Akce neboli čin je způsob uplatnění našich vnějších nebo vnitřních strategií, modelů chování, naučených poznatků a přeměn. Činy jsou iniciovány a konány prostřednictvím vědomě osvojených pomocných systémů, metod, postupů, způsobů, technik atd., které mají praktický účinek podle záměru konatele.

Akce jedince propojuje s účelem nebo hodnotou činnosti. Je při něm nutné rozlišovat mezi reaktivním reflexem způsobeným spontánním impulsem (taková akce probíhá na základě naučených modelů, na rozdíl od vedené akce, do které se promítá její náročnost, energie konajícího a jeho schopnosti působení.

Transformovaná vědomá praktická činnost má výhodu v tom, že překonává subjektivitu i objektivitu a vždy směřuje k přímé zkušenosti. Obecně platí, že akce-čin je propojením spontánnosti a reflexu, reality a znalostí, spirituality a vesmírného řádu. Zprostředkování akce-činu funkčními orgány je prováděno v různých podobách a na různých úrovních. Integrací všech vazeb a složek lidské bytosti získá člověk zásadní poznání (osvojuje si principy). Při působení hojných znalostí a reflexe nebo přemýšlení můžeme hovořit o mentální aktivitě. Intelektuální úkony pocházejí nikoli z věcí, ale z konkrétních činností a slov, které vedou k vlastní zkušenosti. Akce-čin může probíhat na následujících úrovních: 1. materiální (fyzická); 2. éterická; 3. subtilní (podprahová); 4. duševní; 5. duchovní.