Šiva Kamari – božský vládce všech tužeb

Rubrika: Mytologie

Autor: Rezonance

Kupid – dokonalé zrcadlo Boha

V hinduistické tradici je Káma jméno boha touhy, nebeské bytosti, která se v evropské mytologii podobá bohu lásky Erótovi nebo Kupidovi. Existence Kámy je velké tajemství Božího stvoření. Káma se rodí z duchovního srdce Brahmy, který je aspektem Boha v jeho podobě Stvořitele makrokosmu. Káma představuje prvotní touhu, první impuls Stvoření, z něhož vychází celý makrokosmos a skrze nějž vyjádřil Brahma svou vůli tvořit.

V hinduistické tradici se Kámovi říká také Adža, „zrozený a přesto nezrozený“, a Ananidžadža, „zrozený ze Šivy“. Dalo by se říct, že Káma představuje prvotní mystické vyjádření Božích tvůrčích záměrů. Káma dokonale zrcadlí Boha, takže cokoli svými neomylnými šípy podněcuje, je ve skutečnosti projevem Šivovy svobodné a svrchované vůle. Božskou úlohou Kámy je dokonale a souvisle bezchybně zrcadlit Šivu v jeho záměrech.

Miliardy bytostí aspirují k duchovnímu osvobození

Symbolický příběh božské podoby Šivy jako Kamariho je následující:

Když na sebe Šakti, Šivova tvořivá ženská energie, vzala podobu dcery svaté hory Himalájí – Párvatí, rozhodla se vykonat tapas věnovaný svému božskému milenci Šivovi. Současně, vedeni její tvořivou energií, přišli čtyři moudří synové Brahmy – jmenovitě: Šanakar, Sanadanar, Sanatanar a Sanatkumarar – kteří se dobře vyznali v duchovních naukách obsažených ve čtyřech posvátných spisech moudrosti (Védách), k Šivovi, aby od něj získali neocenitelný dar poznání, totiž nejrychlejší a nejpřímější praktickou cestu ke stavu duchovního osvobození. Za horlivost své snahy byli čtyři mudrci odměněni Šivou, který se jim ukázal jako Nejvyšší Guru Dakšinámúrti, duchovním darem nejcennějšího zasvěcení. Čtyři mudrci, kteří pak s velkou pílí praktikovali metodu, jíž je sám Šiva naučil, dosáhli v krátké době Šivovou milostí stavu duchovního osvobození.

Mnoho bytostí, povzbuzených úspěchem čtyř Brahmových duchovních synů, pak pocítilo vnitřní nutkání praktikovat jógu a dosáhnout také stavu duchovního osvobození (mókša). V krátké době se téměř všechny bytosti v makrokosmu vzdaly světských zájmů a s velkým nasazením začaly cvičit jógu podle božského příkladu Šivy, jeho milované Šakti a čtyř moudrých synů Brahmy. Celým makrokosmem prostupoval nádherný stav duchovní aspirace. Díky duchovnímu povznesení, které přineslo cvičení jógy, se modlilo mnoho bytostí k Šivovi, aby jim udělil svou nejvyšší milost a zjevil se jim v jejich srdcích v celé své nádheře.

Nejvyšší Šiva, potěšený láskou, která se praxí jógy zrodila v duších jeho uctívačů, se rozhodl podrobit své oddané žáky poslední duchovní zkoušce, která měla být dalekosáhlá. Uvolnil tři nesmírně mocné démony jménem Surapadma, Taraka a Simhamuha, které jeho vůle držela do té chvíle v zajetí a dovolil jim vstoupit do světa. Šiva dal démonům svobodu dělat si, co chtějí, a nabídl jim příležitost se transformovat a otevřít se praxi jógy ve vysoce příznivém duchovním prostředí, které bylo vytvořeno. Protože ale jejich nevědomost byla obrovská, jejich nižší přirozenost se tomu vzpírala i v těchto okolnostech, do kterých je Šiva uvedl. Hnáni velkou zlobou a sobectvím začali všemožně znepokojovat mnoho praktikantů jógy, zejména ty, kteří nebyli v praxi ještě pevně zakotveni.

Úryvek ze Šiva Purány, odvěké legendy o bohu Šivovi

„Káma mi řekl: 'Ó Brahmo, Šivu – mistra jogínských praktik – nelze okouzlit. Ani já, ani nikdo jiný nemá moc Šivu očarovat. Vyzkoušel jsem všechny své triky, za pomoci Rati a všech svých přátel, ale na Šivu byly všechny krátké. Ó Brahmo, použili jsme nejrůznější strategie. Když byl Šiva pohroužen do stavu samádhi a zcela ovládal své smysly, snažil jsem se ho ovinout sladkým osvěžujícím vánkem, který obvykle vyvolává záchvěvy rozkoše. Natáhl jsem luk a vystřelil svých pět květinových šípů. Točil jsem se kolem něj a snažil se upoutat jeho pozornost. Všechny živé bytosti podlehly mé moci, ale Šiva a Gana zůstali nedotčeni.

