Sátja - zlaté pravidlo pravdy

Rubrika: Základy

Autor: Monica Dascălu

Buď svým vlastním plamenem i svým vlastním útočištěm. Učiň si Pravdu plamenem; vztahuj se k Pravdě jako k útočišti.

Gregorian Bivolaru – Štěstí a tajemství podvědomí

Sátja, neboli dodržování pravdy, druhé z pěti pravidel jamy, je – bohužel zjednodušeně – běžně vykládána jako imperativ „nelhat“. Odtud by měla praxe sátjy nepochybně vyjít: od odstranění škodlivého zvyku lhát, tím, že se budeme snažit vždy mluvit jen pravdu. Avšak v ideálním případě znamená dodržování sátjy to, že neustále a plně žijeme na výši esenciální pravdy naší bytosti, kterou je nejvyšší božské Já (átman) a vším, co jsme, říkáme, cítíme a děláme, neustále tuto nejvyšší božskou Pravdu vyjadřujeme.

Praxe sátjy nás přibližuje k Bohu

Co je Pravda? Pravda je podstata všeho, co existuje a můžeme dokonce říct, že Pravda je Bůh, protože jen Bůh opravdu existuje. Neexistuje nic, než jedna jediná konečná, nejvyšší pravda, kterou je pravda Boží existence. Začneme-li praktikovat sátju, radostně si povšimneme, že se cítíme čím dál tím blíže Bohu. Budeme-li toto pravidlo opomíjet anebo porušovat, neodvratně se tím od Boha naopak vzdálíme.

Například v tisícileté tradici mahávidjajógy je popsán způsob, jakým nám nedodržování sátjy znemožňuje navození stavu rezonance se silovými sférami velkých kosmických Mocností. Základním motivem kteréhokoli jogína k dodržování – a to již od této chvíle –  zlatého pravidla pravdy (vycházeje od základního imperativu nelhat) je, že úměrně tomu, jak sátju dodržujeme se můžeme přiblížit Bohu.

Vyvarujte se neplodných hádek

Z určitých hledisek je možná sátja (v pojmech diskursivního myšlení) nejobtížněji vyložitelná ze všech principů jogínské morálky a etiky; je nepochybně pravidlem, které dokáže vyvolat nejvíce sterilních intelektuálních debat a spekulací. Máme-li pojmenovat příčinu těchto relativizujících spekulativních tendencí ohledně dodržování pravdy, mohla by jí být skutečnost, že velká většina lidí nezná pravdu absolutním způsobem. Těmi, kdo Pravdu znají, jsou mudrci, skutečné božské vzory, velcí mistři a duchovní průvodci. Všechny autentické duchovní tradice naší planety velice jasně zdůrazňují, že jakýkoli duchovní aspirant potřebuje vedení autentického duchovního mistra, který zná Pravdu, aby mohl i on sám nakonec dospět k poznání a přímému prožívání této Pravdy ve vlastní bytosti.

Fakt, že objektivně (zatím) neznáme autentickým způsobem konečnou, božskou Pravdu – i když jinak známe mnoho věcí – by nás neměl odradit od upřímného úsilí sátju praktikovat. Na tuto cestu k Pravdě se můžeme vydat velice jednoduchými kroky. Současná filozofie nám naneštěstí poskytuje úděsné příklady nihilismu (negace), kdy např. existencialisté předpokládají, že nejvyšší Pravda ani neexistuje. V pozadí tohoto přesvědčení nepochybně tkví patologická lenost, protože ztotožnění se s nihilistickými názory zbavuje člověka, alespoň podle jejich názoru, nutnosti vynakládat duchovní úsilí!

Nelhat je pouze první krok

Jistěže s praxí pravdy začneme co nejpřísnějším dodržováním základního praktického imperativu nelhat. Lhostejno kolik toho namluvíme o iniciačních a esoterických aspektech spojených s velkými duchovními pravdami, nepochopíme nic, jestliže především rozhodně neodstraníme z naší mluvy lži. I tato počáteční úroveň aplikace sátjy představuje pro velkou většinu lidí námahu. Co nám však může nesmírně pomoct k posílení aspirace pro dosažení dokonalosti v dodržování tohoto pravidla je představa nepopsatelného štěstí, které budeme prožívat, když se intimně přiblížíme Bohu Otci. Můžeme například meditovat nad čtvrtým blaženstvím vyhlášeným Ježíšem v Kázání na hoře, které stručně shrnuje tak zvanou „cestu Pravdy“: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po Boží pravdě a spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“

Prohloubení sátjy začíná od pochopení faktu, že je naprosto nezbytné ovládnout svou řeč. Jogínské traktáty podtrhují obtížnost tohoto záměru, ale i skutečnost, že je to naprosto nezbytné pro pokrok v józe. Ovládnout řeč je mnohem těžší, než úplně mlčet.

Jednoduché cvičení pro uvědomování řeči

Jednoduchým cvičením se zázračnými účinky je v tomto směru odpoutané pozorování „verbálních návyků“: jestli například často mluvíme bez přemýšlení, používáme sprostá slova či vulgární výrazy, vyjadřujeme se snadno anebo obtížně, jestli používáme mluvnickou vatu (jako jsou slova „prostě“, „vlastně“,…) a zdali máme sklony přehánět, kritizovat, žvanit, pomlouvat nebo lhát apod.

Budeme se snažit takto objektivizovat a stát se co nejvíce vědomými způsobu, jímž se na úrovni řeči projevujeme, jak jen to v této fázi půjde. Časem bychom měli odstranit všechny negativní aspekty, které jsme si objektivně uvědomili (v tom nám mohou pomoci i lidé, kteří nás velmi dobře znají), za pomoci základního principu posilování kladných polárně opačných aspektů.

