Peníze a duchovno

Rubrika: Podněty

Autor: Elinor Selea

 Příhoda ze života spisovatele Stevensona

„Jedna má přítelkyně, Joana, je kmotrou našich dvou dětí a znám ji 12 let. Patří mezi nejbystřejší, nejcitlivější a nejvíce sečtělé lidi, jaké jsem kdy potkal. Když jsme se potkali poprvé, pracovala už 16 let jako letuška pro velkou leteckou společnost. Protože bydlela ve stejném domě jako já, často jsme spolu hovořili. Opakovaně mi říkala, jak je ve svém zaměstnání nespokojená. Vždycky jsem se jí ptal, co ráda dělá a ona říkala, že ráda čte a přemýšlí a že ji zajímá vydavatelský obor, ale že by v něm nemohla pracovat, neboť se v něm málo platí. Joana pokračovala ve svém dosavadním zaměstnání, neboť, jak říkala, vydělávala slušné peníze, měla výbornou pracovní dobu a nemohla si představit, že by se vzdala odpracovaných let, které se jí započítávaly do důchodu, jenž byl dvacet let vzdálený. Dnes je sice již v důchodu, ale nemá už sílu na to, aby dělala, co ji baví.“

Jak vidíme na tomto příkladě, společnost nás vede k určitému spotřebnímu způsobu života. Kdyby lidé nebyli přesvědčeni, že si musí koupit každých pět let lepší auto, nábytek nebo větší dům, a kdyby byli s těmito hmotnými věcmi více spokojeni, nemuseli by stále hrát znovu a znovu tu stejnou hru. Možná by bylo více lidí bez zaměstnání, ale všichni by měli z čeho žít. Lidi by už nepotřebovali všechny ty nové věci. Víme, že dokonce existují i firmy, které produkují výrobky tak, aby se např. za dva roky zničily a lidé byli nuceni opět dále kupovat a vyrábět nové. A tak to funguje.

Díky Bohu, že to nějak funguje, že nevládne chaos, ale je tu určitý systém. Chodíme do práce, kde musíme pracovat, vyrábíme něco, co si někdo koupí. Máme osmihodinovou pracovní dobu a žijeme tak. Tak funguje naše společnost. Existuje ale i jiný způsob žití. Některým se to může zdát divné. Mají své místečko, práci, klid, nemají se čeho bát, ale na druhé straně budou muset celý život až do důchodu pracovat osm hodin, nebo někdy i devět, a po práci se vracet unaveni a mít jen trochu času na to, aby si mohli pustit televizi a vidět tak další reklamy. A to je všechno.

Znám jednoho chytrého člověka z tohoto kurzu, velice chytrého, který ačkoliv pracuje pro velkou firmu a má peněz dost, si řekl: „Musím něco udělat. Sice mám dost peněz, ale budu muset celý život do 60 let pracovat ve firmě devět hodin, vracet se pozdě a mít večer jen málo času.“ Tím nechci říct, že je to špatné, ale myslím si, že je více možností. Společnost nás nutí myslet takovým způsobem, ale my můžeme dělat i něco jiného. Snažím se tu trochu bourat společenské předsudky a názory, abychom mohli dostat jiný úhel pohledu na věci, a to nám může pomoci.

Jsou i jiné zdroje pro získávání peněz, nejsou pouze zákony společnosti. My jsme ale naučeni žít podle očekávání společnosti tak, že jen to je to jediné správné. Jsou i jiné zákony, např. zákon lásky, který je mnohem větší. Slyšel jsem i názor, že někdo dostal hodně peněz od rodičů a byl tak klidný a bez starostí. Od asi 18 let nepracoval, cvičil jógu, žil v míru a bez stresů. Další pracoval 9 hodin, nestíhal cvičit a velice si stěžoval, že takový člověk, který dostává peníze od rodičů, není ani vyspělý na to, aby se sám mohl postavit na vlastní nohy, tak jak by mohl být vůbec duchovní, když je někým, kdo musí pořád dostávat peníze. Asi každý tušíte, že takový názor může být pravdivý, ale je to opět pouze pohled z hlediska společnosti. Společnost nás takovému pohledu učí.

Samozřejmě, může se v takovém případě jednat o takového syna či dceru, která si toho vůbec neváží, necítí lásku a peníze zneužívá a stává se tak díky svému postoji samozřejmě lenivou a nic s tím nedělá. A rodiče to mohou dělat jen automaticky, aniž by cokoliv cítili. Mohou si říkat, je to můj syn, dcera, stejně nic neumí, tak ho musíme alespoň nějak podporovat. On tam dělá tu jógu, to je jediná věc, kterou umí, tak aspoň ať dělá tohle… Toto je možné, stejně tak jako je možné, že taková situace může fungovat zcela jinak na základě zákona lásky. Rodiče mohou doopravdy mít rádi svého syna nebo dceru a dělat to z lásky. Dítě může být doopravdy vděčné a vážit si svých rodičů, které má a finančně ho podporují. To neznamená, že to je řešení, ale není to špatné, něco na co bychom měli koukat s pohoršením. Tak se na to dívají pouze lidé, kteří žijí ve společenských předsudcích, že je to něco odstrašujícího. Je spousta věcí, které jsou pouze předsudky společnosti. Jestliže je přítomna láska, neboť zákon lásky je vyšší než zákon společnosti, můžeme se i tak otevřít nějaké vyšší pravdě.

