Šiva Kiratardžuna – ten, který uděluje božskou ochranu, která přináší nepřemožitelnost vůči zlu

Rubrika: Mytologie

Autor: Rezonance

Šiva Kiratardžuna je podoba Šivy, v níž se zjevuje svému oddanému duchovnímu žáku a uctívači Ardžunovi, jako zkušený lovec – Kirata. Tato Šivova podoba je popsaná ve výpravné básni Mahábhárata, v níž neobyčejně odvážný a silný hrdina, Ardžuna, ochránce sil dobra, přijal přímo od Šivy božský ochranný symbol pašupata, který mu dává nepřemožitelnost vůči zlu. Proto je také podoba Šivy, v níž udílí Ardžunovi symbol nepřemožitelnosti, v hinduistické tradici rovněž zvaná Ardžunanugrahamurti.

Mýtický příběh, který se nachází v základech této Šivovy podoby, získal během času v Indii značnou popularitu a stal se zdrojem inspirace pro slavné literární dílo zvané Kiratardžunam. Projev Šivy v podobě Kiratardžunamurti je v hinduistické tradici spojován s obdobím ozbrojeného odporu hrdinů, Pandavů, jejichž vůdcem byl udatný Ardžuna, který vedli v lesích proti zlostným, hrabivým a krutým nájezdníkům. Udatný Ardžuna si velice přál získat od Šivy jeho jedinečný šíp, který zajišťuje božskou ochranu přinášející nepřemožitelnost proti zlu, zvaný pašupatastra, aby jej mohl zdárně použít ve střetu se silami zla, k němuž mělo brzy dojít.

Opustil proto ostatní bojovníky Pandavy a sám se vydal do hlubin lesa, aby tam provedl tvrdý tapas, kterým by dokázal získat od Šivy vytoužený dar. S přísností hodnou vytrvalého a udatného hrdiny, vira, vykonal Ardžuna dlouhý tapas na hoře Kailáš a bez ustání se modlil k Šivovi, aby mu udělil Svou milost. Zahájil rituál uctívání svatého Šivova symbolu, Šiva linga, přinášejíc mu oběti květin, které sám v lese nasbíral. Šiva byl spokojený s naprostou Ardžunovou oddaností, avšak než mu udělil vytoužený dar, rozhodl se Šiva vystavit Ardžunu duchovnímu testu či jinak řečeno duchovní zkoušce.

Aby prověřil vroucnost jeho oddanosti, přestrojil se Šiva za lovce, Kiratu, ve snaze vtáhnout Ardžunu do mužného soupeření. Šiva na sebe vzal podobu neznámého lovce, Kiraty, a s sebou si přibral svou milovanou Šakti, jako společnici při lovu. Ve stejnou dobu ale ve skrytu přišel do lesa i prohnaný démon jménem Mukasura a vzal na sebe podobu divokého, neobyčejně zběsilého kance, aby Ardžunu tajně zavraždil. Aby se ochránil před zuřivým kancem, který ho chtěl napadnout ze zálohy a usmrtit, obrátil se Ardžuna v jeho směru a vystřelil po něm prudce šíp.

Ovšem neznámý lovec, kterého do té chvíle Ardžuna neviděl, vystřelil právě v tu chvíli po zběsilém zvířeti šíp také, zezadu. Lovcův šíp zasáhl okamžitě cíl a divokého kance na místě zabil. Tím způsobem zachránil neznámý lovec Ardžunovi, který si to neuvědomoval, život a pomohl mu vyváznout ze smrtelného nebezpečí. Ardžuna se začal lovci smát kvůli tomu, že na zvíře vystřelil zezadu a ne zepředu, jak byl Ardžuna přesvědčen, že tomu velí zákony lovu.

Skutečnost byla taková, že stále ještě velmi pyšný na své schopnosti nedostižného lovce, vira, se Ardžuna ve svém nitru hrubě rozhněval nad tím, že neznámý lovec dokázal zasáhnout divočáka lépe než on. Navíc byl přesvědčen, že jedině on sám se měl zvířeti postavit. Se vznešeným klidem a dobrotou pravil neznámý lovec Ardžunovi, že napadení divokého a nebezpečného zvířete zezadu není v žádném případě porušením zákonů lovu. Roznícený velkou pýchou nemohl Ardžuna tento rozumný argument přijmout a okamžitě ho posedla chuť poměřit své síly s neznámým lovcem, aby mu co nejdříve dokázal nadřazenost svých schopností bojovníka, vira. Lovec s naprostou odpoutaností přijal výzvu rozdurděného Ardžuny a navrhl mu, aby se spolu utkali, tělo na tělo, jako válečníci, aby se ukázalo, kdo z nich je nejlepší.

