Lidská krása a transfigurace

Rubrika: Krása a láska

Autor: Elinor Selea

Musí nám být jasné, že transfigurace vždy vychází vždy od toho, co je pravdou. Pokud chceme transfigurovat zaslepeným způsobem, ani k tomu nepotřebujeme objekt transfigurace. Můžeme klidně zůstat doma, vzít nějakou tužku a říct, že je to náš milenec a dívat se na ni jako na prince. Toto je velice důležité, abychom ve spojitosti s transfigurací pochopili. Představivost hraje totiž v procesu transfigurace základní roli. Ve chvíli, kdy si něco představujeme (lat. imago - vyvolávat obraz), bude tento obraz, jestliže je vědomě udržován, vytvářet také rezonanční jev se skutečností, kterou vyvoláváme. Jestliže si představujeme ráj, rezonujeme při tom s rájem. Jestliže si představujeme peklo, rezonujeme s peklem.

Z toho vyplývá, že představivost má v transfiguraci důležitou roli, jak bylo řečeno výše. Pomocí představivosti můžeme obdařovat bytost, kterou transfigurujeme, různými vlastnostmi, přičemž při transfiguraci se představivost používá vždy blahodárným a tvořivým způsobem. Transfigurací ale není, když někomu neřekneme, že je hloupý, ačkoliv si to představujeme. Zde není představivost používána blahodárným, ale démonickým, škodlivým, negativním způsobem, a proto se nejedná o transfiguraci, ale o určitou projekci, která nás samotné bude díky rezonanci nabíjet negativními energiemi.

Jestliže je mentální představování dobrých vlastností správně uskutečněno, tak se výsledek zdvojnásobí. Nejprve pomůžeme sami sobě díky naší vizi transfigurované bytosti, kterou se sami rozhodneme vytvořit. V tomto momentě jsme my sami kouzelníkem, jenž tvoří a povznáší se na úroveň této transfigurace, a ve stejné chvíli zvětšuje vlastnosti transfigurované bytosti, a dokonce je v určitých situacích může i probouzet. To, co tato bytost již má v latentním stavu, může dobrá transfigurace dynamizovat a zjistíme tak, že se mohou přihodit i opravdové zázraky, zejména když je naše mentalizace trvalá a podporována velmi silnou energii.

Transfigurovaná bytost může následkem úspěšné transfigurace dosáhnout vlastností, které u ní byly do té doby pouze latentní. Například pokud má v sobě potenciální odvahu, ale přitom si není vědoma této vlastnosti, která v ní je. Ve chvíli, kdy vnímáme tuto charakteristiku, tuto vlastnost a mentalizujeme ji, vyvoláme energie odvahy, sesíláme je na tuto bytost a pak je normální, všimněte si, že neříkám možné, ale normální a zdůrazňuji to, že odvaha dané bytosti se zvýší.

Zde se skrývá kouzlo v tom, že s odvahou, kterou vkládá transfigurující do transfigurovaného, dynamizuje zároveň tuto charakteristiku i sám v sobě. Jinými slovy, pokud mentalizujeme odvahu transfigurovanému, pak i ten, který transfiguruje, zvětšuje odvahu v sobě. To způsobí, že to, co transfigurující mentalizuje, aby se stalo, se uskuteční i pro jeho blaho a zároveň i pro užitek toho, kdo je takto transfigurován.

Transfigurující i transfigurovaný dosahují opravdového vývojového skoku, je-li transfigurace provedena správně.

Je velice důležité pochopit tento aspekt, protože někteří pohodlní lidé si mohou třeba říkat: „Proč se máme transfigurovat?“, „Proč se tím mám vůbec zabývat a trápit, ať si transfiguruje ten druhý v páru sám sebe.“ A ten druhý si zase může říct něco podobného: „Já jsem nádherný i bez transfigurace, ať mne transfiguruje ten první“. Jestliže tento způsob myšlení bude společný pro oba dva, ani jeden nakonec transfiguraci provádět nebude. Pochopitelně, že existují situace, ve kterých ten druhý neumí, nechce, anebo neví, jak to udělat, a zde pak platí, kde nic není, tam ani Bůh nežádá. Ten, který umí, ten který může, ten který mentalizuje, ten to zvládá. A kvalita prožitku toho, kdo transfiguruje, je silně obohacena i v případě, kdy svůj záměr druhému neřekne.

