Všechny myšlenky se na jemné vibrační úrovni projevují jako určitý energetický subjekt. Jakmile je jednou vyslána, šíří se myšlenka dále do prostoru a je následně buď přijímána či odmítána ostatními lidmi, kteří smýšlejí obdobně jako my.

Myšlenka v tom, kdo ji vysílá, vždy vyvolává receptivitu na specifickou energii, jenž je stejného druhu jako myšlenka sama. Proto je lidský život důsledkem kvality myšlenek člověka.

Abychom skutečně mohli praktikovat autentickou duchovní cestu, musíme nejdříve pochopit její vnitřní systém, určitou filozofii a tu pak prohlubovat, čímž současně získáme nutný podklad ale i nadšení a motivaci. Avšak pouhé intelektuální pochopení bez praktikování je jako fantazie bez možnosti jejího naplnění.

Nemáme se nikdy spokojit se shromažďováním poznatků či s novými nápady, aniž bychom rovněž zcela neobnovili celou naši bytost skrze reálnou praxi.

Touha po Absolutnu může mít různá vyjádření, od krátké a intenzivní modlitby k hluboké meditaci, od prostých jímavých slov šeptaných u kříže k hluboce inspirovaným žalmům v katedrálách.

Když se modlíme k Bohu, musíme tak především činit z hloubi duše. Musíme říkat to, co skutečně cítíme, ne to, co si myslíme, že Bůh chce, abychom cítili.

Stejně jako moudří lidé používají vznešeně sexuální energii při tantrických technikách, může být také rozum používám k dosažení moci nad některými velkolepými mystickými energiemi a neviditelnými silami, jenž vedou moudrého aspiranta ke stavu duchovního osvobození...

Moudrost je nejvyšší formou vnitřní rovnováhy (psychické, mentální a duchovní), blaženým klidem a vnitřní spokojeností, odhalením nesmrtelného božského ducha (átman). Je úplným souladem mezi myšlenkami a skutky, stavem, kterého mohou dosáhnout lidé, kteří dokonale probudili svoji sahasráru.

Nejvyšší moudrosti je možné dosáhnout obšírnou duchovní zkušeností, která je prohloubená reflexí a významně urychlená stálým a správným prováděním vyšších úrovní jógového systému. 

Strach z vlastní proměny a z toho, že se staneme jinými v porovnání s ostatními. Strach z posuzování a poté z odsouzení jinými lidmi, protože již nebudeme zapadat do jejich omezených měřítek.

Zatvrzelá neochota opustit iluzorní svět „všeho, co se zdá být…“ ve prospěch odlišného a tajuplného světa „všeho, co skutečně je“...

Většina lidí se stále mylně domnívá, že mít peníze je něco špatného. Kdykoliv totiž někdo ve společnosti vyjádří nahlas svůj kladný vztah k penězům, je okamžitě považován za chamtivce, materialistu a člověka bez duchovních hodnot.

Přitom nic nemůže být vzdálenější pravdě, než toto přesvědčení.

Kdykoliv si něco vybíráme, zapojujeme přitom naši odpovědnost. Když to pochopíme, nebude již potřeba žádné sebelítosti, věčných úvah a výčitek. Dokud nejsme odpovědní za svá rozhodnutí, nejsme s to přijmout pravdu o nás samotných ani o ostatních, kterým také ponecháváme volbu vlastního rozhodnutí.

Pokud sám učiním rozhodnutí, tak i když bude nakonec mylné, vždy se z toho něco naučím. Pokud místo toho házím odpovědnost na jiné a rozhodnutí se vyhýbám, nejsem ani nucen se situaci řádně věnovat a nijak se z ní nepoučím.

Jogínští mudrci mají za to, že naše budoucnost není pevně daná, ale že se přizpůsobuje vůli člověka do té míry, jak sám jedná, např. s cílem vydat se na duchovní cestu.

I na fyzické úrovni je možné pozorovat změny, kterých je dosaženo pouze vůlí. Zkušenost dokazuje, že tomu kdo reálně působí ve větší či menší míře vůlí na své nevědomé impulzy, se "mění životní čáry na rukou."

Víc než tisíciletí se lidé učili odhalovat zákony přírody a přírodu využívat. Blaze těm, kdož si uvědomili a pochopili smysl této práce, že totiž vnitřní zákon je totéž jako zákon vnější, jen o oktávu vyšší: Ti budou povoláni ke sklizni - ostatní zůstanou čeledíny robotujícími na půdě, s tváří skloněnou k zemi. Klíč k moci nad vnitřní přírodou je zrezivělý od dob potopy. Jmenuje se: být bdělý.