Obyvatelé Západu objevují techniky východního milování

Rubrika: Vira (muži)

Autor: Rezonance

Mimořádné duchovní dobrodružství zažil v roce 1968 švýcarský spisovatel Daniel Odier, když odešel do Asie přitahován mystériemi východní duchovnosti. Setkání s Lalitou Devi, tantrickou mistryní, pro něj znamenalo opravdové znovuzrození. S její pomocí se učil, co znamená být opravdu živý a umět vnímat božskou povahu lásky...

"Devi mi vzala dlaň a rychle mi ji položila na žhavé uhlí. Začal jsem křičet a rychle jsem ruku vytáhl. Na dlani mi nezůstala ani jediná stopa po popálení, nepociťoval jsem žádný pocit spálení. A přitom uhlíky byly pod tíhou mojí ruky stlačené. Devi se na mě klidně podívala a tajemně se usmála. 'Teď jsi mohl vnímat subtilní podstatu ohně.' Zůstal jsem potichu a díval jsem se na svou dlaň jako bych čekal, kdy se dostaví bolest a pocit spálení. Vypil jsem trochu čaje a začal jsem přemýšlet o pocitu ústupu, obrany, který jsem prožil v období meditace. Poté jsem s ní o tom mluvil..."

"Největší náš pocit obrany je obrana před extází, protože v tu chvíli cítíme, že abychom se vzdali úplně, musíme se vzdát všeho, co pro nás znamená jistotu a stabilitu, vzdát se veškeré víry a přesvědčení, které jsme si vytvořili a udržovali několik let. Musíme se vzdát celé životní filozofie.

Naší víry, našich nápadů, dokonce i pojem prázdnoty, absolutna nebo Shiva nám překáží k dosáhnutí extáze. Je jednoduché vzdát se nápadů. Je mnohem obtížnější vzdát se konceptů, filozofie a náboženského přesvědčení. Jaký je rozdíl mezi ateistou a věřícím? Oba představují dvě strany jedné mince. Není problém ve víře nebo v nevíře. Problém je v komunikaci se samou povahu lidské mysli. Je to, jako bychom se topili v jezeře. Často ztrácíme sami v sobě schopnost učení a konceptu vyrobeného společností a nepochopíme, že si takto stavíme štít proti Bohu. I nejjemnějšího učení se musíme vzdát na cestě k duchovnu poté, co jsme si ho osvojili.

Odvaha tantriků spočívá právě ve vzdávání se těchto učení ihned, jakmile je pochopili. Když existuje neustála transformace, přichází chvíle, ve které se vědomí už o nic neopírá. V této chvíli přichází probuzení. Jenom úplné vzdání se předsudků a nápadů nám může otevřít cestu k Bohu."

"Slyšel jsem jednoho mistra, jak mluvil o postupování k probuzení..."

"Je to tak. Nestačí najít valounek. Je potřeba ho brousit až do chvíle, když zlato začne oslepovat svým zářením celý vesmír."

Devi jedla pomalu, každý její pohyb byl plný harmonie, každé její sousto vypadalo, že jí přináší hlubokou radost. Tento způsob, nechat se vstřebávat radostí ze života, se odrážel ve všech jejích činnostech. Měl jsem dojem, že nic nedělá mechanicky. V její přítomnosti všechno směřovalo k hlubší komunikaci, zůstat neustále zakotven v realitě.

Proto se pro mě všechno stalo učením. Při vlastní analýze jsem v těchto chvílích objevil hiatus, chvíli přerušení, který označuje v našem každodenním životě chvíli kdy úplně ztratíme vědomí (spojením s přítomnou chvíli). Ona byla tak moc "tady a teď", že se skrze její vnější gesta, činnosti a vyjadřování projevovala opravdová magie. Bylo to jako by se proudění času najednou zpomalilo, nebo jako by se čas rozšířil.

"Popisované subtilní esence jsou chuť, čich, tvar, dotyk a zvuk. První je esence čichu. Musíš se naučit, že srdce vůně není vůně. Zavři oči. Nadechni se. Esence čichu je reálná. Podstata růží je reálná a opíjející. Sleduj subtilní esenci chutě.

V každé chuti se nachází současně všechny chutě. Každá chuť je jedinečná, ale obsahuje i všechny ostatní. Proniká do srdce chuti. Tvar je subtilní podstata ohně. Subtilní podstata tvaru je forma, ve které se spojují všechny univerzální tvary. V této formě se vstřebávají a nachází všechny částice z vesmíru. Můžeš mít přístup k esenci dotyku, pokud se dotkneš mé ruky. Co cítíš?"

