O rozumu, jeho funkci a způsobu, jak může být transcendován

Rubrika: Podněty

Autor: Gregorian Bivolaru

Rozum nám dává velkou sílu. Používáme ho jako nástroj k přemýšlení o bytostech, věcech a činech. Lidé často používají tuto sílu k hromadění životních zásob, ke zvyšování jejich pohodlí nebo citového uspokojení a k posílení ega prostřednictvím nuceného dosahování kontroly nad okolím. Cestují na různá místa a do vzdálených zemí, ve svých vlastních domovech sledují televizi ukazující obrázky prvních lidských kroků na Měsíci, studují makrokosmos, psychologické rysy odlišných civilizací apod. To jsou jen některá fakta, která mohou naznačit obdiv a respekt k lidské mysli.

Avšak ti samí lidé se také dívají na civilizační životní problémy jako je například znečištění a jeho důsledky, sledují války a vraždy, obvyklé ekologické potíže, uvažují o výzkumech neuróz, sebevraždách, drogách… (jevech často v zákulisí osnovaných satanickými organizacemi) Nemůžeme pomoci nezajímáme-li se o to, jestli je lidský rozum vše, co potřebujeme k úplnému štěstí.

Z duchovně transformujícího hlediska, v podání všech moudrých světa, musí být rozum transcendován a naše úsilí a energie zcela houževnatě směřována k věčnému Já, k podstatě uvnitř nás (Atman), za účelem uniknutí z entropie a šílenství, které výhradně racionální vědomí může přivodit.

Velký fyzik A. Einstein vyzval lidstvo: "Existuje velká poptávka po novém způsobu myšlení vystupující a vyvíjející se v lidech, chtějí-li přežít a usilovat o vyšší úrovně vědomí". Chceme-li poznat všechny hranice tohoto nástroje, nemůžeme to dokázat tak, že se ho úplně vzdáme. V takové situaci zvažujeme a hledáme způsob použití rozumu tak, abychom ho změnili v lepší. Vrátíme-li se k našemu duchovnímu kontextu, zajímá nás, zda můžeme použít náš rozum za účelem proniknout za něj. Tento zjevně paradoxní přístup, při kterém je rozum používán k transcendenci sebe sama je dobře znám ve východní duchovní tradici jako džňána jóga, nebo-li cesta rozlišování skrze intuitivní poznání. Tato duchovní cesta poskytuje nádhernou metafyzickou čistotu, vycházející z některých základních funkcí mysli, jako je například zdůvodňování a rozlišování.

Stejně jako moudří lidé používají vznešeně sexuální energii při tantrických technikách, může být také rozum používám k dosažení moci nad některými velkolepými mystickými energiemi a neviditelnými silami, jenž vedou moudrého aspiranta ke stavu duchovního osvobození (zatímco bláhová přání by ho oproti tomu svazovala stále silněji). Narozdíl od zřejmého ohrožení a překážek během chaotického použití sexuální energie, v případě zatemnění zdravého rozumu chorobně nerozhodných osob musíme vážně přemítat o hranicích a funkci rozumu.

Mysl používá dělení na subjekt a objekt, jinak řečeno rozlišuje poznávající subjekt a známý objekt. To je založeno na smyslové informaci a ta působí na spojitý proces vytvořený intelektem Buddhi. Mysl funguje prostřednictvím uspořádané analýzy, užívající systematického zpracování dat, které stojí na zákonech logiky.

Omezený rozum není schopen správně pracovat s informacemi, které se jeví být paradoxními nebo nelogickými (například fakt, že věc "A" může také být "negace A" ve stejném okamžiku, nebo fakt, že horní a dolní hranice nekonečné jednoty se sbíhá). Také si musíme povšimnout, že rozum není znám a definován vnitřními nevyslovitelnými aspekty, které mohou být zakoušeny jen na subjektivní úrovni.

Je pozoruhodné že velcí myslitelé, kteří položili základní kameny při pochopení univerzálních zákonů a principů, přiznávají ve svých autobiografiích roli tajemnému, samovolnému a nevýslovnému pochopení. To bylo klíčem k hlubokému zjevení, hlubšímu než jakýkoliv analyticko-systematický proces myšlení vůbec, hlubší, než jak by mohl být rozvíjen prostřednictvím rozumu.

