Je definována jako sui generis „otvor“ či „brána“ (randhra) člověka k Bohu (Brahmanu). Brahmarandhra představuje vyšší subtilní vyústění základního energetického kanálu lidské bytosti (sušumná nádí), otvor nacházející se na subtilní úrovni na temeni hlavy v oblasti zadní fontanely. Brahmarandhra je branou, kterou na konečné úrovni jogínovo vědomí zcela opouští vše projevené, přechází za tři světy (fyzický, subtilní a kauzální) a proniká do neprojeveného. V makrokosmu jí odpovídá mahábrahmarandhra, brána, kterou vchází a opouští projevené Bůh. Jógová nauka symbolicky tvrdí, že Brahma stvořil lidské tělo a vstoupil do něj brahmarandhrou, aby ho osvětlil a oživil.

Proslulé tradiční pojednání „Siddha siddhanta paddhati“ (II, 8) brahmarandhru plným právem nazývá „zásadním tajným centrem duchovního osvobození“ (nirvánačakra), neboť když vědomí vystoupá na tuto úroveň, dosáhne se splynutí s nejvyšším Brahmanem (Bohem Otcem). Úplné otevření této tajné brány k Bohu umožňuje pokročilým jogínům úspěšně provádět tajný postup, nazývaný v tibetské tradici phowa (přenos vědomí).

V rámci spirál jang^®, následovaných navozením stavu duchovního osvobození skrze božský zázrak, postupu prováděnému poprvé na světě ve škole jógy v rámci MISA^®, se uvědomění a dynamizace brahmarandhry dociluje velmi snadno, přičemž k této božské skutečnosti má přístup většina zúčastněných. Podle míry aktivace brahmarandhry lze dosáhnout různé hloubky odpoutanosti a transcendence. Jakmile je brahmarandhra zcela aktivovaná a otevřená, dochází k úplnému transcendování celého projevu.

V tajném pojednání „Šiva samhita“ (V,132–135) je vysvětleno, že přístup vědomí na úroveň sušumny nádí ve stavu blaženého tvořivého prázdna, dovoluje jogínovi odejít z těla brahmarandhrou, a proniknout tak do nebeského království Boha Otce.

Jogín, který v okamžiku smrti pevně udrží vědomí ve středním blaženém prázdnu (sušumná nádí) a opustí tělo brahmarandhrou, tak dosáhne duchovního završení („Šiva samhita“, V. 139). Přesto, aby tato věc byla možná, je nezbytné, aby byl jogín ještě za života obeznámen s tajemstvím vstupu a udržování se ve stavu blaženého prázdna. V opačném případě, jak tvrdí „Bardo Thödol“ („Tibetská kniha mrtvých“), v okamžiku opouštění fyzické úrovně zažije lidská bytost krátké spojení s jasným světem (nebeským královstvím Boha Otce), ale není-li schopná udržet svoje vědomí pevně soustředěné v tomto stavu, sklouzne postupně do různých rajských nebo pekelných subtilních světů, které odpovídají úrovni jejího duchovního vývoje a podmíněnosti karmou.

Brahmarandhra se nachází na subtilní rovině v oblasti temene, přímo v horní části mahátgranthi (horního energetického uzle bytosti).

Anatomickým potvrzením existence brahmarandhry je měkká tkáň v oblasti temene u novorozeňat, nacházející se mezi temenními a týlními kostmi a zakrývající okrouhlý otvor. Některé lékařské zdroje tvrdí, že u novorozeňat membrána fontanely rytmicky stoupá a klesá ve spojitosti s vzestupným a sestupným dechem bytosti. Jak dítě roste, rostou i temenní a týlní kosti lebky a otvor fontanely se postupně uzavírá.

Brahmarandhra je známá též jako desátá subtilní brána (dwara) neboli otvor (randhra) lidské bytosti, který ji spojuje s Bohem (Brahmanem). Ostatních devět bran druhově odpovídá tělním otvorům (oči, uši, nosní dírky, konečník, ústí pohlavních orgánů), jejichž prostřednictvím proudí smyslové vjemy, které tvoří naši spojnici s vnějším světem. Prostřednictvím jógové praxe (muder, bandh, meditací apod.) se usiluje o postupné stažení od předmětů smyslového poznání a vzestupné směřování subtilního dechu (prány) k oné desáté bráně, brahmarandhře, bráně poznání, která ve chvíli, kdy je otevřená a uvědomovaná, udržuje spojení mezi tělesným nebem (dehákáša) mikrokosmu bytosti a božským nebem (dijvákáša) makrokosmu.

Brahmarandhra je v přímém spojení se sahasrárou a umožňuje přístup k nesmírně vysoké sféře bytosti, která se nachází nad a za třemi tendencemi neboli základními principy (gunami) přírody (sattva, radžas a tamas). Lidská bytost, která má otevřenou brahmarandhru dovede splynout s oceánem blaženosti a čistého božského vědomí. Přímo uprostřed tohoto oceánu se v mikrokosmu bytosti zdvíhá věčný Kailáš, symbolická neposkvrněná hora z tajných jógových spisů, která je sídlem či ohniskem nejvyššího vědomí (Paramašiva), splynulého se svou nejvyšší energií (Parašakti).