Původ jógy

Rubrika: Momenty

Autor: Georg Feuerstein

Klasická jóga

Tímto názvem je míněno Patanjaliho učení dochované v jeho "Jóga sútrách" (Yoga-Sutra), často označované také jako rádža jóga. Sanskrtský text sůter se skládá z méně než 200 výroků, které byly a jsou během století neustále opatřovány různými komentáři. Každý skutečný student jógy se dříve či později bude muset pustit do křížku s významem těchto stručných prohlášení.

Jóga sůtry byly napsány pravděpodobně někdy během 2. století. Nejranější komentář v sanskrtu se nazývá Yoga-Bhâshya ("Polemika jógy") a je připisován Vyâsanovi. Byl napsán v 5. století a podává hluboká vysvětlení k Patanjaliho často tajemným výrokům.

Kromě několika málo legend není o životě Patanjaliho či Vyâsána známo nic bližšího. To je problém, který se týká většiny starověkých adeptů jógy, ale někdy dokonce i těch pozdějších. Často jediné co zbylo je jejich učení, což je ale samozřejmě mnohem důležitější než historická fakta, která bychom mohli o jejich osobních životech zjistit.

Patanjali, který bývá mimochodem často špatně nazýván "otcem jógy" věřil, že každý jedinec se skládá z látky (prakriti) a ducha (purusha). Procesem jógy rozuměl jejich separaci, obnovení duše v její absolutní čistotě. Jeho názor je všeobecně charakterizován jako filosofický dualismus. To je důležité, protože většina indických filosofických systémů upřednostňuje nějaký druh ne-dualismu: nespočetné aspekty nebo formy empirického světa jsou nakonec rozpoznány jako jedna a tatáž věc – čistá existence bez formy, přitom ale vědomá.

Post-klasická jóga

Jedná se znovu o velmi obsáhlou kategorii, která obsahuje mnohačetné druhy škol jógy, které se začaly objevovat v období po původních Patanjaliho Jóga sútrách a které na nich nejsou závislé. Oproti klasické józe je prohlašována konečná a základní jednota všeho. To je jádro Védanty, filosofického systému založeného na učení Upanišad.

Podle těchto učení jsme my, ty, všichni a cokoliv aspektem, nebo vyjádřením jediné a té samé reality. V sanskrtu je tato jediná realita nazývána brahman (to co se rozpíná), nebo átman (transcendentální já, jako protiklad k limitovanému osobnímu egu).

Několik století po Patanjalim dospěl vývoj jógy k zajímavému bodu. Někteří velcí adepti začali prozkoumávat skrytý potenciál svého těla. Předchozí generace jogínů a jogínek nevěnovala tělu žádnou zvláštní pozornost. Více je zajímala kontemplace, během které se mohli od těla vědomě oprostit. Jejich cílem bylo zanechat svět za sebou a splynout s beztvarou realitou, s duchem.

Pod vlivem alchymie (spirituální předchůdce chemie) vytvořili noví mistři jógy systém cvičení navržený za účelem omlazování těla a prodloužení jeho života. Považovali tělo za chrám nesmrtelné duše, a ne jenom za schránku, které se je třeba zbavit při první příležitosti. Podařilo se jim skrze pokročilé jógické techniky dokonce nalézt možnost energetizace fyzického těla do takového bodu, kdy dochází k biochemickým změnám a dokonce základní složky těla prochází změnami, aby jej učinily nesmrtelným.

Toto jejich zaujetí vedlo k vytvoření rané verze hathajógy, systému, který je dnes praktikován po celém světě. Znamenalo také počátek různých škol tantry, pro které je hathajóga pouze jeden z možných přístupů.

Moderní jóga

Všeobecně se mýní, že začátek historie moderní jógy splývá s uskutečněním Parlamentu náboženství (The Parliament of Religions), který se konal roku 1893 v Chicagu. Právě na tomto kongresu mladý Swami Vivekananda (svâmin znamená mistr) hluboce a dlouhodobě zapůsobil na americké publikum. Na radu svého mistra, zbožného Ramakrišny, se Swami vydal do států, aniž by tam znal jedinou duši. Díky několika lidem, kteří dokázali rozpoznat vnitřní velikost tohoto adepta džňánajógy, dostal pozvání na zasedání parlamentu, aby tam nakonec skončil jako jeho nejpopulárnější diplomat. V následujících letech velmi často cestoval, aby poodhalil tajemství jógy a Védanty mnoha studentům. Množství jeho knih věnovaných józe je stále užitečným a záživným čtením.

