Vezměte v úvahu, že není a nemohlo by být náhodou, že někteří zvrácení démoničtí dezorientovaní a zbloudilí lidé, budou mít sklon zasít do vašich myslí démonické pochybnosti, abyste tak sešli z duchovní cesty, kterou jste objevili, a aby vás tak přiměli zahodit dobrá léta, jakož i mnoho času a energie, které jste až do současné chvíle investovali na této cestě - a uspěli tak postupně ve snaze se transformovat.

Když jogín potká krásnou ženu s neuvěřitelně harmonickým tělem, nejprve v ní musí zřít mě, Lakšmí. Ve vitálním dechu oné ženy (práně) musí spatřovat Slunce a v její duši vidět odraz Nejvyššího Já (Átman).

Její krása a šarm musí být vnímány jako nebeský oheň a současně muž musí obdařenou ženu vždy vnímat sjednocenou se mnou, velkou Bohyní!

Kálí je také stvořitelkou světů, jelikož ty povstanou z popela očisťujícího ohně Božského vědomí. Současně je činnost Kálí hluboce evoluční, protože nutí lidi (někdy i bolestivým způsobem) se rozvíjet.

Přesto Kálí ve svých - z našeho pohledu někdy i drastických - činech zahrnuje božské světlo a směřování, vědouce, že to je to nejlepší co může udělat.

Tajemství chvíle začátku zůstává neustále hluboko v naší duši. Budeme z něj moci těžit i po delší době. Někdy tak už nevědomě činíme, když třeba znovu vyvoláváme první setkání s nějakou osobou, nebo se nám vracejí myšlenky o tom, když jsme poprvé někam šli, apod.

Jako by se nám po takových chvílích nějak stýskalo - a tím je nevědomě znovu vyvoláváme. Pokud to ale budeme dělat záměrně, výsledek bude ještě lepší.

Nutností na cestě k čisté milenecké lásce je porozumět našim obvyklým chybám, kterých se dopouštíme v „běžném“ či „konvenčním“ páru. Takovýto vztah je od počátku často odsouzen k nezdaru.

Tím, že si budeme své chyby více uvědomovat, můžeme časem vytvořit dokonalé pouto lásky, založené na těch nejvyšších ideálech...

Ti, kteří měli možnost být poblíž, na něj vzpomínají jako na bytost „v jehož srdci v každičký okamžik prozpěvoval Bůh“. Ram Dass o něm pravil: „Netrpěl na žádné velké projevy, jeho učením byly prosté a stručné příběhy.

Obvykle sedával nebo ležel na dřevěné lavici, zahalen do plédové deky, zatímco kolem něj posedávalo několik stoupenců. Lidé přicházeli a odcházeli, vždy se jim ale dostalo pohoštění, moudré rady a několika povzbuzujících slov i požehnání nebo objetí.“

Touha po Absolutnu může mít různá vyjádření, od krátké a intenzivní modlitby k hluboké meditaci, od prostých jímavých slov šeptaných u kříže k hluboce inspirovaným žalmům v katedrálách.

Když se modlíme k Bohu, musíme tak především činit z hloubi duše. Musíme říkat to, co skutečně cítíme, ne to, co si myslíme, že Bůh chce, abychom cítili.

Řada lidí zůstává jakoby trčet mezi dvěma světy: jedním, který musí opustit a druhým, do kterého se bojí spadnout. Chceme být více vědomými, ale současně se toho bojíme, protože to předpokládá stát se zodpovědnými sami za sebe – s ohledy na naše zdraví, kariéru, stanoviska a myšlenky. Jakmile to přijmeme, byť i na jedné z oblastí – již se nemůžeme nikdy vyhnout následkům naší vlastní volby.

Jistěže s praxí pravdy začneme co nejpřísnějším dodržováním základního praktického imperativu nelhat. Lhostejno kolik toho namluvíme o iniciačních a esoterických aspektech spojených s velkými duchovními pravdami, nepochopíme nic, jestliže především rozhodně neodstraníme z naší mluvy lži...

Existuješ jenom ty a objekt: od tebe se nic neočekává, od objektu se očekává vše. Seďte tedy v nepřetržitém euforickém očekávání, ve stavu nejvyšší připravenosti. To je velmi důležité. Buďte objektem pohlceni a absorbováni do něj. Nesnažte se ho definovat, posuzovat nebo chápat, prostě ho reflektujte se stejnou zvědavostí, jako byste ho viděli poprvé v životě. Právě skutečnost, že nemůžete přesně definovat objekt a rozumově mu porozumět, vás vůči němu otevírá...