S otevřenou náručí - rukověť otevřených vztahů

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Paxus Calta

Čas na líbánky

Lidé na začátku otevřeného vztahu někdy zapomínají, že i naše vztahy žijí svým životem, který obyčejně začíná poměrně intenzivním obdobím líbánek. Během zamilovanosti vnímáme všechno jinak. Vidíme na novém partnerovi všechno krásné, ještě nedošlo na žádné problémy nebo charakterové vady, které se objeví později. Z řady důvodů je to obtížné období pro „starý“ vztah. Zaprvé, „původní“ milenec či milenka se bude cítit ohrožen/a – protože vždy je tu určité srovnávání, „starý“ partner je teď méně přitažlivý než nový (kterého nevnímáme ještě v jasném světle). Zadruhé, u původního milence/milenky může dojít k projevu méně atraktivních vlastností – hněvu, stížností, atd. Noví milenci navíc budou cítit velmi přirozenou potřebu trávit spolu co nejvíce času – zrovna v okamžiku, kdy původní vztah vyžaduje opory.

Avšak líbánky netrvají věčně. A pokud ty jsi ten „starý“ milenec/milenka, je třeba nahlížet věci z delší perspektivy. Budeš to muset přečkat až do doby, kdy se vše na konci ustálí. A pokud se dokážeš vyhnout přehnané zhoubné žárlivosti, sdílený milenec či milenka si tím lépe bude pamatovat, proč jsou v otevřeném vztahu a budou se snažit zůstat s tebou v těsném spojení.

Pokud je to možné, může být toto období vhodným okamžikem pro staršího milence či milenku, aby se začal věnovat něčemu novému. Posloužit může třeba nějaký dlouho opomíjený projekt nebo nový koníček. Může tu vyvstat pokušení najít si jiného partnera a tím „udržet krok“, nebo aby ses cítil, že se ti také někdo věnuje – obecně to však nedopadá většinou dobře. Není tak jednoduché najít si nového milence/milenku a špatná volba se může emocionálně vymstít. Někdy je lepší trávit více času s blízkými přáteli.

Taký sdílený milenec/milenka čelí v období líbánek složité výzvě. Nejlepší volbou je pečlivá rovnováha mezi podporou starého milence a užíváním si nového vztahu. K tomu je potřeba, obzvlášť pokud vedete rušný život, vzdát se ostatních věcí. Zrušte některé kurzy, věnujte méně času přátelům, vemte si volno z práce. Chovejte se ke vztahům jako k něčemu živému, co si zaslouží čas a péči. Vyhraďte si tedy čas nejen na vaše líbánky, ale také na to, abyste neztratili spojení s dřívějším partnerem.

Chybovat je lidské

Klasický omyl, který ti možná bude nejvíce nahánět strach je, že se přeřekneš a oslovíš svou milou/milého jménem té druhé zrovna uprostřed vášnivého okamžiku. Ve skutečnosti se to často nestává, každý si je dobře vědom, s kým zrovna je a různí milenci se od sebe hodně odlišují – fyzicky, ale i ve spoustě dalších věcí. Avšak omyly se stávají. Zasmějte se jim, udělejte si z toho legraci, jenom se jimi nenechej deprimovat.

Měl jsem třeba milenku, která jednou v mírně podroušeném stavu náruživě vyprávěla ostatním u stolu nějakou historku. Bohužel hlavní postavou jejího příběhu jsem byl já, což se mi moc nelíbilo. Jak postupně pokračovala, uvědomil jsem si, že mě ve vyprávění nevědomky zaměňuje za svého druhého milence. Nechal jsem to být, ačkoliv jsem nemohl zadržet zvětšující se úsměv na mé tváři. Když se její omyl nakonec stal zřejmým pro všechny, úplně zčervenala. Známí, co jí naslouchali, zůstali jako opařeni a čekali, že přijde hádka. Místo toho celá ta věc byla tak komická, že na konci jsme se tomu všichni dlouho smáli.

Nikdo si asi nevybírá své milence pro to, že je dokonalí. Zcela určitě nejsou.

Setkání – seznamte se prosím

Pokud to zvládnou, jednou z nejlepších věcí, kterou je možné v otevřeném vztahu udělat, je seznámit různé milence navzájem. Existuje více názorů na to, jak by to mělo nejlépe proběhnout, sám si myslím, že nejlepším způsobem je, aby se sdílený partner prvního takového setkání nezúčastnil. Je také lepší nechat partnery/partnerky, aby si schůzku zorganizovali sami.

A proč by se měli vlastně setkat? Jedním z nejzajímavějších plusů bývá to, že ačkoliv mohou být značně rozdílní, je možné že se budou respektovat a mít rádi. Také to pomůže demystifikovat „druhého“ milence/milenku – když se s někým potkáš, vidíš ho jako skutečného člověka, ne jako nutně toho mnohem lepšího, než jsi ty, alespoň ne tak, jak se ti to snažila vnutit tvoje představivost. Jedním z konverzačních témat s velkou určitostí bude sdílený partner. Je možné, že dojde i na veselou diskuzi trochu na jeho účet, včetně různých uštěpačných poznámek.

