Antahkarana je v sanskrtu specifické vnitřní ústrojí. Tento pojem převzatý z filosofie sánkhji, s nímž se setkáváme i v jogínských a védských textech, označuje duševně-mentální stránku bytosti. Podle Sánkhja káriká, základního pojednání klasické sánkhjové školy, zahrnuje (antahkarana) vyšší mysl neboli inteligenci (buddhi), aspekt individualizace (ahamkára) a nižší mysl (manas). V klasických jógových textech se někdy namísto slova antahkarana používá pojem čitta.

Základní překážky, s nimiž se setkává adept jógy. Říká se jim rovněž rušivá „rozptýlení“ (vikšépa) vědomí začínajícího aspiranta.

Prvotní, původní, ideální, příčinný božský vzor cítících bytostí a věcí. Slovo „archetyp“ vzniklo z řeckého výrazu „archetypon“ (pravzor), který je složeninou slov arché (prvotní, původní, pradávný) a typos (předloha, vzor). Z duchovního hlediska jsou archetypy božské principy, prvotní univerzální „obrazy“, jež lze přeložit do vědomých formulí, které jsou tradičně předávány jako nauky nebo zasvěcení.

Výraz ásana pochází ze sanskrtu a znamená „poloha“. Původně tento výraz označoval místo, kde jogín sedává. Jeho nejobecněji přijímaný význam je však „jógová poloha“. Praxe těchto fyzických poloh je základní etapou v mnoha odvětvích jógového systému, považovanou za naprosto nezbytný základ pro praxi vyšších stádií v józe (soustředění a meditace).

Asmitá je vědomí individuality či vědomí ega. Asmitá označuje naše uvědomování si ega, jako individuální bytosti. Základní spis Jógasútra řadí asmitu mezi pět příčin bídy a utrpení (kléša) a definuje ji jako záměnu schopnosti vidět (či vnímat), která je vlastní mysli (v její roli nástroje poznání), s opravdovým pozorovatelem (svědkem, který vnímá (átman), nejvyšším Já), či jinak řečeno nešťastné směšování schopnosti vidět (mysli) se skutečným viděním vidoucího (nesmrtelného Já člověka (átman)).

Podoba či způsob prezentace bytosti, věci nebo jevu. Způsob, jakým se daná skutečnost jeví našemu zraku nebo našemu subtilnímu, psychickému, mentálnímu či duchovnímu vnímání. Aspekt má pasivní smysl, zatímco pohled má aktivní smysl. Pohled určuje ten, kdo vnímá, zatímco aspekt se týká toho, co má být vnímáno. Pokud jde například o vystižení rázu krajiny, má pohled o něco rozšířenější smysl než aspekt. Z tohoto důvodu tedy může tentýž pohled zahrnovat různé aspekty, které jsou uvědomovány podle stupně vývoje vědomí (duchovní evoluce).

Souhrn subtilních vzestupných tendencí, energií a sil, které člověka vedou. Aspirace (z latinského slovesa spirare, dýchat, vydechovat) představuje soubor subtilních vzestupných tendencí a energií, které nás mobilizují, a pokud jsou dostatečně trvalé, inspirují nás a vnitřně pobízí k dosažení vysokých uskutečnění a ideálů.

Astrální vesmír je subtilní dimenze stvoření. Doslovný překlad slova astrální znamená „to, co září jako hvězdy“. Astrální svět je tajný paralelní vesmír, který přesahuje všechny naše omezené představy o jiných světech a který ve svých podúrovních a různých vibračních frekvencích obsahuje všechna takzvaná nebe i pekla.

viz ASTRÁLNÍ TĚLO.

Démon, zlý duch, negativní inteligentní entita. V Rgvédu si tento termín ještě uchovává svůj původní význam mocného boha a je používán jako atribut ve smyslu živý. Pouze v pozdějších hymnech se asura stává symbolem inteligentních nebo instinktivních sil temnoty.