Například v situaci, kdy jsme transfigurovali naši manželku, která o tom nemá ani ponětí nebo transfiguraci nepřijímá a tvrdí, že je to hloupost a že to nemá žádnou cenu. Pak můžete odvětit: „Dobře lásko, pokud nechceš - nechceš, to je tvoje věc.“ a budete přitom provádět transfiguraci, aniž by o tom ona věděla. Můžete třeba odejít z pokoje do koupelny a zde ji transfigurovat sedm minut skrze mentální evokaci. I za takových okolností bude tento jev fungovat a zjistíte, že zkušenost, kterou následně budete díky této transfiguraci mít, je mnohem rozsáhlejší a zajímavější. A díky tomu pak budete i vy jasně vnímat tento vývojový skok.

Provádění transfigurace navíc také velmi usnadňuje kontrolu sexuálního potenciálu, zvlášť u těch, kteří s tím mají ještě problémy, jelikož transfigurace pomáhá naladit se na vytříbené jemné energie. Pokud je navíc spojena s věnováním, dojde k vyladění celé bytosti a jejího vnitřního stavu na subtilní síly konkrétní kosmické mocnosti. V této souvislosti se doporučuje zejména mužům, aby milování věnovali Šivovi. Někdo může namítnout, že je mu bližší věnování velké kosmické mocnosti Kálí anebo jiné, ale je dobré si být vědomi skutečnosti, že tak dochází k vyvolávání a zvětšování velice silných energií, které bude těžší během milování kontrolovat. Kálí totiž může mít sklon podrobovat vás zkouškám. Pokud je milování věnováno Šivovi, a přitom navíc vnímáme milenku jako projev Kálí, nevytvoří se v nás tolik obtížně kontrolované energie.

To znamená, je-li milenka Kálí a milenec Šiva, oba se nachází ve vztahu božského polárního kosmického páru, a pro muže proto není tak těžké kontrolovat energie Kálí. Jestliže se však pouze milenka transfiguruje do Kálí a muž zůstane netransfigurovaný „hloupý Honza“, ztrácí veškerou svoji mužnost. Naopak Šivaická síla je silou kontroly, a tak muže automaticky integruje do makrokosmické sféry universální mužnosti. Není náhodou, že Šiva je někdy transfigurován jako blesk. Je ohromnou silou, která se projevuje, je silou absolutního jangu. Jsme-li si plně vědomi výše uvedených aspektů a máme-li je pevně zakotveny v mysli, naše transfigurace bude účinná. Zjistíte, že obě strany, jak vy – jako transfigurující, tak i oni – jako transfigurovaní, máte současně z transfigurace velký užitek.

Následek transfigurace začíná okamžitě a vyvolává řadu pokroků, které se mohou stát trvalými. Samozřejmě, že skrze transfiguraci se jedinec obohacuje jak psychicky, tak i mentálně. Zároveň dospěje do stavu „naladění se“ (ve smyslu uskutečnění rezonančního jevu) na určité paralelními světy a určité síly z makrokosmu. Jestliže je proces transfigurace plně uskutečněn, bytost může být transformována dokonale. Spatřujeme-li v milence projev archetypální mocnosti Kálí, začne na to reagovat a bude prožívat a projevovat všechny charakteristiky, které jsou Kálí vlastní. Pokud provádíme transfiguraci bez jejího vědomí, můžeme mnohdy pozorovat, že opravdu reaguje přesně podle transfigurace, podle dané kosmické mocnosti, kterou třeba ani nezná. To je velké tajemství, které dokazuje reálnost transfigurace.

Značný počet lidí se domnívá, že transfigurace je jen výsadou umělců. Přemýšlí v duchu: „Copak já mám ztrácet čas tím, abych transfiguroval?“ Je však dobré vědět, že existují různé druhy transfigurace: umělecká, duchovní a také erotická. Umělecká transfigurace v sobě spojuje představivost a inspiraci k určitému tématu. Erotická transfigurace je pro změnu zase nezřídka prováděna zcela spontánně.