Ještě před Vikekanandou překročilo oceán několik jiných učitelů jógy, aby navštívili Evropu, ale jejich vliv zůstal lokální a více se nerozšířil. Až nesmírný úspěch Vivekanandy otevřel pomyslná vrátka jiným adeptům z Indie a proud východních mistrů dlouho neustával.

Nejpopulárnějším učitelem v začátcích západní jógy se po Vivekanandovi stal Paramahansa Yogananda, který přijel do Bostonu roku 1920. Pět let poté založil Společenství seberealizace (Self-Realizaton Fellowship), které má dodnes ústředí v Los Angeles. Ačkoliv opustil své tělo (jak smrti říkají jogíni) ve svých 59 letech, stále má své následovníky po celém světě. Jeho "Životopis jogína" je fascinující čtení, buďte ale připraveni odložit veškerý důraz na materialismus, který byste mohli mít! Tak jako se to stalo některým jiným jóginům a křesťanským či muslimským svatým, po své smrti zůstalo Yoganandovo tělo nedotčeno bez známek rozpadu po dobu plných dvaceti dní.

Méně důrazný byl Swami Rama Tirtha, dřívější učitel matematiky, který se vzdal akademie, aby se mohl věnovat spirituálnímu životu a který přišel do USA roku 1902 a založil tam centrum na hoře Shasta v Kalifornii. Zůstal pouhé dva roky. Pak se v mladém věku 33 let utopil roku 1906 v řece Ganze. Některá z jeho inspirujících učení byla sepsána v pěti dílech knihy "V lesích realizace Boha" (In Woods of God-Realization), která stále stojí za pozornost.

Roku 1919 přicestoval na Long Island Yogendra Mastamani, aby po více než tři roky demonstroval užaslým Američanům sílu a eleganci hathajógy. Před svým návratem do Indie založil americkou pobočku Kaivalyadhamy, indické organizace založené Swami Kuvalayandou, který velmi přispěl k vědeckému studiu jógy.

Velice populární postavou po roce 1920 byl po několik desítek let Ramacharaka, jehož knihy je stále možné nalézt na pultech antikvariátů. Přesto většina čtenářů netuší, že Ramacharaka nebyl skutečný. Jednalo se o pseudonym pro dva lidi, Williama Walkera Atkinsona, který zanechal právnické praxe v Chicagu, aby se věnoval józe a jeho učitele Babu Bharata.

Paul Brunton, novinář a spisovatel, vstoupil na scénu moderní jógy roku 1934 svou knihou "Tajnosti Indické", která západním hledajícím představila velkého mudrce Ramana Maharishiho. Během následujících osmnácti let opustilo jeho pero mnoho prací, než vydal publikaci "Spirituální krize člověka". Následně byly jeho poznámky v roce 1980 vydány hromadně v šestnácti svazcích, pokladech pro vážné studenty jógy.

Od raných třicátých let dvacátého století až do své smrti roku 1986 stihl Jiddu Krishnamurti potěšit anebo zmást svými výmluvnými proslovy na tisíce filozoficky založených lidí ze Západu. Byl označen Theosofickou společností jako nastávající vůdce celého světa, sám však tento úkol, který je zajisté nad síly jakékoliv (byť sebevětší) osobnosti odmítl. Byl ztělesněním moudrostí džňánajógy a přitáhl pozornost velkého davu posluchačů a čtenářů. Do okruhu jeho blízkých přátel patřili takoví lidé jako např. Aldous Huxley, Christopher Isherwood, Charles Chaplin a Greta Garbo. Bernard Shaw označil Krishnamurtiho za tu nejkrásnější bytost, kterou kdy poznal.

Jóga ve formě fyzických cvičení hathajógy se v Americe široce rozšířila v okamžiku, kdy v Rusku narozená jogínka Indra Devi, přezdívaná těž jako "První dáma jógy", otevřela roku 1947 v Hollywoodu své studio jógy. Mezi její žáky patřily hvězdy jako Gloria Swanson, Jennifer Jones či Robert Ryan. Z její školy vyšly tisíce instruktorů. Dnes je jí přes devadesát let, žije v Buenos Aires a její názory mají v oblasti jógy stále velký vliv.

