Něco podstatného, co nám chybí

Rubrika: Odhalení

Autor: Gregorian Bivolaru

Proces sjednocení který jóga přináší předpokládá tři fáze: nejdříve upřesnění vztahů mezi podobnými aspekty, pak stav jednoty jako výsledek těchto vztahů a nakonec udržování jednoty. Aby se postavil most, musí inženýři dbát na všechny aspekty: na lidi kteří v oblasti žijí a jejich zaměstnání, na vodu a změny výšky její hladiny, předpokládaný rozsah provozu a řadu dalších faktorů. Most nemá účel dočasně spojit dva břehy, ale trvalé spojení. Abychom dosáhli i v životě stejných výsledků, musíme vzít v úvahu všechny aspekty naší bytosti. Každý má jinou charakteristiku. Jóga je účinná pouze když žádná z těchto částí není zanedbána. Například když se zajímáme pouze o fyzický aspekt, aniž bychom se starali o fungování mysli, mysl nás bude brzdit ve snaze dosáhnout stavu jógy. To platí i naopak. Člověk není jen spojením mezi tělem a myslí. Na lidskou bytost se hledí jako na šest aspektů: Její vztahy, způsob života, tělo, dech, smysly a mysl. Všechny části jsou neustále aktivní a fungují jako jednotný celek. Co se stane jedné z částí může ovlivňovat i ostatní. Soudržnost celku je udržována díky silám, které sídlí v srdci. Stav jednoty, který v józe sledujeme může přijít jen pokud se ztotožníme s touto silou. Cesta do srdce se stane jasnější do té míry, do jaké postupujeme na duchovní cestě, která musí být strukturována podle všech těchto šesti aspektů.

Přitom je nezbytný ještě jeden prvek. Můžeme ho vyobrazit pomocí povídky: Byl kdysi král, který se dostal do ohrožení života a nevěděl, co má nejlépe udělat aby zabránil nebezpečí. Poradil se se svými rádci, ale žádný mu nedal uspokojující odpověď. Nakonec zaslechl krásná slova o starém mudrci, který žil osamocen v klášteře v horách. Náš král se rozhodl jej vyhledat a požádat o radu jej. Cesta byla dlouhá a pro krále, který měl v mysli neklid kvůli hrozícímu nebezpečí, nepříjemná. Když se konečně dostal k cíli, našel starce jak pracuje v zahradě. Představil se, ihned prozradil důvod své návštěvy a nahlas starci přikázal, aby našel řešení. Moudrý stařec přitom pokračoval dál v práci, potichu, aniž by jen zvedl pohled. Král se rozhněval, ale potom začal pozorovat klidné a pravidelné pohyby starce. Znovu se jej zeptal, zda mu může pomoci. Starý mudrc naznačil hlavou aby si vzal nářadí a aby ho napodoboval. Pracovali takto v tichu delší dobu jeden vedle druhého. Králi se začala práce i tichá společnost starce líbit. Mysl se mu stala klidnou, mírnou, a jeho srdce se stalo lehkým. Najednou přeskočil plot zahrady ozbrojený člověk, ale upadl a zranil si vážně ruce. Král si ihned roztrhl košili a udělal z ní obvaz na jeho zranění. Ten člověk mu padl k nohám, poděkoval a poprosil o odpuštění. "Proč žádáš odpuštění?", řekl král, "neudělal jsi nic zlého!" Ale muž odpověděl: "Odpusť mi, protože jsem tě přišel zabít!" Král pohlédl překvapeně na mudrce, ten se usmál a pravil: "Vypadá to, že jsi našel svoje řešení..."

Podívejme se teď jak v jogínském systému chápat vztahy k ostatním. Skrze vztahy pochopíme způsob, jak se chováme vůči ostatním, způsob, jak s nimi mluvíme, jak vedle nich žijeme, jak je ovlivňujeme a jak jsme sami jimi ovlivňováni. Předpokládáme poučení minulostí, abychom jednali správně v budoucnosti. Ale toto není praxe, kterou můžeme nacvičit. Naše vztahy mohou být dobré nebo špatné. Díky paměti můžeme přemýšlet o jejich povaze a cítit, co v nás vyvolávají. Následkem tohoto pochopení se můžeme dále rozhodovat, jak v budoucnosti jednat. Tento proces je nejprve retrospektivní a následně prospektivní. Všichni můžeme občas dělat chyby, které ovlivňují budoucí vztahy. Ale můžeme také transformovat tyto vztahy díky úsilí předurčení a proměny. Nemluvíme o strachu z případných omylů. Jediným nebezpečným aspektem je neschopnost rozlišování. To je velice dobře vyjádřeno v textu jógasůtry Patandžaliho. Jógová praxe nás nemá oddělit od společnosti, ale má nás vést k širší spolupráci s našimi kamarády, kolegy, mistry a se všemi těmi, se kterými se v životě setkáváme. Rovněž bychom si měli najít čas analyzovat naše postoje v rámci mezilidských vztahů.