Jestliže se nám podaří zůstat objektivně odpoutaní a upřímní ve chvílích, kdy lžeme, budeme moci začít pevně jednat, abychom tento škodlivý zvyk odstranili. V takovou chvíli je dalším užitečným a jednoduchým cvičením položit si otázku, proč jsme lhali. Z pohodlnosti? Sobectví? Pýchy? Ze zvyku? Kvůli jiné lži? Co byl důvod? I když na odpověď často hned nepřijdeme, zaměříme se pevně k tomu, abychom zjistili, jak můžeme v takové situaci jednat lépe. Jak bychom mohli jinak odpovědět (jestliže nám byla položena otázka), anebo co jsme mohli říct, abychom dodrželi sátju? Zjistíte, že mnohokrát je i mlčení velmi dobré řešení. Nakonec si vizualizujeme sami sebe, jak pevně zaujímáme správný postoj a mluvíme klidně, vyrovnaně, v souladu s principy pravdy.

Cvičení pro upevnění hluboce prospěšných slovních návyků

Naučte se říkat lidem kolem sebe co nejčastěji krásná, prostá, dobrá – a samozřejmě pravdivá – slova. Je-li to pro vás obtížné, rozmyslete se a rozhodněte se dopředu, co chcete určitým lidem říci. Krátké laskavé a vlídné věty, jako: „Vypadáš dnes skvěle.“, „Rád tě vidím!“, „Hodně štěstí!“, „Chyběla jsi mi.“ apod., mohou mít zázračný dopad nejen v tom, že nám pomohou harmonizovat mezilidské vztahy, ale osvojený prospěšný návyk přispěje časem k odstranění suchého, neharmonického, zlostného a necitlivého způsobu vyjadřování.

Co nám pomůže k prohloubení sátjy

Duchovní vlastností, která nám umožňuje rozeznat pravdu od klamu, takže je úzce spjat se sátjou, je náš úsudek. Úsudek můžeme rozvinout například skrze dynamizaci silových center aďžna a sahašrára čakra, anebo praxí meditačních technik (např. lajajóga).

Pozornost a bdělost jsou kvality, které se musí každý jogín neustále snažit rozvíjet. Sama účinnost praxe jógy závisí na úrovni naší pozornosti. Zde nám mohou být znovu k užitku aďžna a sahašrára, stejně jako jogínské techniky koncentrace a meditace.

Praxe jógy je nejúčinnější pomocí, jak pro rozvoj pevnosti, tak i k posílení pozornosti, klidu, bdělosti, úsudku, jakož i k harmonické dynamizaci silových center. Ale především jogínské techniky hluboké meditace a prožitky stavů vědomí, které přinášejí a jejich následné udržování po co nejdelší dobu, nám pomohou konkrétně a reálně prožívat v naší vlastní bytosti Pravdu.

Zjevení nejvyššího Já (átman) je „vrcholným klíčem“ na naší cestě k nejvyšší Pravdě. Meditace objevování Já nám velice pomohou sátju dodržovat.

Také spojení s nebeským Bohem Otcem skrze modlitbu, umění požehnání či hlubokou jogínskou meditaci nás směřuje k samotnému zdroji Pravdy. Je třeba, abychom se naučili vést celý život na výši božských pravd, které v oněch chvílích tušíme.

Být upřímný sám k sobě je zcela zásadní, protože jinak se těžko můžeme vnitřně transformovat. Není nutné se posuzovat nebo kritizovat, stačí být objektivní v hodnocení fáze, ve které se právě nacházíme, abychom mohli přikročit k opravdové vnitřní proměně. Problémem je, že lidé, kteří si navykli lhát, nejsou schopni být upřímní ani sami k sobě. Zde je třeba velké pevnosti, jelikož vnitřní upřímnost je pro dodržování sátjy naprosto nezbytná.

Upřímně uznat své chyby je dalším důležitým krokem vpřed. Jestliže v sobě navíc najdeme sílu ze srdce požádat o odpuštění ty, kterým jsme lhali, povšimneme si okamžitě, že je pro nás zachovávat pravdu mnohem snazší

Mauna, tedy slib mlčení, je účinným cvikem pro kontrolu řeči. Znamená, že nebudeme po určitou předem jasně stanovenou dobu vůbec mluvit (několik hodin, den, týden…).

Ahimsa (ne-násilí) nám pomůže vyvarovat se neplodných intelektuálních spekulací nad tím, co je a není dobré v určitých situacích říkat, abychom tak nezraňovali jiné lidi. Při dodržování ahimsy budeme totiž vědět intuitivně, co je a není dobré dělat či říkat.

Zdravý rozum a pokora nám pomůžou vytušit, jak je správné postupovat v určitých situacích a přispějí neocenitelně k odstranění zlozvyků, jako jsou lhaní, sebechvála, přehánění nebo pomluvy.

Čeho je třeba se přísně (pro začátek) vyvarovat:

• Především se samozřejmě snažte nelhat
• Vyvarujte se ošklivých, vulgárních či obscénních slov a nadávek v jakékoli podobě
• Nepomlouvejte!
• Vyvarujte se toho, abyste úmyslně zranili anebo urazili jiné lidi
• Vyhněte se sarkasmům
• Nechvalte se
• Nepřehánějte
• Nepoužívejte slova, jejichž smysl přesně nechápete
• Nemluvte o věcech, kterým nerozumíte
• Neprozrazujte svěřená tajemství (včetně tajných zasvěcení)