Mezi nejpřednější učitele jógy v padesátých letech patřil Selvarajan Yesudian, jehož kniha "Sport a jóga" byla přeložena do více než čtrnácti světových jazyků a prodalo se jí přes půl miliónu kusů. V dnešní době je běžné, že někteří atleti přejímají jógická cvičení do svých tréninkových příprav, protože to prostě funguje. To se týká například i basketbalového týmu Chicago Bulls. Zkuste si představit jak tito basketbaloví šampióni cvičí na speciálně prodloužených podložkách na jógu pod pozorným dohledem instruktora jógy Paula Kouta! V raných padesátých letech navštívil Spojené státy Shri Yogedra z Institutu jógy v Santa Cruz, Indie. Byl průkopníkem lékařského výzkumu jógy a jeho syn Jayadev Yogendra v jeho práci, která poukazuje na terapeutické účinky jógy, pokračuje.

Roku 1961 přivedl Richard Hittleman hathajógu na obrazovky amerických televizorů a jeho knihy "28 dní jógy" (Twenty-Eight-Day Yoga Plan) se prodalo na milión kopií. V polovině šedesátých let zaznamenala západní jóga velký nárůst zájmu díky působení Maharishi Mahesh Yogiho, převážně díky jeho krátké známosti se členy The Beatles. Zvýšil oblibu jógové kontemplace formou transcendentální meditace (TM), kterou stále praktikují desetitisíce cvičenců po celém světě. Díky lidem praktikujících TM se jóga a meditace dostala do většího podvědomí společnosti, což ještě více podnítilo lékařský výzkum jógy na mnoha amerických univerzitách.

V roce 1965 přišel tehdy devětašedesátiletý Shrila Prabhupada do New Yorku s kufříkem plným knih a osmi dolary v kapse. O šest let později založil Mezinárodní společnost pro Kršnovo vědomí (International Society for Krishna Consciousness - ISKCON) a do své smrti roku 1977 vytvořil celosvětové duchovní hnutí založené na bhaktijóze.

V šedesátých a sedmdesátých letech otevřelo své školy také mnoho swámiů - žáků himalájského mistra Swami Sivanandy, dřívějšího lékaře, který se stal doktorem duší. Dvě z nich v Americe a ostatní v Evropě. Mnoho z těchto swámiů působí dodnes. Swami Vishnudevananda (autor oblíbené kompletní ilustrované knihy jógy - Complete Illustrated Book of Yoga), Swami Satchitananda (dobře známý všem účastníkům legendárního Woodstocku), Swami Sivananda Radha (žena-swami, která jako jedna z prvních začala zkoumat spojitost jógy a psychologie), Swami Satyananda (o němž se ještě zmíníme), a Swami Chidananda (svatý muž, který vedl Sivanandův ašrám v Rishikeshi, Indie). Poslední ze známějších mistrových amerických žáků je Lilias Folan, která se stala slavnou díky televiznímu pořadu Lilias, jóga a vy, který se vysílal mezi léty 1970 a 1979.

Roku 1969 způsobil mezi tradiční sikhskou komunitou (jedná se o odnož hinduismu) velký rozruch Yogi Bhajan, který porušil tradici a započal vyučovat Kundalini jógu svým západním studentům. Dnes má jeho "Zdravá, šťastná, svatá organizace" (Happy, Holy Organization-3HO) přes 200 středisek po celém světě.

Kontroverznější, ale velmi populární guru byl v sedmdesátých a osmdesátých letech Bhagavan Rajneesh (nyní znám jako Osho), jehož následovatelé plnily novinové titulky díky svým sexuálním orgiím a jiným cvičením. Rajneesh, dřívější profesor filosofie, čerpal z autentických zdrojů jógy, které kombinoval se svými vlastními zkušenostmi. Mnohé z jeho knih stále obývají skříně antikvariátů. Rajneesh dovoloval svým studentům projevovat potlačované představy, zvláště sexuálního charakteru, což je jak doufal mělo osvobodit a připravit k hlubším rovinám jógy. Mnoho z nich však uvízlo v pasti mysticky se tvářícího hedonismu, což jen potvrdilo lidové pravidlo, že příliš mnoho dobrého může být pro člověka špatné. Přestože mnozí z jeho žáků jím byli hořce zklamáni a těsně před jeho smrtí v roce 1990 obklopilo jeho organizaci několik smutných událostí, mnozí jej stále považují za geniálního mistra jógy. Jeho život ilustruje to, že adepti jógy mohou mít různé tváře, o čemž hovoří i pořekadlo "Pro jednoho guru, pro druhého uru" (uru-sanskrtské slovo značící prázdnotu).

