Souhrn subtilních vzestupných tendencí, energií a sil, které člověka vedou. Aspirace (z latinského slovesa spirare, dýchat, vydechovat) představuje soubor subtilních vzestupných tendencí a energií, které nás mobilizují, a pokud jsou dostatečně trvalé, inspirují nás a vnitřně pobízí k dosažení vysokých uskutečnění a ideálů. Vedou k více či méně trvalým změnám naší převažující vibrační frekvence, která výrazně mění náš pohled na skutečnost.

Když se v našem mikrokosmu ozve vznešená aspirace, z pohledu okultního zákona rezonance to vždy znamená, že se mění naše převažující vibrační frekvence (jak celková, tak okamžitá), především v určitých částech našeho nitra. Aspiraci tedy můžeme přirovnat k přeladění rádiové vysílačky z její obvyklé vlnové délky na zřetelně vyšší, takže může vysílat a přijímat na nové frekvenci. Změna vlnové délky není trvalá, po čase se vrací ke staré frekvenci, na níž jsme se pohybovali dříve. Když tedy naše aspirace poklesne, ztratí se i její výjimečné účinky a my se vracíme do původního stavu.

Abychom mohli projevit jakoukoli krásnou a vznešenou aspiraci, musíme mít především dostatečně velkou vnitřní subtilní vitální energii a velice silnou vůli. Jakmile splníme tyto dvě nezbytné podmínky, můžeme projevit svou nádhernou aspiraci prostřednictvím pevného a zcela jasného záměru. To krátce poté, nebo dokonce hned vzápětí, vyvolá v našem vnitřním vesmíru rozličné komplexní rezonanční děje, které nás uvedou do spojení s makrokosmickými ohnisky nekonečné energie. Tak se ladíme na vytříbené energie odpovídající naší aspiraci a náš úhel pohledu se mění.

Aspirace je tedy pevná stálá touha. Dobře uvědomovaná tendence, efektivní směřování k sebeuskutečnění. Psychomentální závazek založený na hodnotách a na dokonalém směřování. Skrze toto směřování do více či méně vzdálené budoucnosti se aspirace týká nejvyšších, vznešených aspektů, které jsou často považovány za ideální a dokonalé. Běžné potřeby spojené s nutností směřují k obnovení rovnováhy, zatímco potřeby ve smyslu aspirací zahrnují zvýšení frekvence vnitřních vibrací, díky čemuž vstupujeme do rezonance se vznešenými božskými aspekty a energiemi, které nám tak umožňují tíhnout k cílům, jež dalece přesahují podmínky, do kterých bychom dokázali dospět bez aspirace.

Aspirace vyvolávají tendence a směřování k něčemu ideálnímu. Povšimněme si významových odlišností v běžné řeči: „potřebuji…, přeji si…, toužím…“. U prvního výrazu je zjevná běžná potřeba, ve druhém se usiluje o potěšení a ve třetím jde v případě aspirace o přechod k něčemu vyššímu. Aspirace předpokládá zapojení souboru vysokých božských sil nebo vytříbených tendencí, které pramení z rostoucí motivace. Aspirace sjednocuje pohnutku s cílem a je nejvýše aktivovanou touhou po ideálních vzorech a vznešených modelech, které jsou součástí duchovního vývoje a přispívají k neustálému růstu a obnově. Aspirace podporuje rozhodnutí a umožňuje vnitřní transformaci našeho stavu. Mobilizuje psychický, mentální a duchovní pokrok. Opravňuje lidskou bytost, aby se posunula na vyšší úroveň vertikálního žebříčku hodnot. Právě ve spojení s tímto postavením ve vyšší hierarchii hodnot se určuje úroveň aspirace.

Globální faktor vnitřní transformace rozhodujícím způsobem ovlivňuje právě míra aspirace. Při pozorné analýze můžeme rozlišit mentální a psychický aspekt aspirace. Aspirace vyvíjející se podle věku a okolních situací mají neobyčejně komplexní dynamiku, v níž velmi důležitá role připadá poznání sebe sama, sublimaci vnitřních energií, odhadu svých latentních schopností, získaným zkušenostem a intuitivně osvojeným božským vzorům. Obecně řečeno je aspirace vnitřní postoj aktivního vyššího směřování, který zahrnuje transformaci podmínek a prostředí s cílem učinit pro sebe určité zásadní vznešené životní jevy životaschopnějšími. Aspirace je forma vytříbené touhy dosáhnout určitého cíle nebo ideálu. Někteří jogíni se domnívají, že ve svých vysokých formách projevu aspirace přirozeně zahrnují transmutaci a sublimaci vnitřních energií „primitivního“ vitálního nadšení do vyšší psychické, mentální a duchovní sféry.