Zde byla dokonce zmíněna skutečná alchymie mysli při hledání pravdy: "Nebylo to díky rozumu, že jsem dosáhl znalostí základních zákonů vesmíru", řekl Albert Einstein. Slavný filozof William James upozorňoval na některé další existující úrovně vědomí, kterých by mohla lidská bytost dosáhnout, nebo na jiné nesdělitelné cesty vědění, které popisují skutečné poznání zákonů vesmíru, například:

1. přerušení toku mysli během proniknutí hiatusu do našeho rozumu (mezi dvěmi myšlenkami existuje vždy mezera, hiatus, čili máme na mysli proniknutí do prostoru tohoto okamžiku)
2. ukrytí, způsobené závojem vlastní připoutanosti k rozumu

James také upozorňuje na nebezpečí předčasného zablokování našich kanálů komunikace s absolutní realitou a se subtilním vesmírem, které oba můžeme vnímat mimo nás i uvnitř nás, což může nastat předtím než dosáhneme jednotlivých cest poznání jenž transcendují rozum.

Nyní, jestliže pochopíme v jasném a odpoutaném postoji všechny doposud vylíčené poznatky a jestliže uskutečníme pravý význam praktikování jógy, jenž (je-li správně aplikována) může poskytnout hluboký stav jednoty mezi naší bytostí jako mikrokosmem a celým projevem jenž je součástí makrokosmu, a pokud zároveň chápeme, že je to naše připoutanost k různým aspektům projevu (vnitřním nebo vnějším), která nás poutá v iluzi dvojnosti, tehdy budeme schopni pochopit hlouběji a hlouběji zákony řídící celý vesmír. Budeme postupně schopni pojmout v našem vědomí tajuplný svět, tedy koexistenci jemných světů.

Prostřednictvím takového duchovního průzkumu, jenž je založen na dočasné ryzí cestě nápravy, se objevují různá rozlišovací zjevení a netušená poznání, které povedou k transcendenci našich vlastních podmiňujících tužeb. To vše nás směřuje k hlubšímu a úplnému porozumění celku. Tento slučující pohled je ve skutečnosti vyjádřením svobodného vědomého přístupu do kauzálního světa, kterého můžeme poměrně lehce dosáhnout pomocí probuzení a vytříbení adžňa čakry v naší bytosti.

Na konci této fascinující duchovní činnosti bude uskutečnění stavu poznání téměř všeho; úplné moudrosti a také úplné čistoty. Avšak stále musíme vědět o existenci pasti, jenž nám může zabránit v dosažení nejvyššího uskutečnění a v komunikaci s Bohem. Chceme neustále znát vše, ale přitom chceme zůstat sami sebou, v naší vlastní osobnosti "toho kdo poznává". To není již nadále možné. Neuvědomujeme si totiž, že bez ohledu na to, kolik z našeho omezeného poznání přidáme k tomu co již známe, nikdy to nepovede k nekonečnosti. K provedení posledního kroku na této cestě, ke konečnému překročení hranic poznání se musí ten, kdo poznává, rozplynout, to znamená trancendovat dualitu mezi "poznávaným objektem" a "tím kdo poznává". Toto je jediná cesta proniknutí do božského tajemného středu prázdna, s cílem poznání podstaty všech věcí a bytostí skrze úplné ztotožnění.

Ne náhodou Starý zákon praví, že existuje jen jediný Bůh a neexistuje nic nad Ním. Mnoho lidských bytostí, stejně jako andělů se silnou myslí cítí tuto past a ačkoliv chtějí být s Bohem, zůstávají prozatím v kukle jejich oddělenosti, v omezené identitě. Tento pád nastává u bytostí, jenž udržují své vědomí ukotveno v manipura čakře, neustále v sobě uchovávají egoistickou touhou po moci. Džňána jóga je poměrně náročná duchovní nauka z důvodu nutnosti vyhnutí se tomuto velkému riziku, jenž s ní přichází. Zenový buddhismus spojující koan (cvičení mysli jenž zastírá a ohromuje rozum) a zazen (tradiční meditace) je příkladem takové nauky.