kdybyste měli možnost vidět díla indického umění, pochopili byste, že i chrámy Indie jsou plné soch, ve kterých jsou páry anebo i skupiny zcela nahých žen. Tyto ženy jsou zdobeny různými náhrdelníky a šperky. Zároveň jsou ztvárněny velice vitálně a pro západního člověka mohou vypadat až tlustě, ale je třeba si uvědomit, že tato vyobrazení představují právě harmonii mezi vitálním stavem a stavem vnitřní síly, jakou může lidská bytost skutečně dosáhnout. Je zjevné, že dnešní západní ideál hubené ženy je pevně spojen se snižováním mužnosti mužů, která je potvrzena i posledními statistikami. Tento fakt ukazuje, že mužská povaha není schopná vyrovnat se mimořádné síle ženské povahy, a tak má tendenci sugerovat ženám, že mají být více hubené, aby jejich vitalita odpovídala hubenosti a slabosti muže. Je to tragický stav, vůbec to není k smíchu. Dokonce se zjistilo, že i počet spermatozoidu se velice výrazným způsobem snižuje, a to je argument opřený o empirická bádání.

K tomuto neblahému stavu přispívá i chybný způsob výchovy a zde je západní společnost ve velkém omylu v tom, že dává přednost svobodné sexualitě, která se často zvrhává v perverzitu. Navíc prvotním cílem milostného aktu na západě je zisk rozkoše za každou cenu, hlavně rozkoše muže, a takto se dostáváme do současného obecného stavu nerovnováhy energií jin/jang, mužské/ženské, což se následně projevuje různými způsoby. Některá města jsou v současnosti například považována za města homosexuálů, jako třeba San Francisco. Existují také oblasti, kde zase žijí jen ženy lesbického zaměření. Tyto skutečnosti jsou alarmující a neupozorňují nás na pokrok, ale naopak na zpětný vývoj.

Zaměříme-li se na naši úroveň, na naše životy, je třeba, abychom krásu kontemplovali, abychom ji obdivovali a neuzavírali se vůči ní. Měli bychom v nahé ženě, ať již je namalovaná na obraze, nebo se nachází přímo před námi, najít a vidět určitý estetický ideál. Objevovat krásu v jejích různých proměnách. Sami byste se pak stali bytostmi, které jsou vyrovnané a harmonické. Cílem projekce tohoto filmu (ze začátku přednášky) bylo vyvolání určité otevřenosti k tomu, co se dotýká estetického vnímání. Lepší, než se dostat do nižších stavů, ve kterých bytost nemůže pochopit, co je vyšší a co je nižší, je tento druh kontemplace krásy při sledování vytříbených obrazů či filmů. V bytosti se tak probouzí estetický smysl, který není jakkoliv mentálně podmíněn a probouzí se schopnost sublimovat nižší zvířecí pohnutky s pomocí rozlišování. Budete tak schopni otevřít se jiným způsobem a obdivovat harmonickou bytost, ba ještě více, budete schopni vnímat i spojení mezi formou a obsahem.

Při sledování krásy očima lidské bytosti, v níž je např. díky praxi jógy probuzena intuice, získáte bezprostřední poznání určitých dobrých vlastností sledované osoby a budete si moci uvědomovat skutečný potenciál této bytosti. Jestliže se však odmítnete dívat na člověka, ať už na jeho obličej nebo tělo, protože nemáte odvahu dívat se někomu do očí, nebo když nedokážete přiznat, že se vám něco líbí, jedná se v takových případech o tzv. spánek rozumu. A toto potlačování sebe sama i ve vztahu k ostatním nevyvolává nic jiného než patologické stavy. Takže, ačkoliv někteří z vás mohou při sledování erotického filmu pocítit určité hrubší reakce, měli byste si uvědomit, že sledování takového neškodného filmu v sobě nemá nic nemravného.

Krása je v očích toho, kdo se dívá. Víme to všichni. Ten, který má krásu v sobě, bude schopen ve vhodném erotickém filmu vidět krásu, slušnost i estetiku, je-li tam skutečně vyjádřena. V tomto směru jsou díla plná krásy od nadaných lidí jednotně považována za estetická i umělecká. Ovšem ten, který v sobě žádnou vnitřní krásu nemá, tak i když se mu ukazuje, bude vždy vnímat tato díla jako něco ošklivého. Kdo má v sobě ošklivost, vidí krásu před sebou jako něco ošklivého. Avšak zaujímá-li takový postoj, popírá sám sebe, a když popírá sám sebe, tak se vzdaluje od síly života, harmonie a rovnováhy, které již od starověku byly upřednostňovány v autentickém umění.

Můžeme si v tomto směru připomenout například proslulé řecké i římské sochy, které jsou dodnes stále obdivovány. Tato proslulá nahá těla byla asi mnohými z vás již kontemplována. Cenili jste si Venuše, která nemá ani podprsenku, a asi nikdo z vás při tom necítil nějaké pohoršení. Anebo proslulá socha Diskobola, který je také nahý, a přesto je považován za významné umělecké dílo. Škoda, že z tohoto úhlu pohledu umění získalo v dnešní době určitou zkaženost. Nyní se často uděluje velká přednost něčemu, co je škaredé, a dokonce se mluví o určité estetice ošklivosti.

Snažím-li se zjistit, co se děje v současnosti v umění na této planetě, shledávám, že moderní umění prostoupeno ne až tak povznášejícími díly různého druhu. Vezmu-li si například deset čísel časopisu Bonart vycházejícího v Paříži a snažím-li se z nich vybrat jen krásné obrazy, které je možné transfigurovat, často se mi stane, že z deseti čísel, které má každé asi centimetrovou tloušťku, vyberu přibližně jen asi deset stránek, protože ostatní jsou nepoužitelné. Jsou tak špatné, že nelze vůbec mluvit o umění. Je to tak nevyrovnaný stav, že vy, kteří máte také možnost pozorně prohlížet si tyto časopisy, dojdete pravděpodobně ke stejnému závěru.