Rozběsněný a rozdrážděný, vrhl se Ardžuna beze všeho otálení do boje muže proti muži s neznámým lovcem. Ovšem k jeho čím dál tím většímu úžasu se Ardžunovi nedařilo žádným způsobem v boji zaskočit neznámého obratného lovce, který s nevídanou elegancí unikal všem Ardžunovým lstím. K tomu se navíc lovec celou dobu usmíval, vyzařoval božský klid a boj zjevně bral jako dětskou hru. To ještě víc rozzuřilo Ardžunu, který se nemohl ve svém srdci smířit s tím, že by někdo jiný – neznámý lovec – mohl být lepší než on, udatný vůdce bojovníků Pandavů. A tak se mu s vynaložením všech sil podařilo v jednou chvíli chytit neznámého lovce za nohu.

Potěšen, že mu milovaný žák objímá jednu z nohou, přestal mu Šiva klást odpor. Zaskočený Ardžuna zvedl ihned pohled k tváři neznámého lovce a spatřil, že květiny, které totéž ráno obětoval Šivovi na oltáři tvořeném symbolem Šiva linga, jsou vpletené ve vlasech lovce, s nímž s takovou prudkostí bojoval. V ten moment si uvědomil, že neznámý lovec, Kirata, je projev samotného Šivy, respektive Šiva Kiratardžuna. Užaslý nad tímto nečekaným projevem svého božského pána, Šivy, kterého tak nakonec rozpoznal, pochopil Ardžuna okamžitě absurdnost své ambice bojovat se Šivou, který je pramenem vší duchovní síly a božským hrdinou všech hrdinů. Pochopil, že se do boje pustil jen z pýchy, na místě se vzdal této své poslední vady, kterou ještě měl a pokorně požádal Šivu o odpuštění.

Tehdy se mu Šiva zjevil v celé své božské nádheře, s vlídným úsměvem a láskou a udělil Ardžunovi své požehnání. Velmi spokojený s Ardžunovou pokorou, oddaností a upřímností, nabídl mu nakonec i onen neocenitelný, tolik vytoužený šíp, pašupatastru, proti němuž jsou i největší bohové bezmocní.

V indické ikonografii je podoba lovce, Kiraty, jediná, v níž se nejvyšší Šiva ukazuje jako majíci černou barvu. Na jihu Indie existuje mnoho sochařských zpodobnění tohoto symbolického příběhu. Na indickém jihu jsou rovněž častá ikonografická vyobrazení Šivovy podoby Kiratardžuna.

Ve spise Šrítattvanithi se například upřesňuje, že Šiva přestrojený za lovce má mít pleť červené barvy, tři oči, z nichž třetí je ádžňáčakra, čtyři paže, které drží antilopu, válečnou sekeru, luk a šíp. V této podobě má Šiva kadeře spletené do jakési koruny, džatamukuta a je navíc ověnčen různými šperky.

Vedle Šivy, po jeho levici, se nachází Párvatí. Zde je Šiva znázorněn ve stoje, v pozici, která vyjadřuje naprostou vyrovnanost a dokonalou kontrolu. Vedle něj je znázorněn jeho oddaný uctívač Ardžuna, který stojí po Šivově pravici v postoji podřízenosti a pokory. I Ardžuna zde má mít vlasy svázané do koruny džatamukuta, znamení dokonalého ovládnutí individuálních sil, po božském vzoru svého pána, Šivy. Ardžuna je zde znázorněn, jak od Šivy přijímá šíp nepřemožitelnosti, pašupatastra.

Podívejme se, jak je tato Šivova podoba popsána v jednom tradičním hinduistickém spise:

„Jeho božské tělo má černou barvu, na svých dvou ramenou nese luk a šípy a vlasy mu padají do čela. Šiva Kiratardžuna se nám ukazuje ve stavu naprosté vyrovnanosti, s pronikavým pohledem a klidnou tváří. Ozdoben je vonnými květinami, které mu věnoval jeho žák Ardžuna. Okolo pasu nosí tygří kůži, symbol naprostého ovládnutí tužeb zrozených z egoismu. Strašlivý a úžasně mocný, ukazuje se zde Šiva Kiratardžuna jako lovec, Kirata, udílející svou božskou ochranu zajišťující nepřemožitelnost vůči zlu.”