Czech (CZ) Pataňdžaliho Jógasútra: Kořeny integrální jógy (1)
- Rubrika: Cesty
- Autor: Advaita Stoian
Integrální jóga jako holistický systém
Za vznik působivého systému jógy, který se stal předlohou pro většinu dnešních jógových směrů, vděčíme velkému mudrci Pataňdžalimu. Jeho moudrost má přitom zdroj nejen v nauce, kterou sděluje, ale také v jeho schopnosti seskupit, posoudit a potom výstižně popsat tuto „vědu o sjednocení“. Učinil tak v díle Jógasútra (někdy také jako „Jóga sútry“), jehož autorství je mu připisováno. Pataňdžaliho systém, který je někdy nazýván aštángajóga neboli osm pilířů jógy, je tím nejcelistvějším, nejobsáhlejším a dokonce nejholističtějším pohledem na jógu, jaký nám zanechaly starověké kultury.
V současnosti můžeme bohužel nalézt řadu středisek nebo škol aštángajógy, kde se vyučují pouze ásany, něco málo z pránájámy a trocha koncentrace. Jinými slovy řečeno: dnešní komerční směry jógy obsahují tři, maximálně čtyři pilíře z celého osmistupňového jógového systému, který popisuje Pataňdžali.
Určit přesné časové období, ze kterého Jógasútra pochází, není snadné. Řada významných autorů datuje Pataňdžaliho éru až do období 1000 let př. n. l., zatímco jiní ho umísťují do 6. století současné křesťanské éry. Pataňdžali je jednou ze tří velkých duší, které nestály u zrodu žádného konkrétního nového náboženství či tradice, ale které lidstvu přispěly novými metodikami. Dokázali také svým příkladem inspirovat celý svět, aby jejich metody používal.
Čaraka světu vyjevil vědu života, ájurvédu, Panini jazykovědu a nauku o samotné struktuře jazyka, sanskrtskou gramatiku, a Pataňdžali nám odhalil vědu transformace – jógu. Nemůžeme být daleko od pravdy, když si pomyslíme, že se v těchto osobnostech dala poznat tajemná Trojice. Tři starověké sanskrtské zdroje to popisují shodnými slovy. Uvádí, že „Čaraka očistil tělo ájurvédou; Panini očistil náš jazyk gramatikou; a Pataňdžali očistil mysl jógou“.
Bible jógy
Jógasútra je nejpropracovanějším starověkým dílem o józe. Nejedná se o žádný pokus o „jógu pro začátečníky“, jak dnes k józe přistupuje většina současných knih. Tato bible jógy, jak Pataňdžaliho dílo někteří autoři nazývají, je psána jazykem zasvěcenců. Je přístupná pouze skutečným praktikantům. Povrchní zvědavci z ní nikdy tajemství osobního rozvoje a duchovního pokroku nevyčtou. Jen skutečný aspirant jógy v Pataňdžaliho sútrách nalezne kompaktní, konzistentní a stručný popis jógy.
Zhuštěnost je v tomto případě zásadní, pokud autor nechce předat jen snůšku rigidních pouček k praxi, ale snaží se vystihnout celého ducha praxe, který dokáže praktikanta motivovat k úspěchu. Teprve když pochopíme ducha jógy a připravíme se na cvičení, může se nám otevřít ucelený svět okultních rezonancí a my můžeme poznat jejich úžasné účinky. Jestliže józe vezmeme tento postoj a morálnost, stane se z ní jen psychosomatická gymnastika, jejíž účinky zůstávají značně omezené.
Velký mudrc Pataňdžali ve svých sútrách podal ukázku mistrovské práce se slovy, se kterými nakládá podobně, jako Bůh nakládá s celým svým Stvořením. Poskytuje účinná vodítka, která nepřipouští omyl, ale současně nechává aspirantovi prostor pro jeho vlastní experimenty, takže tato vodítka jsou pro něj vlastně životními lekcemi. Velký učitel pak z nebes diskrétně sleduje, jak si aspiranti generaci za generací osvojují jeho učení a dosahují v něm (na základě vlastního pochopení a za láskyplného vedení svých mistrů) dokonalosti.
