Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo „vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem, nekonečnou existencí a božskou dokonalostí.   

V tomto stavu je egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem extáze. Vyznavači Kabaly vstupovali do transu a v tomto extatickém stavu komunikovali s Bohem prostřednictvím archandělů. V józe odpovídá extázi výraz samádhi, završení fáze meditace (dhjána).

Všechny zmíněné duchovní směry nabízí přístup k extázi skrze tichou meditaci a kontemplaci, jsou ale i jiné metody. Například v súfismu dosahují adepti tohoto stavu za pomoci inspirované hudby a zduchovnělého tance. Súfijci ukazují a dokládají, že v prožitku dokonalé extáze se stírají veškeré rozdíly mezi křesťany, židy, muslimy a vyznavači jakýchkoli dalších náboženství.

K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru.  

Bytost v extázi se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem. V extatickém duchovním transu může tělo dočasně znehybnět nebo dokonce vypadat jako mrtvé. Během toho zažívají jogíni a mystikové božské, univerzální stavy.

Tajné spisy západního okultismu nazývají tento stav mors osculi neboli „polibek smrti“. „Smrt“ může zůstat v takovém případě trvalá, jedině pokud si to dotyčný pevně přeje. Kabalisté v tomto směru tvrdí, že tímto způsobem umírali starozákonní proroci a že to bylo poslední přání krále Šalamouna, které nacházíme vyjádřené v „Písni písní“.

Moderní věda řadí extázi mezi takzvané vrcholné zkušenosti. Mezi spouštěče nebo katalyzátory, které mohou v člověku probudit či navodit extatický stav, patří mimo jiné velmi silné a vytříbené prožitky – kontemplace nádherné krajiny nebo přírody, závratná vášnivá láska, vytříbená a nesmírně intenzivní erotika se sexuální milostnou kontinencí, umělecká tvorba apod.

Extáze v širším smyslu není vždy totožná s duchovním osvícením, ačkoli se často dostavují současně. Někdy může osvícení vyplynout z neextatické zkušenosti, jako například vědomého setkání se smrtí nebo silnou bolestí.

Protože jogínský stav transcendence omezeného individuálního vědomí obnáší spíše zvnitřnění, navrhuje známý rumunský orientalista Mircea Eliade chápat jógový pojem samádhi jako „enstázi“, znamenající „spočinout uvnitř“, čímž se rozumí nepřetržité udržování jogínova vědomí v jeho nejvyšším Já, átmanu. Když z naší bytosti odchází ego, přichází stav jógy a přináší extázi.

Božská extáze může nastat spontánně, jako nevyjádřitelný stav, kdy jsme boží milostí ponořeni do hluboké blaženosti, úžasu a obdivu. Ve stavu božské extáze se vegetativní funkce (dech, krevní oběh) citelně zpomalují. Když intenzita a hloubka extáze vzroste, přestáváme vnímat okolní svět. Božská extáze se podobá mystické extázi, doprovázené zušlechtěním vědomí, a často uvádí do pohybu obrovské množství energie. 

Stavy božské extáze jsou prožívány jako svého druhu „odpoutání“, jímž unikáme do tajemného bezmezného prostoru, vně sebe sama. Stavy božské extáze provází transcendence osobnosti. Vyvolávají určitý druh vybraného bdělého opojení, v němž se vědomí smyslového světa takřka úplně ztrácí. Člověk dosahuje mimořádných stavů božské extáze spontánně, když se v něm vzedme nezkrotná mystická aspirace a intenzivní stesk po Bohu. V božské extázi chápeme díky mystickému spojení s Bohem zcela přirozeně tzv. nadpřirozené skutečnosti.

Některé specifické formy božské extáze mohou být rovněž snadno vyvolány navozením a prohloubením intenzivních a hlubokých stavů blahodárného transu. Především na Východě používají praktikanti jógy pro navození hlubokého prospěšného stavu blahodárného transu jisté harmonické, kývavé, dokonale rytmické pohyby, které mimo jiné přispívají ke zvýšené produkci endorfinů v mozku. Dalo by se říci, že tento typ pohybů plní podobnou úlohu jako užívání některých psychodynamických rostlin.

Když se specifické stavy božské extáze, navozené prováděním vhodných rytmických pohybů, rozvinou, umožňují člověku – díky subtilní energii hromaděné v jeho bytosti – provádět zmíněné pohyby v daleko větším rozsahu, než je běžné fyzicky možné. K navození stavů božské extáze se někdy používají také buď extatické tance, nebo plynule zrychlované otáčení těla, kdy člověk rotuje proti směru chodu hodinových ručiček. Příkladem je otáčení tančících dervišů. Tanec ve stavu intenzivní touhy po Bohu a duchovní vášně má transfigurační a fascinující účinek i na diváky, pokud jsou vnitřně dostatečně probuzení. Když tyto tance velmi pozorně sledujeme, budí dojem nekonečného pohybu. Tento komplexní jev je v ten moment přímým výsledkem tajuplných vznešených energií, proudících z transcendence a napájejících tanečníky plné oddanosti a lásky k Bohu. Harmonický taneční pohyb, vedoucí ke vzniku některých typů božské extáze, neunavuje ani fyzicky nenamáhá, neboť je založen na tom, čemu někteří současní vědci říkají tajemná energie nulového bodu.