Skrytý význam nahoty

Rubrika: Krása a láska

Autor: Gregorian Bivolaru

Vše, co je opravdu čisté, krásné a pravdivé, je a zůstává čisté pouze pro ty, kteří jsou sami čistí.

Gregorian Bivolaru

Opravdový Člověk a všichni lidé, kteří znatelně prošli vyšší duchovní transformací, přijímají nahotu jako něco přirozeného a čistého, co nám přibližuje rajský stav Adama a Evy. Proto je skutečný Člověk nahý. Pokrytecká náboženství a zejména farizejské měšťáctví vynucuje povinně oděv. Na mnoha tradičních vyobrazeních však bývá Šiva nahý, Párvatí bývá nahá a také mnoho dalších božstev se objevuje obnažených v celé své kráse. Někteří jogíni, mudrcové Indie a stoupenci šivaismu chodívají světem nazí, aby poukázali na to, že překonali veškerou světskou připoutanost. Takový postoj k nahotě je obzvlášť v Indii synonymem archetypální nevinnosti, opravdovosti, odpoutanosti, svobody a svátosti.

Alain Daniélou

Když se lidé obdaření vnitřní čistotou a vnímavostí vůči kráse a také lidé zasvěcení dívají na okouzlující nahé tělo jiné harmonické, vitální a krásné lidské bytosti, pokud tak činí transfigurativním, posvátným, božským, čistým, vytříbeným a estetickým způsobem, odhaluje se jim v této nahotě cosi tajuplného, neposkvrněného a cituplného, co v nich probouzí intenzivní odpoutanost a pokoru. Jak všichni víme, dříve než Adam a Eva pojedli ovoce ze zakázaného stromu poznání dobra a zla, pobývali v Ráji zcela nazí. To je velmi symbolické, neboť nám to ukazuje, že nahota má zřetelný nebeský význam i tím, že se v ní rozplývají všechny konvenční, společenské a hierarchické rozdíly, které s sebou nese oděv.

Teprve poté, co Adam a Eva zhřešili, začali se stydět za svou nahotu, na niž najednou pohlíželi zcela jinak, a pocítili náhlé nutkání chovat se cudně a skrývat svoji nahotu, která se jim stala svým způsobem nebezpečnou. To proto, že člověk kvůli tomuto prvotnímu hříchu přišel o svoji bytostnou rajskou čistotu těla, srdce, mysli a duše, a v jeho bytosti se odehrála podstatná změna. Kniha Genesis popisuje původní rajský stav, který člověk pozbyl, takto: „Muž (Adam) a jeho žena (Eva) byli oba nazí, ale nestyděli se.“

Ačkoliv je nahota na Západě často vnímaná jako známka pokleslé smyslnosti a materialistického úpadku, je nutné si uvědomit, že se vůbec nejedná o univerzálně platnou perspektivu. Pro mudrce i zasvěcence úplná nahota představuje především projev nejvyššího principu na jiné úrovni než na té transcendentní, tento transcendentní nejvyšší princip se tedy zrcadlí v nahém těle a díky tomu ho můžeme vnímat v projeveném světě. Harmonická lidská nahota rovněž představuje proporcionální, tajuplné, nevýslovné a nezbytné zhmotnění božské perspektivy. Abychom tomuto velkolepému tajemství porozuměli (nejdříve intuitivně), můžeme si představit kouzelnou scénu na nástěnné malbě v tzv. komnatě zasvěcení ve Vile mystérií poblíž Pompejí – překrásná žena účastnící se tajného posvátného rituálu je zachycena, jak se svléká a odhaluje své okouzlující tělo. 