To je Jógasútra, jak jsem ji poznal a pod vedením velkého mistra praktikoval. Je to soubor 195 sanskrtských aforismů, které pronikají až k nejvyšším vrcholům, kterých může lidský duch dosáhnout, a vedou k nim všechny aspiranty jógy. Aby mohl být takto vysoký duchovní cíl zprostředkován v psaném projevu, autor nepoužívá zrovna básnický jazyk. Jógasútra je spíše vědeckou prací o józe. Jednotlivé sútry si vystačí bezmála s polovinou věty, která je navíc tvořená jen zřetězením podstatných a přídavných jmen poskládaných za sebe, často bez pomoci sloves. Předávané pokyny jsou duchovně zašifrovány, což chrání jejich drahocenný obsah před očima nepřipravených dobrodruhů.
Sútry jsou psané spíše „tajným kódem“ ezoterických a duchovních konceptů, který může rozluštit jedině kompetentní duchovní průvodce – ten, kdo už sám dosáhl duchovního cíle, který Sútry nastiňují. Myšlenkovou kostru každé sútry mistr doplní vědomostmi, bez kterých se praktikant neobejde.
Pataňdžaliho Jógasútra je proto dílem, ze kterého začínající praktikant nemůže získat více než jen rámcovou představu o józe, bez skutečně praktické hodnoty. Je to vlastně „manuál“ jógových mistrů, který kvalifikovaným průvodcům poskytuje podklad nutný pro vybudování toho nejvybroušenějšího systému integrální jógy.
Osm pilířů jógy
Pataňdžaliho Jógasútra, jak ji dnes známe, obsahuje pouze 195 súter (veršů). Originál však mohl být mnohem obsáhlejší a je možné, že ho zkrátili v průběhu času přepisovatelé. Toto dílo fakticky definuje rámec „vědy všech věd“, tedy jógy, což Jógasútru činí skutečně jedinečnou. Nikdo nemůže jen tak upravit či pozměnit vědecké termíny, jak by se mu to hodilo, aniž přitom poruší celou strukturu dané vědy. Nikdo nemůže nic přidat nebo naopak vyjmout, aniž pozmění celý rámec. Systém integrální jógy, který je popsaný v Jógasútře, proto nepodléhá proměnám kultury, náboženství či lidské interpretaci, ani nepodléhá změnám metodologie, která je ze Súter odvozena. Kdokoliv se drží rámce, který v nich Pataňdžali představil, vždy nakonec skončí u obdobného systému jógy.
Pataňdžali ve svém díle odhaluje integrální jógu, která propojuje řadu jógových směrů do jednotného systému. Můžeme je přirovnat k přímkám a geometrickým tvarům jantry, z nichž každý sám o sobě znamená něco odlišného, ale dohromady utváří reprezentaci reality, která je mnohem více než pouhý součet všech jednotlivých částí jantry. Nemůžeme zavrhnout některé angy neboli odvětví aštángajógy jenom proto, že se vymykají našemu životnímu stylu, nebo proto, že v našem sousedství zrovna nejsou příliš populární.
Při hlubším zamyšlení si každý může všimnout, že se jedná o pravou holografickou strukturu, kdy součet všech částí dává vzniknout úplně nové kvalitě, která se potom zrcadlí ve všech svých částech. Praktikant jógového systému, který je vystavěný podle pokynů z Jógasútry, bude všechny součásti celku jednu po druhé začleňovat do praxe. Teprve až si náležitě osvojí všechny části, vyvolají společně duchovní skok na jinou úroveň vědomí. Lidé, kteří si nedokáží intuitivně uvědomit, jak integrální jóga funguje, toto nikdy nepochopí. Podobně jako si třeba lidé bez zkušeností s IT nedokáží představit, co může vzniknout, když správným způsobem propojíme hromadu elektronických součástek počítače.