Kamkoli se Šiva vydal, do Himálaje, na horu Méru, na Nagakešavu nebo Kailáš, my – Rati, Jaro a já, jsme ho následovali. Když se Šiva probral ze samádhi, položili jsme před něj několik ptáků čakravaků. Tito ptáci prováděli nejrůznější milostné pohyby a pak se spojili. Různé páry zvířat, jelenů, antilop a ptáků skotačily před velkým Pánem Šivou a předváděly nespočet mimických a milostných gest, aby ho vzrušily. Pávi projevovali vzájemnou přitažlivost a kroužili kolem slastných rozkoší. Ani jednou však nenašly mé šípy na Šivovi jediné zranitelné místo. Ó Pane všech světů, říkám ti bez okolků: není v mých silách Šivu očarovat.

Jaro se ho také snažilo okouzlit. Přes to všechno však Šiva ani v nejmenším nezakolísal a neprojevil vůči mně jakýkoli cit, dokonce ani hněv. Proto nyní chápu Šivův svrchovaný postoj a bráním se dalším pokusům ho svádět. O jejich marnosti jsem pevně přesvědčen. Až se nakonec odpoutá od svého vlastního stavu samádhi, nebudeme schopni v Jeho přítomnosti ani vydržet. Koho by tedy mohlo napadnout, že ho podrobí iluzi? Není v mých silách Šivu očarovat.

Ó Brahmo, vynaložil jsem nesčetné snahy, abych Šivu očaroval, ale vše marně, neboť je pohroužen do hluboké meditace. Pokud se mé tělo při tom podniku neobrátilo v popel, bylo to jen z Jeho soucitu. A možná díky dříve shromážděným zásluhám. Co se týče Nejvyššího Šivy, ten se nijak nezměnil. Ó Brahmo, pokud si opravdu přeješ, aby si Šiva vybral manželku, musíš se skromně uchýlit k náležitým prostředkům. Říkám ti upřímně, co si myslím.'

Káma se mi hluboce uklonil a následován svou suitou odešel, zbožňujíc v srdci Šivu, který ho zbavil nevědomosti.“

Sobecké užívání touhy přináší utrpení

Jejich zloba začala znepokojovat i některé zbabělejší bohy, kteří dbali víc o osud vesmíru než o kvalitu své duchovní praxe a začali se obávat, že by tito tři démoni mohli zničit život celého vesmíru, pokud se jim nikdo nepostaví na odpor. Protože však neměli dostatečnou duchovní pronikavost, aby věděli, že ve skutečnosti nelze nic odstranit ani v nejvzdálenějším koutě makrokosmu bez všemohoucí vůle Boha Otce, začali se znepokojovat tím, že se Šiva i Šakti věnují józe. Protože se jim nedostávalo moudrosti, bláhově se domnívali, že když Šiva medituje, je zcela oddělen od stvořeného světa, a tak je určitá část vesmíru v ohrožení. Zapomněli na praxi jógy, kterou začali a v níž nedosáhli velkých pokroků, a začali si lámat hlavu, jak vyvést Šivu z jeho hlubokého stavu, aby umravnil tři démony.

Tito průměrní bohové zalykající se nevědomostí, se rozhodli vyslat boha touhy Kámu, aby vyrušil Šivu z hluboké meditace a vyslal na něj jeden ze svých kouzelných šípů. Tak si namlouvali, že když Šivu zasáhnou Kámovy šípy, probudí se v něm touha přistoupit k Párvatí a pak spolu s ní spásně zasáhne a zlikviduje nebezpečné démony. Ve své hlouposti a průměrnosti už nedokázali jasně uvažovat. Ani je nenapadlo položit si otázku, jak by mohla být vzbuzena nějaká touha v Šivovi, z něhož se zrodila touha samotná. Bůh touhy Káma však zpočátku odmítal uskutečnit šílený plán falešných praktikantů jógy, které svedla jejich vlastní slabost z duchovní cesty.