Budeme-li tento výjev velmi pečlivě zkoumat s pomocí velké transfigurace a radosti z estetického prožitku, budeme moci odhalit mnoho jeho symbolických poselství. Významově bohatý a skvostný symbol, jakým je okouzlující nahé tělo, vyvolává v těch, kdo jsou schopni to alespoň do nějaké míry vnímat, krásu, fyzickou čistotu, morální čistotu, intelektuální čistotu, čistotu duše i duchovní čistotu. Úchvatná nahota harmonického těla může být podle mudrců považována za sui generis (svého druhu) nezbytný návrat k prvotnímu rajskému stavu, v němž znovu získáme přístup k ústřední blažené božské perspektivě.

Je dobře známo, že šintoističtí mniši nejdřív očišťují svá obnažená těla venku v přírodě na mrazivém vzduchu a až poté je vystavují tajuplným, božským a vytříbeným energiím. Před tisíci lety mnoho indických jogínů i jogínek žilo v úplné nahotě a mnozí z nich prohlašovali, že jsou ve skutečnosti určitým způsobem „oblečení“ do celého prostoru. Dokonce i v současnosti jsou jogíni, kteří se v Indii účastní slavné pouti Kumbhaméla, jež se koná jednou za 12 let, k údivu a pobavení západních turistů zcela nazí.

Je také známo, že před tisíciletími židovští kněží vstupovali do nejposvátnějšího místa vnitřní svatyně svých chrámů nazí, aby tak demonstrovali, že při určitých výsostných příležitostech musí člověk odložit veškerý oděv a v úplné nahotě přijímat všechna tajemství, která mu zjevuje setkání s Bohem.

Ve všech zmíněných příkladech nahota zcela rozpouští iluzi zdánlivého oddělení člověka od vesmíru či makrokosmu, který ho v jeho obnaženosti zahaluje jako šat a prostupuje jím. Zasvěcenci tvrdí, že úplná nahota těla umožňuje, aby se do bytosti volně vlévaly subtilní blahodárné přirozené energie, které pocházejí z makrokosmu, až ji zcela prostoupí, aniž by jim v tomto energetickém propojení bránil oděv.

Všechny tyto prvky zdůrazňují záhadnou a důležitou roli rituální nahoty – obestřené tajemstvími a odhalující se v legendách – již běžní lidé vůbec netuší. Ve starověku předváděly posvátné tanečnice v indických chrámech transfigurativní iniciační tance zcela nahé. V tisícileté orientální tradici tantrajógy představuje postupné, transfigurativní, čisté, povznášející a posvátné obnažení zasvěcené ženy, která je harmonická, krásná, čistá a okouzlující, tajuplné a nevýslovné odhalení samotné nejvyšší Pravdy. Dokonce i v Evropě se ne náhodou výraz „nahá pravda“ používá pro nejvyšší, nejčistší absolutní poznání a užívá se tak i v běžné řeči. Někteří zasvěcenci podobný význam přisuzují – k velkému překvapení či dokonce otřesení některých z nás – Kristově nahému tělu na kříži. Skrytý smysl této mysteriózní nahoty spočívá v odhalení božských tajemství, která jsou vyhrazena jen opravdu nemnohým.

Naprostá a fascinující nahota velké kosmické mocnosti Kálí, jejíž oděv – makrokosmos – podlehl konečnému rozpuštění (mahápralaja), se vztahuje k enigmatické hrozivé síle času. Tento obraz znázorňuje základní pravdu, a sice že velká kosmická mocnost Kálí se ve své okultní realitě nepochybně nachází za univerzální iluzí (májá). Svojí úplnou a do jisté míry uchvacující nahotou Kálí naznačuje, že univerzální iluzi nikterak nepodléhá. V tisíciletém systému tantrajógy je rituální nahota jogínů a jogínek, kteří dosáhli určitého stupně duchovní transformace, spojena se záhadným symbolem univerzální makrokosmické substance (prakrti), před kterou ve věčném klidu a nehybnosti spočívá nejvyšší věčný duch (puruša) či absolutní božská esence. Podobný obraz nacházíme v Bibli, kdy je ve Starém zákoně několikrát zmiňována úplná nahota, ovšem ta musí být v prvé řadě chápána jako víceznačný symbol tajuplného stavu, ve kterém je vše bez výjimky zcela projeveno a odhaleno. To je i zmiňovaný případ Adama a Evy v rajské zahradě. Je důležité si uvědomit a intuitivně pochopit, proč tenkrát, na počátku, ještě než upadli do osidel hříchu, necítili Adam a Eva potřebu halit se do šatů. Mimo jiné to ukazuje, že základní svazek člověka s jeho bližními i s Bohem Otcem ztratil svoji původní rajskou prostotu, jasnost a prvotní božskou krásu krátce po dokonání prvního hříchu.

