Základní překážky, s nimiž se setkává adept jógy. Pataňdžaliho Jógasútra (I. 30), klasická práce o józe, uvádí tyto základní překážky, které může aspirant potkat na cestě jógy:

• nemoc (vjadhi),
• slabost (vitální i mentální, stjána), která ho neprávem (vzdor přesvědčivým příkladům z jeho okolí) přivede k naprosté nedůvěře v jógu nebo ve svého duchovního průvodce,
• pochybnost (samšaja),
• lhostejnost, kvůli níž se stává netečným a nedbalým (pramada), protože v jeho bytosti sílí a převládá tamasguna,
• lenost (álasja),
• roztržitost a zmatek, které se projevují při nadbytku lunární energie tha neboli jin (–) (avirati),
• chybný náhled, kvůli němuž považujeme za omyl to, co je pravda, a za pravdu to, co je klam (bhrántidaršana),
• nedosažení pokročilých úrovní (jógy) ani po uplynutí přiměřené doby od chvíle, kdy jsme se vydali duchovní cestou (alábhabhúmikátva),
• a nestálost nebo nedůslednost (anavasthitattva) při udržování dosažené úrovně niterného sebeuskutečnění, dosaženého v určitém okamžiku díky józe.

Říká se jim rovněž rušivá „rozptýlení“ (vikšépa) vědomí začínajícího aspiranta. Jógasútra (I. 29) k jejich odstranění předepisuje systematické cvičení lajajógy a transfigurující kontemplaci (bhávaná), doprovázenou neustálým vysíláním (hlasitě nebo šeptem, hodinu denně) všemocné mantry AUM, díky níž všechny zmíněné překážky snadno překonáme.

Tajné pojednání o józe Lingapurána (I. 9) uvádí poněkud odlišný seznam překážek na cestě jógy. Ten mimo jiné zahrnuje nedostatek pevné víry (který ruší subtilní rezonanci s realitou a s blahodárnými energiemi skutečnosti, ve kterou ostatní jogíni ZCELA PEVNĚ VĚŘÍ, ašraddhá), jakékoliv utrpení (dukha) a deprese, které s sebou přinášejí nedostatek nadšení a přebujelý pesimismus (daurmanasja).

Ve zmíněné práci se kromě jiného uvádí, že takovéto překážky lze odstranit soustavným prováděním jógových technik a postupů, které je dokáží rychle eliminovat, a také neustálou oddaností či vztahováním se ke vzoru, jímž je duchovní průvodce neboli mistr jógy.

Uddhavagíta (X. 33), práce védántské tradice, která je jakousi nápodobou Bhagavadgíty, obsažená v objemné Bhágavatápuráně (XI), navíc považuje i sobecké či marnivé předvádění paranormálních schopností (siddhi) za skutečné překážky pro aspiranta jógy, jenž se snaží o naprosté sjednocení s Bohem, a nazývá tyto paranormální schopnosti „klamnými věcmi a jevy, s nimiž často zbytečně ztrácíme čas“.