Do češtiny tento výraz zavedli spisovatelé koncem 18. století ve všeobecném smyslu láska, „hluboká náklonnost“. Dnes se používá spíše ve smyslu „milování“ a „tělesná touha“. V římském náboženství byl Amor neboli Kupido bohem lásky i ve smyslu tělesném – ve smyslu milostné touhy, krásy a plodnosti.

V řecké mytologii mu odpovídá Erós (starořecky „milostná touha“). Bůh Amor je znázorňován jako nahý okřídlený chlapeček nebo okouzlující, krásný mladík držící buď lyru, nebo luk a šípy, rozsévající lásku a milostnou touhu jak mezi smrtelníky, tak i mezi bohy.

Šípy z jeho luku byly dvojího druhu, ty se zlatým hrotem vyvolávaly v zasažených naplňující lásku, ty s olověným hrotem způsobovaly lásku neopětovanou a plnou utrpení. Protože Amorovi šípy se nikdy neminuly cílem, rozmarů tohoto mocného dítka se obávali dokonce i bohové.

Amorkové (u Římanů) nebo erótkové (u Řeků) tvoří skupinu okřídlených bohů nebo polobohů, kteří symbolizují různé aspekty lásky a jsou součástí suity bohyně Venuše (resp. Afrodity). Jsou známí jako různé aspekty lásky, jež zosobňují bohové: Anterós (bůh vzájemně opětované lásky (sic!)), Hímeros (bůh neovladatelné touhy a neopětované lásky) a Pothos (bůh stesku a chřadnutí z lásky (sic!)). V rámci Afroditina kultu symbolizují Afroditina vyobrazení, na nichž se objevuje v doprovodu tří erótů, tři světy, jimž vládne: nebe neboli kauzální svět, zemi neboli fyzický svět a astrální svět.

Postava boha Amora (resp. Eróta) se objevuje v mnoha příbězích z řecké a římské mytologie, avšak nejznámějším je ten o lásce Amora (představujícího božskou lásku) a Psýché (která symbolizuje lidskou duši). Jakmile Psýché získá nesmrtelnost vypitím božské ambrózie, provdá se za Amora (resp. Eróta) a mají spolu dceru jménem Voluptas, resp. Hédoné (bohyně rozkoše či milostných potěšení).

Ačkoli aspirant může dosáhnout spojení s Bohem i asketickou cestou, z perspektivy tantrické a taoistické tradice vyjádření naprosté lásky může a má zahrnovat i milostný akt s jeho vitální, pudovou a emocionální složkou (na Západě tolik potlačovanou pod záminkou, že jde o hřích) s podmínkou úplné kontroly sexuálního potenciálu během milostného splynutí. Sexuální kontinence^® neboli také milostná kontinence^® dodává prožitku lásky celistvost a ten se tak stává postupným extatickým rozpínáním, kdy se pár rozšiřuje od konečného k nekonečnu a překonává tak veškerá omezení.