Školy kašmírského šivaismu

Rubrika: Učitelé

Autor: Rezonance

Existuje větší počet důležitých škol kašmírského šivaismu, z nichž nejvytříbenější jsou seskupeny v systému Trika. Slova "trika" znamená v sanskrtu "trojitost" nebo "trojice" a naznačuje tak základní myšlenku, podle které má naprosto všechno trojí přirozenost. Tato trojice může být vyjádřena jako Šiva (Bůh), Šakti (jeho základní tvořivá energie) a Anu (individuum, omezená projekce božství). Trika zahrnuje více duchovních škol:

1. Krama - v sanskrtu "proces", "uspořádání", "uspořádaný sled"
2. Kaula (Kula) - v sanskrtu "společenství", "rodina", "celistvost"
3. Spanda - pojem označující Nejvyšší božskou tvořivou vibraci
4. Prátjabidžna - pojem vztahující se k přímému poznání Božské podstaty

Tyto větve šivaistické tradice byly geniálním způsobem syntetizovány a sjednoceny nejvýznačnější osobností, nejvýše duchovně realizovaným člověkem této tradice, osvobozeným mudrcem Abhinavaguptou. Jeho ústřední dílo, napsané ve verších, Tantralóka, sjednocuje všechny zdánlivé odlišnosti mezi šivaistickými větvemi či školami, které až do doby jeho působení přetrvávaly, a nabízí koherentní a úplnou vizi šivaistického systému. Uvědomujíc si obtížnost tohoto spisu, napsal k němu Abhinavagupta mnohem přístupnější výtah v próze zvaný Tantrasára ("Nejvyšší podstata tantry").

Krama

Krama v sanskrtu znamená "proces", "uspořádání" či "uspořádaný sled". "V systému Krama se musíš pozvedat krok za krokem, postupně. Tento systém učí, že vzestup prováděný krok za krokem je pevný. Jelikož se vztahuje k postupnému uskutečnění je především svázán s pojmy času a prostoru, neboť kde je souslednost, tam je i čas a prostor." (Kashman Joo - "Nejvyšší Tajemství")

Z historického hlediska je Krama nejstarší školou systému Trika. Je také známa pod jmény Mahartha, Mahanaya, Atinaya, Atimarga, Doktrína čili Nejvyšší Cesta, Devinaya anebo Kalinaya, kvůli důležitosti, kterou přikládá Velké kosmické mocnosti času - Kálí.

Tento systém se zakládá na myšlence, že cesta, kterou lidská bytost sleduje, aby dospěla k Bohu, má určité etapy (stupně). Každá etapa se nachází pod znamením určitého aspektu božství, které je takto přítomno po celou dobu naší Cesty. Systém Krama je založen na konceptu Šakti, jako nejvyšší tvořivé energie a Šivy, nejvyššího vědomí. Šakti je zde přítomna v aspektu souslednosti a času, tato faseta je představována právě Velkou mocností času a věčnosti, Kálí. Kálí zde není pouze jednou z deseti Velkých kosmických sil, ale je ztotožněna se samotnou Parašakti, Nejvyšší božskou mocí.

Systém Krama je spojován hlavně s cestou Šaktopaja a dvanácti kálí, 12 sousledných etap jakéhokoli kognitivního aktu. Díváme-li se například na hliněnou misku, vjem putuje od naší mysli k místu, v němž se miska nachází a poté se od misky navrací do naší mysli a dává nám tak podnět, jehož prostřednictvím misku vnímáme. Nevnímáme misku spočívající na svém místě, vnímáme ji ve své mysli. Vjem vykonal pohyb zevnitř k misce a vrátil se odtud do naší mysli. A tyto pohyby jsou tu rozděleny do 12 modů, jimiž je 12 kálí systému Krama.

Kaula

Škola Kaula je jednou z důležitých složek komplexního systému duchovních proudů a tradic kašmírského šivaismu. V určitém smyslu toto tajné duchovní uskupení zvané Kaula či Kula tvoří kvintesenci školy Trika. Je to nejkompletnější duchovní linie šivaismu nabízející velice bohatou paletu technik k dosažení osvícení a osvojení božské milosti. Jejím charakteristickým prvkem je hluboké a stálé vztahování se k Šivovi. Z tohoto důvodu bývá také nazývána Šivopaja (Cesta Šivy). Hovoří-li se o Šivově Cestě (Šambavopaja), v kontextu školy Trika bývá zvána i jako Kaulopaja (Kulopaja).

V celém Abhinavaguptově díle najdeme odkazy na učení školy Kaula, jako i mnoho pojmů pro tuto školu specifických. Verše Paratrišiky, díla, které podle svého obsahu evidentně náleží tradici Kaula, představují výchozí bod dvou z nejdůležitějších Abhinavaguptových komentářů. Ve verších této Paratrišiky, o níž se předpokládá, že by mohla být poslední částí Rudra džamala tantry, nacházíme nejdůležitější vyjádření konceptu Srdce, ústředního symbolu nedualistické duchovnosti kašmírského šivaismu.