V moderní době lidé velmi často cvičí ásany a pránájámu, aniž by se jakkoliv zaobírali potřebou jamy a nijamy, morálních a etických předpokladů, které tvoří základ pro efektivní jógovou praxi. Chybí jim totiž správné vedení, jak praktikovat systém integrální jógy. Spěchají, aby dosáhli co největšího protažení, aby cítili co nejsilnější rozechvění a vnímali proudění energií ve svém těle, a tak podobně. Kvůli faktu, že jim schází morální základy (které měly být položeny jako první), je ale reálně ohrožena skutečná evoluce jejich vědomí. Je pravda, že když budete vyučovat na hodině jógy o morálce, neudělá to z vaší lekce zrovna komerční hit, obzvláště když tu přednášku zařadíte hned na začátek kurzu. Pravda ale také je, že pokud vynecháte tyto morální základy, pak to, co vyučujete, není jóga (jak nás Pataňdžali varoval již před staletími).
Jiní se zase chtějí věnovat „meditační józe“ a vynechávají všechny „vnější“ fáze jógy: jamu, nijamu, ásany, pránájámu, dokonce i pratjáháru (coby součást dhárany). Začnou rovnou s dhjánou, tedy s meditací, protože ostatní fáze nepovažují za nutné! Jejich postoj ukazuje jednak na aroganci (která nás tolik nepřekvapí, když uvážíme, že tito lidé přeskočili morální stránku jógy) a jednak činí z meditace, což je dosažení „souvislého soustředění toku pozornosti k subjektu meditace“, téměř nesplnitelný úkol. Je to, jako kdybychom se snažili vyskočit na vrchol hory přímo z jejího úpatí, aniž bychom měli nějaký trénink nebo stoupali na vrchol po nějaké stezce.
A znovu – jaký meditační kurz bude v dnešní době začínat lekcemi o morálce a jednoduchými ásanami a přitom bude mít studenty? Když ale vynecháme tyto další „končetiny“ jógy, nezbude nám meditace a nakonec ani jóga. Zůstane před námi pouze trénink trpělivosti, jak vydržet delší dobu sedět bez hnutí, chvilka oddechu pro zamyšlení, čas pro sebe… což může být zajímavé, ale nejedná se o jógu. I zde Jógasútra zastupuje roli ostré čepele rozlišování, která oddělí to, co je opravdové, od komerčních podvodů.
Pokud vynecháme nějakou část integrální jógy, zkomolíme tím tuto úžasnou praxi, která pak slouží jen zanedbatelným účelům. Duchovní účinky jógy to redukuje víceméně jen na estetické změny, zato s příchutí módního a zdravého životního stylu. Vzniklo z toho neuvěřitelné panoptikum „ego jógy“, která nabývá až směšnou podobu. Na jedné straně jsou tu „křesloví jogíni“, konzumenti satsangů a „profesionální“ meditátoři, kteří shlížejí spatra na nebohé duše, které se nedokázaly vymanit z toho, co oni sami nazývají „tělesnou jógou“.
Na druhé straně tohoto spektra pak najdeme gymnasty, kteří akrobaticky cvičí ásany a pránájámu a nazývají to aštángajógou, ačkoliv osm „končetin“ jógy redukují pouze na dvě. Koncentraci totiž považují za potřebnou nanejvýš pro udržení těla v ideální pozici, tak jak ji vidí na obrázku, a meditaci většinou snižují na vnitřní zápolení, jehož cílem je udržet tělo co nejdelší dobu nehybné.
Věřím, že uprostřed tohoto cirkusu, který dnes lidé nazývají jógou, představuje Pataňdžaliho integrální jóga tu nejautentičtější cestu jógy, která je dostupná modernímu člověku – a která také dokonale zapadá do moderního myšlenkového paradigmatu… za předpokladu, že ji objasňuje skutečný mistr jógy.