Dalším důvodem je, že se tak vytvoří určitý druh vztahu mezi nesdílenými partnery. Ti tak budou moci mezi sebou komunikovat bez věčného prostředníka, kterým je sdílený milenec/milenka – a který se často jinak ocitá v obtížné situaci poslíčka. Také to utvrzuje důvěru. Zprávy teď budou přicházet přímo od zdroje a ne skrze „filtr“ v osobě sdíleného milence/milenky.

No a v neposlední řadě to prostě dává smysl: oba dva přece cítí důležité pouto ke stejné osobě, měli by se tedy znát. Nemusí být zrovna nejlepšími přáteli a mohou se vídat zřídka – ale alespoň nějaká znalost je vždy lepší než strach z neznámého.

Jedné věci je dobré se po návratu z takového setkání vyvarovat, totiž semknutí se vůči sdílenému partnerovi. Určitě se najde řada věcí, které bude třeba vysvětlit, ale udělat to tak, že se vrátíte a udeříte na něho (na ní) slovy: „tys nám lhal/a, obě jsme naštvané“ … Něco takového je přece obtížené pro všechny. Nevyhýbejte se tématům, které vzešly ze společné schůzky, ale začněte alespoň tak, že budete vnímat možnost druhé stránky věci.

Flexibilní dohody

Udržování otevřeného vztahu znamená také mít na vědomí možnost, že se může objevit vztah nový. To vyžaduje jistou důvěru a spolupráci, můžeme říct tedy určité neformální (někdy nevyslovené) společné „dohody“. Jisté dohody, které vypadají jako dobrý nápad, však nefungují úplně vždy. Jednou z nejrozšířenějších chyb (které jsem se dopustil několikrát) je slíbit partnerce či partnerovi, že si vždy řeknete, než se někdo sblíží s novou milenkou/milencem. Je to pěkná myšlenka, ale často to takto nefunguje. Nebudeš asi chtít z donucení ukončit neočekávaný nádherný romantický večer, protože jsi o něm dopředu neřekl původní milence/milenci.

Možným řešením je flexibilní dohoda. To si žádná určitý smysl pro přirozenost, ale může to fungovat lépe než striktní pravidla (viz níže). Flexibilní, přizpůsobivá dohoda může být třeba o tom, že se vždy pokusíš informovat o případné možnosti dalšího vztahu. Je třeba být citlivý, protože pokud máš aktivní milostnou imaginaci, mohl/a bys snadno původní milenku či milence dovést na pokraj šílenství.

Přizpůsobivé dohody jsou však o něčem víc, než je tento jednoduchý příklad. Je to především o komunikaci, o popisu toho, co by se mohlo stát a co by sis přál/a, aby se stalo. „Jdu ven s přáteli, vrátím se kolem půlnoci.“ (teď na chvíli zapomeňme na vztahy) – Je jedna hodina ráno kolem půlnoci? A co třeba tři hodiny ráno?

Problém mnoha vztahů tkví v tom, že lidé se snaží co nejvíce přispívat k tomu, co si zaslouží (nebo častěji tomu, co si myslí, že si zaslouží ostatní) více než tomu, co je ve skutečnosti možné anebo přijatelné. Říct: „Jdu ven, nečekej na mě“, není snadné. Je tak těžké si to vyslechnout?

Někdy ano, avšak často je to možnost. Tu ale nevyužijeme, čímž se dostáváme do pořádných problémů, když se vyčerpání vracíme domů v pět hodin ráno.

Pravidla, stejně jako třeba zákony, je nutné dodržovat, jinak hrozí nějaký trest. Místo toho normy (jakoby náš standard) dodržujeme pořád, a pokud ne, nastává krize, tedy určitá výjimka. Čím více si vystačíš s normami namísto pravidel, tím trvanlivější tvůj otevřený vztah bude. Normy či standardy jsou v základě flexibilními dohodami.

Nespolupracující partner

Někdy se stane, že jeden z milenců nechce ani náhodou přijít do styku s čímkoliv, co se týká druhého vztahu. Nechce nikdy zvednout cizí telefonát, nechce slyšet ani jméno té osoby a nemá jakýkoliv zájem na tom ji potkat. Taková situace je ale neunesitelná. Ne že by se nedala zvládnout, ale dlouhodobě je zničující.

Možnosti sdíleného partnera jsou takto značně omezeny a on/ona musí zhodnotit své pocity. Pokud se nový vztah stane velmi důležitým anebo komplexním, nemusí být emocionálně či eticky možné jednoduše svůj život rozdělit a předstírat, že onen tabuizovaný vztah neexistuje. Opustit tento vztah není skutečným východiskem. Je možné pokusit se dát nespolupracujícímu partnerovi či partnerce možnost volby (ty mohou být i dost závažné a naznačovat možný rozchod, pokud nedojde k uvolnění vztahu), ale pokud toto s dobrou vírou dokážete, je to určitě lepší než vzdání se původního partnera.

