Narození Ježíše Krista – skutečný příběh dle popisu Jakoba Lorbera

Rubrika: Křesťanství

Autor: Jakob Lorber

Kap. 17 – Odpuštění Salome

1 Když Salome takto promluvila, vstoupila do jeskyně a pravila:

2 „Marie, mou duši zmítá nemalý boj; proto tě prosím, abys dovolila, abych tě zkušenou rukou vyšetřila a poznala, jak tomu je s tvým panenstvím!"

3 Marie se však ochotně podrobila přání nevěřící Salome, připravila se a dala se vyšetřit.

4 Když však se Salome dotkla Mariina těla svou zkušenou rukou, začala hned mocně naříkat a hlasitě křičela:

5 „Běda, běda mi pro mnou bezbožnost a velkou nevíru, že jsem chtěla pokoušet věčně živoucího Boha! Neboť hleďte, hleďte, - moje ruka hoří v ohni Božího hněvu nade mnou bídnou!"

6 Po těchto slovech padla před Děťátkem na kolena a pravila:

7 „Ó, Bože mých otců! Ty všemohoucí Pane veškeré velebnosti! Pomni, že i já jsem sémě Abrahama, Izáka a Jákoba!

8 Nevydávej mě k posměchu synů Izraele, ale navrať mi opět mé zdravé údy!"

9 A hle, ihned stál vedle Salome anděl Páně a promluvil k ní: „Bůh Pán vyslyšel tvé nářky; přistup k Děťátku a vezmi Je a tím se ti dostane uzdravení!"

10 Když to Salome uslyšela, šla po kolenou před Marii a poprosila ji o Děťátko.

11 Marie jí Děťátko ochotně podala a řekla: „Nechť ti je ku spáse podle slov anděla Páně; Pán nechť se nad tebou smiluje."

12 A Salome vzala Děťátko na ruce, držela Je klečíc a promluvila:

13 „Ó, Bože, Ty všemohoucí Pane Izraele, kterýž panuješ a vládneš od věčnosti! Ve vší plnosti pravdy se zde narodil Izraeli Král králů, který bude mocnější než byl David, muž podle Božího srdce! Chválen a veleben buď ode mne do věčnosti!"

14 Po těchto slovech byla Salome brzy opět plně uzdravena, se zkroušeným srdcem vrátila pak vděčně Děťátko Marii a vyšla ospravedlněna z jeskyně.

15 Když však byla venku, chtěla zase spustit pokřik o velkém zázraku všech zázraků, a také hned začala sestře vyprávět, co se jí přihodilo.

16 Ale hned se přihlásil hlas shora a pravil Salome: „Salome, Salome, nezvěstuj nikomu, co mimořádného se ti přihodilo! Neboť ta doba musí teprve nastat, kdy Pán bude Sám o Sobě svědčit slovy a činy!"

17 Salome nato hned zmlkla a Josef vyšel ven a prosil obě sestry, aby se podle Mariina přání opět vrátily do jeskyně, aby nikdo nezpozoroval, co zázračného se v této jeskyni stalo. A obě vstoupily pokorně opět do jeskyně.

Kap. 18 – Mír na zemi, pokoj lidem dobré vůle

1 Když byli všichni shromážděni v jeskyni, otázali se synové Josefovi otce:

2 „Otče, co máme teď dělat? Všechno je dobře opatřeno! Cesta naše údy unavila; můžeme se uložit k odpočinku?"

3 A Josef řekl: „Děti, vidíte přece, jak nekonečné milosti seshora se nám všem dostalo; proto byste měli bdít a Boha se mnou chválit!

4 Viděli jste přece, co se přihodilo Salome v jeskyni, protože byla nevěřící. Proto nemáme být ospalí, když nás navštěvuje Pán!

5 Jděte však k Marii a dotkněte se Děťátka! Třeba se vaše víčka posílí, tak jako kdybyste pevně spali mnoho hodin!"

6 A synové Josefovi tam šli a dotkli se Děťátka; Děťátko se však usmálo a vztáhlo k nim ruce, jako by je uznalo za bratry.

7 Tomu se všichni divili a řekli: „Vpravdě, to není obyčejné dítě! Neboť kdy kdo zažil, aby ho sotva narozené dítě pozdravilo znamením Božím?!

8 Kromě toho jsme opravdu najednou tak posíleni v našich údech, jako bychom vůbec žádnou cestu nepodnikli a byli doma zrána dokonale svěží!"

9 A Josef nato řekl: „Vidíte, byla tedy moje rada dobrá! Ale pozoruji, že začíná být velmi chladno; přiveďte proto osla i vola sem! Zvířata se uloží kolem nás a zahřejí nás trochu dýcháním a svým teplem; a my se uložíme kolem Marie!"

10 Synové tak učinili. A když přivedli obě zvířata blízko k Marii, uložila se u jejího lůžka a dýchala nad Marií a Děťátkem a zahřívala je dobře.

11 A porodní bába pravila: „Vpravdě, nic malého to nemůže být od Boha, jemuž dokonce i zvířata slouží, jako by měla rozum a rozumnost!"

12 Salome však řekla: „Ó, sestro, zdá se, že zvířata tu vidí víc než my! To, co si my sotva troufáme myslet, vzývají už zvířata v Tom, který je stvořil!

