Šiva Kankala – ten, který umožňuje rychlou transcendenci světských pokušení

Rubrika: Mytologie

Autor: Gregorian Bivolaru

Šiva ve své hypostázi Kankala bývá tradičně vyobrazován symbolicky v krvavě rudé barvě (rakta). Jeho rozjasněnou tvář vždy doprovází výraz hlubokého klidu a do vlasů má zasunut srpek měsíce. Je dekorován množstvím různých kostí a lebek. V jeho hlavě jsou zasazeny tři oči, třetí symbolizuje duchovní zření spojené s ádžňáčakrou. Má celkem čtyři lotosové paže, stejně jako je počet véd. Přes rameno nese bezvládné tělo svého uctívače Višvakšény a pravou rukou tluče na bubínek damaru, který drží v levé ruce. Ve zbývajících rukách nese dřík a antilopu.

Takto se nám zjevuje Šiva Kankala, božská podoba Šivy, která umožňuje rychlou transcendenci všech světských pokušení. Vláčí sebou lidskou kostru a ozdoben lebkami a kostmi tančí na hřbitovech. V této hrozivé, přímo děsivé podobě nám Šiva Kankala připomíná nezbytnost trvalého transcendování světských pokušení, čímž nám pomáhá pochopit, že fakticky jakákoliv stvořená věc nakonec vždy podléhá univerzálnímu rozkladu (pralaja) a že jedinou spásou z cyklů sousledných znovuzrození je dosažení hlubokého duchovního spojení s nesmrtelnou transcendentní podstatou Šivy, kterou je věčné Já – átman. Hypostáze Šivy Kankaly je známá zejména asketům a adeptům duchovních cest, které zahrnují zřeknutí se světa.

Každá bytost, ať už je to rostlina, zvíře, člověk, bytost temných sfér (asura) anebo nebeská bytost (déva) bude ve chvíli univerzální resorpce (mahápralaja) převedena zpět na svou podstatu. Pouze nejvyšší nesmrtelné já Šivy, átman, má věčnou existenci. Lebky a kostry, které Šiva Kankala symbolicky nosí, naznačují transcendentní realitu a nesmrtelnost nejvyššího Šivy, kterou je právě átman či jinak řečeno nejvyšší věčné Já. Pro lidskou bytost, která stále ještě prodlévá ve víru světských pokušení, asociují lebky a kosti nevyhnutelnou smrt. Ovšem pro asketu, který aspiruje co nejrychleji poznat Boha, jsou symbolem dokonalé transcendence. Navíc, stejně jako je kostra oporou jednotlivých částí lidského těla při životě, tak i tajemně transcendentní existence Šivy je tím, co udržuje gigantický a tajuplný život celého makrokosmu.

Podivný tanec Kankaly na hřbitovech je fakticky symbolem božské hry, kterou zve zejména ty z nás, kdo jsou k tomu připravení, seznámit se s tajemnou skutečností nesmrtelné božské transcendence. Šiva Kankala je onou podobou Šivy, která se projevuje po té, co všechny stvořené skutečnosti byly současně s velkou univerzální resorpcí vstřebány do jeho božské bytosti. Kosti, které ho zkrášlují, ukazují na jeho tajuplnou, s ničím nesrovnatelnou moc pohlcovat vše do transcendence.

Šiva Kankala je tedy jediným, který nadále existuje i v noci velkého univerzálního rozkladu (mahápralaja). Během ní se Šiva raduje, co by nesmrtelné Já (átman), ze své věčné transcendentní existence, ponořen v univerzálním nesmrtelném božském Já Boha Otce (paramátman).

Hluboce významné okolnosti, které jsou ztvárněny v této Šivově hypostázi, jsou popsány v tajném pojednání Kurma Purána. Ta je popisuje jako Šivovu hru, ve které  na sebe z vlastní svobodné vůle bere jednu z nejopovrhovanějších lidských podob – mění se v pomateného žebráka, který je navíc zatížen strašlivým hříchem stětí mudrce, kterého se dopustil. Tento hrozný hřích je ve védské tradici nazýván brahmahatja. Tím, že na sebe bere tuto tragickou situaci, Šiva dokonale zastírá svou božskou velikost vzezřením šíleného žebráka, který setnul pátou Brahmovu hlavu. Brahma je přitom samotným stvořitelem vesmíru. Hluboce duchovní význam tohoto činu, který se může zdát na první pohled strašný, ve skutečnosti spočívá ve znázornění jednoho z nejvíce skrytých a nejtajemnějších významů božské hry (lílá) Šivových manifestací. Jeho plnému porozumění se přiblížíme, pokud pochopíme duchovní smysl čísla pět.

