Nadmentální stav – vyšší způsob chápání

Rubrika: Odhalení

Autor: Advaita Stoian

V životě se často ocitáme v situacích, ze kterých naše mysl marně hledá východisko kvůli pocitu, že k rozhodnutí potřebujeme více informací. Při bližším pohledu však vyjde najevo, že učinit rozhodnutí ve spletitém labyrintu naší mysli je pro nás těžké nikoliv proto, že nemáme k dispozici potřebné údaje, ale proto, že na stejnou věc máme mnoho pohledů.

Zpětně pak někdy litujeme a v duchu si říkáme: „přece jen jsem to měl říct“, nebo: „proč jsem to vlastně neudělal?“…  Přesto se v životě ale dostavují i jasné momenty, kdy se cítíme povzneseně a vnímáme okolní realitu mnohem obšírněji, jakoby z perspektivy orla vysoko na obloze. Ačkoliv je naše hledisko v těchto chvílích oproti běžnému stavu nesrovnatelně obsáhlejší, neunikají nám díky obrovské přesnosti naší perspektivy ani ty nejmenší detaily, což nám dovoluje učinit správné rozhodnutí okamžitě. Z této vyšší perspektivy je vše naprosto jasné, nemůže přetrvat nic, co je mlhavé, nezřetelné nebo příliš složité. Logická otázka tedy zní: „jak můžeme tuto orlí perspektivu udržet trvale?“

Odpovědí je specifický stav vědomí, který je nám za určitých podmínek dostupný. Obecně ho můžeme nazývat nadmentálním nebo supramentálním stavem. Mentální struktura je v něm zcela transcendována a těkavá diskurzivní mysl (ze které povstávají všechny dualistické myšlenky) je utišena, protože přestane být živena naší pozorností. Mnohým se může zdát, že dostat se do tohoto stavu je velmi obtížné. Při troše úsilí si však každý může alespoň do určité míry snadno uvědomit povahu tohoto stavu, kterou ve skutečnosti od běžného stavu vědomí dělí jen pomyslné „mrknutí oka“.

Nadmentální stav je podmíněn pozorností upřenou na to, co jogíni nazývají vidžňánamajakóša, na energetickou strukturu za nižší myslí (nižší myslí je myšlena diskurzivní mysl – manas). Tato energetická struktura bytosti je zodpovědná za naše začlenění do celého univerza a subtilně v pravý čas a na pravém místě propojuje naši individualitu s odpovídajícími univerzálními aspekty. Každý má v sobě tuto strukturu obsaženu, kdybychom ji neměli, rozložili bychom se pod „tlakem“ univerzálních sil, které by ignorovaly naši existenci tady a teď. To, že ji máme, ale ještě neznamená, že si ji všichni uvědomujeme. Ne každý se probudil k bdělému vědomí a pro většinu lidí se tak jedná pouze o potenciál, který je potřeba vědomě probouzet.  

Dokud nerozšíříme své vědomí až na tuto supramentální úroveň, zapojujeme se do univerzálního života pouze ve smyslu přežívání a našemu životu z takto omezené perspektivy vládne zdánlivá náhoda. Když však probudíme vědomí na úrovni nadmentální struktury vidžňánamajakóša, uvědomíme si, že mezi individuální a svrchovanou (absolutní) úrovní projevu probíhá neustálá interakce, díky které je vše spojité a vzájemně synchronizované.

Jednou z prostých charakteristik energetické struktury vidžňánamajakóša je to, že nijak nezávisí na konkrétních aspektech našeho života. Byť je stvořena nám na míru, je univerzální částí naší bytosti. Za běžných okolností bývá nadmentální struktura vědomí skryta a zdá se, že se do přímého vnímání nezapojuje, protože naše pozornost je zcela pohlcena ve vnímaných detailech, a tím vše univerzální a obecné redukuje pouze na konkrétní pojetí.

Vezměte si například místnost, ve které se právě nacházíte. Je pro vás nejspíše nějakou konkrétní místností. Co ji ale činí takto specifickou? Je to její adresa? Barva na stěnách, její zařízení? Nebo to jsou vzpomínky, které s ní máte spojeny? Ve skutečnosti je pro vás mentálním obrazem, který jste si vytvořili a asociovali se všemi těmito konkrétními atributy. Je to místnost, jako každá jiná, vy ji ale nevnímáte jen jako místnost. Vnímáte ji, jako by byla pouze touto konkrétní místností. Její univerzální povaha je překryta konkrétními detaily, které k ní připojila vaše nižší mysl (manas).

To však obvykle nazýváme realitou a zůstáváme tak „fixováni“ na specifickou místnost. Také naše smysly nás zahlcují specifickými vlastnostmi této místnosti, a proto si je s ní nevědomě spojujeme. Tuto realitu místnosti však vytváříme v mysli. Nadmentální úroveň, ze které pramení samotný koncept naší přítomnosti v ní, je pohlcen všemi vnímanými specifičnostmi, takže ve výsledku tuto úroveň vůbec nevnímáme. A stejně je to se všemi detaily našeho života.

Dostat se do nadmentálního stavu je možné právě teď

Ačkoliv je nadmentální struktura zastřena specifickými detaily reality, je možné nadmentální stav realizovat právě teď. Právě teď, když čtete tyto řádky, utváříte si skrze intuici a svůj záměr na nadmentální úrovni nové ideje a zkušenosti. Ty jsou však okamžitě „pohlceny“ mentální úrovní, kde k nim přiřadíte svou vlastní specifickou osobnost. Propůjčíte jim osobní nádech podle svého způsobu myšlení a nakonec se jako další detail připojí k vaší osobnosti, kterou nerozlišujete od jejích základních stavebních prvků.