Jak by měl být spojen náš způsob života s duchovní disciplínou? Mysleme na to, jak žijeme. Důležité je pozorovat náš každodenní život a rozvíjet správnou disciplínu. Toto úsilí zaměřené k introspekci je velice důležitý aspekt, pro který je důležité, abychom dbali na naši osobu a na to, co máme dělat. Pro doktora je nemístné aby se oblékl jako noční hlídač, minimálně tehdy, když k němu přijdou lidé na vyšetření. Náš vztah k čistotě a prostředí ve kterém žijeme ovlivňuje způsob jak žijeme. Být spokojený s tím co máme nebo nemáme je také vlastnost, kterou je dobré rozvíjet. Máme tendence vidět spíš to, co nám chybí, než to, co máme. Představme si, že půjdeme na nějakou večeři. Všechno je tam velice příjemné, společnost je milá, prostředí krásné, jídlo mimořádné, ale vyskytne se jeden rušivý okamžik: nevhodné podávání desertu. Když budeme vyprávět o této večeři, budeme vzpomínat pozitivní aspekty? "Viděl jsi, jak vypadaly zákusky? Jakým divným způsobem je podávali?" řekneme.Vypadá to, že čím více máme možností, tím méně jsme spokojeni.

Občas může vést malá změna k hluboké transformaci celé osoby. Pokud denně přemýšlíme o tom, co jsme dělali včera a také pokud myslíme na to, co budeme dělat dnes, můžeme se také transformovat. Není k tomu potřeba celé hodiny, pár minut bohatě postačí. Součástí tohoto způsobu života je postoj k tomu, co jsme udělali. Máme činit všechno co nejlépe, aniž bychom dbali o výsledek který nezáleží až tak na nás. Nemůžeme učinit více než čeho jsme schopní. Je dobré mít skromné, realistické a duchovní chování v běžném životě. Existuje spousta faktorů, které nám mohou pomoci k zaujmutí takové osobní disciplíny. V Indii existuje například řada spisů a legend, které rozpráví o člověku, o jeho citech, činech a myšlenkách. Tyto příběhy obsahují hněv, žárlivost, ambice, nenávist, strach, přátelství, lásku, soucit i pokoru. Pokud pozorně čteme takový text, můžeme nalézt drobnosti které pomohou ujasnit aspekty naší osobnosti. Mohou také vést k prvnímu uvědomování sebe sama a následkem toho k úsilí transformace. Bezpochyby takové spisy existují po celém světě. Jiná možnost je navštěvovat mimořádně blahodárná místa, ve kterých je k dispozici dostatek energie potřebné k našemu pokroku. Některá taková místa vytříbí naši bytost, ať je to v chrámu, přírodě či kousek od našeho domu. Rovněž může být velice prospěšná rozmluva s dobrým přítelem. Máme k dispozici spoustu prostředků. A ohledně způsobu našeho života bychom měli mít upřímný vztah sami k sobě.

Podíváme se teď na několik aspektů týkajících se vztahu k našemu tělu a uctivému postoji k němu. Na zdraví je v józe pomyšleno s představou, že tělo je nástroj ve službě naší touhy. Musíme mít k němu velkou úctu, protože od něj mnoho žádáme a plní množství funkcí, o kterých někdy ani nemáme potuchy. Jaké by to bylo kdybychom se museli navíc soustředit na každý tep srdce? Na druhou stranu, jakýkoliv konflikt v těle se odrazí v mysli a naopak. Můžeme říci, že máme klidnou mysl, když máme problémy se stravováním, anebo když se nám chce zvracet? Když je tělo nemocné a v obtížích, mysl se blokuje. A můžeme také říci, že když jsme neklidní tělo není rušeno? Musí být špatné trávení vždy způsobeno virem nebo nesprávnou potravou? Jogínské polohy udržují tělo v pořádku, v harmonii a umožňují nám vyhnout se některým mentálním problémům. Tělo je věrný odraz našeho mentálního stavu. Ásány hathajógy nebudou řešit okamžitě všechny fyzické problémy, ale i tak jsou důležitým faktorem, protože prostřednictvím těchto cvičení budeme více pozornější k našemu tělu a dokážeme tak odstranit velký počet problémů. Pozornost kterou věnujeme tělu vytvoří hlubší uvědomování. Poznání těla je prvním krokem k celkovému poznání naší bytosti díky prosté metodě, která začíná s tím co vnímáme v zrcadle. Universální charakter této metody je nádherný.