Příběh o přátelství

Pes a kůň se stali velikými přáteli. Tak velice na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit. Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel a kůň psovi nechal všechny své příděly sena. A měli se tak rádi, až umřeli hladem.

Co to znamená a co dělat v případě, kdy cítíme potřebu v něčem podnikat. Náš sen o tom, že budeme v zaměstnání vlastními pány, je volání po úniku a svobodě. A obojí by nám podnikání jistě přineslo. Své sny ovšem musíme zmírnit vědomím, že budeme-li jednat zbrkle, aniž bychom své odhodlání zředili notnou dávkou realismu, mohou být naše sny rozmetány dříve, nežli vůbec dostanou šanci vzejít. Potřebujeme odpočinek a únik. To je jisté.

V takovém případě si určitě můžeme vybojovat pár dní volna, ve kterých můžeme beze stresu a napětí prozkoumávat půdu. Tento krok je třeba učinit hned, bez váhání, neboť pouze čistá mysl je schopná naslouchat vedení v této natolik důležité záležitosti. Ať už bude výsledek našeho rozhodování jakýkoliv, získáme cenné zkušenosti a vhled do podstaty věcí. Vše, do čeho se pustíme, nám může pomoci jak finančně, tak i emocionálně. Musíme být však pozorní, abychom se do podnikání nevrhali bezhlavě, aniž bychom si nejprve dopřáli období klidu a všechno pečlivě uvážili, promysleli a pochopili.

Abychom k sobě byli ve všech aspektech upřímní, musíme zvážit, zda nemyslíme pouze na peníze, které si můžeme vydělat, nebo na příslib svobody. Podobný přístup by nás mohl zavést do slepé uličky dalších pastí v podobě dluhů a potíží se zákonem. Namísto toho se soustřeďte na poskytování služeb tak, aby vám práce přinášela potěšení a radost. Službou ostatním obohacujeme v mnohém i sami sebe:

1. Dostane se nám požehnání a vděčnost od ostatních
2. My vyživujeme vesmír a on na oplátku bude vyživovat nás. Vzhledem k velikosti vesmíru v této výměně pravděpodobně více získáme my.
3. Pustím-li se do činnosti přinášející radost, vnitřní motor bude poháněn nadšením a vzrušením.

Jak často vidíme lidi, kteří s radostí otevřou obchod a s úsměvem čekají na zákazníky, jakmile se ale čekání protáhne, přepadne je frustrace a začnou svůj sen zpochybňovat. Mnoho podnikatelů si kolem sebe vytváří auru negativity a pocítí jistou úlevu, když jejich projekt za jistý čas zkrachuje. Takové lidi bychom neměli litovat, ale chápat to jako rozhodnutí člověka, který byl unavený svou živností a chtěl se jí zbavit. Jediné prosperující podniky jsou takové, jejichž provozovatelé se z práce radují a těší. Ti, kdo pociťují podobnou radost, vysílají laskavé vlny, jež lákají zákazníky, aby se vraceli znovu a znovu. Udržet si takové nadšení ovšem vyžaduje žít pro danou chvíli.

Pokud se stále snažíme transformovat a zlepšit plány, naslouchejme touhám našeho srdce a kreativním myšlenkám. Neměli bychom odkládat poskytování služeb až na den, kdy odejdeme ze současné práce. Příležitost rozdávat radostně a v hojné míře se nám dostává každého dne. Pouze bychom měli soustředit svou mysl na to, že bychom rádi objevili podobné možnosti a svět nám je sám nabídne. A pak ochutnáme sladký nektar pramene dávání a přijímání. V konečném slova smyslu už jsme svými pány, neboť my sami si vybíráme, kde budeme pracovat. Naše rozhodnutí pracovat pro někoho jiného vychází pouze z nás, neboť své činy a čas živíme pouze my sami. My máme tu sílu, jež nutí hledat si zaměstnání kvůli penězům nebo kvůli jejímu smyslu. Je to jen naše rozhodnutí.

Příběh o světci

Jeden svatý muž potkal na procházce městem žebrající děvčátko oblečené v hadrech. V myšlenkách se obrátil k Pánu: „Bože, jak můžeš takovou věc dopustit? Prosím Tě, učiň s tím něco.“ K večeru sledoval v televizních zprávách zbídačelé lidi, oči umírajících dětí a těla trpících lidí. Znova se tedy modlil: „Pane tolik bídy! Udělej něco!“ V noci mu Pán odpověděl: „Já jsem už něco udělal, stvořil jsem Tebe…“

Příklady silných myšlenek pro denní sugesci

• Ve všem, co říkám a dělám, sloužím ostatním lidem, podle svých nejlepších schopností.
• Při utrácení peněz mám vždy dobrý pocit.
• Jsem vždy veden/a k vyššímu řešení.
• Naslouchám moudrosti svého srdce.
• Vždy hledám cesty, jak umožnit druhým vyhrát. Když pomáhám zvítězit jiným, vítězím i já.
• V každé oblasti svého života zažívám hojnost.
• Z mé prosperity prosperují také ostatní.
• Moje finance jsou zdrojem dobra pro mne i pro ostatní.