Je to podobné, jako když se díváte na nějakou malbu. Nevnímáte samotné barvy, protože ty jsou již zakomponovány do tvarů, které celý obraz skládají. Nevnímáte tak třeba pouze červenou barvu, ale díváte se na obraz jako na celek. Stejně je i nadmentální stav zahalen do běžných stavů mysli, které denně zakoušíme.

Asociativní schopnost nižší mysli (manas), která aktuální vjemy vždy spojuje se zkušenostmi z minulosti, aby tak vytvořila mentální projekci pravděpodobné budoucnosti, je důležitá vlastnost našeho myšlení, kterou obvykle zcela opomíjíme (a za naši ignoranci platíme vysokou cenu). Z tohoto hlediska můžeme říci, že mysl kalkuluje pouze s minulostí a budoucností. V nepřítomnosti těchto dvou dimenzí času (minulosti a budoucnosti) je nižší mysl zablokována, protože nemá s čím asociovat vjemy zakoušené v okamžité přítomnosti. Takto můžeme snadno pochopit, jak je možné, že přítomný okamžik, pokud je bděle a pozorně prožíván, je mostem k nadmentálnímu vědomí. Jakmile se nižší mysl zastaví, dosahujeme nadmentálního stavu již bez potíží.

Na nadmentální úrovni vnímáme v našem přirovnání jak barvy, tak i ideu, která má být obrazem vyjádřena. Nemůžeme se dopustit omylu ohledně malířského stylu či obrazy zaměnit atd. Nicméně stejná idea se může stát jiným obrazem, pokud je spojena s jinou osobností, s jinými detaily z minulosti anebo s jiným druhem očekávání. Na nadmentální rovině oproti tomu vnímáme vše naprosto jasně, dokážeme rozlišovat mezi základními idejemi a nenecháme se matoucími detaily ošálit.

V přítomném okamžiku nezůstává pro nižší mysl místo, jste bez mysli, a když jste bez mysli, nastává nadmentální stav (tedy to, co je za myslí).

Duchovní tradice k vysvětlení tohoto jevu často používá ještě jinou analogii: hladinu rybníka. Když je vodní hladina rybníka rozčeřená (ať už vnějšími faktory, nebo prouděním vody), obraz, který se v ní odráží, je roztříštěný. Když je však voda v naprostém klidu, přestáváme odrážený obraz i samotnou hladinu vnímat a do našeho zorného pole vystoupí dno rybníka. Zrcadlový povrh jako by zmizel a nám je odhaleno to, co dříve chaotické odlesky na hladině tak dovedně skrývaly, tedy dno, které je určující základnou rybníka. Nadmentální sféra je analogií dna rybníka, neboť je podkladem veškeré mentální aktivity, současně je ale výsledkem této aktivity překryta.

Stejně jako vodní hladina odráží celek, když je klidná, a roztříštěné detaily, když je rozčeřena, tak i nižší mysl „drobí“ realitu do malých částí úměrně míře svého rozrušení. Výsledkem je zvláštní směs střípků informací, které, aby dávaly smysl, musí naše mysl spojovat na základě dříve osvojených vzorců. Výsledek její práce může symbolicky vypadat nějak takto:

Podobně obvykle vypadá naše „realita“, pokud je podřízena nižší rozumové mysli. Žádný div, že tak často propadáme pocitu, že svět je svým způsobem jakési absurdní divadlo. S takovýmto systémem zpracovávání informací je skoro zázrak, že vůbec dokážeme po dni stráveném v práci najít cestu domů. Navíc jsme kvůli těmto okolnostem snadnou obětí pokusů o manipulaci nebo podvrhnutí kombinací, které upřednostňují nějak specificky pokřivený pohled na skutečnost. Jediným spolehlivým východiskem z této situace je nižší mysl utišit, až se zrcadlený obraz obejde bez zásahů z její strany, protože už je naprosto přesný. Nehybná mysl pro nás přestává ve svém klidu existovat, díky čemuž vnímáme bezprostřední skutečnou realitu.

Pro ztišení mysli existuje mnoho metod a cvičení, které není ani tak obtížné praktikovat. Problém však často vězí v tom, že je nutné obětovat všechny nesmyslné, přitom užitečně se tvářící detaily, které v nižší mysli držíme. Většina lidí při tréningu mysli a meditaci selhává v okamžiku, kdy se mají vzdát obsahu své nižší mysli. A tak hlava řady lidí připomíná garderobu postarší dámy, přeplněnou starými svršky, kterých se nedokáže kvůli jejich „citové hodnotě“ zbavit.

Jiným způsobem, jak alespoň na moment vstoupit do nadmentálního stavu, je zaměření pozornosti na přítomný okamžik. Jak už jsme si vysvětlili, nižší mysl existuje pouze v kontextu minulosti a budoucnosti, kterých využívá jako podkladů pro své asociace. Když se soustředíme pouze na přítomný okamžik, nižší mysl, zarámována zlatým okamžikem TEĎ, zůstane klidná. V ten moment může ke slovu přijít nadmentální stav a rozzářit se.

Výcvik zaměřování pozornosti na přítomnost, i pokud ho provádíme jen párkrát během dne, začne probouzet vědomí na nadmentální úrovni. Vztahovat se k tomuto bytí „za myslí“ pro nás tak bude stále snazší, protože už ho budeme znát, a v okamžicích, které jinak provází zmatek a kdy potřebujeme objektivní pohled na věc, nám bude nadmentální stav přístupný i se všemi výhodami, které s sebou nese.