Číslo pět je posvátným číslem nejvyššího Šivy. Coby božský vládce směrů prostoru – severu, jihu, východu, západu a pátého směru, kterým je vertikála, se nám zde Šiva ukazuje jako „ten s pěti tvářemi“, které analogicky odpovídají pěti základním subtilním živlům, pěti tattvám, pěti smyslovým orgánům, pěti orgánům činnosti a pěti smyslovým skutečnostem. Číslo pět tedy představuje dokonalou a absolutní Šivovou kontrolu nade vším. V tomto smyslu se v pojednání Paňča Upanišad říká: „Duchovní aspirant, který touží ve své bytosti objevit tajemnou skutečnost nejvyššího Šivy, se má snažit co nejhlouběji pochopit základní pravdu, že fakticky všechny stránky jevového světa mají paterou povahu.“ To je dokonalá pravda, protože všechno, co existuje, pramení z makrokosmické nekonečné bytosti Boha Otce, která přebývá v tajemné vibraci posvátného čísla pět.

Když dokážeme osvíceným způsobem rozeznat pětičetnou přítomnost Boha Otce ve všem, co je, dojdeme zjevení velkého božského tajemství existence, která se následně zrcadlí v nezměrné Šivově bytosti přebývající v nedělitelné absolutní celistvosti, jež je současně jak transcendentní tak i imanentní.

Otevřete bránu tajemného spojení s Bohem

Brahma měl původně pět hlav. Čtyři z těchto hlav byly obráceny do čtyř projevených světových stran, tedy k severu, jihu, východu a západu. Pátá hlava byla příznačným způsobem obrácena vzhůru, čímž velmi jasně ukazovala, že konečným cílem všech stvořených bytostí je hluboké duchovní naprosté spojení s nejvyšším transcendentnem, s Bohem. Aby lidem, kteří ho toužili poznat a extaticky s ním splynout, poskytl co nejkratší a nejrychlejší přístup do své tajemné transcendentní dimenze, uťal Šiva pátou Brahmovu hlavu. Ve staroindické tradici je hlava symbolem hluboké intuice, duchovního směřování a evolučního směru. Čin stětí páté Brahmovy hlavy fakticky představuje tajemný proces otevření subtilní skryté brány spojení s Bohem, která se v lidské bytosti nachází v tajemné subtilní oblasti nad temenem hlavy a jedná se tedy o brahmarandhru.

Hlava oddělená od Brahmova těla zůstala poté přichycena k Šivově prstu a plnila tak roli nádoby, do které se vkládají obětiny milosrdných. Proměna Brahmovy hlavy v nádobu určenou k žebrání je také činem s hlubokým duchovním významem. Za pomoci kalichu tvořeného pátou Bhrahmovou hlavou Šiva žebrá. Jeho nádoba má být od té chvíle plněna tajemnou přítomností osvobozených duchů. Ve skutečnosti svým žebráním Šiva tajuplně svolává všechny ty, kdo jsou mu skutečně oddaní a zároveň schopní se zcela zříct všech světských pout, aby zcela nazí, „svlečení“ ze všech světských pokušení vstoupili do jeho království, do nejvyšší božské transcendence. Právě z tohoto důvodu následují v Indii asketové jeho příklad a nosívají sebou lebku páté Brahmovy hlavy.

Šiva Kankala „žebrá“ o naprostou a nepodmíněnou lásku duchovních aspirantů a současně je tak vede do své věčné transcendentní skutečnosti, protože v jejich bytosti otevírá duchovní bránu – brahmarandhru, která se nachází na subtilní úrovni nad temenem hlavy.

Jako zamilovaný hledá odpověď na své božské volání

Po stětí Brahmovy hlavy začal Šiva chodit světem po žebrotě prosíc o duchovní aspiraci stvořených lidských bytostí, což je jediný skutečně hodnotný dar, který mu mohou nabídnout do jeho misky. Na své pouti do své nádoby rovněž sbírá všechny duchy, kteří jsou zcela připravení a oproštění od jakýchkoliv pout, aby i oni pronikli do věčné božské transcendence. Takto Šiva Kankala naplňuje věčnost všemi dušemi, které se extaticky rozplývají v jeho nesmrtelné transcendentní bytosti. Šiva Kankala putuje širým světem zcela nahý, nehalí ho žádný jiný oděv než modré nebe, které je symbolem jeho božské věčné transcendence.

Šiva Kankala je tím, kdo vnáší volání transcendence a nesmrtelnosti do manifestovaného světa, přičemž bez ustání jako zamilovaný hledá ve všech světech odezvu na jeho božské volání. Tak naplňuje „nádobu“ své transcendentní věčnosti duchy, kteří dokáží rozpoznat konečný pramen věčné transcendentní existence a dosahují tak nejvyššího stavu duchovního osvobození.

Vroucí a oddané vzývání Šivy Kankaly umožňuje lidem rychlé překonání všech konvencí a okamžité rozbití veškerých omezení, která je ještě poutají a překáží jim v jejich cestě k božské transcendenci a nesmrtelnosti. Šiva Kankala je neomylným průvodcem na cestě k transcendenci a věčnosti. Vládne času i smrti. Je božským projevem, který lidem umožňuje přístup k věčnosti prostřednictvím rychlého zjevení nesmrtelného Já (átman).

