V józe odpoutané zřetelné a jasné prozkoumávání mysli, spojené občas s meditací, směřované k vlastní osobě s cílem získat objektivní obraz sám o sobě. Je založena na sebeprožívání, sebepozorování a dokonce i vztahování se na jiné bytosti, ty které máme jako vzory. Jejím cílem je zdokonalení způsobů chování.

K tomu přistoupí také sebeopravování a silné mentální organizování vlastní osobnosti, vztahované nejen k přítomnosti, ale i k minulosti a budoucnosti. Sebeanalýza se konkretizuje prostřednictvím hodnot, které mohou být více nebo méně správné. Schopnost sebeanalýzy se v józe velmi moc rozvíjí, mimořádnou roli zde má proces formativní instruktivní.

Sebekontrola v józe předpokládá převažující mentální působení doplněné příkazy a spočívá v sebepozorování vlastních reakcí a chování a utlumení nebo přerušení naplánované situace či prožitku. Sebeopravování v józe spočívá ve vydání příkazu a úplné kontrole mysli. V širším smyslu je sebekontrola mechanismus a mentální schopnost (ádžňáčakra) stálého sledování vlastního chování, převažujících impulsivních reakcí k utlumení, změnění nebo jejich přibrzdění, návrat k normě. Takto se sebekontrola stává základní dimenzí sebeovládání v józe.