V tomto smyslu tedy považuji za nutné začít kontemplovat krásu v lidské bytosti i v jejím těle. Východní názor je v této souvislosti velice rozsáhlý a hluboký, tak hluboký, až je to nečekané. Jen někteří z nás vědí, že ve východní kultuře, obzvlášť v Indii, se umění přiblížilo až určité typologii. V tomto druhu umění se učí vyjadřování charakteristik jakéhokoliv slunečního znamení. Je poté jasné, jak vypadají určití lidé podle horoskopu, anebo jak jejich vzhled formují různé subtilní planetární vlivy.

Toto typologické umění vyjadřuje, jak vypadá muž a žena ve znamení berana, jak vypadá muž býk a jak vypadá žena býk atd. Takové souvislosti vysledovali ti, kteří se dívali, ti, kteří přijímali tato tajemství bytostí spojené s universální makrokosmickou skutečností. Samozřejmě, že popírat krásu v člověku a neotevřít se k ní znamená určitý omyl. Je to stav, ve kterém sami popíráme, že jsme lidmi.

Kdybychom ukazovali film o mravencích, asi nikdo z nás by na to nereagoval popudlivě (pozn.: po promítnutí erotického filmu na začátku přednášky pár diváků odešlo). Nedotýkalo by se nás to, a to i když jsou mravenci také nazí. Ale lidskou, vlastní nahotou, jsme šokováni. Indičtí mudrci tvrdí, že nic z toho, co je lidské, by nám nemělo být cizí. Měli bychom si uvědomit, že když se jednou za 12 let v Indii shromažďují na určité duchovní slavnosti poutníci, tak jsou většinou nazí. Ačkoliv nám to může připadat podivné, jsou i bez onoho fíkového listu, někteří pokryti jen popelem, jak muži, tak i ženy. Shromáždí se přibližně šest tisíc lidí, kteří na sobě nemají většinou vůbec nic. Můžete si pak všimnout, že jejich těla jsou velice krásná. Jsou nádherná, mohu-li říct. Nejsou ani tlustí, ani hubení. Když jsem se díval na jejich fotografie v časopise National Geographic, prožíval jsem pocit, že se dívám na antické starověké sochy, které ve spoustě z nás vyvolávají krásné pocity (naladíme-li se na tuto skutečnost).

Jen tolik jsem chtěl říct, zbytek v podstatě musíte učinit vy sami. Pokud vás sledování erotických filmů příliš ruší, můžete se zvednout a odejít. Zavřít před nimi oči a provádět třeba meditaci, aby vás již nemohly otravovat.

Dále budeme mluvit o způsobu provádění správné transfigurace. Prvním krokem správné transfigurace je objektivní pohled na bytost, kterou si přejeme transfigurovat, na její opravdovou povahu. Tato analýza má za účel nalézt nejdříve to, co je krásné, dobré a nádherné v bytosti, nebo ve skutečnosti, kterou chceme transfigurovat. Nikdy nemůžeme transfiguraci provádět, jestliže se na někoho díváme a přitom si uvnitř myslíme, že je třeba hloupý. V takovém případě je transfigurace nemožná, a to i pokud je transfigurovaný člověk opravdu hloupý a projevují se u něho jen mdlé záblesky inteligence.

Musíme se nejprve snažit objevit fakt, že občas je tento člověk inteligentní, a od tohoto stavu budeme následně postupně přecházet k celistvému vnímaní této bytosti jako inteligentní. To vytvoří určitý rezonanční jev (v naší vlastní bytosti) s energií inteligence a způsobí, že se v nás znásobí daná vlastnost, čímž je umožněn a získán přístup k energiím univerzální makrokosmické inteligence (opět dochází k využití zákona rezonance). Od této chvíle se staneme jakoby kouzelníkem, který mění sám sebe i takového hloupého Honzu. Poté je jen otázkou času, kdy se inteligence hloupého Honzy probudí. Může to trvat třeba i pět let, ale také za pět let může být Honza geniální.

Nadále se budeme v této přednášce vztahovat už jen k živým bytostem, protože většina z vás by se pravděpodobně ráda dozvěděla, jak transfigurovat milovanou bytost, nebo nějakou blízkou osobu, a tolik vás až nezajímá transfigurace krajiny či objektů (třebaže i ta je možná).

Ve výchozím stavu, ze kterého posléze projektujeme dobré vlastnosti, si musíme být nejprve vědomi toho, co je krásné a nádherné v bytosti, kterou si přejeme transfigurovat. Pokud v našem výchozím stavu příliš převládá vidění špatných vlastností, pak bude transfigurace jen stěží proveditelná. Každému musí být jasné, že transfigurace nemá nic společného s postupem, který produkuje zaslepená zamilovanost, kdy si člověk sám tvoří skutečnost, která není úplně ve shodě s objektivní realitou. Měli bychom pochopit, že slepě zamilovaný člověk bude vidět tam, kde je ve skutečnosti darebák, klidně i čistého a nádherného prince s nezkaženými a krásnými pohnutkami. Avšak po určitém období přijde tvrdé zklamání, a takový člověk si začne klást otázky jako: „Kde jsem jen nechal hlavu?“, „Co jsem udělal špatně?“, „Jak to, že jsem se díval takovým zkresleným způsobem?“, „Kde se vzala celá ta iluze, kterou jsem viděl?“…