V sanskrtu doslova znamená „ten, kdo vytváří nižší já“. Fakticky je to ego či princip individualizace. Ve filosofii sánkhji se na ahamkáru pohlíží jako na jednu z osmi prvotních vývojnic (projevených aspektů) přírody, která jako taková podporuje všechny subtilní kategorie, vibrace, umožňující projev a vývoj (tattvy). Avšak nejčastěji označuje prostě a jednoduše iluzi já, či jinak řečeno omezující (a z hlediska toho, kdo jej překonal politováníhodný) pocit, že jsme individuální myslí a tělem.