V životě můžeme běžně vysledovat klasickou situaci milenců, kteří mají tendenci projektovat vlastní idealistickou představu do bytosti, kterou milují. Tato idealistická představa však není založena na žádné reálné charakteristice archetypálního vzoru milované bytosti. Někdy se říká, že ti, kteří jsou zamilovaní, se chovají jako blázni. Často se jim totiž stane, že takzvaně „ztratí hlavu“ a jsou plně ponořeni do zamilovaného stavu. Jejich inteligence se sníží díky citovému prožívání. Moudré texty potvrzují tento poznatek, že je velice těžké být zároveň zamilován a přitom si udržet bystrou a aktivní inteligenci. To je velikou pravdou běžného života. Avšak na duchovní úrovni, kde existuje úplná rovnováha mezi mentální úrovní a jinými obaly (kóša) bytosti, toto nebezpečí nemůže nastat. Nastává totiž hlavně tam, kde již existuje nesoulad, který pak umožní uskutečnění negativního jevu projekce.

Tyto případy nastávají, zejména když je bytost slabá anebo spekulativní z duchovního úhlu pohledu, tedy když má přebujelou nekontrolovanou představivost. Pak se mohou vyskytnout takové jinak nepochopitelné jevy, kdy zamilovaný vidí to, co ve skutečnosti není. Někomu jinému, kdo se nachází mimo tento stav, se může zdát až šokující, že někdo vidí i to, co neexistuje. A říká si tak: “Co on na něm/ní vlastně vidí?“, „Co našel v tom druhém?“ Ten, který není účastníkem tohoto zamilovaného prožitku, nemá možnost tyto zdánlivé přednosti vidět. Jestliže by se však určitým fyzickým způsobem ztotožnil s nižším mentálním obalem zamilované bytosti, pak by mohl zjistit, že tato vlastnost je ve skutečnosti obsažena uvnitř tohoto člověka, který tak provádí jen určitou projekci. Co říká, že jeho milenka reprezentuje, je jen výplodem jeho představivosti. Milenka však tyto vlastnosti nemá.

V tom je ukryto velké nebezpečí a současně i poučení. Při neustálé konfrontaci ideální milenky s milenkou reálnou, se totiž nakonec vše vyjasní a takto nevhodně „transfigurující“ člověk postupně zjišťuje, že jeho ideální milenka přestává existovat. A od té chvíle přechází do stavu prožívání velkého zklamání. Oproti původní situaci je stav následné deziluze přínosný, protože taková bytost se zbavila sebeklamu. Je sice smutná, že zmizel její sen, ale tento stav je silně projasňující, protože najednou vidí opravdovou skutečnost.

Zklamaní lidé jsou smutní, protože jim chybí stav snu, který projektovali a považovali ho za skutečnost. Transfigurující plný iluzí projektoval sám sebe a tvrdil, že milovaná osoba není hloupá, ale že je naopak inteligentní a chytrá, a to i v případech, kdy tomu tak vůbec nebylo. Během těchto situací se mohou odehrávat zvláštní jevy, při kterých činnosti toho, kdo je transfigurován, jsou tlumočeny skrze tuto vnitřní projekci.

Cokoliv milovaná bytost, jež je iluzorně transfigurována, udělá, je považováno tím, který ji transfiguruje, za projev báječné inteligence. V jeho očích pak hloupost není hloupostí, ale je to inteligence a rafinovanost, je to vytříbený, jasný, opravdový, čistý stav. Jsou to situace, s kterými se již mnoho z vás jistě setkali. Porozumíme-li mechanizmu transfigurace, porozumíme pak také mnohem lépe způsobu, jak tyto situace vznikají. Alespoň je nám díky tomu již zcela jasné, jak velkou moc a hodnotu transfigurace má.

Na základě směřování vašich otázek jsem se dosud zaměřoval na transfiguraci mileneckou, protože vás zajímala více než třeba umělecká transfigurace, která je ale také velmi cenná. Nyní však vysvětlíme, jak můžeme vnímat duchovního průvodce za pomoci transfigurace.