Rozchod – otevřený vztah také může skončit

V monogamii je to „snazší“. Po nějakou dobu jsi zamilován a najednou se ti v životě objeví někdo jiný, kdo se ti zdá přitažlivějším. Tak buďto dosavadní vztah ukončíš a začneš nový, anebo tuto možnost potlačíš a zůstaneš v původním vztahu.

V otevřeném vztahu máš ještě jinou možnost, ale, co když třeba po několika měsících žárlivých scén nebo smíšených pocitů zjistíš, že už si vlastně nepřeješ v původním vztahu pokračovat? V takovém případě se původní vztah pravděpodobně rozpadne. Než se však tak stane, měl/a by sis vyjasnit proč tomu tak je. Nestačí si jenom říct že „ten nový je pro mě vhodnější než ten dřívější, tak z toho prostě vycouvám“. To by totiž znamenalo spadnout do pasti monogamie. S takovým přístupem předpokládáš, že vyváženost, rovnováha otevřeného vztahu, není možná. V některých případech není, ale částí závazku k otevřenému vztahu je, že se pokusíš zůstat u těch věcí, které tě na počátku přilákaly do původního vztahu.

Zkus oprášit kouzlo a najít ono „my“. Někdy je možné se rozejít a přitom zůstat přáteli, někdy budeš potřebovat odloučení a přesunout se k něčemu jinému. Vždy se ale pokus vyhnout se monogamní slepotě, kdy člověk utíká z jednoho rozbitého vztahu k druhému, zatímco obviňuje všechny ostatní a ignoruje svou vlastní zodpovědnost anebo transformaci, kterou měl (nebo také milenec/milenka) podstoupit a místo toho zůstal ve stagnaci, což znemožní pokračování původního vztahu, který tak už nedává nadále smysl.

„Neopouštěj jednu milenku pro druhou.“ To je klíčová „norma“ otevřeného vztahu. Jedna ze základních odpovědností v otevřeném vztahu je najít smysl každého probíhajícího vztahu, který bude stát na vás a ne na těch ostatních.

Proč otevřené vztahy?

Když je s tím taková práce, proč se vůbec otevřenými vztahy obtěžovat? Zčásti je to výzva postavit se naší socializaci: společenským standardem je monogamie, majetnický kontrakt, který implikuje lásku, je nedostatkovým zbožím. A jakmile ho jednou máš, nejlíp abys po něm chňapl a držel co nejpevněji, protože nechceš být bez něj… Myslím, že v oblasti našich citů můžeme uvažovat mnohem kreativnějším způsobem.

Filozofie ukrytá za otevřenými vztahy v základě předpokládá, že ti kdo se jich účastní, jsou komplexními osobnostmi. Není pravděpodobné, že jediný člověk může naplnit všechna tvoje přání a potřeby. A každá osoba, která se vztahu účastní, vnáší do tvého života něco jiného a takto tě velmi obohacuje.

Věřím, že hranice, kterou společnost odděluje existenci milostného vztahu s někým, o koho ti vážně jde a neexistenci takového milostného vztahu je tak trochu umělá. Některé smysluplné vztahy mají sexuální povahu, jiná silná sblížení se obejdou bez fyzického kontaktu. V prvním případě hovoříme o „milencích“, to druhé nazýváme běžně „kamarádi“ – což shledávám více než hloupým.

Myšlenka otevřených vztahů tkví v tom, že každý má právo zvolit si způsob vzájemné komunikace. Pokud to zahrnuje milostný vztah, proč ne. Jelikož nemůžeme uniknout naší socializaci, musíme pečlivě přistupovat k jednotlivým milenkám/milencům v tom akceptovat jiné intimní partnery. Je to ale užitečná práce, pomáhá nám pochopit naše skutečná přání a pocity nejistoty, a když uspějeme, naše milenky/milenci se stanou více svobodnými a budou se k nám vracet ze své vlastní opravdové touhy.

Dostat se až tam...

Když jsi skutečně schopen překonat své žárlivé pocity, když dokážeš být opravdu šťastný z toho, že tvá milenka/milenec se cítí dobře i s někým jiným, tak v takový moment zakoušíš ohromné osvobození. Přestáváš se křečovitě majetnicky držet svých jistot a miluješ s otevřenou náručí – a to tě dělá mnohem přitažlivějším pro všechny tvé milenky/milence, které se s tebou budou cítit jak svobodné, tak současně i v bezpečí. A od toho se odvíjí pozitivní „začarovaný“ kruh – sám se cítíš líp a tím činíš šťastnější i své milenky a přátele, kteří ti radost plnou mírou vracejí.

Dárek (na konec?)

Dar mít jiného milence či milenku se v důvěrném otevřeném vztahu stává skutečně možným. Moje milenka, která měla problémy v intimní oblasti, se byla schopna uvolnit až díky jinému partnerovi, který byl zkušenějším milencem než já - a najednou jsem jako darem objevil, že je pro mě mnohem vášnivější a také aktivnější během milování. Nebo, jeden z nejkouzelnějších okamžiků mého života byl, když jsem sledoval dvě své milenky, jak se sami sobě stali milenkami – velmi nevšední, velmi vzácné…

Odkazy

Otvorené vzťahy (slovensky)