13 Věř mi, sestro, tak pravdivě jako že Bůh žije, tak pravdivě je zde před námi přislíbený Mesiáš; vždyť přece víme, že se při narození i největších proroků neděly takové zázraky!"

14 Marie však pravila Salome: „Bůh Pán ti prokázal velkou milost, že vidíš, nad čím se i moje duše zachvívá.

15 Ale pomlč o tom, jak ti byl anděl Boží přikázal; jinak bys nám mohla připravit trpký osud!"

16 Salome slíbila Marii, že bude mlčet po celý život, a porodní bába následovala příkladu sestry.

17 Potom všechno v jeskyni ztichlo. V první hodině před východem slunce však všichni uslyšeli mocné chvalozpěvy, přicházející zvenku.

18 A Josef hned poslal nejstaršího syna, aby se podíval, kdo tak mocně zpěvem chválí Boha pod širým nebem.

19 A Joel vyšel ven a viděl, že je celá obloha plna nesčetných miriád zářících andělů. Udiven pospíšil zpět do jeskyně a vyprávěl všem, co viděl.

20 Všichni byli velice udiveni tím, co jim Joel vyprávěl, a vyšli ven a přesvědčili se o pravdivosti jeho slov.

21 Když takovou nádheru Páně spatřili, vrátili se do jeskyně a vydali o tom svědectví též Marii. A Josef Marii řekl:

22 „Slyš, ty čistá panno Páně, plod tvého života byl skutečně zplozen svatým Duchem Božím; celá nebesa o tom svědčí.

23 Ale, jak se nám povede, až se celý svět dozví, co se zde stalo? Neboť nejen my, ale také všichni ostatní lidé nyní vidí, jaké svědectví pro nás září na nebesích. Viděl jsem to na tvářích mnoha pastýřů, jak je obraceli vzhůru.

24 A zpívali společně s mocným sborem andělů, kteří nyní zcela viditelně vyplňují všechny prostory nebe odshora až dolů k zemi.

25 A jejich zpěv zněl stejně jako zpěv andělů: ,Sestupte dolů, nebesa, ke spravedlivým! Pokoj na zemi lidem dobré vůle! A sláva Bohuna výsostech v Tom, který přichází ve jménu Páně!'

26 Hleď, Marie, toto slyší a vidí teď celý svět; a přijde sem a bude nás pronásledovat, a my budeme muset prchat přes hory a doly!

27 Proto si myslím, že bychom měli odtud co nejdříve odejít, a jakmile budu sepsán - což by se mělo stát ještě dnes ráno - vrátit se opět do Nazaretu a odtamtud přejít k Řekům, z nichž některé velmi dobře znám. - Nejsi téhož mínění?"

28 Marie však Josefovi odpověděla: „Sám přece vidíš, že ještě dnes nemohu opustit lože; proto přenecháme všechno Bohu. Až dosud nás vedl a chránil a jistě nás povede dál a bude nás věrně ochraňovat!

29 Jestliže nás chce před světem odhalit, řekni: kam bychom utíkali, aby nás Jeho nebesa neobjevila?

30 Proto nechť se stane Jeho vůle! To, co On chce, je správné. Hleď, tu na mých prsou spočívá On; Jemu to všechno platí!

31 On však u nás zůstane, a proto nás také neopustí velká Boží velebnost, byť bychom prchali kamkoliv!"

32 Sotva byla Marie takto promluvila, hle, stáli dva andělé v čele mnoha pastýřů před jeskyní a oznamovali pastýřům, že se zde narodil Ten, jemuž platí jejich chvalozpěvy.

33 A pastýři vstoupili do jeskyně a poklekli před Děťátkem a vzývali je; a také andělé přišli v zástupech a vzývali Děťátko.

34 Josef však se svými syny pohlížel v údivu k Marii a Děťátku a řekl: „Ó, Bože, co jen to je? Vstoupil jsi Sám do těla tohoto Dítěte?

35 Jak jinak by bylo možno, že by je vzývali Tvoji svatí andělé? Jestliže jsi však Ty nyní zde, ó, Pane, co se děje s chrámem a se svatostánkem?"

36 Anděl přistoupil k Josefovi a pravil: „Neptej se a nestarej se; neboť Pán vyvolil zemi jako místo Jeho slitování a navštívil nyní Svůj národ, jak to předpověděl ústy Svých dětí, Svých služebníků a proroků!

37 To, co se nyní děje před tvýma očima, děje se podle vůle Toho, kterýž jest svatý, přesvatý."

38 Nato anděl Josefa opustil a šel se opět klanět Děťátku, které se nyní se vztaženýma ručkama na všechny modlící usmívalo.

39 Když slunce vyšlo, zmizeli andělé; ale pastýři zůstali a vyptávali se Josefa, jak je možné, že se to přihodilo.

40 Josef pravil: hleďte, stejně tak, jak zázračně roste tráva ze země, stal se i tento zázrak! Kdo však ví, jak roste tráva? Stejně tak málo vám mohu povědět i o tomto zázraku! Bůh to tak chtěl; to je vše, co vám mohu povědět!"

Odkazy:
www.lorber.cz