Mezi jiné proslulé adepty moderní jógy indického původu patří Sri Aurobindo (otec integrální jógy), Ramana Maharshi (jedinečný mistr džňánajógy), Papa Ramdas (který žil a dýchal mantrajógou, jógou transformace zvuku), Swami Nityananda (mistr siddhajógy provozující zázraky) a jeho žák Swami Muktananda (mocný jogín, který otevřel siddhajógu, což je forma tantrické jógy, západním hledajícím). Žádný z těchto mistrů již není mezi námi.

Velkým představitelem hathajógy v moderní době byl Sri Krishnamacharya, který zemřel roku 1989 ve zralém věku 101 let. Až do svých posledních dní praktikoval a vyučoval systém hathajógy pod názvem Vinijóga. Jeho syn T. K. V. Desikachar pokračuje v praxi svého svatého otce a učil józe mimo jiné slavného Jiddu Krishnamurtiho. Dalším známým žákem Sri Krishnamacharya byl Desikacharův nevlastní bratr B.K.S. Iyengar, který učil desetitisíce studentů, včetně světoznámého houslisty Jehudi Menuhina.

Zmíněni by měli být také Pattabhi Koks a Indra Devi, kteří ve svých raných letech studovali s Krishnamacharyou, aby se poté stali inspirací pro tisíce lidí ze Západu.

Ze žijících mistrů z Indie je možné zmínit Sri Chinmoye, Sathya Sai Babu ("muž zázraků" jehož následují milióny lidí) a Swami Satyanandu (tantrický mistr, zakladatel proslulé školy jógy Bojar, autor mnoha knih, jenž má následovníky všude po světě). Zbývá samozřejmě spousta jiných velkých adeptů jógy, ať už těch dobře známých, nebo skrytých, kteří reprezentují jógu v některé z jejích forem, ale jejich objevení už necháme na vás.

Až do období moderní jógy se obec praktikujících jóginů skládala z převážné většiny z mužů – jogínů. Přesto se vždy našly i velké adeptky jógy – jogínky. V posledních letech naštěstí přišlo na Západ několik svatých žen reprezentujících bhaktijógu, aby přinesli své evangelium lásky duchovně otevřeným hledajícím. Jóga zahrnuje natolik odlišných přístupů, že v ní každý může nalézt to své.

Jednou z výjimečných ženských adeptek z Indie, která nezapadá do nějakého stereotypu, je Meera Ma ("Matka Meera"). Nepoužívá při výuce slova, ale dokáže komunikovat v tichu skrze pouhou svoji přítomnost. Ze všech možných míst si za svůj domov vybrala střed starobylé německé vesnice v Černém lese a každým rokem ji navštěvuje tisíce lidí z celého světa.

Protože jóga není omezena pouze na hinduismus, můžeme zde také zmínit Dalajlámu, zastánce nenásilí a nositele Nobelovy ceny míru. Je nesporně jedním z pravých jogínů moderního Tibetu, který mimo jiné dokazuje to, že principy jógy mohou být úspěšně aplikovány nejenom v oblasti běžného denního života, ale také na politické úrovni. Současný tibetský buddhismus (který je formou tantrajógy) je mimořádně populární mezi západními lidmi a je zde mnoho lámů (duchovních učitelů), kteří jsou ochotni podělit se s upřímnými hledajícími o svá učení, která jsou jakožto tajemství dobře chráněna tradicí.

Pokud vás zajímá, kteří ze západních lidí se stali slavnými učiteli sami o sobě, měli byste si přečíst encyklopedickou práci Andrea Rawlinsona – Kniha osvícených mistrů (The Book of Enlightened Masters). Kniha zahrnuje jak geniální mistry (jako např. bulharského učitele Omraama Mikhaëla Aivanhova) tak i plejádu "rádo-by" mistrů.