Helénistický pohled na nahotu byl neposkvrněný, okouzlující, hluboce transfigurující a velmi příznivý. Všichni, kdo ztělesňovali atletické i umělecké ideály, vystupovali na Olympijských hrách nazí. Také text Druhé knihy královské ze Starého zákona se o rituální nahotě zmiňuje velmi příznivě, moudře a v duchu zdravého rozumu. Například když král David tančil před archou úmluvy, býval vždy nahý. Když tím byla jeho žena pohoršena a vnímala to jako nepřijatelnou potupu, David jí odporoval tím, že stydlivost před Bohem je v okamžiku, kdy před Ním musí řádně vykonat všechny své náboženské a posvátné povinnosti, bezúčelná.

Gnostičtí zasvěcenci ve starověku jednomyslně považovali nahotu – ke které se odvážně zavazovali – za podstatný symbol vytříbeného a čistého ideálu, kterého muselo být neprodleně dosaženo. V jejich případě se jednalo rovněž o úplnou nahotu ducha, která byla znázorňována tělesnou nahotou, aby mohla být odstraněna a transcendována všechna tělesná pouta. Tím, že se gnostikové zcela vzdávali oděvu, svojí naprostou nahotou během rituálních aktů „unikali“ z vězení svých těl a mohli tak znovu získat prvotní rajský stav, okamžitý vzestup a přímý přístup k prvotnímu božskému původu těla.

V některých duchovních tradicích lidstva je dokonce zmiňováno, že prostřednictvím absolutní nahoty harmonického ženského těla, které je vitální, úchvatné a ukazuje se v celé své kráse, okamžitě povstává nezměrná okultní magnetická síla, která má na bytost a tělo člověka často až paralyzující účinek. Ve starém irském eposu „Táin Bó Cúalnge“ (což může být přeloženo jako „Uloupení býka z Cuailnge“) se vypráví, že když se velký hrdina CúChulainn vrátil ze své první válečné výpravy, přemohl ho v jeden moment náhlý nápor běsu a zuřivosti, kvůli kterému nebyl nadále schopen rozlišovat mezi svými blízkými a nepřáteli. Král Conchobor mu proto na radu a varování své moudré prorokyně poslal v ústrety 150 velice krásných nahých žen. Vedla je královna Mugain, která byla sama rovněž nahá. Když se tato skupina s běsnícím hrdinou setkala, CúChulainn – jakmile spatřil těchto 150 překrásných nahých žen, jež ho přišly přivítat, v celé jejich kráse – se neuvěřitelně proměnil. V hlubokém vnitřním pohnutí a téměř ochromen jejich fascinující nahotou mladý hrdina CúChulainn sklonil zrak, neboť se na ně nedokázal více dívat, jak byl zcela přemožen, ba dokonce paralyzován nevysvětlitelným stavem, který se ho zmocnil. Ženy využily hrdinova zaváhání a úžasu a všechny ho obklopily, svlékly a ponořily do tří mís se studenou vodou. První mísa, do které ponořily CúChulainnovo tělo, se rozpadla na kusy. V té druhé začala voda okamžitě vřít. Teprve ve třetí míse měla voda o trochu nižší teplotu, třebaže jen sotva snesitelnou. I tak se nakonec ale podařilo jeho běsnění uklidnit a CúChulainn byl s pomocí 150 nahých žen vedených královnou Mugain vyléčen a upokojen.