Káma dobře věděl, že každý sobecky či zlomyslně vedený záměr získat něco, co není v souladu s Boží vůlí, se pachateli nevyhnutelně vrátí a přinese s sebou nechtěné plody, které dotyčnému nakonec způsobí utrpení. Bylo mu jasné, že sobecké užívání touhy přináší nevyhnutelně utrpení v důsledku univerzálního zákona příčiny a následku – zákona karmy. Kdyby tedy vyslal jeden ze svých šípů směrem k Šivovi, potkal by ho, Kámu, tragický konec. Pak ale bohové Kámovi pohrozili, že ho proklejí, pokud je neposlechne. Káma se tedy vydal se svou družkou Rati do příbytku Šivy, který byl v hluboké meditaci. Připravil si květinový šíp, který probouzí v srdcích bytostí touhu, a namířil ho na Šivu, připravený ho vypustit.

O moci Kámou vystřelených šípů touhy se v celém vesmíru vědělo, že u žádné bytosti neselhává. Žádného ze zbloudilých bohů ale nenapadlo zamyslet se, jak by jen takový šíp mohl jakkoli ovlivnit stav Všemohoucího, Šivy. Jakmile si Kama nachystal květinový šíp, aby ho vypustil na Šivu, ze Šivova třetího oka, ádžňáčakry, okamžitě vyšlehl žhavý blesk a na místě boha Kámu rozpustil.

Šiva, kterého tato událost nijak neznepokojila, pokračoval v meditaci. Kámovo tělo se okamžitě obrátilo očistným duchovním ohněm Šivovy hluboké meditace v popel. Bohové, šokovaní tragickým koncem svého šíleného vměšování, který vedlo ke zničení boha touhy Kámy, si uvědomili svou nesmírnou pošetilost, když se domnívali, že by mohli Šivu přimět, aby udělal něco, co není v souladu s jeho božskou vůlí. Proti Šivovi je každé spiknutí marné. Tehdy pochopili, že pouze upřímností a neochvějnou duchovní oddaností mohou získat Šivovu božskou milost a pomoc. Odevzdali se pak zcela do Šivovy všemohoucí vůle a pokorně žádali o odpuštění svých pošetilých myšlenek.

Šiva jim odpustil a spolu s Párvatí vyslal svého syna Subrahmáju, aby zarazil počínání tří démonů. Na prosby zkroušených bohů přivedl Šiva Kámu zpět k životu, ale jen pro oči své a své milované Párvatí. Proto se Káma v hinduistické tradici nazývá také Ananga, což znamená „bez končetin“ nebo „neviditelný“.

Jedná se o Šivovu podobu zvanou Šiva Kamari, v níž Šiva takto maří činy boha touhy, zrozeného ze srdce Brahmy. Káma ztělesňuje impuls tvořivé mysli (manasu), který se obrací ke světským vášním. U člověka sídlí bůh Káma ve smyslové mysli (manasu). Kámovy květinové šípy nikdy nezabíjejí, pouze rozněcují v lidských srdcích vášeň. Šiva Kamari je božský vládce všech tužeb.

Tradiční vyobrazení

Podívejme se, jak je obraz této božské podoby Šivy v hinduistické tradici popisován:

„S božským tělem celým pokrytým popelem, s vycházejícím měsícem zachyceným ve vlasech, ozdoben třpytivými vodami nebeské Gangy, s hady jako ozdobami a s kůží tygra obtočenou kolem pasu, držící v rukou sekeru a antilopu, plný neokázalé božské čistoty, sedí Šiva Kamari v pozici hrdiny, virásaně, s levou dlaní položenou přes pravou a praktikuje jógu. Šiva Kamari spaluje šíp boha Kámy neomezeným božským světlem svého všeobjímajícího vědomí, vyzařujícího z jeho třetího oka, ádžňáčakry.

Šivovi Kamarimu, který je vždy duchovním útočištěm těch, na něž útočí všemožné tužby, skládáme nyní oběť našich srdcí.“

„A zatímco jsem já, Brahma, takto přemýšlel, zrodila se z mé mentální tvořivosti nádherná mužská bytost. Měl zlatavý lesk, široký, pevný hrudník, jemný nos, dobře zaoblená stehna a lýtka, husté kadeře modročerných vlasů, chvějící se obočí a tvář jasnou jako měsíc v úplňku. Byl velký jako nebeský slon Airaváta. Na sobě měl modré roucho. Ruce, oči, obličej, nohy i prsty měl červené. Měl štíhlý pas, pravidelné zuby a vůni slona v říji. Jeho oči byly jako rozevřené lotosové plátky. Byl vyzbrojen lukem a jeho šípy tvořilo pět květů. Jeho něžný pohled byl nesmírně svůdný, když se někam obracel. Ó mé srdce, jeho hlas byl jako voňavý vítr. Milostný cit vyzařoval z celé jeho bytosti.“

(úryvek ze Šiva Purány – odvěké legendy o bohu Šivovi)