Náboženství Buddhy. Jedno ze třech velkých náboženství světa, Buddha Šákjamuni ho založil v 6. - 5. století před naším letopočtem. Jako odpověď na otázky: „Jaká je poslední příčina připoutání živé bytosti v cyklu znovuzrození - sansára?” a „Jaké jsou způsoby osvobození se a vyhnutí se tomuto cyklu?“ – základní otázky všech indických filozofií v době Buddhy. Buddha prohlásil čtyři ušlechtilé pravdy, podstaty jeho doktríny, tak jak mu přicházely ve chvíli osvícení (bódhi).

Buddha tvrdil, že život, jestliže se na něj podíváme z hlediska mudrců, je pomíjivý (anitja), neosobní (anatman, scandha), a právě proto bolestný (duhkha). Uvědomování si těchto tří charakteristik bytí (trilakšana) vyznačuje začátek otevřenosti k buddhistické cestě. Utrpení je výsledkem tyranického a zotročujícího chtění (tršná) a ignorance (hlouposti) (avidjá), jejichž zmizení vede ke konečnému osvobození se ze sansáry.

Buddhismus vysvětluje toto připoutání živé bytosti v cyklu znovuzrození skrze řetěz podmínečného vyvolávání (pratitya samupadá). Konec tohoto cyklu odpovídá úplnému uskutečnění nirvány. Cesta k nirváně v souladu se čtyřmi pravdami je ušlechtilá cesta s osmi odvětvími, která učí určitá morální pravidla (šilá), meditace (dhjána), extáze (samádhi), moudrosti a konečné poznání pravdy (pradžňá). Tyto základní myšlenky Buddhismu jsou společné všem buddhistickým školám, ale přesto zůstává prostor k různým výkladům a poskytuje základ některých kompletních filozofických systémů. Buddhistické učení je spojené v tripitaka, buddhistické komunitě (sangha), která je sestavena jak z mnichů a jeptišek (bhikšu, bhikšuni) tak i z laicky praktikujících (upasaka).