"Tvoji kůži, maso, svaly, kosti..."

"Cítíš esenci podstaty dotyku. Naše ruce se dotýkají. Skrze toto nepatrné spojení můžeš cítit rozechvění lásky. Je to stejné, jako bychom se objali úplně. Buď jenom tady a teď a pociťuj toto chvění. Skrze mě je celý vesmír v tvé ruce. Je možné, aby dva lidé úplně splynuli v tomto dotyku? Je možné, aby každý milimetr tvé kůže vnímal každý milimetr mé kůže?"

"To je nemožné."

"Tak co je tedy láska?"

Zůstal jsem potichu, bez odpovědi a hluboce pohnut.

"Je možné, aby se každá část tvého vědomí dotýkala každé mé části blaženosti?"

"Ano..."

"Sleduj podstatu zvuku. Poslouchej vesmír, svůj vzkaz. Tvůj zvuk je prvotní, jako sakrální slabika AUM, kterou můžeš vnímat celou svou bytostí. Zavři oči. Poslouchej subtilní zvuk, který proniká tvou bytostí. Celý vesmír teď v tobě vibruje. Medituj s touto mantrou bez přerušení po tři dny a tři noci. Nevyslovuj ji nahlas až do chvíle, než uslyšíš esenci zvuku. Vyslovovat mantru dříve než slyšet její subtilní zvuk je jako bys umřel dříve než by ses narodil..."

Rozhovor

Početné cesty po různých kontinentech inspirovaly proslulého spisovatele Daniela Odiera, narozeného roku 1945 v Ženevě, k napsání několika úspěšných románů. Svá díla podepisoval jak svým skutečným jménem, tak i pseudonymem Delacorta (Diva, Nána, Luna, Vida). Román Diva se stal inspirací pro režiséra Jean-Jacquese Beineixe k natočení celovečerního filmu, který získal čtyři Caesary.

V roce 1968 odešel Daniel Odier do Asie, aby napsal reportáž o tibetském umění. Duchovní zkušenosti zde prožité jej hluboce ovlivnily a vyvolaly opravdové transformace v jeho bytosti. Vyjádřil to v románech, které popisují jeho zkušenosti s dosaženým učením: "Tantra - zasvěcení zápaďana v absolutní milování lásky" a "Lalla - mystické zpěvy kašmírského tantrismu". Pro představu předkládáme několik odstavců z nedávného rozhovoru Jeana-Francoise Duvala, reportéra francouzských novin Construire s Danielem Odierem:

Reportér:
Naše poslední setkání se uskutečnilo v roce 1987 při příležitosti vydání románu "Kanibal z Kalibány." Ačkoli byla Vaše kariéra plná vzestupů, vzápětí na to jako byste zmizel. Až Váš návrat spolu s vydáním románu o východním tantrickém učení na Vás opět upozornil. Co jste dělal a kde jste byl během těch let?

Daniel Odier:
Odešel jsem do Asie do New Delhi s myšlenkou napsat knihu o tibetském malířství. Pracoval jsem na reportážích a nafotil tisíce fotografických snímků, celá práce mi však byla ukradena v den plánovaného odjezdu.

Vaše práce byla ztracena?

Ano, ale považoval jsem tuto nenadálou skutečnost jako šanci. Šanci, zůstat ještě v Indii a začít zde studovat filozofii, kterou jsem objevil a která mě přitahovala jako magnet - kašmírský tantrismus. Odešel jsem do Himalájí, kde jsem zůstal rok v učení velikého tibetského mistra Kalu Rinpoche. Na konci tohoto období mi řekl: "Jestliže chceš objevit filozofickou podstatu, nikoliv náboženství tantrismu, usaď se v Kašmíru".

To jste také udělal, není to tak?

Ano, mezi roky 1972-1975. Pak jsem projížděl severozápadní Indií s velkou motivací najít mistra, který by mě zasvětil do tajů tibetského tantrismu, filozofie staré více jak 7 tisíc let. Ale přijít do styku s některým z těchto mistrů se ukázalo být nemožné. Projížděl jsem tisíce kilometrů - a nic! Tito velcí mistři, o kterých všichni mluvili, zůstávali "neviditelnými". Prostě jsem to už vzdával.