Učení Kaula má v široké tantrické tradici velký význam, představuje nejstarší duchovní tantrickou školu, která není vlastní pouze kašmírskému šivaismu. Gudian tvrdí, že: "Díky rozkvětu cesty Kula, rozkvětu k němuž došlo ne později než v 9. století a který možná zasahuje zpět v čase až do 4-5. století našeho letopočtu, rozvíjí tantrismus svůj nejtypičtější rys, duchovní odevzdání se Šakti, ženskému aspektu Božství, který se nyní stává nejdůležitějším prvkem."

Jestliže nám skuteční historičtí předchůdci tohoto učení nejsou známi, pokusíme se dobrat pravdy za pomoci prizmatu mýtů o původu těchto tradic, jak nám je tradice sama podává. V poslední kapitole Tantralóky Abhinavagupta říká, že dva velcí učitelé, Lukulisa a Šrikanta, byli obdařeni nadáním sdělovat šivaistické učení. První byl zakladatelem tradice Pašupata a druhý z nich předal dále učení třem dokonalým bytostem známým jako Tryambhaka, Amardaka a Šrinata, aby sestoupili a dále šířili šivaistická učení neduality, duality, respektive duality v nedualitě. Dcera Tryambhaky založila čtvrtou školu zvanou Ardhatryambhaka, kterou je možné považovat za totožnou s tradicí Kaula, tradicí zvanou Džajaráthou kula-prakríja.

Zatímco se tyto události odehrávají ve svého druhu illo tempore, Abhinavagupta tvrdí, že zakladatelem školy Kaula v nejtemnější epoše lidstva (Kali Juga) je Makčandanátha, který vytvořil jednu ze škol Kauly, školu známou pod jménem Jogíni Kaula. Džajarátha dále říká, že Makčandanátha se oženil a měl šest synů. Každý z těchto synů založil samtanu, duchovní rodinu či proud poznání (džňána pravaha).

Blíže Abhinavaguptovým časům byl Sumati, možná první historický Mistr školy, o němž se říká, že žil na jihu Indie. Sumati byl Mistrem Sómadévy, jenž byl mistrem Šambhunáty, který předal tradiční učení Abhinavaguptovi v Džalandharském kraji Pundžábské oblasti.

Literatura tradice Kaula

Díky specifičnosti tradice Kaula, v jejímž duchu se klade na první místo zasvěcení a vlastní praxe, jsou texty, které nám zanechala, relativně nepočetné v poměru k hloubce a bohatství duchovních myšlenek, které tato škola syntetizuje. Přesto existuje série prací spojených se školou Kaula. Bohužel mnoho z nich bylo během času ztraceno a jsou nám dnes známé pouze prostřednictvím odkazů v jiných spisech.

K.C.Pandey podává ve svých pracích výčet duchovní spisů Kaula:

• Siddha-jogešvári-mata-tantra.
  Říká se, že tato tantra je velice dlouhá. Byla během času převzata do tří postupně zkracovaných textů, z nichž první byl Malini-vidžája a poslední Malini-vidžajótara. Jakožto nejstručnější text, je tento poslední považován za základní díla Kauly, vysoce ho hodnotil sám Abhinavagupta.
• Rudra-džamala-tantra
  Jediná zachovaná čast tohoto textu je Paratrišika.
• Kularnava-tantra
  Velice oblíbený text v rámci učení Kaula, obsahující také pozdější interpolace.
• Nitja-šodašika-arnava
  Zvaná někdy Vamakešvára-tantra. Považovaná za určitý druh ezoterického dodatku k této tantře je Nitja-hridája, neboli Jogíni-hridája.Svakčanda-tantra
  Tato důležitá a dlouhá práce může být zahrnuta mezi tradiční spisy školy Kaula.
• Netra-tantra.
  I toto dílo představuje specifické charakteristiky školy Kaula.
• Tantrarádža-tantra
  Je to tantra, která se objevila později; spis Kaula ve smyslu, že je textem Šrívidji
• Kalikula
  Polo agamický text obsahující seznam jmen Mistrů této tradice společně s jejich manželkami.

Lilian Silburn (autor více prací o kašmírském šivaismu) přidává další texty o nichž tvrdí, že jsou často citovány Mahešvaranandou (mistrem z 12. století, náležejícím k tradici Mahartha či Anuttaramnája, byl zasvěcený do ezoterické Kramy a Prátjabidžny, skrze níž dosáhl osvícení; autor spisu Maharthamanjari): Triširo-bhairava, Ratna-mala, Kalikula, Kula-gahvara, Kula-mulavatara, Kula-kamala s Ridžuvimaršini - komentář k Nítja šodašika arnava tantře.

Duchovní vesmír školy Kaula

Duchovní učení školy Kaula, o nichž se bude pojednávat níže, jsou: cesta obdržení stavu osvícení a Božské milosti specifická pro tuto školu, skupinová praxe a ezoterický symbolismus foném sanskrtské abecedy.