Putující asketa

Šiva Kankala, ten, který přináší hluboký duchovní mír, putoval s miskou z lebky na žebrání v ruce a procházel všechny sféry Projevu, od těch obývaných bohy, až po ty, kde žijí démoni. V jednu chvíli se dostal do tajuplné říše Višnua. Tam potkal Višvakšénu, který byl jeho vroucím uctívačem a který zároveň zodpovědně plnil roli strážce Višnuova sídla. Višvakšéna měl intenzivní aspiraci dosáhnout stavu nejvyššího duchovního osvobození. Nicméně povinnosti, které ho poutaly k roli, kterou na sebe vzal, zůstávaly v jeho vědomí na prvním místě. Proto také Višvakšéna Šivu v jeho podobě žebráka nepoznal. Šiva ho tedy probodl trojzubcem, který je symbolem osy trojí existence, sušumnánádí. Tak udělil Šiva svému milovanému žáku duchovní pobídku, kterou potřeboval, aby dokázal vstoupit do věčné transcendence.

Poté pokračoval Šiva Kankala ve své pouti. Pohyboval se udivujícími tanečními pohyby ve směru svatého města Kásí, kde ho s velkým zanícením uctívalo množství bohů, mudrců a oddaných žáků. A pohyboval se tak rychle, že Višnu, který ho následoval, s ním nedokázal držet krok. Nikdo si nemůže v transcendenci zachovat nějakou formu, neboť tam je podstatou pouze Bůh Otec, nerozlišitelný, nevýslovný a nepopsatelný. Šiva Kankala přinášející hluboký duchovní mír tak bleskově dospěl k městu Kásí. Stále ještě v podobě nahého žebráka nesoucího přes rameno bezvládné tělo Višvakšény a v ruce Brahmovu lebku. Tím podrobil své zanícené uctívače ze svatého města Kásí nejvyšší duchovní zkoušce. Vyznal jim všem svůj smrtelný hřích, brahmahatja, kterého se dopustil a jenž dosvědčovalo mrtvé tělo a lebka, které viditelně držel v rukou. Ovšem tentokrát ho jeho uctívači okamžitě rozpoznali jako nejvyšší transcendenci, skrze jejíž božskou hru je vše možné, a okamžitě se mu proniknuti hlubokou zbožností, láskou a pokorou oddali.

V ten okamžik božská ruka Šivy Kankaly lebku upustila a ta tak posvětila místo, kam dopadla. Onu místu se od té doby říká „Kapala Mukana“, v mikrokosmu lidské bytosti mu odpovídá subtilní tajuplná brána vedoucí k božské transcendenci – brahmarandhra. Tím Šiva Kankala všem bytostem ukázal, že prostřednictvím božské milosti Boha Otce mohou i hříšníci, kteří se s velkou láskou a hlubokou pokorou k Němu obrátí a žádají Ho o pomoc, nakonec dosáhnout odpuštění.

Hra naprosté svrchované svobody

Po této události se Šiva vrátil do podoby, v níž byl svým uctívačům dobře znám. Krátce na to dorazil do svatého města Kásí i Višnu, který předtím Šivu v jeho hrozivé podobě žebráka poznal. Višnu se tajně Šivy otázal, z jakého důvodu na sebe tuto podobu vzal a sehrál celou tuto hrozivou hru. Šiva mu odvětil jen mlčením a podmanivým úsměvem. Z toho Višnu okamžitě vyrozuměl, že touto božskou rolí Šiva pomohl mudrcům a bohům, kteří toužili dosáhnout stavu transcendence ve věčnosti, a proto s velkou radostí zvolal: „Hleďme! Tvá hra je dokonale svobodná a vládne všemu!“

Hypostáze Šivy Kankaly je rovněž spojována s božským činem zničení – samhara. Šiva ji na sebe bere, aby urychlil duchovní pokrok bytostí, které jsou na to připraveny. Hlavním atributem této Šivovy podoby je kankaladanda, dlouhá hůl, na níž jsou zavěšeny kosti Višvakšény. Některá tajná pojednání jako například Utara Kamika nebo Silbha Rhatna hovoří o existenci dvou holí, které jsou vzájemně svázány a které má Šiva opřené o rameno, takže tvoří kankaladandu ozdobenou pavími pery a zvonky. Kostra, o které již byla řeč, je těsně přivázána ke stejné holi. Má dvě paže, dvě nohy a je černé barvy. Tento symbol, kankaladanda, má velký duchovní náboj. Připomíná lidem naléhavou nezbytnost překročení (transcendence) veškerých světských pokušení, které bez ohledu na to, jaké jsou povahy, nemohou nikomu dát záruku nesmrtelnosti a konečného duchovního osvobození.

Tajné pojednání Sipha Rata doplňuje, že v této hypostázi má Šiva Kankala tři oči (třetím je ádžňá) a čtyři paže. Jedna z jeho svrchních paží, z pravidla levá, svírá hůl kankaladandu, k níž jsou připevněny kosti a která je opřena o Šivovo rameno. Opačnou paží krmí Šiva černou antilopu. Oběma předníma rukama tluče na buben. Levá buben drží, zatímco pravá svírá hůlku, kterou Šiva na bubínek tluče. Tlučení na buben nese význam komplexního tajemného procesu, jímž Šiva neustále přispívá k duchovnímu probuzení vědomí svých uctívačů. Umožňuje jim to rychlé překonání veškerých omezujících podmíněností prostřednictvím transcendence.