Pak jsem se dostal do jedné zapomenuté vesnice a po čase, během jedné z mých procházek po okolí, mě zaujala jedna chatrč. Při návratu do vesnice mi na mé otázky dal odpověď vystrašený chlapec, kterého jsem znal: "Ano, v okolí bydlí jogínka, ale je to monstrum, zrůda s červeným jazykem! Zabila člověka a potom vyhodila jeho mrtvolu do řeky. Už tam nikdy nechoď!" Ovšem, že jsem šel. Několik dní jsem pokládal dary v blízkosti chatrče. Posléze se jogínka objevila.

Nechceš mi ale začít vyprávět pohádku?

Ne, ne, všechno se stalo přesně tak. Ona evidentně neměla nic společného se zrůdou s červeným jazykem. Strach chlapce a jeho příběh mě měl ovlivnit v rozhodnutí se k chatrči přiblížit. Velcí kašmírští mistři předkládají takové překážky těm, kteří chtějí sledovat jejich učení. Je to takový první test.

V tvém případě byla mistrem žena?

Ano, ale nepřipadlo mi to divné. Už dříve jsem četl, že se v tantrické filosofii vyskytují ženy jako mistři.

Jaká byla?

Měla čtyřicet let a vyzařovala velkou vnitřní sílu, obrovskou dobrotu a soucit. Měla zvyk žít pár měsíců v blízkosti nějaké vesnice a pak se přesunout zas do jiné lokality. Dovolila mi postavit si chatrč padesát metrů od její a tak mé učednictví začalo. Uvědomoval jsem si už od začátku, že to, co jsem se dovídal, byla mimořádně praktická učení, která odstranila mé předsudky. Lalita Devi (to bylo její jméno) mě nežádala, abych se klaněl před nějakým principem.

Jaké byly první kroky?

Úplné odstranění všeho, co nebylo spontánní v mém chování. Ze začátku to bylo velice obtížné, jelikož jsem se ztotožňoval se vším, co bylo ve mně mechanické! Ptal jsem se, co ze mě pak bude. Zjistil jsem, že jsem byl člověk, který neuměl být přirozený a který si vytvořil umělou masku pro všechny životní situace, které jsem si sám představoval. Lalita Devi byla zcela nepředvídatelná, budila mě třeba uprostřed noci nebo brzo ráno, nebo mě nenechala vůbec spát.

Nikdy jsem nevěděl, co mám od ní čekat. Občas mi vysvětlovala základy kašmírského Šivaismu, jindy jsme jenom cvičili jógu. Ona sama měla mimořádně flexibilní dispozice, ale úplně kontrolované, měl jsem pocit, že má umělecká podstata byla zničena. Měl jsem dojem, že se tomuto procesu transformace nemůžu vyhnout. Trvalo to tři měsíce. Často jsem měl tendence vzdát to a odejít, ale věděl jsem, že se tato šance už nebude nikdy opakovat. Bylo to jako neustálá radiografie mé duše.

Tantrické zasvěcení má taky sexuální povahu.

Ano, taky jsem ze začátku doufal v něco na této úrovni. Ale daleko od fantazií, které jsou zažity na západě na toto téma. Ve skutečnosti je to poslední tabu. Je to oblast, na které se musí hodně pracovat, aby se člověk dokázal úplně kontrolovat. Paradoxně sexuální zasvěcení nastává, když to nejmíň čekáš, ve chvíli, kdy neustále pokračuješ v učení naprosto se odpoutat i od toho nejmenšího přání. A ona ve skutečnosti ověřuje autentičnost chvíle, kdy přijde pochopení. Pochopení, že ego každého z nás je jenom iluze. A jak se pak můžeš zamilovat do iluze? To, co objevuješ mimo ní, je absolutní láska, mnohem intenzivnější, rozsáhlejší než celý kosmos.

Orgastické slasti, které popisujete ve vaší knize nastiňujete i do těch nejvytříbenějších detailů...

Tantrismus dovoluje, aby se dosáhlo nečekaných, hlubokých prožitků.

Mluví se o nepřítomnosti ejakulace u mužů.

Velký tantrický mistr říká, že rozdíl v rytmu mezi mužskou a ženskou sexualitou omezuje sexuální spojení, proto se musí odstranit. Proto je potřeba celé jogínské cvičení směřovat k dýchání, které dovolí každému z milenců zkoumat smyslný prostor toho druhého. Toto se zakládá na principu neustálého zachycování energií, narozdíl od západního způsobu ztráty energie skrze ejakulaci...

Děkuji.