Pro každého aspiranta jógy je velmi žádoucí, aby jím byl duchovní průvodce transfigurován. Provádění transfigurace nám totiž velmi pomáhá, abychom se dostali do tzv. objektivní skutečnosti našeho průvodce. Když ho transfigurujeme, v případě je-li toho hoden, transfigurace automaticky způsobí, že se i naše vlastní vibrace zjemňuje. Například, když se na mistra díváme transfiguračně a přitom se vztahujeme k jeho moudrosti, pak díky našemu vnitřnímu postoji dochází i k propojení s makrokosmickou moudrostí, se skutečnými vytříbenými energiemi moudrosti, a také my se na tyto vznešené energie ladíme. V případě božské bytosti můžeme skrze naši transfigurující činnost rezonovat s její božskou podstatou. „Díváme-li se“ skrze proces transfigurace, budeme schopni naladit se na těžko přístupnou božskou povahu průvodce, tedy bytosti, jež nás směřuje na duchovní cestě.

I pokud jsme původně nebyli schopni rozpoznat v duchovním průvodci jeho moudrost nebo lásku, tak skrze transfiguraci, která nás samotné povznáší, budeme schopni rezonovat a naladit se na vibrace duchovní podstaty průvodce. To, co předtím neexistovalo (například jeho láska), protože v naší duši zatím nerozkvetla láska k němu, bude moci díky transfigurující vizi vzniknout. Za takových podmínek bude náš průvodce schopný vytvořit v naší bytosti více citové energie, což dále umožní, abychom se dostali do rezonance s jeho sférou lásky. Vy, kteří jste pochopili, co jsem nyní řekl, si jistě uvědomujete důležitost tohoto jevu. Vyskytují se však i situace, kdy ačkoliv duchovní průvodce existuje a je plný lásky, moudrosti a dobré vůle, my sami zastáváme postoj nedůvěřivé až tupé bytosti, mající sklon testovat a hledat omyly tam, kde neexistují.

Vytváříme tak často omyly jen v naší vlastní představivosti a vyvoláváme tak smyšlenou skutečnost. Ladíme se tím na subtilní energie podezíravosti, lhostejnosti, nepřijímání a ironie. Sami si takto stavíme neviditelnou zeď, která časem způsobí nemožnost naladit se na duchovního průvodce, i kdyby byl sebeosvícenější. I tam, kde se nachází láska a ostatní ji vnímají, tyto bytosti „mentalizují“ její nepřítomnost a sami sobě tak brání v rezonanci s ní. Nemohou se proto otevřít lásce, ke které však ostatní přístup mají. Ve své bláhovosti takový člověk nebude ani schopen uvěřit, že ostatní tuto lásku skutečně cítí. Necítí ji však ten, kdo je přehnaně podezíravý, uzavřený a jehož srdce je již z kamene.

Tato jeho zkušenost se pro něj stane zákonem, který funguje následujícím způsobem: já necítím lásku, to znamená, že neexistuje. Anebo: já nespatřuji inteligenci, z čehož plyne, že není a ani nemůže být. Tyto analogie jsem uvedl, abyste lépe pochopili, jak používat různé druhy transfigurace. Vysvětlil jsem také, kdy se nejedná o transfiguraci, a že opakem transfigurace je projekce. V případech projekce nedochází k mentalizaci kvalit, vlastností a ctností, které jsou člověku již potenciálně vlastní, ale jde o mentalizaci a projekci různých neřestí, špatných vlastností a zla, jenž z našeho zaslepeného hlediska nemusí být vůbec považovány za negativní. Lidé nacházející se v tomto vnitřním stavu vyvolávají jev projekce s pevným přesvědčením a snaží se projektovat do toho druhého vlastní negativní stavy. Jestliže je projektující například zlodějem, bude přesvědčen, že nikdo v okolí není schopen ctnosti a že všichni se chovají jako zloději. Zde vzpomeňme na moudré přísloví, které velice jasně říká, že soudíme ostatní podle míry naší vlastní perverzity, nebo jinak řečeno: „Podle sebe soudím tebe“.

Vztáhneme-li to k józe, vracíme se k výroku „Krása je v očích toho, kdo se dívá“, a nutno dodat, že i špína je v očích toho, který se dívá. Ve skutečnosti sice neexistuje, ale ten, který je sám plný zlosti, tuto zlost v sobě zvětšuje a poté ji projektuje tam, kde všichni ostatní vidí krásu. Tak může vidět špínu i tam, kde objektivně není. Tak může vidět perverzi, kde ve skutečnosti není. Získává pak veliké potěšení z ničení a zošklivování krásných přesvědčení a upřímného směřování někoho jiného. Doslova se zde jedná o bytost snažící se zničit jinou bytost, jež je přitom božsky směřována.