U mužů je úplná nahota často spojována se stavem válečného vytržení. Jiná pasáž ze stejného irského mýtu hovoří o zcela nahých válečnících, kteří jen svým vnitřním zanícením kolem sebe rozpouštěli sníh na vzdálenost 30 stop.

S přihlédnutím k šíři její univerzálně platné symboliky vyjadřuje naprostá nahota původní rajský stav lidské bytosti, který smývá veškeré společenské či hierarchické rozdíly, které jsou představovány oděvem. Úplná nahota je a do dnešních dnů zůstává primárním prvkem mnoha tajných rituálů duchovního zasvěcení či věnování. Úplným svlečením se lidé navrací k původním novorozenému stavu a současně se takto nabízejí vyšším, okultním, božským silám. Úplných osvobozením se ze všech svých šatů lidé také v celé kráse odhalují své pohlaví, které vyvolává tajuplné procesy okultní rezonance, jimiž je do projeveného světa přiváděna záhadná a mimořádná tvůrčí síla. Naprostá nahota těla většinou evokuje prvotní rajskou nevinnost.

V některých duchovních tradicích je úplná ženská nahota považována za impozantní a hluboce úchvatnou a má se za to, že odhaluje určitá hluboká tajemství vesmíru. Ten, kdo s úctou, zbožňováním a transfigurací kontempluje vitální, harmonickou, smyslnou a krásnou ženu, může prostřednictvím jejího nahého těla pociťovat euforické rozpínání do nekonečna a rozšiřovat své vědomí od konečného k nekonečnému. Může si takto prostřednictvím záhadných osvěcujících záblesků intuice uvědomit, že fascinující nahé ženské tělo nepopsatelným způsobem zrcadlí záhadnou propastnost a nekonečnost, kterou je a vždy bude Bůh Otec.

Tantra často zmiňuje, že muž, který aspiruje osvojit si hrdinský stav vira, musí nejdříve učinit pokroky v probuzení, aktivaci a zesílení své mužnosti a sebeovládání, aby tak následně dokázal kontemplovat zcela nahou jogínku, která již v sobě začala probouzet stav šakti, než se s ní během milování spojí, aniž by kdy ztratil své semeno. V opačném případě může být jeho mužství čelící nezměrné ženské vnitřní síle, kterou taková jogínka spontánně manifestuje, ohroženo.

Naprostá nahota některých bohyní, jako je Kálí, Párvatí, Tripura Sundari, Chinnamasta a dalších, je vždy jednomyslně považována za něco fascinujícího, hrozivého a propastného. V případě tajného zasvěcujícího tance sedmi závojů, které žena jeden po druhém odkládá, až zůstane zcela nahá, těchto sedm vrstev odpovídá sedmi nebesům či silovým sférám sedmi planet, které musí lidská duše postupně překročit, aby za nimi nalezla skrytou velkou matku makrokosmu – Mahášakti. V tomto posvátném tanci tedy žena zasvětitelka postupně odkládá sedm závojů, aby svým tancem symbolicky odkryla fascinující a enigmatickou konečnou Pravdu. Proto některé tajné tradice uvádí, že „pravda je vždy nahá“. Tvrdí rovněž, nikoliv bez souvislosti, že na každého, kdo tuto nahotu objeví, aniž by byl předem zasvěcen do určitých tajů ženskosti, čekají velké nesnáze. Geniální básník Chalíl Džibrán ve svém hlavním díle „Prorok“ přiznává: „Nezapomínejte, že cudnost je štítem proti nečistému pohledu, který si nezaslouží vidět (co je vyhrazeno čistým a vyvoleným). A jakmile už nebude nic nečistého, čím jiným bude cudnost než usazeninou a nánosem v mysli? A nezapomínejte, že země je šťastna, když cítí vaše bosá chodidla, a vítr si touží pohrávat s vašimi vlasy (když je vaše tělo nahé)…“