Nic z toho, co konáš, není v životě tak důležité jako dát Boha na první místo. Pokud nevytvoříš ve svém životě pro Boha stěžejní místo, ochuzuješ se o možnost neustále Ho vnímat a zbavuješ se prožívání jeho Všudypřítomnosti.

Tím také přijdeš o možnost vnímat jeho podporu, která je skutečně Všemohoucí. Bude ti tak odepřeno nepřetržité vedení a inspirace, kterou potřebuješ pro rozhodování o základních věcech jak sám pro sebe, tak i pro pomoc ostatním.

Obsáhlý článek popisuje zákony Ducha, synchronicitu a další základní duchovní aspekty na příkladu umění požehnání: Svět existuje, aby probudil naši víru v Boha. Umění požehnání je první základní krok, probouzí naši víru, umožňuje nám rozpustit se v Bohu.

Z počátku stačí věřit v Boha a pomocí umění požehnání toto semínko vyklíčí samo a bude růst do ohromující nádhery. Neuvidíme nic než Boha a zapomeneme i na sebe sama, protože Bůh je vše...

Speciální meditace, které exemplifikují, tedy zprostředkovávají vzorovou ukázku různých Božích atributů, představují duchovní poklady, která nám pomáhají vnímat a lépe chápat tajuplnou povahu Boha. Metodickým prohlubováním těchto meditací jednoduchým a dostupným způsobem účinně urychlujeme svůj duchovní růst.

Atribut je obecně vzato charakteristika, příznak či rozlišovací prvek, ať už nějaké bytosti, nebo nějakého jevu, věci či tajuplné a nedozírné reality Boha Otce. Atribut můžeme považovat za základní, pokud definuje určitou kvalitu, bez níž by daný jev, bytost či objekt nemohl existovat ani by nemohl být stvořen. Například rozum a inteligence jsou základními atributy člověka, kdežto jeho barva kůže základní atribut nepředstavuje.

Je pravdou nebo výmyslem, že velcí myslitelé bývali mnohomluvní? Může být duchovně vyvinutý člověk rozpoznán podle spotřeby slov, jimiž zahrnuje všechny, kdo se mu přiblíží?

Opravdu nám křížovky pomáhají rozvíjet naši inteligenci, anebo představují pouze vampirické "vysávače" naší mentální energie? Víme jak nejlépe využívat náš mentální potenciál?

Mnozí si tantru a celý tantrický systém spojují s postojem „nechat vše být“, anebo „unášet se proudem“. Pravdou je, že systém tantry míří k nejvyšší a naprosté svobodě, je to však vnitřní svoboda, která nás může dovést ke svobodě vnější – a ne naopak.

Člověk, která pozná a uplatňuje metody tantry, postupně zjišťuje, že je k tomu zapotřebí velká vnitřní disciplína, neboť vnější svoboda bez vnitřní disciplíny jen potlačuje duši a ještě více ji spoutává.

Čas pohlcuje vše kromě těch, kteří dosáhli nesmrtelnosti. Lidská bytost se může přiblížit k Bohu, když mu věnuje veškerou svou činnost. V okamžiku, kdy nabídneme ovoce své činnosti Bohu a Bůh obdrží tento dar jako plody, které nejsou použity tím, kdo činnost koná, ale Bohem.

V ten moment se tato bytost přiblíží Bohu, Nekonečnu, a do určité míry žije stejně jako Bůh. V tento okamžik může lidská bytost cítit přijetí Boha jako Otce a může si dobře uvědomit jaké to je - přijmout Boha.

Když dovedeme schopnost koncentrace až téměř k dokonalosti, dokážeme vstoupit do meditativního stavu bez ohledu na místo, podmínky nebo předmět koncentrace. Nezávislost na vnějších okolnostech je pro cestu, která si klade za cíl učinit ze všech životních zkušeností svébytnou duchovní praxi, naprosto nezbytná.

Tantrické metody „zduchovnění“ života nejsou samy o sobě až tolik komplikované. Avšak jednou z nejtěžších překážek je obecně neschopnost člověka zůstat soustředěný déle na jeden cíl, a to i během nejintenzivnějších životních událostí.

Na základě své vyspělé praxe, díky které odhalili mnoho mimořádných tajemství o povaze vědomí, a na základě tisícileté kolektivní zkušenosti, dospěli jogíni k závěru, že ve stvořeném světě vše sdílí na úrovni své nejhlubší podstaty tutéž esenciální substanci, totéž super-obrovské božské Vědomí, které prostupuje naprosto vším a které je v určité proporci přítomné i v každém člověku.

Ve svém základě vše sdílí stejnou podstatu, stejné Vědomí, stejnou sílu, která se následně rozvijí do mnoha tzv. druhotných sil, jež se v rozličných podobách a v rozličných fázích svého rozvoje dále ve Stvoření manifestují. 

Nezapomínejme, že duchovní realizace neznamená naučit se něco od ostatních, porozumět tomu anebo přijmout to či ono za svou pravdu. Znamená to žít po svém všechny ty nádherné věci, o kterých jsme se učili, četli či o nich hovořili, a nejen to, znamená to i objevování nového.

Z toho důvodu je nezbytné opravdově žít ve stavu nevinnosti, jenž představuje určitou „zkratku“, která nám, pokud po ní kráčíme s obezřetností, ušetří zbytečnou námahu či dlouhá zdržení.

Hinduistická písma uvádějí, že pokud promlouváme k Bohu nepřetržitě po jeden den a jednu noc, odpoví nám. Jinými slovy: budeme díky intenzivnímu povznesení naší duchovní citlivosti schopni vnímat jeho formy projevu kdekoliv, a také opravdově porozumíme jeho odpovědím.