O co svojí praxí usilují jogíni?

Rubrika: Momenty

Autor: Gregorian Bivolaru

O co vlastně usiluje jogín? Proč praktikuje jógu?

Jogíni si přejí víceméně to stejné, po čem toužíme my všichni, aniž bychom to však někdy během života měli jasně na zřeteli. Touží svým mikrokosmem, kterého jsou si plně vědomi, obsáhnout celý makrokosmos, tedy Univerzum, kterým jsou trvale obklopeni. Míří ke splynutí s nekonečnem, které nás bez ustání obklopuje. Chtějí a vytrvale touží obejmout to, co objímá je. Ať už jsme jogíni nebo lidé bez konkrétních duchovních cílů, všichni vědomě či nevědomě nějak trpíme, protože se cítíme být vyděleni z Celku.

Přirozená aspirace po Celistvosti se projevuje touhou obsáhnout prostředí, které nás obklopuje, začlenit ho do nás. V józe se tím myslí vplývání, integrace vnějšího světa do toho našeho vnitřního. Dosažení tohoto jevu je pak přímým způsobem potvrzeno prožíváním nevýslovné harmonie, kterou budeme vnímat jako oceán nekonečných odstínů štěstí uvnitř nás.

Toto směřování k celistvosti je charakteristické pro všechny bytosti a aspekty projevené skutečnosti, ale pouze v případě lidí, a ani u nich ne pokaždé, může být skutečně úspěšně završeno. Na organické úrovni je spatřitelné v tendenci „podrobování si“ životního prostředí, jeho požírání a tyranské napadání. V každém tyranovi se zrcadlí tato nemohoucnost, neschopnost pojmout prostředí, které ho obklopuje, do jeho vnitřního světa, ve skutečnosti nemohoucnost EXISTOVAT. Despotismus v sobě toto zápolení nutně obsahuje, směšnost kapičky slzy, která chce vládnout moři. Despota nepřijímá prostředí, které ho stvořilo, místo toho ho pojímá silou.

Vplývání vnějšího světa do vnitřního se zdá být samotnou podmínkou BYTÍ. Myšleno tak, že až tímto způsobem plně porozumíme významu slovesa „být”. Z čistě biologického pohledu je prvotním pokusem o naplnění těchto podmínek náš HLAD: přesto se jedná o pokus neúspěšný, vplývání vnějšího do vnitřního je zde jen částečné, jedná se o prostou asimilaci. Poté přichází DÝCHÁNÍ, které je jogíny blahořečeno jako velice důležitá metoda k zpřístupnění BYTÍ, protože nám dovoluje dosáhnout nekonečného množství mimořádných účinků. Ale dokonce i tento způsob zůstává jen na úrovni začlenění, přestože je daleko bohatší.

Jediným příkladem dosažení BYTÍ na biologické úrovni se zdá být naprostá láska a Erós. Při jejich skutečném, neomezeném a nejvyšším dosažení jsou láska a blažený Erós analogicky řečeno krví, kterou získáváme a předáváme, a tak se lidstvo, společně s jeho dalšími realitami (jinými slovy s vnějším světem) stává zcela vnitřním světem. Ve fascinujících záhadách vítězného Erótu, jako v kterémkoliv úspěchu BYTÍ, je zde cesta umožňující transcendenci. Jelikož krev, jako kterýkoliv jiný vnitřní svět stojící za svým nosičem, je vždy transcendentní ve své emanaci, přesto že je projevená a fyzická, má transcendentální vlastnosti.

Pravděpodobně to je ten důvod, proč mudrcové z Orientu zdůrazňují, že:

Když je láska nekonečná, nemožné se lehce stává možným.

Toto vplývání, které je naplněním BYTÍ, je zázrakem člověka: Nemůžete být zamilovaní, aniž byste toužili být láskou samotnou, nemůžete se stát moudrým, aniž byste chtěli jako Buddha být moudrostí samotnou. Nemůžete být básníkem, aniž byste se chtěli stát poezií samotnou. A tedy konečně: nemůžete být jogínem, aniž byste se chtěli stát jógou samotnou.

V ryzí duchovnosti (a ne v jednoduchém, povrchním duchovním zájmu) existuje cesta, jak získat úplnost skrze přijetí zbytku, který je postrádán, což nám brání v plném naplnění, v dosažení celistvosti.

Jogíni v podstatě chtějí svým úsilím, postoji, stavy a způsobem myšlení vstřebat vnější svět a vnitřní hlubokou reflexí obsáhnout vše, co je obklopuje: přírodu, společnost, planetu, vesmír a dokonce (téměř) Boha samotného.

Jogíni celou svojí silou chtějí víceméně to, po čem toužíme my všichni: vzepjetí, sjednocení, cestu ven z pasti oddělenosti, kdy se jedinec cítí sevřený a omezený bez toho, aniž by sám objímal a obsáhl své okolí.

Proč Ježíš byl a stále je často nazýván synem Člověka namísto synem Boha? Právě proto, že učinil celý vnější svět svým vnitřním světem. A božství je smyslem této úplnosti, jakmile se stala vnitřním rozměrem. Díky tisíci letům zkušeností z přímé praxe jogíni věří, že proměna vnějšího světa ve vnitřní je tím pravým smyslem výrazu „nekonečné v konečném”.