Cesta, kterou tato škola ve skutečnosti sleduje je Šambhavopája - Cesta Šivy, která implikuje neochvějné, upřímné a nezadržitelné zanícení pro Šivu, náhlou transcendenci, spontánní odpoutání se od jakéhokoli objektu poznání, aby byl bez úsilí - které je také objektem - nalezen oceán absolutního Vědomí. Tato cesta tedy jako zásadní prvek zahrnuje přímé a okamžité dosažení stavu nirvikalpa, které je ovšem vyhrazeno bytostem s vysokou úrovní duchovního uskutečnění. Nirvikalpa neboli neduální stav se může objevit spontánně, jako důsledek intenzivního a ohromujícího projevu Božské milosti, šaktipata, která spočívá esenciálním způsobem ve stavu implicitního zrcadlení mimo mysl, vědomí v sobě samém, ve stavu zastavení procesu průběhu projevu na jeho nejvyšší, čisté, nerozdělené úrovni, ve splynutí diference objekt-subjekt. V tomto případě se tak přístup ke stavu zbožštění stane takřka ne-způsobem (anupaja), v němž zbývá aktivní roli dané bytosti velice málo místa. Ovšem v případě, že bytost není dostatečně čistá, aby přijala tuto intenzivní Boží milost (šaktipata), jež umožňuje přístup na Šivovu Cestu, musí začít vzestup za využití specifických modalit cesty zbožštěné energie (šaktópaja), které ji k tomu připraví. Na této cestě je základním nástrojem cvičení s mantrou, která vede k pohlcení do hloubky bytosti, k prameni světla nejvyššího Já.

Pojem kula a jeho odvozené adjektivní formy mají velkou proměnlivost významů, které jsou všechny v tradici školy přítomné a živé (Pandey uvádí ve svých pracích seznam 22 různých chápání pojmu kula, odvozené z různých textů). Přesto základním významem, od něhož se všechny ostatní odvozují, je "skupina". Základní myšlenka shrnutá tímto pojmem, majícím v rámci Školy Kaula velkou hloubku, je skutečnost, že, když absolutní Šivova realita sama sebe projevuje, tvoří celé rozvinutí projevených forem, díky jejich konečnému zdroji; velkou rodinu, koherentní skupinu, proniknutou až do nejnepatrnějších aspektů jedinou božskou přítomností. Tato projevená skutečnost tak může být nazvána kula, narozdíl od Šivy, který je a-kula. Následně může být každá menší jednotka tohoto projevu, vesmír, rodina, osoba, zvána kula, jakožto spojení určité skupiny prvků, bytostí, respektive různých orgánů, složených dohromady, prostřednictvím zákona sjednocujícího specifické koherence, která projevuje na individuální úrovni absolutní zákon božské jednoty. Víc než to, díky přítomnosti Šivy v samotném srdci jakéhokoli uskupení, obsahuje každé z nich implicitním způsobem všechny ostatní projevené skutečnosti, jejich jednotící aspekt jim poskytuje určitou autonomii - vlastní identitu. Takto je každý projevený objekt v podstatě vztažením (samkoča) celku, zatímco souběžně celek, díky své implicitní svobodě, zůstane nevztažen.Tento typ holistické vize, v nejvyšší míře tantrického původu, mající jako určující koordináty jednotu v mnohosti, harmonii a koherenci prostřednictvím božské imanence v celém stvoření, koherenci vyjádřenou zákonem rezonance, vysvětluje udivují snadnost s níž se v tradici Kaula přechází z jedné úrovně projevu na jinou. Člověk, vesmír, rituál, atd. získávají analogickou, sjednocující dimenzi vzájemného vztahu.

Pojem kula a jeho odvozeniny: kaula, kaulini, kaulika, kauliki, mají komplexní významy a rezonance, jež všechny pojem skupiny nemůže obsáhnout a zároveň nemůže obsáhnout široké spektrum užití, které v duchovním kontextu Školy Kaula pojem kula má. Mohli bychom spíše používat alternativní překlady pojmu, kdy jedním z nejužívanějších je asi "vtělený vesmír". Dále je zřejmé, že tradice Kaula popisuje lidské tělo jako základní "nástroj" duchovní praxe (sádhany). Philip Rawson píše: "V souladu s tímto principem staví Tantra lidské tělo na úroveň Vesmíru. Dá se říci, že lidské tělo a Vesmír tvoří tentýž funkční systém viděný ze dvou různých perspektiv, které jsou jedna bez druhé nepředstavitelné. Vesmír, který lidská mysl zná, je strukturou energetických proudů v systému jejího vlastního těla.

Abhinavagupta komentuje v podobném duchu: "Tělo má být viděno jako uskutečněná metafora celého projevu, sídlo veškerého dění času a prostoru. Viditelné tělo je směsí všech božstev a v důsledku toho má být objektem kontemplace a uctívání, středem osvěcujících rituálů. Ten, kdo takto pronikne do svého těla, získá svobodu."

Na jiném místě dále Abhinavagupta pokračuje: "Mantra je nástrojem, jehož prostřednictvím je možné dosáhnout uskutečnění božstev, majících projekci v lidském těle". Takto může být tělo vnímáno jako podobné kosmickému univerzu, jako součást projevu, jako složenina více částí, spojených dohromady božskou přítomností v každé z nich.