Bez ohledu na kulturu ve které jsme vyrostli můžeme vždy vycházet ze stejného bodu. Není potřeba žádné zvláštní víry v náboženství, ale přitom je možné dělat velké pokroky. Díky zkoumání těla se v nás rozvíjí citlivý postoj k němu. Tělo můžeme srovnávat s chrámem. Na začátku, když zatím prozkoumáme jeho stavební základ je mnoho věcí, které zůstávají nepochopené. Některé se nám zamlouvají, jiné ne. Jakákoliv duchovní stavba obsahuje dva prvky, vlastní stavbu a oltář. Postupně nás bude spíše přitahovat oltář, ale rovněž pochopíme, že je nutné věnovat pozornost i celku, abychom pochopili celý chrám. Oltář musí být součástí posvátné stavby. Podobně i v případě těla. Musíme o něj pečovat s úctou, protože je sídlem něčeho velice důležitého. Je pravda že pokud se staráme pouze o "budovu", která je tělem, nedostaneme se nikdy k oltáři. Ale pokud ho zanedbáme, riskujeme vytvoření nerovnováhy s tajuplnou skutečností uvnitř nás. Jestliže se v chrámu pokoušíme vcítit do míru toho místa a přitom nám na hlavu padá ze stropu omítka, asi nás to bude vyrušovat. Jestliže připravíme velice chutné jídlo, ale podáváme ho ve špinavém talíři, něco nebude v pořádku. Všechno je otázkou poměru. Postarat se o čistotu talíře, ale nestrávit celý život nad umýváním nádobí.

Když začínáme skutečně poznávat tělo, objevíme dva aspekty. Na jednu stranu fakt, že je v neustálé přeměně a na druhou stranu to, že si můžeme tyto změny uvědomovat ale vědomí samo o sobě zůstává nezměněné. Dva velké objevy. Máme na jedné straně vědomí, které se nemění a na druhé straně systém, který má měnící se povahu. Pochopíme, že pomocí těla se můžeme hodně transformovat. Můžeme jím náš život zničit, ale také zkrášlit. My jsme ti, kteří o tom rozhodují. Budeme používat tento nástroj, abychom se vyvíjeli, nebo ho necháme aby nás využíval a ničil? To je velká výzva a šance, které se nám nabízí. Od okamžiku kdy přesně poznáme cíl těla víme co máme podporovat a co blokovat. Ale neexistují dvě stejné bytosti a nikdo nevnímá vlastní tělo pořád stejným způsobem. Proto nemůžeme nikomu poskytnout již hotový recept.

Následující tři prvky se vzájemně neustále ovlivňují: dech, smysly a mysl. Jestliže provádíme nějakou činnost která působí na jednu z těchto částí, pak účinek který touto činností vyvoláme ovlivňuje i ostatní části. A je to mysl která se nám jeví vládnout ostatním dvěma. Přitom i ji můžeme ovlivňovat skrze jednoduchou strategii, kdy měníme naše stavy pomocí dechu. Když se chceme dostat až sem, je třeba zjistit, jak se dá používat vědomé dýchání. Dech je velmi tajemný. Teď nemluvíme pouze o vzduchu, i mrtvola má kolem sebe vzduch přitom jej nemůže využít. V našem výkladu nám může pomoci krásný příklad z Upanišád: Mezi smysly, myslí a dechem vznikla plamenná roztržka. Rozhodly se že zjistí, kdo z nich má nejdůležitější roli a proto se obrátili na Mistra aby jim poradil. "Nejdůležitější částí je ta, bez které nemůže přežít celek", řekl Mistr. A proto se mysl, smysly a dech dohodly, že každá na okamžik opustí tělo aby zjistily, co se stane. Jako první odešly z těla smysly a viděly, jak život pokračoval dále i bez nich. Dále odešla mysl a i když se ostatní aspekty staly monotónní, život pokračoval. Nakonec odešel dech a v ten moment smysly a mysl cítily, že jsou také odstraňováni z těla, takže se sklonily před zjevnou pravdou a přiznaly tímto způsobem prvotnost dechu. Z toho plyne, že život je úzce spojen s dechem, který ovlivňuje všechny činnosti.

Co se stane, když se rozhodneme jednat? Předpokládejme například že chceme uchopit tužku ležící na stole a dát si jí do kapsy. Tato jednoduchá činnost předpokládá vytvoření procesu, jehož původ je za myslí. Musí existovat určité já, které chce tužku. Aby toto já mohlo uchopit tužku na stole, musí zde být nějaké spojení mezi tímto výchozím bodem a myslí a další spojení mezi myslí a tělem. Tato spojení jsou neoddělitelná od celku bytosti a skrz ně proudí, jakoby nějakými kanálky, právě ona energie o které jsme již mluvili: prána. Můžeme o nich uvažovat jako o vodičích nebo také jako o vlnách, které umožňují spojení potřebné pro jakoukoliv činnost. Je-li funkce nějakého kanálu špatná, riskujeme tím, že nedosáhneme předpokládaných výsledků. V takovém případě nemusíme být schopni uchopit tužku nebo ji nebudeme moci dát do kapsy. Prostředkem této energie je právě dech a ve spojení s naším stavem vědomí ovlivňuje proudění energií v organismu.